Téma Práva dítěte je na Soukromém šestiletém gymnáziu v Ostravě, s.r.o., zařazeno do předmětu Občanská výchova a svět práce, který vyučuje Mgr. Blanka Pravdová. Výuka v 2. ročníku šestiletého studia byla natočena v prosinci 2010.
Cíle výuky:
Své první dojmy z této výuky můžete vyjádřit zde.
O této vyučovací hodině můžete diskutovat přímo s vyučující, Mgr. Blankou Pravdovou, a s Mgr. Slavojem Tomečkem, z Katedry filozofie (Filozofická fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě). Pokud byste se jich na cokoliv rádi zeptali nebo máte zájem diskutovat o hodině a natáčení s dalšími diváky této virtuální hospitace, zapojte se do on-line diskuze. Ta bude probíhat ve středu 16. 2. 2011 od 16.00 do 16.45. Diskuze probíhá v prostředí DIMDIM; hlavní prezentující během diskuze hovoří, další účastníci diskuze mají možnost své dotazy a postřehy psát prostřednictvím chatu.
Celé diskuzní fórum k této virtuální hospitaci naleznete zde.
K této virtuální hospitaci je otevřen pohled v digifoliu. Prohlédnout si jej můžete zde.
Výuka tématu práva dítěte probíhala v rámci předmětu občanská výchova a svět práce, který je na naší škole vyučován v 2. ročníku šestiletého studia. Obsah toto předmětu čerpá ze dvou vzdělávacích oborů – Výchova k občanství a Člověk a svět práce, současně jsou do něj integrovány některé body průřezových témat Výchova demokratického občana a Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech.
Tento předmět se podílí na formování postojů žáků, připravuje je na převzetí sociálních rolí, rozvíjí schopnost odpovědně jednat, vytváří a upevňuje mravní vědomí žáků. V rámci tohoto předmětu jsou žáci seznamováni se státoprávní problematikou a lidskými právy. Nedílnou součástí je tematika mezinárodních vztahů, globalizace a jejích možných konkrétních dopadů na náš život.
Ve výuce se žáci seznamují rovněž s problematikou pracovního trhu a pracovních příležitostí. Žáci jsou seznamováni s možnostmi, které jim nabízí regionální trh práce a získávají praktické dovednosti, které jim umožňují samostatně se prezentovat.
Při přípravě hodiny jsem formulovala dva základní cíle: žák porozumí textu Úmluvy o právech dítěte a dokáže v něm vyhledat konkrétní informace; žák aplikuje informace nalezené v textu na konkrétní životní situace dětí z různých koutů světa i ČR, svá tvrzení vysvětlí a podloží argumenty. Současně jsem před natáčením virtuální hospitace vyjádřila svůj záměr působit na žáky i po stránce výchovné.
Že se nám tyto cíle podařilo naplnit, mě přesvědčil nejen průběh hodiny, ale i vlastní hodnocení žáků (viz bod Hodnocení a sebehodnocení žáků).
Zvolené činnosti a metody práce jsem volila tak, aby měli příležitost pracovat (a prožít pocit z dobře odvedené práce) všichni žáci.
Snažila jsem se činnosti střídat (čtení, zápis do pracovního listu, vyhledávání informací v textu, diskuse ve dvojicích, dialog s učitelem, vyhledávání na PC, prezentace vlastního názoru) mimo jiné i proto, že se jednalo o šestou vyučovací hodinu – navíc v pátek.
Připravila jsem práce více (postupuji tak i při přípravě jiných vyučovacích hodin). V průběhu výuky se rozhoduji (podle toho, jak žáci komunikují, jak připravené činnosti zvládají apod.), které aktivity využiji v dalších hodinách.
Jsem přesvědčena, že právě ve výchovných předmětech je účelné pozměnit průběh hodiny v závislosti na tom, jak žáci reagují, jakým způsobem je téma osloví. Kdyby hodina nebyla natáčena (a já neměla potřebu držet se přípravy), pravděpodobně bych dala žákům možnost více se rozpovídat a u některých úkolů bychom setrvali déle.
Ze záznamu je patrné, že žáci jsou na způsob práce, jenž byl prezentován při virtuální hospitaci, zvyklí. Často komunikují ve dvojicích, jsou zvyklí „doptávat“ se na to, čemu neporozuměli, ujišťovat se, že mohou použít vlastní způsob řešení, vyjadřovat se před třídou, zdůvodňovat svá tvrzení.
Můj předpoklad, že i po čtyřech dnech budou schopni přemýšlet o dokumentu Děti ze stanice Leningradská, se potvrdil. Když jsme hodinu končili, řekla jsem, že jsme odvedli velký kus práce. Někteří žáci verbálně, jiní neverbálně dávali najevo souhlas.
Bylo vidět, že třída měla z hodiny dobrý pocit. Další postřehy žáků jsou vypsány v bodu Hodnocení a sebehodnocení žáků.
Žáci byli v hodině hodně zaměstnáni a soustředili se na výsledky svého úsilí, což způsobilo, že nám zbylo málo prostoru na hodnocení práce spolužáků. Snažila jsem se žáky povzbuzovat, být nápomocná těm, kteří si nevěděli rady, pochválit ty, kteří svůj úkol zvládli. Zaměřovala jsem se na žáky, u nichž jsem předpokládala, že by mohli mít problém s porozuměním zadání.
Jeden z žáků zadrhává v řeči. Přesto se mu podařilo sdělit svůj názor zřetelně, dokonce s menšími problémy než jindy. Všimli si toho i ostatní žáci a v další hodině jeho výkon ocenili. Ve třídě jsou žáci s poruchami učení, kteří vyžadují pomalejší tempo práce, i žáci talentovaní, jejichž pracovní tempo je vysoké. Snažím se zadávat úkoly takovým způsobem (rozsah zadání, množství úkolů, metoda práce), aby se ani jedna skupina nenudila a možnost získat pozitivní zpětnou vazbu měli všichni.
Překvapilo mě, že moje komunikace se žáky působila stroze, málo přívětivě. Hodiny předmětu občanská výchova a svět práce probíhají v této třídě vždy v uvolněné a příjemné atmosféře – což ze záznamu není příliš patrné. Přítomnost kamer ve výuce ovlivnila spontánnost verbálního i neverbálního projevu – mého i žáků.
Žáci se vyjadřovali adekvátně svému věku a komunikační situaci, záměrně jsem neopravovala nedostatky (ostravská vazba kvůli toho apod.), korekce by působily rušivě.
Při sledování záznamu jsem si všimla, že jsem se několikrát zmínila o dětech z dokumentu jako o bezdomovcích žijících na vlakovém nádraží, což je věcný nedostatek – ve skutečnosti se jedná o stanici metra.
Domnívám se, že mé vyjadřování bylo bez zásadních nedostatků, i když určitá míra napětí způsobila, že jsem opakovaně použila výrazy nespisovné či jsem byla zbytečně mnohomluvná. Často jsem znovu sdělovala, shrnovala to, co řekli žáci – nebyla jsem si jistá, zda jejich promluvy budou dostatečně zřetelné.
Ze stejného důvodu (soustředění na více činností, napětí) jsem na naprosto banální otázku hledala složitě odpověď. Má kreativita byla v té chvíli evidentně na nule.
Hodnocení a sebehodnocení žáků bylo součástí pracovního listu a žáci jej v závěru hodiny dostali za domácí úkol. V následující hodině jsem pracovní listy vybrala, abych získala zpětnou vazbu. Žáci doplnili nedokončené věty následujícím způsobem:
V posledních dvou hodinách předmětu občanská výchova a svět práce
jsem se dozvěděl(a)/naučil(a)
jsem pochopil(a)/si uvědomil(a)
se mi povedlo/dařilo
Jedna ze žákyň se rozepsala obšírněji, pro zajímavost uvádím i její hodnocení.
Dívali jsme se na dokument Děti ze stanice Leningradská, který mi hodně otevřel oči o sociální situaci v Rusku. Dále jsme se věnovali právům dítěte, které byly ustanoveny shromážděním OSN., a ještě jsme si říkali, která práva byla porušena u dětí z dokumentu.
Pochopila jsem to, že já s ostatními dětmi v okolí bereme tato základní práva jako samozřejmost, což bohužel děti v rozvojových zemích nebo zemích se špatnou sociální sítí nemohou.
Rozhodně se změnil můj pohled na megalomanské akce, které se konají za obrovské množství peněz, a přitom v rozvojových zemích děti umírají hlady. Na druhou stranu se mi tyto dvě hodiny moc líbily a nejlepší na nich byla práce ve skupinkách, která se nám s Terkou docela povedla.
Úvodem bych chtěl říci, že se mi hodina velice líbila. Odvážil bych se ji dokonce označit za vzorovou. Bylo pro mne skutečným potěšením sledovat vyučující a žáky při práci. Až na několik málo drobností (které se však vyskytnou vždy) naplnila hodina mou představu o tom, jak by měla ideální vyučovací hodina vypadat.
Zhlédnutá hodina navazovala na činnost z předchozí hodiny, ve které žáci sledovali a rozebírali dokument Děti ze stanice Leningradská. Kdo dokument viděl, dá mi jistě zapravdu, že jde skutečně o velmi silný zážitek. Žáci měli navíc k dispozici souhrn obsahu dokumentu v tištěné podobě, který jim dává možnost rychle si připomenout, co všechno v dokumentu viděli. Posuzovaná hodina počítala s tím, že si žáci z dokumentu zapamatovali všechny důležité momenty a že s nimi tedy budou schopni v hodině dále pracovat.
Cíl hodiny byl definován jasně, srozumitelně a v návaznosti na předchozí hodinu. Žáci se měli seznámit se základními právy dítěte a dále s možnostmi vlastní aktivní pomoci v případě porušování těchto práv.
Všechny aktivity a vyučovací metody byly zvoleny tak, aby těchto cílů bylo postupně a v logické návaznosti dosaženo, s důrazem na maximální samostatnost a aktivitu žáků.
Vyučující se podařilo dosáhnout maximálního zapojení žáků do výuky. Prakticky celou hodinu pracovali samostatně. Úkoly byly zadány tak, aby jim žáci porozuměli a zvládli, ale zároveň nebyly jednoduché, nutily žáky přemýšlet, hledat vhodné odpovědi apod.
Práce vyučující během všech aktivit byla vzorná – pobízela žáky k práci, kontrolovala jejich činnost, poradila v okamžiku, kdy si žáci s něčím nevěděli rady. Hodina proto měla rychlý spád, byla velmi dynamická, bez zbytečných časových prodlev. Žáci se během hodiny skutečně mnoho naučili. Pracovali soustředěně a s velkým zaujetím.
Vyučující se podařilo dát prostor k vyjádření opravdu všem žákům. Vybízela je k tomu, aby uváděli příklady z vlastní zkušenosti, a mohli si tak uvědomit aktuálnost a závažnost tématu pro jejich vlastní život. Z toho, co žáci během hodiny sdělovali, bylo patrné, že přesně chápou, co se po nich chce, co mají dělat, k čemu směřují otázky, a dokázali to vždy vhodně vztáhnout ke zkušenostem z vlastního života. Zároveň k tomu byli vyučující neustále vybízeni.
Zde bych však měl přece jen drobnou výtku. V jednom okamžiku se žák dotázal na význam pojmu přirozené právo na život a vyučující mu nedokázala pojem přesně vysvětlit. Zároveň přislíbila, že přesné vysvětlení podá později, k čemuž však již bohužel nedošlo. Z dotazu bylo patrné, že v dosavadní výuce tématu lidských práv nebyl pojem přirozených práv probírán. Jsem si vědom toho, že koncept přirozených práv je pro studenty velmi obtížně pochopitelný, ale základní povědomí o něm by podle mne přesto měli mít.
Pracovní listy a další materiály byly připraveny tak, aby maximálně podpořily a umožnily samostatnou práci studentů. Práce s textem postavená na vyhledávání odpovědí na předem připravené otázky se mi pro většinu aktivit s textem jeví jako vůbec nejvhodnější.
Velmi zdařilá byla také volba upraveného textu Úmluvy, který je mnohem přiměřenější aktuálním znalostem žáků.
Měl bych jen malou poznámku k zadávání práce s písemnými materiály. Bylo by dobré žáky předem upozornit na to, že jim materiály zůstanou, a také jak si do nich mají během plnění zadaných úkolů nejlépe zaznamenávat.
Použití internetu pro vyhledávání informací o organizacích zabývajících se právy dětí myslím nepotřebuje komentář a z mého pohledu se jeví jako více než vhodné.
Třešničkou na dortu byl pak zadaný domácí úkol, jehož cílem bylo přimět studenty znovu se zamyslet nad vším, co se v hodině dozvěděli, včetně reflexe vlastních hodnot, názorů a postojů.
Na závěr bych chtěl paní kolegyni poděkovat za to, že nám dala možnost získat mnoho inspirativních podnětů pro zlepšení naší vlastní výuky, ale také možnost kritického zamyšlení se nad tím, zda jsme vždy schopni čas vyučovací hodiny maximálně vyplnit takovou činností, ze které si naši žáci odnesou vše důležité a nezbytné pro potřeby vlastního života. Osobně mám pocit, že paní kolegyni se to alespoň v této hodině podařilo.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Virtuální hospitace na gymnáziích.
Ostatní články seriálu:
