Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > DigCompEdu 1.3: Reflektivní praxe
Odborný článek

DigCompEdu 1.3: Reflektivní praxe

19. 5. 2022 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Michal Černý

Anotace

Celá první oblast DigCompEdu se snaží nahlížet na učitele jako na osobu, která musí reflektovat a rozvíjet svou praxi. Vzdělavatel zde není hotovou úplnou bytostí, někým, kdo si může říci, že je sám se sebou spokojený, ale naopak je vždy na cestě, na které se musí ptát, zda jsou jeho postupy správné, jakým způsobem se může dále zlepšovat, rozvíjet.

O třetí oblasti z první domény se píše následující: „Rozmýšlí, kriticky hodnotí a aktivně rozvíjí (samostatně i ve spolupráci s kolegy) využívání digitálních technologií v pedagogické praxi.“ Tento bod tedy nabízí tři oblasti, na které je třeba se zaměřit. Předně je to otázka reflexe, hodnocení a rozvíjení – ať již s technologiemi, nebo bez nich, právě na tomto přístupu stojí dobrá edukační praxe. Druhým bodem k přemýšlení je pnutí mezi samostatně a s kolegy, mezi vlastní cestou a spoluprací, mezi ukazováním svých postupů a učením se od druhých. A konečně třetí bod ukazuje cíl reflektivní praxe – nejde jen o využití technologií pro reflexi, tedy o technologii jako prostředek, ale o reflexi technologie jako předmětu zájmu.

Když se podíváme podrobněji do výpisu jednotlivých bodů, bude zřetelné, že v centru zájmu této kompetence je osobní rozvoj vzdělavatele. Rozvoj, který není někým řízený nebo dopředu nastavený, ale který vychází z promýšlení a využívání vlastních zkušeností s využitím technologií ve vzdělávání. Musíme zdůraznit, že cílem rámce není využívání technologií vždy, na každém místě a za každou cenu, ale kritické hledání takových postupů, které technologie implementují do edukačního procesu skutečně funkčně a smysluplně. Nejde tedy o automatismus, ale o reflektovanou praxi.

Ukaž, co děláš

Název této kapitoly jsme si půjčili od amerického kreativce Austina Kleona. Ten upozorňuje na skutečnost, že ještě před padesáti či sto roky bylo běžné se účastnit salónů, kavárenských setkání, intelektuálních diskusí, které umožňovali vzájemnou inspiraci a zpětnou vazbu. Kreativita není něčím, co by vyvěralo z nitra jedince, ale je to sociálně ovlivněný a facilitovaný produkt. Kreativní v nejvlastnějším slova smyslu jsme vždy jako součást společnosti.

Kleon se domnívá, že roli těchto salónů a kaváren do jisté míry převzal internet – od vlastních webových stránek po účet na Twitteru, Instagramu nebo kdekoliv jinde. Měli bychom ukazovat, co děláme, protože, jak zdůrazňuje Kleon, je to jednak otázka společenské odpovědnosti, ale také možnost získat zpětnou vazbu. Právě interakce mezi tvůrcem a konzumentem obsahu je jednou z největších výzev, ale i hrozeb, které internet do kreativního prostředí přináší. Hranice mezi oběma aktéry se stírají, o tvořených věcech je možné diskutovat, sdílet je, vzájemně je využívat.

Kleon doporučuje touto formou ukazovat i nápady či skici. Vychází z podobného předpokladu jako David Cormier, že zajímavé nápady nikdo neukradne. Nápad je jen část kreativního procesu, je kulturně závislý, je většinou jen recyklací něčeho, co zde již bylo. Například tento text se odvolává na Kleona a DigCompEdu. To, co je nové, je unikátní autorské zpracování, pracovitost do díla vložená a kontext, ve kterém je použit. Sdílení nám může pomoci se propojit s dalšími lidmi, získat jejich názory nebo pohled na problematiku jinýma očima, získáme představu, jak podobné problémy řeší druzí.


Cílem odkrývání vlastních postupů (viz práce nahlas) není sebechvála nebo sebeprezentace, ale participace na společném promýšlení určitých problémů, sociální interakce, budování vazeb. Jde o zlepšení vlastní práce, ale současně o pomoc druhým. To ostatně odpovídá pěti hlavním znakům práce nahlas, tak jak o ní uvažuje John Stepper:

  1. Zviditelnění vlastní práce a budování značky, známosti, dopadu do společnosti.
  2. Zlepšení vlastní práce. Již jen tím, že dáváme věci veřejně, pociťujeme vyšší tlak na kvalitu výstupů. Díky tomu, že získáváme zpětnou vazbu, můžeme spoustu činností dělat lépe, hlouběji, ladit chyby. Jak upozorňuje Kleon, je třeba ale ignorovat trolly.
  3. Myslet na druhé – cílem práce nahlas nebo ukazování vlastní práce není sebeprezentace, ale pomoc druhým. Je výhodné přemýšlet nad tím, zda by mi daný příspěvek pomohl pracovat lépe nebo vyřešit určitý problém.
  4. Budování sociálních sítí – tedy vazeb s lidmi, kteří nám mohou pomoci, dávají nám zpětnou vazbu, inspirují. Pierre Bourdieu hovoří o tom, že sociální kapitál je nejhodnotnější formou kapitálu a je třeba o něj pečovat.
  5. Soustředění se na smysluplnost – cílem práce nahlas není zahltit kyberprostor informacemi, které nikoho nezajímají, ale s ohledem na informační ekologii vytvářet takové výstupy, které mohou pomoci druhým. To vede k promýšlení kontextu, vyhledávání skutečně zajímavých a inovativních postupů atp.

Kleon zdůrazňuje ještě jeden podstatný rozměr – pravidelnost. Pokud se chceme zlepšovat a být skutečně kreativní, měnit svoji praxi, pak je vhodné pracovat s určitým řádem. Každý den jeden tweet nebo každý týden jeden příspěvek na web. Tento rozměr není snadný, ale odvolává se na známý citát „Nulla dies sine linea“ od Plinia staršího. Kreativita je dlážděná pravidelnou pracovitostí, nedá se provozovat ve volných chvílích nebo „když je čas“. To samozřejmě neznamená, že pokud pravidelnost porušíme, celý proces reflektivního a kreativního počínání končí, ale přesto se pravidelnost ukazuje jako významná.

Tvorba e-portfolia či webu vzdělavatele

Jednou z možností, jak s evidencí a reflexí vlastní práce zacházet, je tvorba webových stránek či portfolia. Učitelská portfolia nabízejí určitou očekávanou strukturu, která se v mnohém liší od ostatních portfolií nebo webů. Cíle takového pedagogického počínání jsou ale zřejmé – mají pomoci učiteli s tím, aby o své práci dokázal strukturovaně uvažovat, aby jí dokázal nacházet kontexty a vztahy, které mohou být pro reflexi vlastní práce zásadní. V současné době existuje velké množství učitelských webů, které jsou zaměřené na technologie ve vzdělávání a které provozují jednotlivý učitelé – Co jsem vyzkoušela, Ty Brďo, Dejte mi pevný bod nebo částečně i teoretičtější a více autory tvořený Spomocník.

Pokud se podíváme na základní strukturu takového publikačního projektu, je možné říci, že učitelský web by mohl obsahovat (ve vztahu k reflexi vlastní práce a kontextu kreativity, tak jak o ní píše Kleon či Stepper) například následující sekce:

  • Životopis – lze jistě postupovat tradičně chronologicky, ale podstatně zajímavější je zkusit uchopit, kým vlastně jsme. Cílem životopisu tak není jen popsat vystudované obory a předchozí zaměstnání, ale vše uvést do širšího kontextu a souvislostí, které nabídnou vlastní pohled na sebe sama. Takový vlastní pohled na vzdělavatele je zásadní i pro jeho žáky, protože oni se od něj učí, jak chápat svůj osobní příběh ve světě, ve kterém žijí, že bytí není lineárním procesem bez odboček a slepých větví, které ale dohromady vytvářejí onu unikátní lidskou zkušenost.
  • Edukační filozofie – tento pojem se hodně využívá v anglicky mluvícím prostředí. Cílem této sekce má být odpověď na otázku, jak a proč učím právě takto. O jaké zkušenosti, osobnosti, východiska se ve své práci opírám, proč kladu důraz právě na tyto věci, a ne na jiné. Nemusí jít nutně o opření se o významné filozofy nebo pedagogy, ale tato sekce umožňuje náhled nad vlastní praxí. Ve vztahu k DigCompEdu je praktické zkusit zde promyslet vztah k technologiím.
  • Blog/repozitář – místo, kde jsou zveřejňovány konkrétní nápady, vzorové lekce, vypracované materiály atp. Klíčové je, že pokud mají skutečně sloužit reflexi a pomoci druhým pedagogům, nemůže jít o prosté odkladiště – psaní komentářů, zkušeností, vysvětlení konceptů nebo jasný popis výstupů z učení a popis kompetencí je zásadní. Často mnohé věci učíme, aniž bychom explikovali tyto parametry – cílem portfolia má být jejich pojmenování, vyzdvižení, reflexe. Jde o nejživější a nejaktivnější část portfolia, která by měla být pravidelně doplňována a aktualizována.
  • Sociální sítě – již jsme hovořili o významu sociálního kapitálu u Bourdieho. Na vlastním webu je možné mít odkazy na sociální média, která umožní návštěvníkům vás systematicky sledovat, ale také se s vámi propojit. Pro akademicky zaměřené učitele je nezbytností ResearchGate či Academia.edu, pro učitele výtvarné výchovy se může hodit Behance či Instagram, téměř všichni využijí Twitter.
  • Čtenářský deník – nemusí být nutně součástí vlastní struktury, ale možnost ukládat si na jedno místo zajímavé přečtené knihy či studie s komentářem, odkazy nebo otázkami je velice praktická. Umožňuje vám vracet se k tématům, která mohou získávat novou aktuálnost, nebo vede k inspiraci kolegů, ale i vlastních žáků.

V literatuře zaměřené na portfolia se rozlišuje portfolio prezentační a rozvojové, v případě učitelského portfolia jde ale většinou o propojené nádoby – na web dáváme věci, kterými se chceme prezentovat, ale současně časovostí získáváme nástroj na sledování vlastního vývoje či pokroku. Nejde tedy o portfolio systematického druhu, tak jak o něm píší například Zora Syslová a kol., ale spíše o výběr, který sleduje Stepperova pravidla – užitečnost, přínosnost, zacílení na službu druhým.

Vlastní e-portfolio nebo web jsou nástroje, které mohou být užitečné také žákům a studentům, může v něm být zachycený proces práce v předmětech, elektronická učebnice, výběr zdrojů, repositář prezentací nebo základní struktura hodiny. Hlavním cíle dle tohoto kompetenčního rámce je ale práce s vlastní reflexí – učitelská profese neumožňuje šablonovitou práci, jeden konkrétní postup, který když si osvojíme, můžeme s ním pracovat do konce života. Je vázáná na neustálou kreativní činnost, na promýšlení nových souvislostí, postupů, testování a zkoušení toho, co funguje a co nikoliv. Technologie mohou sehrát významnou roli jak v tvorbě a provozu takového portfolia a na něj navázaných sociálních médií, tak také ve vstupu do konkrétních didaktik.

Příklady užitečných nástrojů

Jelikož jsme se zaměřovali především na téma portfolií a myšlení nahlas, budeme tuto linku také primárně sledovat ve výčtu zajímavých nástrojů, které se vzdělavateli mohou v této oblasti hodit. Doplňujeme je drobně o další aplikace, které s reflexí praxe mohou pomoci.

  1. Wordpress – nástroj sloužící pro tvorbu vlastního webu. Umožňuje snadno kombinovat blog (rychlé samostatné příspěvky) a statické stránky. Velkou výhodu je množství šablon a doplňků, se kterými lze pracovat.
  2. Google Sites – nástroj od Google na tvorbu webů, který lze využít pro vlastní stránku nebo portfolio. Umožňuje pracovat s předdefinovanými šablonami a jednoduše integrovat různé Google služby.
  3. Researchgate – sociální síť pro vědce a akademiky, kde je možné sdílet výsledky své práce, sledovat novinky v oboru nebo se zapojit do konkrétních diskusí.
  4. Twitter – sociální médium postavené na psaní krátkých příspěvků – umožňuje vytvářet různé tematické listy, sledovat zajímavé osobnosti a otevírat rychlé diskuse a otázky, které jsou pro vás podstatné.
  5. Behance – portfoliová služba pro výtvarníky a umělce.
  6. Mahara – specializovaný nástroj na práci s portfolii. Hodí se jak pro studenty, tak například v situaci, kdy učitelská portfolia mezi sebou chce sdílet škola a systematicky s nimi pracovat.
  7. Mind Master – nástroj na tvorbu myšlenkových map, které lze využívat pro reflexi vlastní práce.
  8. Google tabulky – existuje velké množství postupů, jak reflektovat vlastní práci a praxi pomocí tabulek. Google tabulky nabízejí možnost sdílení, případně snadného embedování a jsou vždy online.
  9. app – specializovaná aplikace, jejímž cílem je reflexe vlastního života jako celku. Učitel není jen učitelem, ale člověkem, a tento nástroj by mu měl umožnit snáze nacházet rovnováhu mezi osobním a pracovním životem, upozorňovat na důležité události a pěstovat nadhled.
  10. Diaro – deník do kterého si může uživatel zaznamenávat, cokoli potřebuje. Ideální na mapování zkušenosti z hodin, ke kterým se pak lze snadno vracet. Skrze Dropbox lze k jednotlivým položkám připojovat také soubory.

Očima odborné literatury

Gugino, J. (2018). Using Google Docs to enhance the teacher work sample: Building e-portfolios for learning and practiceJournal of Special Education Technology33(1), 54–65.

Studie se zaměřuje na práci s portfoliem u budoucích učitelů. Konkrétně využívá Google dokumenty a spojuje koncept portfolia a mentora. Ten má snadný přístup k portfoliím jednotlivých kandidátů učitelství a může jim rychle a efektivně poskytovat zpětnou vazbu a pomoc s vlastním rozvojem. Portfolio tak není jen o seberozvoji, ale o možnosti zachycení vlastního studia, se kterým může studentovi pomoci vybraný profesionál.

Gulzar, N., & Barrett, H. C. (2019). Implementing ePortfolios in teacher education: Research, issues and strategies. In The Routledge Handbook of English Language Teacher Education (pp. 488–506). Routledge.

Kapitola v knize se zaměřuje na jazykové vzdělávání, ale její záběr je širší. Ukazuje, že e-portfolia mohou být efektivně nasazena na podporu učitelské profese, mohou pomáhat formovat učitelskou identitu a podporovat reflektivní proces učení.

Perks, M. E. (2021). Self-isolated but not alone: Community management work in the time of a pandemicLeisure Sciences43(1-2), 177–183.

Studie ukazuje na zajímavý fenomén význam komunitního kurátora či facilitátora v online prostředí. Ukazuje se, že pandemie covidu-19 vedla k izolaci velkého množství lidí, ale že jsou to právě komunitní facilitátoři, kteří umí budovat funkční vzájemně se podporující komunity. Je zřejmé, že význam online komunit poroste a učitel se bude muset učit získávat kompetence nezbytné pro člověka, který se v online prostředí nejen sám nachází, ale také se o něj stará.

Závěr

Technologie umožňují vzdělavatelům nebývalým způsobem pracovat s reflexí vlastních učebních postupů a nástrojů, dávají jim do rukou nástroj, který je propojí s dalšími učiteli, veřejností, odborníky. Mohlo by se zdát, že prostřednictvím techniky snadno vstoupíme do nového zlatého věku edukace. Situace je ale podstatně složitější. Původní kritika sociálních sítí jako nereálného prostředí vedoucího k prokrastinaci byla rychle doplněna o diskusi ohledně ochrany soukromí a hranic profesní identity ve vztahu k vlastní otevřenosti. Současně se stále více otevírá téma digitální rovnováhy nebo polarizace společnosti, což je něco, na čemž se digitální technologie zásadně podílejí.

Přesto – nebo právě proto – se jeví portfolia, učitelské weby, blogy nebo projekty na sociálních sítích jako tolik potřebné. Přinášejí kultivaci, inspiraci, vzdělávají a pěstují diskusi. Jsou nástrojem přispívajícím k rozvoji jak vzdělavatelů, tak těch, kdo jako studenti pracují s jejich obsahem. Učitelská role se neustále mění a technologie na tom mají svůj podíl – řada učitelů už dnes dokáže vzdělávat široké vrstvy lidí na TikToku či Instagramu, k čemuž potřebují rozšířit a inovovat svou sadu didaktických nástrojů, které ovládají. I to je nesporně jednou z charakteristik současné doby.

Karl Rahner pronesl citát, že „křesťan bude buď mystik, nebo nebude vůbec“. Můžeme tento citát snadno parafrázovat – učitel bude buď kreativní inovátor, nebo nebude vůbec. Proč? Protože bez této otevřenosti k inovacím a kreativitě ho snadno nahradí výukové programy, aplikace a videa na YouTube.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Michal Černý

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Vaše hodnocení

Ohodnoťte hvězdičkami:

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Téma článku:

Informační a komunikační technologie