Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Slavné dny pro ZŠ: Den, kdy se odehrál koncert Live Aid
Odborný článek

Slavné dny pro ZŠ: Den, kdy se odehrál koncert Live Aid

3. 8. 2015 Základní vzdělávání
Autor
Tereza Vodičková

Anotace

Žáci se seznámí s příčinami hladomoru, při jehož řešení jednorázová pomoc nestačí. V případě řešení tohoto globálního problému je nutná prevence, za pomoci mezinárodních organizací vytvořit soběstačnost postižených území, protože většinu těchto území tvoří tzv. zhroucené státy. Paradoxně příčiny této situace můžeme hledat i v působení mezinárodních organizací a vlivu postkoloniálního systému. Jednorázová pomoc sice na problém upozorní, ale neřeší jej. Mnoho rozvojových zemí totiž trpí vnitropolitickými problémy, korupcí a klientelismem a špatnými politickými rozhodnutími.

Cíl

Žáci:

  • rozvíjí svou empatii;
  • přemýšlí nad řešením problematiky hladomoru.

Délka:

45 minut

Postup:

  1. Učitel vyzve žáky, aby napsali seznam 8 věcí (konkrétních i abstraktních), kterých si ve svém životě nejvíce váží.
  2. Učitel žákům pustí video nebo přečte text z knihy „Slavné dny 50 + 2 příběhy, které psaly historii“. Učitel upozorní žáky, že problém hladomoru v Etiopii je stále aktuální.
  3. Učitel nechá některé žáky jmenovat jednotlivé položky. Následně se zeptá, zda měl někdo ve svém seznamu položku, že mám co jíst. Rozvine debatu o tom, že věci, které nám například připadají samozřejmé, jsou jinde na světě brány jako luxus. Debata může zahrnout i otázky typu: Dojídáte vždy vše, co dostanete na talíř? Vyhazujete svačiny často?
  4. Pomocí kognitivní mapy (uprostřed je pojem HLADOMOR, do ostatních okének se vpisují příčiny), kterou učitel kreslí na tabuli, se žáci dozvídají o příčinách daného problému (viz poznámka pro učitele). Mohou sami své nápady jmenovat, o každé příčině se diskutuje.
  5. Učitel se následně zeptá, do jaké míry mohl pomoc koncert Live Aid? Vyřešil všechny příčiny, které jsou zakresleny na tabuli?
  6. Žáci s pomocí učitele jmenují řešení dlouhodobějšího charakteru a zakreslují je do nové kognitivní mapy.
  7. Na závěr se učitel zeptá, proč by nás měl zajímat hladomor v Africe (viz reflexe)?

Reflexe:

Reflexe proběhne formou závěrečné diskuze. Učitel by měl žáky vést k tomu, že komplikované problémy, které vznikají provázaností jednotlivých jevů/příčin, nemají jednoduchá řešení.

Charitativní koncerty sice na problém upozorní, vyberou řádnou sumu a uleví svědomí, ale nenabízí řešení dlouhodobějšího charakteru. Tím je spíše podpora domácí ekonomiky, lokálního hospodářství, investice do vzdělání, které je ovšem příslušné místu, v němž postižení hladomorem žijí, a nastavené na řešení jejich problému, nač je učit teorii relativity…

Budovat v žácích empatii je důležité, člověk by neměl být lhostejný k utrpení jiných lidí, i když pocházejí z jiné země, z jiného kontinentu…

Poznámka pro učitele:

  • Hlavní příčiny hladu
  • Chudoba

Hlavní příčinou hladu není světový nedostatek potravin, ale chudoba. Když lidé nemají dostatek peněz, nemohou koupit dost jídla nebo pořídit zemědělské vybavení a osivo na jeho vypěstování.

Zemědělství představuje nejčastější způsob obživy chudých. Přesto jsou to právě drobní zemědělci, kteří jsou nejčastěji postiženi hladem a podvýživou (představují až 80 % všech hladovějících). Existují různé příčiny chudoby, jako nerovnoměrné rozdělení a přístup ke zdrojům (především k půdě a vodě).

Chudí lidé často nejsou vlastníky půdy a mají špatný přístup k jejímu získání. Vlastnická práva drobných zemědělců jsou značně omezená, možnost zakoupit si půdu bývá limitována vládou nebo chybí potřebné doklady.

Obhospodařují se většinou jen malá políčka. Mezinárodní statistiky ukazují, že 50 % hladovějících hospodaří na půdě, která má rozlohu nižší než 2 ha.

Voda je dalším zdrojem, ke kterému mají chudí lidé omezený přístup. Často musí pro vodu jít mnoho kilometrů a hodin a zapojit se musí celá rodina včetně dětí. Množství, které jsou schopni dopravit do svých domovů, často s bídou stačí na pití a vaření. V zemědělství se musí spoléhat na deště. Chudí lidé mají často velmi omezený přístup ke vzdělání a informacím, které by jim pomohly zlepšit úrodu a tím pak i finanční situaci rodiny a lepší výživu. Zásadní příčinou bezmocnosti je rovněž sociální vyloučení nebo marginalizace žen, starších lidí, určitých kmenů a menšin, kteří mají jen malou šanci ovlivnit svůj život. To má souvislost s prohlubováním propasti mezi bohatými a chudými.

Chudoba tak stojí v cestě k zajištění tzv. potravinové bezpečnosti. Potravinová bezpečnost představuje situaci, kdy má člověk zajištěný přísun dostatku jídla, které obsahuje potřebné živiny, a konzumované potraviny jsou zdravotně nezávadné. Skládá se ze čtyř následujících prvků:

  • Dostupnost potravin – potraviny musí fyzicky být v místě, kde je obyvatelé potřebují.
  • Přístup k potravinám – lidé musí být schopní si potraviny obstarat, musí mít tedy dostatek peněz pro jejich koupi nebo dost půdy a dalších zdrojů k jejich vypěstování (voda, osivo).
  • Potraviny musí být kvalitní – musí obsahovat vyvážený podíl živin (bílkoviny, tuky, cukry, vitamíny a minerální látky), který umožňuje žít aktivní a zdravý život.
  • Co ovlivňuje potravinovou bezpečnost?
  • Konflikty – konflikty sice nejsou přímou příčinou hladu, ale potravinovou bezpečnost značně komplikují.

Mnoho rozvojových zemí trpí vnitropolitickými problémy, korupcí a klientelismem a špatnými politickými rozhodnutími, které mohou vést až ke vzniku hladomorů. Nedostatek veřejných prostředků nebo nehospodárné zacházení se státním rozpočtem poškozuje systému veřejných institucí, které jsou slabé nebo nefunkční.

Technická ani sociální infrastruktura nejsou rozvinuty do té míry, aby zajistily všem obyvatelům adekvátní přístup například ke vzdělání nebo zdravotní péči. Vnitřní konflikty navíc vyhánějí lidi z jejich domovů, a ti tím přicházejí o svůj způsob obživy. V důsledku konfliktu je zároveň velmi obtížná distribuce humanitární pomoci. Nejhorší situace panuje ve zhroucených státech, kde prakticky neexistuje centrálně řízená moc ani státní infrastruktura (např. Somálsko).

  • Globální potravinový systém

Současný mezinárodní obchod situaci hladovějících na celém světě zlepšit nepomáhá. K postupnému omezování bariér mezinárodního obchodu docházelo už od konce 2. světové války, a to prostřednictvím dohody GATT, která upravovala snížení celních bariér, kvantitativní omezení obchodu a dotací. Koncem 60. a počátkem 70. let se poválečný růst v řadě západních států zpomalil. Ropné šoky, které svět zasáhly mezi lety 1973 a 1976, přivedly západní státy do výrazné recese, na kterou bylo možné reagovat jedině dalším snižováním nákladů.

Klíčovým způsobem adaptace firem na nově vzniklé podmínky bylo rozšiřování odbytišť, tedy expanze na nové trhy. Vyspělé země liberalizovaly své vnitřní i zahraniční trhy. Nově uplatňovanou strategií výroby bylo přesunutí části výrobního procesu do míst s nižší cenou pracovní síly. K liberalizaci ekonomiky přispěly i politické změny, kterými západní společnost reagovala na ekonomickou recesi. Státy se musely vyrovnávat s nárůstem výdajů v sociální oblasti v důsledku rostoucí nezaměstnanosti. Tyto výdaje představovaly pro ekonomiky velkou zátěž. K tomu bylo potřeba upravit tržní prostředí takovým způsobem, aby volný trh zajišťoval „rovnovážný vývoj a byl schopen nejlépe alokovat zdroje“.

Docházelo tedy k postupnému omezování veřejných výdajů a překážek, které by bránily volnému pohybu zboží i kapitálu. Tato změna by se dala nazvat přechodem ze „sociálního státu“ na liberální politiku. Od 80. let 20. století se v chudých zemích začala projevovat dlužní krize. Aby rozvojové země a státy východní Evropy mohly získat půjčku od Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové banky, musely přijmout požadované strukturální změny.

Tyto programy, v duchu neoliberálních reforem, vyžadovaly omezení veřejných výdajů a snižování podpor a zrušení omezení limitující obchod. Aby se státy mohly stát členy WTO [1] (nastupující organizace dohody GATT), musely otevřít svůj trh se zemědělskými výrobky, snížit úroveň domácích podpor a snížit exportní dotace. Pozitivní dopady, které byly očekávány po zavedení neoliberálních politik, se však všude nenaplnily. Například ještě v 70. letech 20. století byly rozvojové země výhradními vývozci potravin. V současnosti je většina z nich závislá na dovozu potravin. Bohaté země poskytují svým zemědělcům exportní dotace. Díky nim mohou prodávat svou produkci pod výrobní cenou a jsou schopni konkurovat levné produkci z rozvojových zemí. Liberalizací dovozu pak došlo k obrovskému přílivu importovaných zemědělských a potravinářských produktů do rozvojových zemí. Levnější dovoz měl pak často katastrofální dopady na místní produkci.

  • Rostoucí ceny potravin

Dopady rostoucích cen potravin lze demonstrovat na příkladu potravinové krize, která vrcholila v roce 2008. Ceny důležitých obilovin na globálních trzích rostly od roku 2005. Ceny pšenice a rýže se do roku 2008 zdvojnásobily. Po dosažení vrcholu (2008) ceny začaly klesat, pak opět vzrostly a pravděpodobně zůstanou i nadále vysoké. Potravinová krize byla způsobená kombinací několika faktorů. Mezi ně můžeme počítat rostoucí ceny ropy, které způsobily nárůst nákladů na produkce obilovin, jelikož moderní zemědělství je obecně velmi energeticky náročné. Současně se zvyšovala poptávka po obilovinách z bohatých zemí vyvážejících ropu. Zvýšené ceny ropy zároveň vytvořily vyšší poptávku po biopalivech.

Tyto tržní šoky se projevily zejména vývozními omezeními a panickým skupováním dováženého obilí. Projevilo se i sucho. Například ceny rýže byly nejméně stabilní v historii. Většina rýže se spotřebuje v domácnostech (asi 90 % produkce) a asi 10 % se obchoduje. Nárůst cen rýže, ke kterému došlo na počátku roku 2008, způsobil zákaz exportu této komodity u jejích největších producentů, kterými jsou například Vietnam nebo Indie. Tržní restrikce a sucha byly dvěma hlavními faktory, které způsobili zdvojnásobení cen pšenice. Jmenovat můžeme dlouhotrvající sucho v Austrálii mezi lety 2005 a 2006.

Dále pak např. Ukrajina spolu s dalšími předními vývozci obilovin omezili nebo zakázali vývoz, aby zabránili nepříznivému vývoji domácích cen. Problém se vzrůstajícími cenami potravin pramení ze skutečnosti, že například rodina v rozvojové zemi utratí za potraviny 50–80 % svých příjmů. Ve vyspělých zemích za ně utratíme 10 až 20 %. Současnému potravinovému průmyslu dominuje pouze několik silných firem. Mezi miliony zemědělců a miliony spotřebitelů tak často stojí pouze hrstka prostředníků a zpracovatelů. Jako v přesýpacích hodinách. Např. přes 80 % světového trhu s čajem ovládají pouze tři společnosti a skupina ABCD (Archer Daniels Midland, Bunge, Cargill a Dreyfus) ovládá mezi 75–90 % trhu s obilím. Jen 4 nadnárodní firmy prodávající osivo/semena kontrolují polovinu světového prodeje, pouze 10 společností pak vévodí globálnímu prodeji pesticidů. Dominantní postavení koncernů na trhu s potravinami znevýhodňuje lokální producenty.

Drobní lokální producenti prodávají svoji úrodu přes prostředníka, kterému musí zaplatit. To snižuje jejich výdělek za vlastní produkci. Často mají rovněž omezený nebo žádný přístup na místní trhy. Nemají dostatek finančních zdrojů na transport své produkce. Chybí jim aktuální informace o cenách jednotlivých plodin, takže nemají možnost zhodnotit, jestli se jim produkce konkrétní zvolené komodity vyplatí. Nemohou také pěstovat příliš velké objemy plodin, protože jim často chybí skladovací kapacity, kde by byla úroda uchována například do doby, kdy jsou příznivé ceny a je tak vhodné ji uvádět na trh.

  • Investiční politika – zábory půdy

S rostoucí intenzivní zemědělskou produkcí a poptávce rostou po celém světě nadnárodní investice do nákupu laciné zemědělské půdy. Rozvojové, ale i rozvinuté země, Českou republiku nevyjímaje, se vzdávají svého přírodního bohatství ve prospěch velkých zahraničních investorů, a to často za velmi nevýhodných podmínek.

Bezhlavé investice mezinárodních developerů ale většinou nezohledňují důležité vedlejší dopady svých investic v oblasti sociální (migrace do měst), ekonomické (vysoká nezaměstnanost), ekologické (ztráta zemědělské i přírodní diverzity, odlesnění, chemické znečištění, rozrušování vodních režimů) i bezpečnostní (konflikty). Od roku 2001 bylo poskytnuto zhruba 227 milionů hektarů zemědělské půdy v rozvojových zemích (což je ekvivalent rozlohy 29 ČR).

Podle Světové banky jen v letech 2008–2009 získali investoři přes 40 milionů hektarů půdy v subsaharské Africe (10 milionů pak jen v pěti zemích: Etiopii, Libérii, Mosambiku, Nigérii a Súdánu). V období mezi 1961–2007 zhruba jen 1,8 milionů hektarů. Hlavní cílové země investorů jsou země, které najdeme v subsaharské Africe, konkrétně se jedná o Súdán, Etiopii, Madagaskar, Mosambik a Tanzanii. V Evropě je nejvíce vyhledávanou zemí Ukrajina, v Latinské Americe pak Argentina Paraguay a Uruguay.

Uváděné důvody pro zábory půdy jsou nejčastěji:

  • zajištění potravinová bezpečnost investorských zemí
  • zajištění globální potravinové bezpečnosti exportem na globální trhy
  • produkce technických plodin pro potřebu investorských zemí
  • spekulace

Zábory půdy ovšem přímo ohrožují potravinovou bezpečnost místních obyvatel. Obyvatelé jsou v důsledků záborů půdy vyháněni ze svých domovů a přicházejí o svůj dosavadní způsob obživy. Zároveň zábory půdy snižují rozlohu půdy využitelnou pro zemědělství, což snižuje objem úrody a vytváří tlak na ceny potravin. Nezřídka dochází v důsledku záborů půdy k porušování lidských a vlastnických práv.

  • Biopaliva

Západní svět je existenčně závislý na dovozu ropy a zemního plynu. Zároveň se svět potýká s klimatickými změnami, které ovlivňují životy všech. Biopaliva představovala ideální řešení obou problémů. O biopalivech se začalo hovořit zejména v souvislosti s možnou náhradou fosilních paliv používaných v dopravě.

EU a USA se v roce 2003 zavázaly ke zvýšení podílu biopaliv ve spotřebě pohonných hmot na 5,75 % do roku 2010, EU pak svůj závazek zvýšila na 10 % do roku 2020. Kromě těchto cílů jsou v EU a USA biopaliva v dopravě podporovaná dotacemi a daňovými úlevami. V roce 2008 byla EU schopná pokrýt domácí produkcí pouze 3 % celkové spotřeby biopaliv. Aby EU pokryla svou spotřebu, je závislá na dovozu biopaliv ze třetích zemí. Biopaliva tedy nejsou cestou k energetické soběstačnosti, ale vytvoří závislost na dovozu jiné suroviny z jiných zemí.

Ani předpoklad o pozitivním vlivu biopaliv na klimatickou změnu se nepotvrdil. Pokud hodnotíme celkový životní cyklus biopaliv, jsou úspory skleníkových plynů velmi nízké nebo záporné. Produkce biopaliv zároveň vytváří tlak na ceny potravin. Vědci se přou, jaký vliv má poptávka po biopalivech na růst cen potravin. Podle odhadů IFPRI (International Food Policy Research Institute / Mezinárodní institut pro výzkum potravinové politiky) ovlivňují biopaliva nárůst ceny potravin asi 30 %. V roce 2008 zaujímaly pole s biopalivy 1 % světové orné půdy, podle odhadů FAO do roku 2030 dojde k nárůstu na 3 %.

  • Ničení přírody a klimatická změna

Nešetrné zacházení s přírodními zdroji vede k odlesňování, přepásání pastvin, ničení krajiny, degradaci a kontaminaci a celkové ztrátě půd vhodných pro zemědělství. Odlesňování v současné době představuje velkou hrozbu pro zachování úrodné zemědělské půdy i místní ekosystémy. Do roku 2011 došlo ke ztrátě poloviny všech původních lesů, přičemž největší úbytek byl zaznamenán v posledních padesáti letech. V důsledku úbytku biologického materiálu (může jej představovat kácení lesů nejen ke stavbě a topení, spásání pastvin i s kořínky atd.) půda snáze podléhá erozi jak větrné, tak vodní. Vlivem eroze pak dochází ke snižování úrodnosti půdy a tím i k nižším výnosům v zemědělství. Nejhorší formou degradace půdy je rozšiřování pouští neboli desertifikace. Desertifikací je v současné době zasaženo odhadem 250 milionů osob, jedna miliarda je pak do budoucna ohrožena.

Znečištěné nebo chybějící vodní zdroje znemožňují zavlažování, nepokrývají spotřebu vody a mohou být také zdrojem nemocí. Více na www.rozvojovka.cz/cena-vody. Klimatické změny mohou být přirozené či způsobené člověkem, globálního i lokálního charakteru, zásadně ovlivňují možnosti zemědělství a produkci drobných farmářů nebo pastevců. Největší dopady klimatických změn na potravinovou bezpečnost číhají na obyvatele chudých zemí. Region východní Afriky patří podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) mezi jeden z nejvíce ohrožených důsledky klimatických změn. Ty můžeme v této oblasti pozorovat už v současné době. Projevují se zejména zkracujícím se intervalem mezi výskyty velkých období sucha. Za poslední desetiletí bylo možné pozorovat 3 vleklá sucha. Ještě donedávna však byli obyvatelé regionu zvyklí čelit suchu každých 7 let. Vlivem klimatické změny by zde do roku 2020 mohla klesnout zemědělská produkce až o 50 %. Africké zemědělství je totiž silně závislé na srážkách. Do roku 2080 může být až 75 % africké populace ohroženo hladem. Dalším negativním jevem, který se objevuje s klimatickou změnou, je ztráta přístupu k pitné vodě. Podle odhadů bude mít nedostatečný přístup k pitné vodě 75 až 250 milionů osob.

  • Růst populace

Jako jedna z příčin hladu bývá často zmiňován i růst populace. Jedná se však spíše o faktor, který situaci zhoršuje, než o jeho přímou příčinu. Pokud srovnáme mapu hustoty zalidnění s mapou zobrazující státy světa podle podílu podvyživených obyvatel, zjistíme, že se postižené oblasti z velké části liší. Vysokou hustotu obyvatel a zároveň vysoký podíl obyvatelstva trpícího hladem a podvýživou najdeme zejména v Číně a Indii. Vysoký nárůst populace je typický pro státy subsaharské Afriky a Blízkého Východu. Problém nastává zejména v situaci, kdy tempo růstu obyvatelstva převyšuje tempo růstu produkce potravin. Rodiče mají v chudých zemích často hodně dětí.

Děti jsou považovány za velké bohatství. Velký vliv na početné rodiny má i vysoká dětská úmrtnost i nedostatek informací o možnostech plánování počtu potomků. Zároveň je k uživení rodiny potřeba co nejvíce lidí. Je dokázáno, že se zlepšením socio-ekonomické situace dochází ke snižování počtu dětí v rodině. Nárůst populace je tedy spíše důsledkem hladu, resp. chudoby.

Zdroje textu pracovního listu: http://www.rozvojovka.cz/food-right-now-priciny

Doporučení:

Fotografie z koncertu naleznete v knize Slavné dny 50 + 2 příběhy, které psaly historii.


Kapitolu Den, kdy se odehrál koncert Live Aid z cyklu Slavné dny pro gymnaziální vzdělávání najdete na http://www.slavne-dny.cz/episode/824527/den-kdy-se-odehral-koncert-live-aid-13-cervenec včetně příloh.

Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
523.44 kB
PDF
Metodika pro učitele k tisku

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Tereza Vodičková

Hodnocení od uživatelů

Miroslav Melichar
4. 8. 2015, 12:55
Důležité téma, ale Ethiopie jaksi zůstala stranou. Obecný pohled je sice skvělý, ale jednak někdy osloví víc konkrétní informace než obecné, jednak se obecný pohled dá na konkrétní situaci aplikovat jen částečně. Aspoň malinko by tedy zasloužilo připomenout,jaká byla politická situace v Ethiopii ve 2. polovině minulého století. Další otázkou je, jak na situaci reagovaly státy tehdejšího komunistického bloku v čele se SSSR. Nabízely snad konstruktivnivnější řešení než tehdejší Západ? Tehdejší osudy Ethiopie souvisejí úzce s osudy Eritrei. Právě uprchlíci z Eritrei dnes tvoří značnou část migrantů, kteří přicházejí z afriky do Evropy. Takže popisovaná situace se promítá i do dneška.
E Kocourek
4. 8. 2015, 22:32
"Svět se potýká s klimatickými změnami, které ovlivňují životy všech. Biopaliva představovala ideální řešení obou problémů." -- Akorát že ani nejpřesvědčenější klima-alarmista není schopen sdělit, v čem ony údajné klimatické změny spočívají, ani není ochoten prozradit, v jakém časovém horizontu se ty údajné změny odehrávají. A biopaliva byla pouze vydávána za řešení (to ostatně uvádí i článek) - ve skutečností škodí téměř všestranně.
Nobelova cena už byla udělena, tak není už načase přestat lhát? Nebo aspoň přestat lhát žákům českých škol?
Tereza Vodickova
5. 8. 2015, 22:16
Dobrý den, téma aktivity je neefektivita jednorázové pomoci, což si myslím, je taky velmi aktuální téma. Jedná se o návrh, jak s videem pracovat, můžete si samozřejmě zvolit přístup či téma vlastní, aktuálnější. Aktivity vznikaly před více než rokem.
K druhému komentáři: Nikdo dětem ve škole nelže, vzhledem k tomu, že článek (informační základ pro učitele) se snaží zmapovat i negativa: Ani předpoklad o pozitivním vlivu biopaliv na klimatickou změnu se nepotvrdil. Pokud hodnotíme celkový životní cyklus biopaliv, jsou úspory skleníkových plynů velmi nízké nebo záporné.  
Takže moc nechápu, komu je vlastně druhý komentář adresován...
Tereza Vodickova
5. 8. 2015, 22:18
Děkujeme za zpětnou vazbu.

Miroslav Melichar
5. 8. 2015, 23:19
Děkuji za reakci. Já chápu, že na portálu rvp je povinností vyplnit před článkem formální tabulku, kterou pak nemáme číst a nemáme brát vážně. Něco jako za komunistů - povinné odkazy na závěry posledního stranického sjezdu. Já ale ten úvod vždy čtu.Takže klíčová slova slova jsou m.j. historie a kolonialismus. Ale téma aktivity je zcela jiné.
E Kocourek
6. 8. 2015, 06:37
Druhý komentář je určen autorce výroků "Svět se potýká s klimatickými změnami, které ovlivňují životy všech. Biopaliva představovala ideální řešení obou problémů." Oba ty výroky jsou nepravdivé.
Pokud na nepravdivost druhého z nich v článku sama poukazujete, tím spíš není jasné, proč tedy ten výrok v článku je.
BTW, o jaké klimatické změně je řeč ve větě "Ani předpoklad o pozitivním vlivu biopaliv na klimatickou změnu se nepotvrdil." ?
Pavlína Hublová
6. 8. 2015, 08:59
Dobrý den pane Melichare. Píšete: "Takže klíčová slova slova jsou m.j. historie a kolonialismus. Ale téma aktivity je zcela jiné." Děkujeme za upozornění, tato klíčová slova odstraňujeme.
Miroslav Melichar
6. 8. 2015, 21:03
Děkuji za reakci. Zkusím doplnit svoji kritiku: 

1. Příčiny hladu jsou vysvětlovány i postkoloniálním systémem, působením mezinárodních organizací, globalizací ekonomiky. Viníky jsou tedy aspoň částečně ekonomicky rozvinuté země Západu, jasněji řečeno kapitalismus. Tento pohled uznávám, je mi blízký mimo jiné díky Erazimu Kohákovi, ale je to pohled vyhraněně levicový a přece jen jednostranný.
2. Jednostrannost tohoto pohledu se projeví právě v případě Ethiopie,která nikdy kolonií nebyla a  kde v 70. letech min.století nastoupil k moci agresivní marxistický režim podporovaný tehdejším Sovětským svazem. Tento režim válčil se svými sousedy a v podstatě i se svými občany. V průběhu hladomoru pak tato vláda pochopitelně neprojevovala žádnou zvláštní snahu o pomoc trpícím a nevyužívala dostatečně např. armádní techniku, kterou měla k dispozici. Zatímco můžeme diskutovat o tom, že vyspělý Západ nenašel cestu k výraznější pomoci hladovějící Ethiopii, tak tehdejší Sovětský svaz svou podporou politických radikálů vlastně hladomor pomohl vytvořit. (S podobným jednostranným pohledem se můžeme setkávat právě v těchto dnech, kdy problémy s Islámským státem nebo uprchlíky z Afriky jsou připisovány zejména politice USA. Nikdo nevzpomene na to,že např.Syrie nebo Libye  byly dlouhodobě podporovány Sovětským svazem a též socialistickým Československem. Málo se mluví o tom, že v současnosti roste náš vývoz zbraní do Saudské Arábie.)
3. Růst sucha ve východní Africe je závažným problémem a je správné, že text článku tento jev nekomentuje jako součást globálního oteplování. Zatímco globální oteplování je model, o jehož platnosti se diskutuje, pak růst sucha ve východní Africe je prokázaný fakt. Zároveň je správně zdůzazněno, že zároveň se změnou klimatu v této oblasti působí i nevhodné nakládání s krajinou.
4. Autorka vybrala jako obsah aktivity neefektivitu jednorázové pomoci. Samozřejmě téma nabízí řadu podnětů a je třeba si vybrat. (Až se bojím, že pokud by se do výuky mělo snad zařadit vše, co článek uvádí v části pro učitele, tak je to moc.) Ale došlo mi, co mi  hlavně vadí: Filmový dokument oslavuje Boba Geldofa jako hrdinu, koncert charakterizuje jako "akci, která přepsala historii". A my  žáky přesvědčujeme o tom, že tohle nemá význam, že takhle to nejde. Jak tedy? Bob Geldof dostal štechtický titul. Nedostal ho vlastně proto, že tím si jeho čin politická moc přivlastnila, připsala si jeho zásluhy na svůj účet a zbavila se tak povinnosti nějak sama pomáhat?
5. Co bychom nejspíše chtěli u žáků docílit? Jistě pochopení pro lidi v nouzi. Pochopení příčin? To už je horší. Příčiny jsou komplexní a řešení obtížná. Můžeme všichni chtít, aby se mocní (politicky nebo ekonomicky) chovali zcela jinak. Jak to docílit? Asi vyvolat revoluci a změnit svět. Můžeme také zkusit napodobit Boba Geldofa, aspoň malinko.Být sami nějak aktivní. Ze svého okolí znám děti, které šetřily na krávu pro africkou rodinu - rodina, která má krávu je "bohatá" a má stálý zdroj obživy. Aktivní podporou je Fair Trade. Ale může jít i podporu zcela místní dobré věci. Je pravda, že jednorázová pomoc nestačí  - spousta jednotlivých dílčích aktivit má větší sílu. 

Tereza Vodickova
7. 8. 2015, 15:21
Ve větě: Biopaliva představovala ideální řešení obou problémů." se jedná o nenaplněný předpoklad, žádný rozpor v textu není. Následující věty, odstavce její komunikační funkci objasňují.

Pane Melichare, naprosto s Vámi souhlasím, ale motivovat žáky, činit je aktivnějšími a odpovědnějšími je dlouhodobá záležitost, na které se samozřejmě podílí i výběr témat a a jejich zpracování. Měli by si uvědomit, že ovšem nejde o jednorázovou akci, ale o celkový životní postoj... Jsem ráda za Vaše připomínky, téma kolonialismu a postkolonialismu je dnes velmi aktuální a přitom se skoro nikde neučí, náplň videa mi přišla ovšem trochu jiná, i když je pravda, že by se učitel měl v rámci hodiny zmíňit i o těchto příčinách. Pokud byste měl nějaké zajímavé aktivity o tématech, o kterých se rozepisujete, bylo by skvěle se o ně podělit na www.obcankari.cz
Děkuji,
Tereza
Ivan Ryant
7. 8. 2015, 15:54
"Žáci rozvíjí," "žáci přemýšlí" -- to hovoří za vše, proč číst dál?

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Slavné dny.
Ostatní články seriálu:

Organizace řízení učební činnosti:

Frontální, Individuální, Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída

Nutné pomůcky:

internet, kniha Slavné dny 50 + 2 příběhy, které psaly historii (str. 180)