Téma číslo 7 se probírá obdobně jako předchozí témata, upevňují se zde získané poznatky o čísle 0, o proměnné, jejímž znakem je ◊, a řešení jednoduchých nerovnic typu 7 > ◊ a rovnic typu 3 + ◊ = 7. Novým učivem jsou zde složené nerovnice typu 3 < ◊ < 7, kdy žáci rozhodují, kterou z daných čísel je možno doplnit do rámečku, aby nerovnost byla pravdivá. Procvičování sčítání a odčítání je novým typem cvičení, v němž se kombinuje součet, rozdíl s nerovností, tj. např. 5 + 2 ◊ 6 nebo 4 ◊ 3 < 7, kde žáci doplňují do rámečku buď znaky <, >, = nebo znaménka +, –. Dalším novým typem cvičení jsou tzv. řetězy (prezentace, snímek 18, cv. 2, pracovní listy cv. 31).
Při procvičování sčítání a odčítání se žáci začnou seznamovat s tabulkou sčítání a odčítání. Poznají, že takovou tabulku je možno využít jak ke kontrole výpočtů, tak k výpočtům. Taková práce s tabulkou přispívá k pamětnému osvojení základních spojů sčítání a odčítání a zároveň je první zkušeností s tím, jak je možno si usnadnit práci při výpočtech.
Aplikační úlohy jsou v tomto tématu zadávány u obrázku i stručným textem.
1. Numerace – tj. počítání po jedné, čtení, psaní, znázorňování čísla 7, porovnávání čísla 7 s čísly 0 až 7 (<, >, =), přirozené uspořádání čísel 0 až 7, nerovnice a řešení aplikačních úloh pomocí nerovnic:
Při poznávání čísla 7 žáci počítají nejrůznější předměty ve třídě, na tabuli obdobně jako v předchozích tématech. U čísla 7 je důležité připomenout věk dětí, neboť ve třídě je již značná část sedmiletých dětí. Toho se využije i k porovnávání pomocí vztahů starší, mladší. Dále je důležité propojit poznávání čísla 7 s počtem dní v týdnu a jejich názvy, což ještě některým žákům činí v této době potíže. Dále je vhodné žáky upozornit na některé jevy v přírodě spojené s číslem 7, např. slunéčko sedmitečné, sedmikráska, list kaštanu – jírovce, ořešáku tvoří 7 menších lístků. To však je možné dětem ukázat v době probírání čísla 7 pouze pomocí obrázků. Číslo 7 se vyskytuje často i v pohádkách. Děti si jistě vzpomenou na Sněhurku a 7 trpaslíků, Sedm havranů – krkavců, některé pohádky začínají větou Za sedmi horami a sedmi řekami...
Při počítání pomíjivých jevů mohou žáci počítat vyslovené hlásky nebo počet slov v říkance, počet vyslovených slabik např. Žá-ba-le-ze-do-be-zu. Při tom mohou žáci kreslit čárky, ukazovat prsty apod. Při procvičování zapisování a poznávání čísel 0–7 je důležité žákům zadávat i náročnější úkoly, kdy žáci doplňují čísla 1 až 7 do čtvercové sítě tak, aby v každém sloupci a každé řadě bylo každé z čísel 1 až 7 a žádné se neopakovalo. Tato cvičení jsou určena především těm žákům, kteří čísla 1 až 7 dobře ovládají a je třeba je zaměstnat.
Při procvičování přirozeného uspořádání čísel 0 a 7 se opakují i vztahy hned před, hned za. (Připomínáme, že vztahy před, za; větší, menší; starší, mladší jsou vztahy uspořádání, kdežto vztahy hned před – předchůdce, hned za – následovník vztahy uspořádání nejsou.) Žáci pracují s kartami s čísly nebo píší do sešitů. Dostávají za úkol položit na lavici karty s čísly – zapsat všechna čísla, která jsou v řadě čísel před číslem 4 (a číslem 4, hned před číslem 4, hned za číslem 4). Při tom se zdůrazní, že před, za daným číslem bývá více čísel, kdežto hned před, hned za daným číslem je číslo jediné.
Porovnávání čísla 7 s čísly 0 až 7 je vhodné motivovat pohybem figurek po očíslované hrací dráze. Žáci při tom uvažují, komu padlo na kostce více/méně teček, která figurka stojí na větším/menším čísle, a pak tato čísla porovnají, zapíší příslušné nerovnosti. Nerovnosti žáci pak také znázorňují. Znázorněním a případným vyznačením dvojic žáci zdůvodňují, proč je jedno číslo větší (menší) než druhé.
Při řešení nerovnic se tu žáci poprvé setkávají s tzv. složenými nerovnicemi tj. 3 < ◊ <7, kdy je vhodné žákům zadat i nerovnice, např. 6 < ◊ <7, které nemají v oboru přirozených čísel řešení. Pozn. stalo se mi, že takový bystřejší prvňák mi řekl, ale tam přece můžeme napsat „šest a půl“. (V takovém případě je potřeba dětem vysvětlit, že číslo šest a půl je trochu jiné číslo a že mezi těmi čísly, o kterých se právě učíme, tato nerovnice řešení nemá.) Dále je třeba poznamenat, že nelze psát 3 < ◊ >5, což někdy žáci napíší zvláště při řešení aplikačních úloh.
2. Sčítání a odčítání – tj. sestavování příkladů sčítání a odčítání, znázorňování příkladů sčítání a odčítání, rovnice – sestavování, rovnice – znázorňování, aplikační úlohy:
Při seznamování žáků s příklady sčítání a odčítání v oboru přirozených čísel do 7 je opět vhodné je vyvodit na činnostech s knoflíky v dlaních s grafickým znázorněním této činnosti diagramy, a to obdobně jako při vyvozování příkladů sčítání a odčítání do 6. Ke každé situaci a diagramu žáci sestaví a zapíší příklady sčítání i odčítání. Vyučující ukazuje na jednotlivá čísla v příkladech a klade žákům otázky a pokyny: Kde je znázorněno toto číslo? Které číslo znázorňuje tento diagram? Žáci pak sestavují příklady sčítání a odčítání k jednoduchým schématům a diagramům i konkrétním situacím, např. 4 sešity velké, 3 malé; u tabule stojí 2 chlapci a 5 děvčat.
Znázorňování příkladů sčítání a odčítání se procvičuje tak, že jsou na tabuli zapsány příklady sčítání a odčítání do sedmi nebo je vyučující žákům ukazuje na kartách a žáci je znázorňují různými způsoby. Kladou knoflíky na dominové karty, do připravených diagramů nebo diagramy kreslí, odsouvají kuličky na počitadle, kladou na lavici lísky geometrických tvarů nebo vybírají z dominových karet připevněných na tabuli tu, která znázorňuje daný příklad.
Žáci se postupně učí využívat tabulku sčítání jak ke kontrole výpočtů, tak k výpočtům. Vyučující žákům říká nebo ukazuje příklady sčítání a odčítání a žáci ukazují výsledky svými kartami s čísly. Jestliže některý žák ukáže chybný výsledek, využije vyučující této situace a požaduje na žácích, aby se přesvědčili, kdo má pravdu. V případě, že se takový případ nestane, vyučující sám navodí situaci, v níž jsou žáci nuceni přesvědčit se o správnosti výsledku výpočtu. Žáci se přesvědčí znázorněním pomocí knoflíků apod. Vyučující pak žákům ukáže, že je ke kontrole výpočtu možno využít tabulku sčítání, kterou žákům ukáže promítnutou na tabuli (prezentace, snímek 19).
V této tabulce jsou čísla zapsána v řádcích a sloupcích. Čísla v prvním sloupci jsou vyznačena modře a čísla v prvním řádku jsou vyznačena červeně. Žáci mají dva proužky papíru (nebo vystřižený papír), které přikládají na tabulku, např. máme najít výsledek příkladu 4 + 3. Jeden proužek papíru přiložíme k řádku u modrého čísla 4 a druhý ke sloupci u červeného čísla 3. Číslo, které je v řádku u čísla 4 a sloupci u čísla 3, je výsledkem příkladu 4 + 3 a také 3 + 4. Je to číslo 7. Stejně žáci najdou výsledky několika dalších příkladů sčítání.
Pak se s žáky nacvičí i vyhledávání výsledků příkladů odčítání. Např. máme najít v tabulce výsledek příkladu odčítání 7 - 3. V řádku u čísla 3 najdeme číslo 7. Výsledkem je číslo sloupce, ve kterém je číslo 7. Je to číslo 4. Také bychom mohli hledat číslo 7 ve sloupci u čísla 3 a výsledkem pak je číslo řádku, a to je také u čísla 4. Z tabulky můžeme přečíst všechny čtyři příklady, které k sobě patří. Žáci ukazují a čtou 3 + 4 = 7, 4 + 3 = 7, 7 - 3 = 4, 7 – 4 = 3.
Rovnice je opět vhodné vyvodit pomocí manipulativních činností obdobně, jako se vyvozovalo sčítání a odčítání a stejně jako se vyvozovaly rovnice u čísla 6 a u čísla 0. Žáci tyto činnosti opět znázorňují pomocí diagramů. To, že jsou některé knoflíky schované, zaznamenáme prázdným rámečkem. Prázdným rámečkem zaznamenáme, že některé číslo v příkladu neznáme, že je hledáme. Prázdný rámeček vyznačuje místo, kam zapíšeme hledané číslo. Zapsali jsme tak rovnici např. 2 + ◊ = 7. Čteme: Dvě plus neznámé číslo – neznámá rovná se 7. Diagram znázorňuje čtyři rovnice. Zapíšeme je. 2 + ◊ = 7, ◊ + 2 = 7, 7 – ◊ = 2, 7 – 2 = ◊. Které číslo je hledané, neznámé číslo, jak je vypočítáme? (7 – 2 = 5) Číslo 5 doplníme do rámečku v každé ze čtyř rovnic. Žáci doplní do diagramu prvky a tak se přesvědčí, že všechny čtyři rovnice mají totéž řešení.
Při znázorňování rovnic vyučující vede žáky k tomu, aby nejdříve rozhodli, zda je nebo není v rovnici udán počet všech prvků souboru. Je-li udán počet všech prvků daného souboru, pak doplní číslo, které je počtem všech prvků daného souboru do příslušného rámečku diagramu.
Při řešení aplikačních úloh žáci využívají rovnic k matematickému záznamu úlohy. Tvoří úlohy k obrázkům v diagramech i ke konkrétním obrázkům tak, aby se otázka vztahovala na ty objekty, u nichž je v diagramu prázdný rámeček. Připomeňme si kroky řešení aplikačních úloh: Formulace úlohy, schematický záznam (znázornění) úlohy, matematický záznam úlohy – rovnice nebo pouze příklad, výpočet – řešení, formulace odpovědi, popř. kontrola řešení. Vyslovení otázky a odpovědi. Je odpověď odpovědí na položenou otázku. Kontrola výpočtu.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Prvňáci a matematika.
Ostatní články seriálu:
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
Národní pedagogický institut České republiky © 2025