Téma – přirozená čísla 0 až 20 se liší od předešlých témat svou strukturou. Zatímco každé předchozí jednotlivé téma bylo zaměřeno na poznávání jednoho čísla, tj. numeraci a sčítání, odčítání, je toto téma zaměřeno pouze na numeraci, poznávání čísel 11 až 20, tj. počítání po jedné, čtení, psaní, znázorňování čísel 11 až 20, porovnávání čísel (<, >, =), přirozené uspořádání čísel 0 až 20, nerovnice a řešení aplikačních úloh pomocí nerovnic.
Nejdříve se zde nacvičuje odříkávání názvů čísel do dvaceti formou počítání po jedné, čtení a psaní těchto čísel. Názvy dvouciferných čísel jedenáct až dvacet mají svou zvláštnost, kterou se liší od ostatních dvouciferných čísel (mimo násobků deseti) a to tu, že názvem každého čísla do dvaceti je jedno slovo, zatímco jeho zápis tvoří dvě číslice a názvy dalších dvouciferných čísel jsou tvořeny dvěma slovy. Při psaní dvouciferných čísel nejde o nácvik psaní, neboť všechny číslice již žáci psát dovedou, ale o poznání, že nová čísla, s nimiž se seznamují, žáci zapisují dvěma číslicemi. Je to první krůček k poznávání desítkové číselné soustavy. Důležitými pomůckami ke znázorňování čísel 11 až 20 je počítadlo, na němž je na každém drátě 10 kuliček, krychliček. Vhodnější je dvacítkové počítadlo, ale je možno využít i stovkové počítadlo. Vhodnou žákovskou pomůckou také je tzv. mřížka – stačí proužek papíru s vyznačenými dvaceti rámečky (prezentace, snímek 5, pracovní listy, cv.5 ). Vhodnější je plastický proužek s prohlubněmi, do nichž se lépe ukládají knoflíky, kotoučky .
Žáci by tedy měli mít mřížku a 20 dvoubarevných kotoučků, knoflíků. Další vhodnou pomůckou jsou jak demonstrační, tak žákovské karty s čísly až do 20.
Důležitou složkou tohoto tématu je rozklad čísel 11 až 20 na desítku a jednotky, což souvisí se sčítáním čísla 10 s jednocifernými čísly a příslušnými příklady odčítání.
Významným prvkem tohoto tématu je určování času, poznávání celých hodin, tj. čtení ciferníku ručičkových hodin a seznámení žáků i s digitálním záznamem času, s nímž se stále častěji setkávají jak na veřejnosti, tak v souvislosti s používáním mobilních telefonů. Další časovou jednotkou, kterou žáci poznávají v souvislosti s číslem 12, je rok a jeho členění na 12 měsíců.
Počítání po jedné, čtení, psaní, znázorňování čísel 11 až 20 se nacvičuje především tak, že žáci počítají nejrůznější předměty ve třídě, ve škole: žáky, lavice, židle, zjišťují, kolik schodů je mezi přízemím a prvním poschodím ve škole, počítají okna školní budovy apod. Počty počítaných věcí ukazují kartami s čísly, mezi čísly zapsanými na tabuli, popř. tato čísla zapisují. Jednotlivá čísla znázorňují na počítadle a pomocí mřížky, přičemž je vyučující vede k tomu, aby odsunuli najednou deset kuliček/krychliček na počítadle a počítali rovnou deset, jedenáct, dvanáct…
Poznávání čísel do 20 je vhodné propojit s poznáváním hodin – měřením času, které úzce souvisí se vzdělávacím oborem Člověk a jeho svět. Motivací k poznávání hodin může být otázka, jak děti poznají, kdy mají jít do školy. Načež se procvičuje čtení celých hodin na ciferníku a velká ručička je na čísle 12. Žáci uvažují o tom, proč je na hodinách ciferník s čísly od 1 do 12. Vyučující nastavuje jednotlivé hodiny a žáci říkají, co v ten čas dělají, a pak zase naopak žáci říkají, v kolik hodin začíná vyučování, v kolik hodin vstávají, v kolik hodin chodí spát apod. Této situace je vhodné využít k úvaze o tom, jak je možné, že např. v 8 hodin začíná vyučování, ale také v 8 hodin se děti ukládají ke spánku. Pod vedením vyučujícího dojdou k závěru, že den má 12 hodin a noc také 12 hodin a proto se třeba v jízdních řádech vlaků a autobusů zapisují hodiny čísly od 0 až do 23, v televizním programu je napsáno 18.00 Arabela, 16.00 Rodina, škola a já aj. Pak žáci nastavují ručičky hodin, kolik budou ukazovat, až začne v televizi pohádka o Arabele. Žáci si prohlížejí záznam času i na mobilních telefonech, kdy pracují ve skupinách - každá skupina má k dispozici jeden mobilní telefon. Jako propedeutiku k vlastivědnému a přírodovědnému učivu je možno žáky pro zajímavost seznámit i se slunečními hodinami, které lidé používali v době, kdy ještě neuměli hodiny vyrobit. Při pobytu a hrách venku si žáci mohou ukázat, jak se pohybuje stín sloupu, jak se pohybuje i jejich stín a mohou si třeba na školním hřišti takové sluneční hodiny vyznačit.
Porovnávání čísel opět navazuje na činnosti žáků s hracími kostkami a pohybem figurek po hrací dráze. Pbdobně se postupuje při řešení nerovnic, při čemž se zde upevňuje použití písmene jako znaku proměnné v nerovnicích.
Desítka a jednotky: Upevňovat poznání, že čísla 11 až 19 jsou tvořena desítkou a jednotkami je vhodné pomocí počítadla a tzv. mřížky. Žáci dostávají za úkol určit počet kuliček odsunutých na počítadle, knoflíků položených v mřížce. Přitom počítají: deset, jedenáct, dvanáct,… a zapisují kolik kuliček (knoflíků) je na prvním drátě počítadla (v první řádce mřížky) a pak, kolik kuliček (knoflíků) je v druhém řádku a kolik je všech kuliček knoflíků. Tuto činnost je možné propojit se sčítáním tj. s přičítáním jednociferného čísla k deseti např. 10 + 3 = 13. Bystřejší žáky je možno podnítit i k tomu, aby sestavili i příslušné příklady odčítání. Tj. na počítadle je odsunuto 15 kuliček. Na druhém drátě je 5 kuliček. Kolik kuliček je na prvním drátě? Toto je vhodné procvičovat i pomocí desetikorunových a korunových mincí. Důležitým uzavřením tohoto učiva je rozklad poznávaných čísel na desítku a jednotky. Tato dovednost je důležitou oporou při sčítání a odčítání do dvaceti.
Článek je publikován pod licencí Creative Commons BY-NC-ND 3.0 (Uveďte autora-Neužívejte komerčně-Nezasahujte do díla) .
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Prvňáci a matematika.
Ostatní články seriálu:
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
Národní pedagogický institut České republiky © 2025