45 minut
1) Učitel položí otázku: Jaký je rozdíl mezi faktem a hypotézou? Žáci formulují své odpovědi, učitel je píše na tabuli.
2) Učitel promítne video nebo rozdá nakopírovaný text z knihy „Slavné dny 50 + 2 příběhy, které psaly historii“.
3) Žáci se rozdělí do 7 skupin. Počet členů ve skupině závisí na počtu žáků ve třídě. Učitel každé skupině přidělí způsob náhledu na tunguskou záhadu:
4) Každá skupina má za úkol popsat danou událost z perspektivy, kterou jim přidělil učitel. Ten na tabuli promítne spekulativní hypotézy o původu jevu:
Spekulativní hypotézy o původu jevu (lze promítnout nebo rozdat nakopírovaný doprovodný materiál do každé skupiny, viz doprovodný materiál 1:
Podrobnosti o každém tématu, které žáci potřebují, aby mohli sepsat souvislou zprávu, popřípadě umělecký text (spisovatelé), dohledávají na internetu. Na základě informací, které nashromáždí, vystaví text za použití jednoho nebo více z následujících komunikačních klamů (lze promítnout nebo rozdat nakopírovaný doprovodný materiál do každé skupiny, viz doprovodný materiál 2 nebo alternativní materiál):
Argumentační klam (též řečnický trik) je v řečnictví takový výrok, jehož smyslem je porazit či přesvědčit oponenta bez ohledu na pravdivost zastávaných názorů. Podstatou argumentačního klamu bývá nenápadné porušení pravidel logického důkazu, působení na emoce místo na rozum, případně obojí. Argumentační klamy bývají oblíbenou součástí argumentace propagandy a manipulátorů. Argumentační klamy a jejich různé druhy byly rozlišovány již Aristotelem (provedl jejich analýzu a klasifikaci ve spise O sofistických důkazech), rádi je promýšleli i středověcí logikové. Tento článek uvádí výběr z rozdělení podle Koukolíka a Drtilové. Pokud řečník porušil pravidla logického důkazu nezáměrně, pak mluvíme o argumentačním omylu či řečnické chybě.
Falešné dilema
Podrobnější informace naleznete v článku Falešné dilema.
Falešné dilema vyvolává dojem, že existují pouze dvě (nebo tři či více) možností tam, kde jich je ve skutečnosti celá škála.
Argument oslovující nevědomost (ad ignorantiam)
Tvrdí, že nedokazatelnost nějakého výroku znamená, že platí opak.
Šikmá plocha (slippery slope)
Tvrdí bez důkazů, že určité rozhodnutí nutně povede k sérii dalších, a ve svém důsledku způsobí celý řetěz neblahých následků.
Sloučená otázka
Jedna otázka obsahující ve skutečnosti otázky dvě tak, že jakákoliv odpověď dostane reagujícího do nežádoucí situace. Oblíbené zejména u právníků.
Úhybný manévr (red herring)
V angličtině výraz znamená původně uzený sleď, obrazně (často v detektivkách) falešná stopa (na základě historky, ve které se uzeným sleděm taženým přes území lovu nechali svést honicí psi ze stopy). V diskusích se jedná o odvedení pozornosti od meritu věci k nesouvisejícímu tématu.
Argument vzbuzující soucit
Místo věcné argumentace se snaží působit na city.
Argument poukazující na důsledky
Tvrdí, že z přesvědčení nebo teorie plynou (údajně) nepřijatelné důsledky, a z toho vyvozuje, že musí být mylná.
Kvalifikující jazyk
Spojuje žádoucí výrok s pozitivním označením a vyvolává dojem, že jeho odmítnutím se posluchač automaticky řadí do opačné skupiny.
Společenský apel (bandwagon fallacy, argumentum ad populum)
Zdůvodňuje myšlenku tím, že s ní ostatní souhlasí. To přitom nemá na její faktickou správnost žádný vliv.
Útok na člověka (argumentum ad hominem)
Podrobnější informace naleznete v článku Argumentum ad hominem.
Zlehčování oponentova tvrzení poukazem na jeho osobní vlastnosti.
Dovolávání se autority (argumentum ad verecundiam)
Každé odvolání se na autoritu nemusí nezbytně být klamem. Klamem takové tvrzení je, pokud odkazovaná autorita je autoritou v jiném oboru, nebo pokud existuje autorita jiná, stejně důležitá, která tvrdí opak.
Anonymní autorita
Klam se odvolává na nepojmenovaný, ale údajně dobře informovaný zdroj. Elegantní způsob šíření smyšlených faktů (faktoidů).
Induktivní úvaha spočívá v odhadu vlastností celku na základě zkušeností s jeho částí. Induktivní klamy vyplývají z nedodržování základních statistických pravidel.
Unáhlené zobecnění
Usuzování na vlastnosti celku na základě příliš malého vzorku.
Nereprezentativní vzorek
Vzorek, na jehož znalosti zakládáme svou úvahu, je třeba i poměrně velký, ale neodpovídá rozložení celku.
Klamná analogie
Řečník klade vedle sebe dva různé jevy, které jsou si do jisté míry podobné, a bez patřičného zdůvodnění tvrdí, že má-li jeden nějakou vlastnost, musí ji mít i druhý.
Lenivá indukce
Závěr induktivního úsudku je odmítnut, přestože existuje dostatek důkazů na jeho podporu.
Klam daný vyloučením
Abychom dosáhli žádoucího úsudku, je někdy nezbytné nevyhovující skutečnosti z úvahy vyloučit, a to například jejich zamlčením.
Statistické sylogismy
Klamy vyplývající ze záměny platnosti obecných pravidel a jejich výjimek.
Chybná časová následnost (post hoc ergo propter hoc)
Z toho, že dva jevy následují po sobě se mylně usuzuje, že mezi nimi existuje příčinná souvislost. O příčinné souvislosti hovoříme, pokud první jev nutně implikuje jev druhý (tedy pokud po prvním jevu nutně následuje jev druhý), i když není nutné, aby byl první jev jedinou možnou příčinou jevu druhého. Příkladem příčinné souvislosti může být smrt po ztrátě velkého množství krve – ztráta velkého množství krve způsobí smrt, ale není její jedinou možnou příčinou.
Společná příčina
Tvrdíme, že dva jevy jsou ve vztahu příčina a následek, zatímco ve skutečnosti mají skrytou společnou příčinu.
Nevýznamná příčina
Mezi dvěma jevy neexistuje žádná kauzální spojitost (případně existuje, ale v porovnání s ostatními příčinami je nevýznamná).
Obrácená kauzalita
Záměna příčiny a následku.
Větší počet příčin
Jev má větší počet příčin, ale je označena jen jedna z nich.
Odvození z minulosti
Nebo také Genetický omyl. Jde o přesvědčení, že je možné povahu jevu odvodit z jeho původu, zdroje nebo počátku, nebo zamítnutí něčeho s poukazem na to, že to má podezřelé počátky. Oblíbenou aplikací tohoto omylu je odvozování podstaty věci pitváním kořenů a historie jejího slovního označení.
Důkaz kruhem (petitio principii, begging the question)
Podrobnější informace naleznete v článku Důkaz kruhem.
Výrok, který by řečník měl dokázat, se již předem předpokládá. (Výrok je nenápadně zahrnut do premis.)
Irelevantní závěr
Důkaz dokazuje něco jiného než předmětné tvrzení. Někdy se do této kategorie zahrnují i argumenty ad hominem a jim podobné.
Variantou tohoto klamu je klam irelevantního cíle, který něco zpochybňuje tvrzením, že to nedosáhlo cíle, o který ale ve skutečnosti nikdy nešlo.
Podsunutý argument (straw man)
Podstatou klamu je najít velmi slabý až hloupý argument, který by mohla zastávat protistrana (ale zpravidla jej nezastává). Ten demonstrativně rozcupovat na cucky a budit při tom zdání, že se všemi argumenty protistrany se lze takto snadno vypořádat.
Klamy založené na špatném používání implikace.
Doložení vyplývajícího
Předpokládá, že automaticky platí i opačná implikace.
Zamítnutí předešlého
Říká, že v případě neplatnosti předpokladu nemůže platit ani závěr. Implikace přitom neříká vůbec nic o tom, co se stane, když předpoklad nebude platit.
Inkonzistence
Klam založený na tvrzení, že jsou pravdivé dva odporující si výroky. Může být založen i na používání obecných pravidel místo výjimek a naopak (vizte statistické sylogismy).
5) Napsané zprávy, texty zástupci jednotlivých skupin veřejně čtou. Ostatní (z jiných skupin) na sebe berou roli kritiků, popíratelů dané teorie a dělají si poznámky (lze použít metodou akvária, viz poznámka), co nelze dokázat a proč. Pasáže z textu, názory, vysvětlení, které jim připadají kontroverzní na základě jejich perspektivy, vyvracejí, kritizují, zpochybňují. Zároveň odhalují jednotlivé typy argumentačních klamů, některé sami použili, ty poznají bezpečně, jiné znají z doprovodného materiálu a snaží se je odhalit v textu svých spolužáků.
Výjimku tvoří skupina spisovatelů, ti svůj text přečtou na závěr pro pobavení. Je to přiznaná fikce, nelze u něj přesvědčovat čtenáře/posluchače o pravdivosti popsané události. Ovšem do diskuze nad zbylými texty se zapojují.
6) Žáci, kteří poslouchali a psali si poznámky, je dané skupině přečtou, popíší techniky, které skupina využila.
7) Na závěr žáci učiteli říkají, co považují ze svého textu nebo textu jiné skupiny za fakta a co za hypotézy.
Cílem reflexe je vyhodnotit, jaké nástroje a způsoby nepravé argumentace daná skupina využila. Společně si shrnují znaky kvaziargumentace (ty, které zazněly v hodině, i ty z doprovodného matriálu). Učitel řídí diskuzi na téma: Výběru a zohledňování informací při konstruování hypotéz. Protože i nezohlednit informaci je manipulace.
Metoda Akvária je založena na tom, že diskutující uskupení je obklopeno druhou skupinou, která je složena z pozorovatelů. Podle účelu můžeme pracovat buď se dvěma základními skupinami (např. 10 a 10 členů), nebo třídu rozdělit na menší části; pracují vždy dvě a dvě pospolu (např. diskutující skupina dvoučlenná, skupina pozorovatelů tříčlenná).
Téma pro diskusi je určeno nebo si ho skupina volí. Vhodné téma je takové, které umožňuje variabilní pohledy a řešení. Diskutující skupina dostane čas na diskusi, skupina pozorovatelů pozoruje průběh diskuse. Po skončení diskuse obě skupiny diskusi hodnotí.
Je vhodné, aby pozorovatelé měli předem připravená kritéria pro hodnocení diskuse (mohou vyplynout z předchozí diskuse v celé třídě nebo v malých skupinách). Diskuse může být hodnocena jak po obsahové stránce (hodnota argumentů), tak po stránce formální (schopnost reagování na příspěvky, úroveň naslouchání apod.).
Varianta: Diskutující mohou dát zdvižením ruky najevo, že si přejí být v diskusi vystřídáni. V tomto případě je střídá některý z pozorovatelů.
Výčet nejslavnějších meteoritů naleznete v knize Slavné dny 50 + 2 příběhy, které psaly historii.
Kapitolu Den tunguzské katastrofy z cyklu Slavné dny pro základní vzdělávání najdete na http://www.slavne-dny.cz/episode/692583/den-tunguzske-katastrofy-30-cerven včetně příloh.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Slavné dny.
Ostatní články seriálu: