Role pedagoga a vztah učitel – žák odpovídají požadavkům moderní pedagogiky (Grecmanová, Urbanovská a Novotný, 2000; Petty, 2002; Maňák a Švec, 2003).
Je důležité uvědomit si, že k naplnění hlavního cíle – rozvoje klíčových kompetencí žáků – je nutná jejich tvůrčí činnost. Není-li to nezbytně nutné, měli bychom se proto vyvarovat velkých zásahů do práce žáků a vnucování našich představ – a to i za cenu méně kvalitních výsledků. Míra aktivity a samostatnosti žáků je samozřejmě částečně dána jejich věkem a úrovní osvojených dovedností. Nejsou-li např. v počátku dovednosti jako střih, natáčení se složitějšími pohyby kamery apod. na úrovni umožňující realizaci záměru, může danou funkci částečně zastoupit pedagog.
Pedagog žákům v první fázi předává nezbytné teoretické poznatky o videotvorbě a s ní spojených postupech, které jsou základem pro budoucí tvořivou práci. Poté žáky vede k užívání a obohacování poznatků v praxi a především podněcuje tvořivost a usměrňuje aktivitu žáků. Právě „podporování větší míry aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků motivující k autoregulaci jejich učení, podněcování myšlení a tvořivé aktivity žáků a poskytování většího prostoru pro jejich rozhodování o vlastním učení, vyžadování větší odpovědnosti žáků za výsledky jejich učení“ odpovídá podle Maňáka a Švece (2003, s. 18) pojetí moderní pedagogiky.
Aktivity spojené s vedením redakce školní televize jsou časově značně náročné. Nároky jsou navíc kladeny na technické znalosti a dovednosti pedagoga, na oblast mluveného projevu či tvorbu mediálního sdělení. Možností je vedení redakce dvěma a více učiteli. Vhodnou kombinací například může být spojení učitel informačních a komunikačních technologií a učitel českého jazyka.
Přínosné a motivující pro žáky je také zajištění spolupráce s odborníky – např. formou konzultací, besed s kameramanem či televizním reportérem, zážitkem je exkurze do televizního studia.
Vztah učitel – žák se od tradičního pojetí vzdělávacího procesu liší. Oboustranná snaha dosáhnout společného cíle vede k pozitivní vzájemné závislosti mezi učitelem a žákem.
Na počátku stanovujeme společné cíle, rozdělujeme úlohy a sledujeme a usměrňujeme naplňování cílů. Učitel žákům předává znalosti, učí je novým dovednostem, podněcuje a usměrňuje jejich činnost. Žáci nově získané poznatky a dovednosti rozvíjejí a tvořivě uplatňují v praxi. Nebude-li jedna strana fungovat správně, k naplnění cíle nemůže dojít. Učitel a žák se tak stávají partnery na cestě k dosažení cíle.
V běžném vyučování je věnováno velmi málo času naslouchání žákům, ale v případě školní televize hraje dialog důležitou roli. Jak již bylo zmíněno, důraz je kladen na tvořivost a týmovou spolupráci, která naslouchání druhým přímo vyžaduje. Během celého procesu neustále vyvstává celá řada otevřených otázek, k jejichž řešení napomáhá vhodná volba metod a forem práce.
Ukázka pochází z publikace Videotvorba ve škole, která vznikla v rámci projektu OP VK Školní televize jako ná-stroj rozvoje klíčových kompetencí (CZ.1.07/1.1.05/04.0030) realizovaném Základní školou T. G. Masaryka Borohrádek.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Videotvorba ve škole.
Ostatní články seriálu:
