Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Virtuální hospitace - Tělesná výchova: Rozvoj týmové spolupráce prostřednictvím pohybových aktivit
Odborný článek

Virtuální hospitace - Tělesná výchova: Rozvoj týmové spolupráce prostřednictvím pohybových aktivit

10. 10. 2011 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Mgr. Tomáš Sargánek

Anotace

Hodina tělesné výchovy je zaměřená na rozvoj týmové spolupráce, komunikace a důvěry prostřednictvím pohybových aktivit. Zhlédněte možnost, jak toto téma zařadit do hodin TV, kurzů či výletů a posílit tak i skupinovou dynamiku třídních kolektivů.

Cíl

Virtuální hospitace byla natočena v červnu 2011 na Gymnáziu, Brno, Slovanské náměstí 7 v prvním ročníku. Tělesná výchova je zde realizována koedukovanou formou. Tématem výuky je rozvoj týmové spolupráce prostřednictvím pohybových aktivit. Téma bylo zařazeno aktuálně po hodinách volejbalu, kdy při samotné hře vázla mezi žáky schopnost komunikace a spolupráce.

Cílem výuky je, aby se žáci seznámili se základními principy efektivní spolupráce a uvědomili si jejich důležitost (nejen) pro pohybové aktivity, kolektivní hry či sporty. Žáci budou také schopni realizovat úspěšnou spolupráci při jednoduchých pohybových aktivitách.

 

Své první dojmy z této výuky můžete vyjádřit zde.

O této vyučovací hodině můžete diskutovat přímo s vyučujícím Mgr. Tomášem Sargánkem a s PhDr. Šárkou Maleňákovou, Ph.D., z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Pokud byste se jich na cokoli rádi zeptali nebo máte zájem diskutovat o výuce a natáčení s dalšími diváky této virtuální hospitace, zapojte se do online diskuze. Ta bude probíhat v pondělí 24. 10. 2011 od 16.00 do 16.45. Diskuze probíhá v prostředí DIMDIM; hlavní prezentující během diskuze hovoří, další účastníci diskuze mají možnost své dotazy a postřehy psát prostřednictvím chatu.

Celé diskuzní fórum k této virtuální hospitaci naleznete zde. 

K této virtuální hospitaci je otevřen pohled v digifoliu. Prohlédnout si jej můžete zde.

Reflexe

Cíl hodiny i dílčí cíle jednotlivých aktivit

Žáci se během této hodiny tělesné výchovy seznámili se základními principy efektivní spolupráce a uvědomili si jejich důležitost pro nejen pohybové aktivity, kolektivní hry či sporty. Žáci byli také schopni realizovat úspěšnou spolupráci na jednoduchých pohybových aktivitách, jako bylo podbíhání lana, přeskoky švihadla či aktivity s padákem. Míra úspěšnosti byla individuální, ovlivněna motorickými schopnostmi jednotlivců. S průběhem aktivit a výstupy jsem byl spokojen, jen jsem očekával trochu větší úspěšnost při ostrém testu přeskoků švihadla.

Struktura hodiny a její průběh

Hodinu tělesné výchovy jsem rozdělil do třech hlavních částí: úvodní, hlavní a závěrečnou.

úvodní části jsem se snažil sdělit cíle a program hodiny a formou krátké diskuse i cílenými otázkami iniciovat myšlenkové pochody žáků a motivovat je k následujícím aktivitám v hodině. Během zahřívací a rozcvičovací fáze jsem záměrně zařadil již jednoduchou spolupráci a formu vedení skupiny, abych dosáhl maximální efektivity vzhledem k tématu hodiny. Z videa se mi trochu jevilo, že se žáci nezahřáli dostatečně, byť jsem je verbálně vybízel ke zvýšení rychlosti, aby bylo následné protahování svalových partií efektivní. Více jsem taktéž očekával od vzájemné evaluace po provedení rozcvičky. Jinak jsem byl s prací žáků i s vedením rozcvičky (vzhledem k časové dotaci úvodní části – 14 min/48 min) spokojen.

Během hlavní části hodiny, kdy byly cíle postupně naplňovány, se střídaly vybrané pohybové aktivity. Podbíhání lana ukázalo aktuální úroveň spolupráce a tak trochu i týmové role žáků s vůdčími schopnostmi. V plánu jsem měl nachystáno více forem podbíhání, ale i tato část byla takovým dynamickým prodloužením rozcvičky, a proto jsem po finálním podběhu celé skupiny přešel záhy k přeskokům švihadla. Tady jsem použil malé teoretické okénko, abych graficky zvýraznil potřebné fáze spolupráce. Trochu mě překvapilo, že se některé dvojice vrhaly do provedení bezprostředně (podcenily přípravnou fázi), tím se okrádaly o úspěšnost. Rozhodující byl výstup, kdy měli prokázat úspěšnost. Měl jsem radost z početné skupiny dvojic, které byly úspěšné zcela. Ostatní dvojice se přesvědčily o tom, jak je především koncentrace důležitá, a to nejenom u švihadla, ale právě u volejbalu! Následující podbíhání padáku bylo ukázkou aktivity pro velké skupiny (lze ji provádět i se 40 žáky). Sekvence krátkých a jednoduchých aktivit vyvrcholila koulením míče na mexické vlně. Tady jsem očekával, že žáci nebudou tolik pasivní. Lépe se zřejmě cítili v podřízené roli. Ocenil jsem ty, kteří se řízení práce nebáli zhostit.

Tady bych rád sdělil, že všechny aktivity již žáci v různých obměnách absolvovali. Používám je jako součást dynamické fáze rozcvičky. Proto nebyly diskuse a hledání správného řešení tak bohaté a bouřlivé jako u skupin, kde se taková aktivita zařadí poprvé.

Vzhledem k časové náročnosti aktivit v hlavní části a potřebnosti dostatku času pro úvodní část mi zbylo poměrně málo času na závěrečnou část, kdy má dojít k celkovému uklidnění organismu, dostatečnému protažení posturálního svalstva, zhodnocení průběhu hodiny a jejímu ukončení včetně uklizení nářadí a náčiní. Tuto část jsem do hodiny zařadil, ale poměrně zkrátil. Snad budou kolegové z praxe k takovému zkrácení závěrečné části shovívaví.

Se svojí činností a organizací aktivit jsem byl vcelku spokojen. Nejvíce jsem se obával prostojů mezi aktivitami a nenadálých situací, což by výrazně ovlivnilo můj nabytý časový plán. Vzhledem k tomu, že hodinu jsem měl čas řádně a s dostatečným předstihem naplánovat, takové situace naštěstí nenastaly.

Výběr aktivit a role učitele

Výhodou pro téma týmové spolupráce je široká paleta aktivit, které si každý učitel může vybrat a přizpůsobit dle svého gusta či materiálních a prostorových podmínek. Do hodiny jsem vybral osvědčené aktivity, které jsou dle mého názoru jednoduché a efektivní. Metody i formy práce se opírají o práci žáků ve skupině. Učitel vystupuje mnohdy jen jako moderátor a v případě zpětných vazeb a dostatku času jako facilitátor, tedy nezapojuje se do vlastní realizace úkolů. Náznaky obou rolí jsem se snažil v hodině demonstrovat.

Přístup žáků

K těm největším obavám žáků patřila přítomnost štábu s kamerami a případné aktivity. Chvíli mi trvalo, než jsem si s žáky vysvětlil, že není příliš čeho se obávat. Jakmile pochopili smysl a náplň projektu virtuální hospitace a zhlédli ukázky z portálu www.rvp.cz, hlavní obavy se rozplynuly. Cítil jsem z jejich strany podporu během příprav i v průběhu hodiny. Jsem vděčný za jejich celkový přístup. Hodina pro ně nebyla rozhodně utrpení, ba naopak jsem si na videu všimnul kladných prožitků a pocitů, že se jim něco povedlo!

Vzájemná interakce

V přípravě jsem si vytkl osobní cíl, že hodina bude bohatá na interakci a komunikační vzorce. Především mi šlo o interakci žák-žáci a žák-žák. Je jasné, že nedílnou součástí byla také interakce učitel-žák, ale i žák-učitel, a to především formou cílených otázek, zadání úkolů a zpětné vazby. S výsledkem jsem byl spokojen, i když jsem očekával bouřlivější diskuse a zapojení více žáků u aktivit s padákem. Aktivity byly voleny tak, aby se každý v hodině zapojil a podílel na řešení a realizaci vybraných pohybových aktivit

Použití jazyka

Během výuky se snažím mluvit spisovně a používat potřebné odborné výrazy. Tělesná výchova je specifický předmět, kde je jisté partnerství s žáky nutností. Proto mi sem tam unikne hovorový výraz či, jak žáci říkají, hláška. To na čem musím pracovat, je artikulace a rychlost verbálního projevu. Tento nedostatek se projevuje především v situaci časového presu a zejména v tělocvičně mi žáci někdy hůře rozumí. Zároveň jsem se přesvědčil, že nejvíce řečníků začíná formulkou tak nebo takže. Ani já nejsem výjimkou, bude tedy vhodné s tím něco udělat.

Práce s časem

Pro realizaci hodiny jsem si připravil velmi podrobný časový plán, který jsem měnil a přizpůsoboval dle vyvíjející se dramaturgie hodiny. V hlavě jsem si připravil ideální průběh a realizaci hodiny. Ale ať jsem aktivity, které jsem chtěl opravdu do hodiny zahrnout, řadil, jak jsem chtěl, vždy jsem se dostal lehce přes vyměřený čas. Po konzultaci s VÚP jsme tedy nechali nepatrně delší časový plán.

Abych ho splnil, nesměl jsem si dovolit zbytečné prostoje či nenadále situace např. s náčiním. Což se nakonec povedlo, i když se to mírně projevilo na někdy až příliš rychlém verbálním projevu.

Práce s „růzností“

Snažil jsem se touto hodinou připravit takový malý koktejl a návod, jak na to. S aktivitami týmové spolupráce a teambuildingu jsem se poprvé seznámil během studia v zahraničí. Jejich organizaci, vedení a lektorské dovednosti jsem se učil v průběhu času během realizace především adaptačních i jiných kurzů či programů pro dospělé. Dnes se již téma týmové spolupráce objevuje v praxi velmi často a existují bohaté literární zdroje. Nechtěl bych však touto hodinou v žádném případě „nosit sovy do Athén“ a jsem si jist, že mnozí kolegové jsou v tomto tématu zběhlí.

Natáčení jako výzva

Na závěr bych uvedl, že jsem byl s realizací projektu virtuální hospitace vcelku spokojen. Mám rád výzvy a natáčení hodiny výzvou určitě bylo. Na základě této zkušenosti mohu takový projekt či jiné natáčení hodiny či alespoň jejich částí vřele doporučit. Je to mimo jiné pro učitele velmi přínosná zpětná vazba.

Evaluace

Virtuální hospitaci zhodnotila PhDr. Šárka Maleňáková, Ph.D., z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, která se rovněž zapojí do online diskuze k této hodině (24. 10. 2011 od 16.00 do 16.45).

Cíl vyučovací jednotky

Cílem vyučovací jednotky tělesné výchovy byl rozvoj týmové spolupráce prostřednictvím pohybových aktivit. Vyučující, pan učitel Sargánek, zvolil pro splnění cíle v hlavní části hodiny přeskoky přes švihadlo ve dvojicích, skupinové podbíhání lana a aktivity s padákem. V hodině střídal praktické aktivity s teoretickým poznáním. Ke splnění cíle využil vhodně principy Kolbova cyklu učení, vycházel z vlastní zkušenosti žáků, prožitku cvičení a vyhodnocení vlastní zkušenosti. V průběhu celé hodiny stavěl na reflektování zkušenosti jednotlivců skupinou, zobecnění a následném využití v dalších činnostech. Zaměřil se na rozdělování týmových rolí, týmovou komunikaci, motivování týmu, posílení vzájemné důvěry. Týmová spolupráce je jedna ze základních kompetencí sportovních aktivit, zejména kolektivních, ale v nemalé míře také individuálních. Téma vyučovací hodiny bylo zvoleno následně po metodických hodinách volejbalu, kdy při samotné hře vázla mezi žáky schopnost komunikace a spolupráce.

Kolbův cyklus učení

Kolbův cyklus, jako model učení a v našem případě metoda a forma práce, byl zvolen velmi vhodně. Nové znalosti vznikají jako výsledek nových osobních prožitků a zkušeností, uvědomění si, co se během akce dělo – tedy jakési reflexe, abstrakci událostí a plánu do budoucna. Aktivity, zvolené vyučujícím k rozvoji komunikativních kompetencí, týmové spolupráce, rozdělení rolí a kompetencí k řešení problému, byly velmi jednoduché a exemplární. Znalost a praktické využití těchto kompetencí lze velmi dobře využít a aplikovat v konkrétních sportovních aktivitách. Ve většině případů se tyto aktivity stávají pouze malou částí vyučovacích jednotek a jako celek jsou využívány na různých adaptačních kurzech a teambuildingových programech. Mohou být v tělesné výchově velmi úspěšně řazeny i jako celky na závěr tematických bloků pro své výchovné hledisko, uplatnění individuálních znalostí a dovedností při týmových aktivitách nebo pro zpestření výuky a utužení třídního kolektivu, zejména při koedukované formě výuky.

Osobnost učitele a sociální interakce

V úvodu hodiny pan učitel žákům sdělil cíl hodiny a význam zvolených aktivit pro následující vyučovací jednotku tělesné výchovy. V průběhu hodinu byly patrné přirozené emotivní projevy chování žáků v důsledku celkové atmosféry v hodině, která byla daná atraktivitou pohybových aktivit a samotnou osobností vyučujícího. Zpočátku jsem zaznamenala určitou nejistotu a neobvykle „poslušné“ chování žáků, které zřejmě způsobilo několik kamer a přítomnost natáčecího týmu. Velmi cením osobnost učitele, který žáky vtáhl do hodiny, neustále motivoval a díky celkovému rázu hodiny žáci brzy ztratili o „rušivé elementy“ zájem a věnovali se přirozeně samotným aktivitám. Hodina měla spád, aktivity byly voleny postupně od nejjednodušších po složitější, od méně atraktivních po velmi atraktivní, od práce ve dvojicích až po větší týmy, žáci velmi dobře komunikovali, přicházeli samostatně na principy týmové spolupráce, hodinu si užívali. Při složitějších aktivitách spoléhali vzájemně na sebe, žádné obavy nebyly zřejmé. Po celou hodinu byl vyučující pomocníkem a flexibilně reagoval na vše, co se konkrétně ve skupině dělo.

Sociální interakce mezi učitelem a žákem tvoří základ veškeré výchovy a vzdělávání na školách. Celá vyučovací hodina byla naplněna projevy kladného emočního vztahu mezi učitelem a žáky a učitelem a žákem-jednotlivcem. Pan učitel se projevoval jako výborný organizátor s jistým vedením a vystupováním a se smyslem pro humor. Používal individuální přístup, dokázal pomoci. Neustále podněcoval žáky k vyjádření názorů, prožitků a zkušeností, a ke kolektivní komunikaci. Celá vyučovací hodina probíhala v příjemné atmosféře. Vzhledem k cíli vyučovací jednotky, tedy rozvoji týmové spolupráce, umožnila hodina bohatou interakci mezi žáky navzájem. Žáci spolupracovali, každý člen skupiny usiloval o maximální výkon ve prospěch celé skupiny, žáci si pomáhali a velmi dobře komunikovali.

Práce s růzností

Hodina, kterou jsem mohla zhlédnout, byla silně prožitkově orientovanou hodinou. Učitel s žáky vytvářel různé skupinové situace, nabídl velké množství prožitků a možností získat zkušenosti, důvěru v sebe a dalšího člověka, pocit sounáležitosti se skupinou, najít vlastní roli v týmu apod. Podněcoval žáky ke kreativitě, tvořivosti, nabízel různě obtížná cvičení s možností výběru. O prožitcích, názorech a řešeních žáků po jednotlivých aktivitách hovořil a akceptoval jejich postřehy. V průběhu vyučovací jednotky bylo využito několik didaktických stylů. V rušné části šlo o styl příkazový, v průpravné části o styl praktický, kdy část rozhodnutí o výběru cviků byla přenechána na žácích. V hlavní části byl využit převážně styl se samostatným objevováním a v závěrečné fázi opět styl příkazový. Vzhledem k využití Kolbova cyklu učení, který pan učitel žákům prezentoval i teoreticky, stavěl nové obtížnější aktivity vždy na základě zvládnutí obdobných, méně náročnějších aktivit – přeskoky přes švihadlo ve dvojicích, podbíhání lana.

Použití jazyka

Vzhledem k tomu, že šlo o hodinu tělesné výchovy, která byla plná emočních projevů žáků, obdivuji vyjadřování žáků mezi sebou. Snad jen jeden žáků použil vulgarismus a byl vyučujícím okamžitě napomenut. Dále mě velmi mile překvapilo, a zároveň potěšilo, vedení žáků k používání odborné terminologie v případě protahování svalových partií. Toto propojení tělesné výchovy s biologií velmi oceňuji. V případě pana učitele bylo vyjadřování převážně spisovné, využíval odbornou sportovní terminologii a vedl k ní i žáky. Velmi kladně hodnotím také jeho komunikační schopnosti se žáky, práci s hlasem a vyjadřovací schopnosti.

Průběh výuky

Hodina měla standardní rozvržení na 4 části:

1. Úvodní část:

Vyučující správně sdělil žákům, co je cílem hodiny, proč toto téma zařadil do výuky a kde získané kompetence uplatní. Velmi dobře využil pedagogický čas nutný pro zápis chybějících, kdy žákům zadal problém, na který sami hledali odpověď. Bohužel tato nutná činnost ukrojila 3 min. z celkového času 45 min. pro tělesnou výchovu. Už v průběhu rušné části pan učitel volil cvičení ve dvojicích pro získávání důvěry navzájem a nutnost komunikace (aktivity se šátkem). Z fyziologického hlediska byla podle mě tato část málo intenzivní a časově krátká (3,5 min.), volila bych dynamičtější cvičení s delší dobou trvání.

2. Průpravná část:

V průpravné části byla zvolena výuka ve 4 skupinách s využitím praktického stylu učení. 1 žák ve skupině dostal za úkol vybrat protahovací cvičení na horní část trupu a paže. Ostatní žáci měli možnost doplnit výběr cviků. Na závěr vyučující přidal chybějící cviky. Doporučila bych v průběhu samostatného cvičení žáků mezi žáky procházet a více opravovat chybné provedení cviků.

Doporučovaný čas pro část 1 a 2 je přibližně 12 min. V naší hodině to bylo 15 min., což je v toleranci.

3. Hlavní část:

Hlavní část byla zaměřena na vlastní aktivity, vedoucí k rozvoji týmové spolupráce. V průběhu jednotlivých aktivit vyučující velmi intenzivně podněcoval ke komunikaci mezi žáky a uvědomění si práce v týmu. Zdůrazňoval nutnost důvěry a spolupráce. Zadával jednotlivé problémové situace, vedl žáky k nutnosti domluvy na taktice, v některých případech nabízel možná řešení, ale netrval na nich. Na závěr každé aktivity pan učitel upřesnil řešení a zhodnotil práci v týmu. Do této části hodiny vložil i teoretické znalosti, kdy žákům na tabuli vysvětloval názorně Kolbův cyklus učení, který žáci následně využívali při cvičení ve dvojicích se švihadlem. Vyučující se zmínil o názvu předkládaného schématu, ale podotýká, že si to žáci nemusí pamatovat. Je otázkou, zda právě gymnazistům, pokud už se s tímto schématem názorně setkají, nerozšířit znalosti a tuto větu o „ne“zapamatování vůbec vyslovovat. Po nácviku nabízí test zvládnutí pohybových aktivit se švihadlem, což je velmi vhodný motivační prvek. Na závěr hlavní částí jsou zařazeny aktivity s padákem, které velmi obohatily a zpestřily výuku. Hodnotila bych tyto aktivity jako vyvrcholení spolupráce celého týmu – celé třídy. Zde velmi správně vyučující upozorňuje i na pravidla bezpečnosti při podbíhání padáku.

Doporučovaný čas pro 3. část hodiny bývá zhruba 28 min. Délka hlavní část u sledované vyučovací jednotky byla 28 min.

4. Závěrečná část:

Pro závěrečnou část využil pan učitel také padák, kdy veškeré aktivity (kompenzační cvičení a zhodnocení hodiny) proběhly pod padákem v tzv. „iglú“. Tento závěr byl perlou vyučovací jednotky tělesné výchovy. Jistě zintenzivnil prožitek z celé hodiny, vnesl nádech soukromí, sounáležitosti a identity celé třídy – celého týmu.

Pro závěrečnou část se doporučuje ponechat 5 min. V našem případě měla tato část 6 min., což lze hodnotit velmi dobře.

Jedinou vhodnou možnost pro dodržení času 45 minut pro tuto hodinu vidím ve zkrácení průpravné části hodiny.

Hodnocení, sebehodnocení žáků

Hodina byla zaměřena na rozvoj týmové spolupráce na základě zkušenostního učení. Byly využívány metody indukce, dedukce, generalizace. Pan učitel využil Kolbův cyklus učení zážitkem ke splnění cíle hodiny. Prvořadým úkolem vyučujícího při reflexi nebylo hodnocení dosažených dovedností. Vyučující umožňoval bohatou interakci mezi žáky navzájem, mezi učitelem a žáky i naopak. Žáci sami nebo ve skupinách identifikovali posun vlastních vědomostí a dovedností, rozhodovali, zda se dovednosti naučili, ale také zda se jim budou dále hodit, kdy a k čemu. Pan učitel v průběhu hodiny hodnotil zvolený postup, metodu, taktiku, kterou si žáci zvolili, slovy „dobrá práce“.

Závěrečné hodnocení pak orientoval k budoucí sportovní činnosti a zdůraznil potřebnost komunikace a koncentrace.

Na závěr bych chtěla říci, že jsem velmi ráda, že mi bylo umožněno tuto vyučovací jednotku zhlédnout a hodnotit. Přeji panu učiteli hodně sil a nápadů do další práce a mnoho spokojených žáků.

Literatura a použité zdroje

[1] – MAZAL, F. Hry a hraní podle ŠVP. Olomouc : Nakladatelství Hanex, 2007. 394 s. ISBN 978-80-85783-77-3.
[2] – NEUMANN, J. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. 3. vydání. Praha : Portál, 2000. 325 s. ISBN 80-7178-405-2.
[3] – PETTY, G. Moderní vyučování. 2. vydání. Praha : Portál, 2002. 380 s. ISBN 80-7178-681-0.
[4] – GLOVER, D.; MIDURA, D. Team building through physical challenges. 1. vydání. USA : Human Kinetics, 1992. 145 s. ISBN 0-87322-359-4.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
37.11 kB
PDF
Upravený Kolbův cyklus učení
pdf
113.28 kB
PDF
Autoevaluace
pdf
131.84 kB
PDF
Evaluace

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Tomáš Sargánek

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Virtuální hospitace na gymnáziích.
Ostatní články seriálu:

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Klíčové kompetence:

  • Gymnázium
  • Kompetence komunikativní
  • s ohledem na situaci a účastníky komunikace efektivně využívá dostupné prostředky komunikace, verbální i neverbální, včetně symbolických a grafických vyjádření informací různého typu
  • Gymnázium
  • Kompetence sociální a personální
  • aktivně spolupracuje při stanovování a dosahování společných cílů

Průřezová témata:

  • Gymnaziální vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Spolupráce a soutěž

Mezioborove presahy:

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová, Frontální

Organizace prostorová:

Specializovaná učebna

Nutné pomůcky:

volejbalové balóny, šátky, lano, švihadla, vrchlík vojenského padáku, flipchart