1. Úvod, vznik vnitřní tónové představy
Rozvíjet hudební schopnosti dětí znamená především napomoci jim k vytvoření výškových tónových představ ve sluchové paměti. Teprve diferencované vnímání výšek tónů umožňuje dětem prožívat hudební myšlenky uložené v písních a skladbách nejrůznějších stylů a období.
Vytvoření základní schopnosti rozlišení výšek probíhá v těsné vazbě sluchu a hlasu každého jedince. Dobře spolupracující hlas a sluch tvoří základ komplexu pro vnímání výšky tónů. Rozpoznávání výšky probíhá tak, že se dítě vlastním hlasem přibližuje ke slyšenému cizímu tónu. V okamžiku stejné výškové úrovně dojde ke splynutí obou tónů, jejich vzájemnému „smyslovému dotyku“.
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
To je pro dítě zážitek („aha“ efekt), který si uchovává ve sluchové paměti a který se naučí používat při nápodobě tónů. Aby mohl probíhat proces rozpoznávání výšek a vzniku tónových představ (které pak vedou hlas při zpěvu), musí být splněny dva základní požadavky:
a) sluch musí disponovat výškovou orientací mezi tóny,
b) hlas musí disponovat schopností zazpívat tónovou řadu.
Rozvoj těchto dovedností teď probereme jednotlivě.
2. Sluchová orientace
Posuzování změn výšky tónů v malých vzdálenostech tónové řady je pro děti ve škole velkou novinkou. Proto jim v orientaci pomáháme pomocnou motorikou. Postupy senzomotorického tréninku, pohybové nápodoby tónových slabik a některé způsoby jejich modelování byly popsány v minulých článcích. Zde se soustředíme na postup, používající „tvarová gesta tónových slabik“.
Vytváření výškových představ urychlíme, jestliže dětem umožníme při poslechu skupiny tónů také rukama modelovat její tvar jako konkretizaci původně nenázorné zvukové informace. Jednoduchou pomůckou, snadno zhotovitelnou v hodině výtvarné výchovy, jsou notová trojčata. Polystyrenové dekorační kuličky průměru 4 nebo 6 cm spojíme vlepenou tkaničkou.
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
Tónové slabiky modelujeme držením pomůcky v obou rukách nebo můžeme tóny nasadit na prsty jedné ruky a druhou ruku používáme na ukazování průběhu.
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
Základní tónové slabiky napodobujeme dvojím způsobem: pohybovými gesty, což je analytický přístup sledující zrod slabiky...
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
a gesty tvarů, což je syntetický přístup, který vyjadřuje pochopení slabiky jako celku:
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
Použití gest je patrné z následujícího vyobrazení:
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
Vtisk pocitu smyslu změny výšky slyšených tónů do sluchové paměti provádíme
v postupných krocích:
a) tónovou slabiku zazpíváme,
b) tónovou slabiku pojmenujeme, zazpíváme a případně vymodelujeme,
b) tónovou slabiku zazpíváme a doprovodíme pohybovým gestem,
c) tónovou slabiku zazpíváme a doprovodíme tvarovým gestem.
Děti vykonávají pohyby spolu s námi. K získání tónového výškového polohocitu je zapotřebí zajistit dvě podmínky:
Při zadávání tónů se pohybujeme v celém rozsahu jednočárkované oktávy, jejíž hlasové osvojení současně probíhá při rehabilitačních cvičeních. Děti si tak zvykají na skutečnost, že ke každému tónu zvolené výšky je možné zazpívat tón nižší, vyšší nebo stejný. Proto tvarová gesta překládáme do znakové řeči.
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
Legenda ke slovům nápovědy:
1 – stojím rovně jako jedle 2 – drzý postoj s rukama v bok
4 – ukazuji na hrudník – já, člověk 6 – bolí mě hlava, šiška
Ve sluchové orientaci pokračujeme spojováním tónových slabik do větších celků a jejich pohybovou nápodobou. Výškové změny mohou být sledovány plynule, jejich posloupnost je vnímána jako tok hudební myšlenky. K procvičování využíváme částí stupnicových písniček nebo improvizujeme.
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
V situaci, kdy je sluch dobře výškově orientován, pobízíme děti k pokusům o hlasovou nápodobu. Vokalizační slabiky rytmizujeme a zpěvní kvalitu přibližujeme písňovému průběhu. Výhodné je spojení tónů a cviků při hlasové výchově, jejímž cílem je rehabilitace hrtanového svalstva.
3. Hlasová rehabilitace a pěvecké dýchání
Průvodním jevem hlasové pasivity nezpěváků je ochablost hrtanových svalů. Na této překážce často končí pokusy o laděný zpěv písní. Příčinou je zvyk používat hlas pouze ve spodním rozsahu při mluvení.
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
Jako důsledek omezeného používání hlasu pouze při řeči dochází k funkčnímu rozpadu činnosti hlasového orgánu. Na obrázku je zjednodušený řez hlasivkami, ze kterého jsou patrné dva základní způsoby ladění tónů. Zatímco nízké tóny jsou laděny svalovinou hlasivek, vysoké tóny jsou výsledkem kmitání okrajů hlasivek, kde již svalovina není.
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
Správná funkce pasivních hlasivkových vazů je proto závislá na změně jejich délky. Měnit vzdálenost míst, kde jsou vazy upnuty, umožňuje hrtanová mechanika. Za ladění vysokých tónů hlavového rejstříku je odpovědný hlavně „vnější natahovač“, sval, který ovládá napínání hlasivkových vazů prostřednictvím natáčivého pohybu hrtanových chrupavek. Sval se od narození vyvíjí přirozenou a neomezovanou činností hrdla. Pokud při osvojování řeči nezačnou děti souběžně také zpívat, používání vnějšího natahovače hlasivek ustává a sval zakrňuje. Jestliže po příchodu dítěte do školy učitel jeho hlasový deficit nerozpozná, vede jej ke zpěvu nekvalifikovaně. Ignorování nedostatečné funkce vnějšího natahovače a používání pouze nízké hlasové polohy konverzační melodiky vede k chybnému pěveckému návyku, mluvozpěvu.
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
K posilování hrtanových svalů přistupujeme formou denního procvičování hlasové pohyblivosti zpěvem sirény. Dobrou motivací pro děti je používání mobilní aplikace Hlasová ladička. Dětem představíme hru Hlasová rozcvička, při níž hlasem ovládají cvičení figurky na obrazovce.
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
Hru lze doporučit k domácímu tréninku a školním soutěžím (aplikaci promítáme na tabuli). Cílem je zacvičit pomocí hlasu všech osm tónů jednočárkované oktávy ve znakové řeči. Pozornost dětí můžeme zaměřovat také na změnu ikony hlasového rozsahu (hlavičky) při překračování hranic jednočárkované oktávy v obou směrech.
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
Nedílnou součástí hlasového výcviku je pozornost věnovaná pěveckému výdechu.
Na rozdíl od běžného výdechu při pěveckém výdechu jsou do činnosti zapojeny další svalové skupiny: nádechové svaly a svaly podbřišku (viz obr.).
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
Zvýšenou energetickou náročnost trénujeme pozvolna, abychom nepřetěžovali dětský organizmus. Lehké pobolívání nádechových svalů jako průvodní jev tréninku však není na škodu, naopak svědčí o zdravém rozvoji hrudníku. Zadržování nádechových svalů při současném uvolňování vzduchu impulzy svalů podbřišku provádíme zpěvem „chechtacích“ slabik ha, he, hy, ho, hu. Děti se smějí, až se za břicho popadají. Po několika krátkých impulzech nasadíme dlouhý tón, při kterém dojde k úplnému vyprázdnění plic: ho, ho, ho, hóóóóóóó. Hrudník zůstává nadnesený.
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
Získaný návyk nadneseného hrudníku a dlouhého výdechu přenášíme pozvolna také
do zpěvu slabik a motivů.
4. Závěr
Představené techniky tónové prvouky vedou k získání základní dovednosti, zpěvu souvislé řady tónů hudební abecedy. V případě pochybností můžeme ladění zkontrolovat podle pohybu pravítka na obrazovce v mobilní aplikaci Hlasová ladička. Vlastní postupy nevyžadují bezprostředně žádnou didaktickou pomůcku. To umožňuje učiteli operativně využívat hudebních činností v průběhu vyučování. Během dopoledne se opakovaně vyskytují situace, kdy je zapotřebí změnit rytmus práce z klidového soustředění na pohybové vybití energie. Je zřejmé, že uvedené činnosti tónové prvouky se k takové relaxaci hodí. Přitom současně platí, že časté a krátké senzomotorické procvičování vede k rychlému rozvoji hudební představivosti a hlasového rozsahu.
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
Uplatňování technik tónové prvouky neklade zvýšené nároky na přípravu učitele. V rámci daných pravidel jde o hravé hlasové a pohybové improvizace, které vedou k rozezpívání třídy. Největším problémem tak zůstává zařazení tónové prvouky do praxe mateřských škol, které mají v hudebním rozvoji dětí klíčovou úlohu. Prozatím zůstává hlavním hudebně-výchovným postupem zpěv písní s tím, že některé děti se „chytnou“ a ladí, ostatní „mají smůlu“. Správným řešením je vykročit vstříc úrovni dětských dovedností a začít s výukou hudební řeči zpěvem tónových slabik v různých výškách. Pak se nám snadněji podaří čistě rozezpívat mnohem více dětí.
 |
| Autor díla: Jaromír Ehrenberger |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Hudební výchova.
Ostatní články seriálu:
