Virtuální hospitace - Hudební výchova: Rock´n´roll

Vyučovací hodina hudební výchovy je zaměřena na populární hudbu, konkrétně na 50. léta 20. století a rock´n´roll. První část výuky probíhá frontálně, v druhé části žáci nacvičují rock´n´roll (zpěv i hudební doprovod). Výuky se zúčastnila polovina žáků kvarty osmiletého gymnázia. Natáčení virtuální hospitace probíhalo v květnu 2010 v Gymnáziu Jaroslava Heyrovského v Praze.

Žáci by na konci vyučovací hodiny měli mít základní přehled o vzniku hudebního stylu rock´n´roll a o „králi“ tohoto stylu. Dále by měli znát a měli by umět zapsat základní harmonickou strukturu stylové písně. Také by měli umět v rámci svých schopností nějakou rock´n´rollovou píseň zazpívat.

Cíl hodiny

Co se týče cíle hodiny i jednotlivých dílčích cílů, tak si myslím, že byly celkem naplněny, dalo by se možná diskutovat o „hloubce“ jejich naplnění, ale to asi záleží na úhlu pohledu.

Stanovené cíle:

• Žáci by na konci hodiny měli mít základní přehled o vzniku hudebního stylu rock ’n’ roll – tady se myslím podařilo stanoveného cíle dosáhnout.
• Žáci by měli něco vědět o „králi“ tohoto stylu – tady se to také celkem podařilo – z prezentace se dozvěděli základní informace o Presleym.
• Žáci by měli znát (a umět napsat) základní harmonickou strukturu stylové písně a nějakou umět podle svých schopností zazpívat – seznámili se se základní harmonickou strukturou písně, myslím, že pro napsání této struktury by bylo potřeba vše ještě důkladně procvičit, stejně tak pro zahrání konkrétní melodie; toto se tudíž úplně nepodařilo. Se zpíváním to bylo celkem v pořádku – žáci se opravdu snažili podle svých schopností.

Metody a formy práce

Metody a formy práce (skupinová práce, frontální výuka, vlastní prezentace) i vhodnost zařazených aktivit odpovídaly úrovni kvarty osmiletého gymnázia, konkrétně této třídě, kterou velmi dobře znám.

Brainstorming se mi zdál vhodný pro aktivizování žáků, vlastní žákovská prezentace týkající se výrazné osobnosti je myslím jedna z nejefektivnějších výukových metod. Interpretace skladby – to je vždycky otázka času a představy učitele z hlediska nároků na žáky, ale myslím, že je to pro žáky opět jeden z nejefektivnějších způsobů výuky.

Dané uspořádání jednotlivých metod jsem volil podle svých zkušeností a také s ohledem na udržení pozornosti žáků. Nepatří k nejnadanějším, rozdíly jsou tam skutečně velké, ale mají snahu i chuť se něco dozvědět a něčeho se účastnit.

Vzájemná interakce

Vzájemná interakce všech zúčastněných byla pochopitelně ovlivněna faktem nahrávání, ale myslím, že jinak to bylo celkem v pořádku – rozumíme si a vycházíme si vstříc, žáci mají snahu se něco dozvědět! Byli klidnější a méně komunikovali než v běžné hodině. Možná právě kvůli tomu převažovalo více sdělení ode mne k nim.

Při diskuzi s žáky jsem zjistil, že se cítili vcelku dobře, hodinu si užili, jen se pochopitelně chovali trochu jinak než normálně – neustále si uvědomovali (a toho pocitu se nezbavili) přítomnost kamery a mikrofonů. Informace, které jim byly poskytnuty, byly pro ně postačující. Osobně si myslím (vím!), že se chovali podstatně méně bezprostředně, méně aktivně než v běžné hodině.

Práce s „růzností“

Snažil jsem se využít osobních předpokladů a zájmů jednotlivých žáků a do jisté míry se mi to i podařilo – pochopitelně chci, aby zpívali všichni, a u některých žáků využívám jejich chuti a zájmu „ovládat“ nějaký nástroj. Při dostatku času (u dvouhodinových dotací týdně) střídám nástroje postupně u všech žáků.

Použití jazyka

Uvědomuji si svůj nedostatek, co se týče spisovného jazyka (mám tím na mysli zejména nesprávné koncovky, což je typické hlavně pro obyvatele našeho hlavního města), způsob vyjadřování žáků odpovídal jejich věkové skupině. Na odbornou terminologii jsou žáci zvyklí, myslím, že s tím nemají větší problémy.

Práce s časem, rozvržení aktivit, jejich návaznost

Osobně se mi nepodařilo zvládnout přesně rozvržení času. Občas se mi to stává, je to v okamžiku, kdy cítím, že jsme s žáky na jedné vlně, něco spolu vytváříme, chci to dotáhnout do konce.

Předejít by se tomu dalo nejspíše pečlivějším sledováním času – tedy poněkud si hodinu „zracionalizovat“. Upřímně si myslím, že právě zejména ve výchovách je někdy důležitější v žácích „probudit“ a také nechat je projevit nějaké emoce, a v takových případech se opravdu na striktní časový plán nesoustředím.

K videozáznamu vyučovací hodiny

Sledování sebe sama mi vůbec nebylo příjemné, uvědomil jsem si o to více, že nesmírně záleží na každém gestu, každém slovu, způsobu, jak s žáky mluvím, i sebemenším náznaku mimiky, a jak to všechno velmi, ale opravdu velmi ostře (a kriticky) vnímají a pozorují! Hodnotil bych se známkou 2.