Pohybové hry sloužící k získání tónové představivosti

1. Sestava a seřízení použitých pomůcek

a) Notebook s aplikací „promítání na tento počítač“.

V Nastavení → Systém → zvolíme Promítání na tento počítač (případně aplikaci v nabídce vybereme k instalaci). Ošetříme volbu „tento počítač bude pro projekci zjistitelný, jen když je připojený ke zdroji napájení“. Odsouhlasíme připojení telefonu a spustíme aplikaci Připojení, aby bylo možné promítat na tento počítač.

b) Mobilní telefon s OS Android a nainstalovanou aplikací Hlasová ladička.

- Po zapnutí mobilu a spuštění aplikace zahrajeme nebo zazpíváme některý tón jednočárkované oktávy. Ladička se přepne do tohoto rozsahu. Tlačítkem „mikrofon“ na obrazovce telefonu vypneme mikrofon. Tím je přerušena funkce aplikace jako ladičky a telefon slouží pouze jako světelná a zvuková signalizace hraných tónů.

- Zvolíme v nastavení mobilu Smart View, vybereme notebook, který chceme připojit a po vyzvání odsouhlasíme zrcadlení obrazovky.

c) Projektor s připojením HDMI včetně zvuku – po zapnutí a propojení kabelů se aplikace Hlasová ladička promítá na tabuli. Po stisknutí tónového tlačítka na mobilu zazní příslušný tón a u jeho čísla se zobrazí reproduktor.

2. Didaktické zdůvodnění metodiky

Úloha motoriky při odrazu výškové kvality tónů ve vědomí je nezastupitelná (Leonťjev). Hudební (vokální) motorika však není jedinou možností podpory a vytváření tónových představ. Nepěvecká tělesná reakce, pohybová motorika při modelování slyšených tónů, působí ve stejném smyslu, a navíc přináší důležité výhody v kolektivní výchově, protože:

- činnost probíhá bez hlasové aktivity dětí, která mnohdy v počátečním období vytváření sluchových představ ještě nedokáže reprodukovat čisté tóny (hlasová bezradnost),

- poslechový vzor výrazně dominuje,

- pohybové vyjadřování vyhovuje přirozené touze dětí po tělesné aktivitě.

Uvedeným postupem krátkodobě zbavujeme děti úkolu bezprostřední hlasové nápodoby. Tím se metodicky vracíme do tichého batolecího období vývoje, kdy se ve sluchové paměti teprve vytvářejí paměťové spoje, zaznamenávající intervaly tónů naší hudební kultury. Použitím pohybových her, řízených zrakovými a zvukovými informacemi, udržujeme pozornost dětí a prodlužujeme dobu soustředěného vnímání výšky tónů. Dětský sluchový orgán se tak vyvíjí ke správnému řízení vlastní vokální motoriky při nápodobě tónů. Základem metodiky je používání tónové znakové řeči ve spojení se zvukovou a světelnou signalizací tónů.

3. Pohybové hry

3.1 Chytáme světélko (blechu, žabku, ptáčka, zloděje, ...)

Děti stojí před tabulí a podle informace z obrazovky se snaží co nejrychleji položit ruce na místo, které na těle označuje slyšený tón. Hrajeme tóny v různých kombinacích a intervalech, v celém rozsahu stupnice. Výška tónu není prozatím v popředí pozornosti, sledování zrakové informace převládá. Při soutěžení je motivací snaha o vítězství, činnost se podobá spíše tělocviku. Primitivnost pohybů (senzomotorické reakce na úrovni první signální soustavy) ustupuje do pozadí a není vnímána negativně.

Cílem je naučit děti reflexně zaujímat rukama polohy tónů stupnice. Počáteční písmena čísel jsou shodná s počátečními písmeny slov, s jejichž pomocí si polohu pamatujeme.

3.2 Výlety podle navigace (vkládání a orientace výškových představ)

Vysvětlíme dětem, že naše ruce půjdou na výlet podle známého plánu. Celý průběh si nejprve předvedeme.

Račí pochod: Rak udělá dva kroky nahoru, jeden zpátky. Vše se opakuje, až dosáhneme čísla 8. Dolů sestupujeme obdobným způsobem.

Navigace: 1, 2, 3, 2, 3, 4, 3, 4, 5, 4, 5, 6, 5, 6, 7, 6, 7, 8. Podobně v opačném směru.

Vlastní výlet probíhá ve tmě (zavřené oči), pohyby dětských rukou se řídí známým plánem a jsou reakcí na naši hru tónů. Při potlačené zrakové informaci děti soustředěně vnímají výšku tónů a podvědomě si ji spojují s výškou ruky. Každý další tón přestává být překvapením a je předmětem předjímaného očekávání výšky. Plánovaným senzomotorickým tréninkem dochází k vytvoření reflexního vnímání výšky tónů (výškový polohocit).

Pohybové průběhy můžeme různě měnit a pojmenovávat podle vlastní invence, např.:

Brouk Pytlík: 1231, 2342, 3453, 4564, 5675, 678.

Cvrček Neposeda: 1321, 2432, 3543, 4654, 5765, 68.

3.3 Výlet neznámou krajinou (honíme lupiče, který před námi utíká)

Tato část procvičování se soustřeďuje na sluchové rozpoznávání výškových změn bez nápovědy. Používáme proto zásadně pouze intervaly prima a sekunda (beze změny, nahoru, dolů). Děti mají zavřené oči a od známého startu samostatně reagují pohybem na znějící tóny. Ve chvílích nejistoty (když neví, kam lupič uskočil) mohou otevřít oči a zaujmout rukama správnou polohu. Pomocí „zrakové samoobsluhy“ tedy probíhá činnost bez stresu, což usnadňuje vznik potřebného reflexu. Chování dětí pro nás přináší informaci o tom, v jakém stavu je jejich představivost. Plní proto zároveň funkci diagnostickou a vede naše rozhodování o potřebě zařazovat cvičení opakovaně.

3.4 Rozeznáváme tónové skupiny

Závěrečná část cvičení je přípravou na vnímání melodií. Od známého tónu hrajeme základní tónové skupiny. Děti je mohou zacvičit nebo ukazovat tvarová gesta. Bezchybná identifikace tvarů skupin je pro nás pobídkou k jejich spojování do stupnicových písniček.

3.5 Používání druhé obrazovky aplikace

Pro používání druhé obrazovky s notovou osnovou musíme v ovládání projektoru vyhledat funkci otočení obrazu o 90 stupňů doprava.

4. Závěr

Pohybová nápodoba slyšených tónů patří k základním technikám usnadňujícím sluchovou analýzu. Pro popsanou metodiku s výhodou používáme pomůcky, které jsou ve třídách k dispozici. Při hře dochází k pozvolnému vytváření asociace mezi výškou tónu a výškou ruky. Nápovědu pohybu podle zrakové informace postupně omezujeme a odpovědnost za správnou reakci přechází na sluchový analyzátor. Pro budoucí hlasové napodobovací pokusy je pro nás důležité vědět, že sluch dítěte disponuje výškovou orientaci mezi tóny. Další problémy při hlasovém přilaďování k poslechovému vzoru pak můžeme řešit procvičováním hlasové pohyblivosti a sluchově-hlasové koordinace.