Tento projekt vznikl již v roce 1997. Jeho hlavní myšlenka byla převzata z Francie a za tehdejší pomoci MŠMT byla vyvinuta snaha k vzájemnému setkávání mladých, kteří se chtějí podílet na veřejném dění a není jim lhostejné, co se v jejich okolí děje. NPDM se snaží hájit zájmy mládeže na celorepublikové úrovni. Spolupracuje s různými národními institucemi a vyvíjí aktivity k rozvoji a osvětě mládeže v otázkách, které se jí bezprostředně týkají. Pořádá kulaté stoly, diskuse s odborníky na různá témata a upozorňuje mladé na jejich práva i povinnosti. Pomocí vzájemné komunikace přispívá do veřejné diskuse a částečně tak ovlivňuje dění na národní scéně, týkající se dětí a mládeže. Nejrůznějšími projekty se zaměřuje i na rozdílné skupiny mládeže a na jejich odlišné problémy. Zároveň funguje jako poradna pro již existující parlamenty s jejich problémy nebo pomáhá mládeži nové parlamenty zakládat a tím rozšiřovat strukturu. Touto pomocí se snaží NPDM dotvořit strukturu do co nejlepší podoby, aby každý mladý člověk měl kolem sebe někoho, na koho se může obrátit s připomínkou či prosbou. Díky svým kontaktům spolupracuje NPDM i se zahraničními partnery a parlamenty, díky nimž přijímá cenné informace, které dále šíří mezi českou mládež. Soustřeďuje se na problémy, se kterými se potýkají v jiných zemích, navazuje spolupráci, z níž se později těží tvorbou mezinárodních projektů.
Vedení NPDM je voleno po zasedání zástupců krajů vždy jednou ročně. Za každý kraj jsou zvoleni dva zástupci do Předsednictva NPDM z nichž jeden je zároveň i v Radě NPDM. Z takto zvolené Rady je dále zvolen předseda a dva místopředsedové NPDM pro roční období. Nad tím vším dohlíží koordinátor, v dnešní době koordinátorka. NPDM vydává svůj časopis Parlamenťák, který je určen pro všechny parlamenty dětí a mládeže, žáky základních a středních škol, jejich učitele, koordinátory, aj. nestátní neziskové organizace pracující s dětmi a mládeží. Některé nestátní neziskové organizace pracující s dětmi a mládeží si připravují vlastní stanoviska k určitým celospolečenským tématům skrze proces participace jejich členů.
Závěrem této kapitoly jsem vybrala jeden příklad participace dětí a mládeže na všech úrovních. V roce 2009 se v médiích objevila reportáž na téma „Školní uniformy“, ve které se vyjadřovali učitelé, ředitelé školy, rodiče zda by české děti měly nosit školní uniformy. Ovšem názor dětí se zcela vytratil a v reportáži nebyl. Na následném zasedání Rady a Předsednictva Národního parlamentu dětí a mládeže nastala diskuse na toto téma. Hlavně se členům nelíbilo, že dospělí rozhodují o tom, co by měly děti nosit každý den na sobě do školy. Na návrh zástupkyň z Olomouce se odhlasovalo, že NPDM vytvoří anketu a zjistí tak názor dětí a mládeže na školní uniformy. Sběr dat se zajistil pomocí struktury parlamentů dětí a mládeže na úrovni škol, měst, krajů.
Nejprve bylo potřeba vytvořit jednoduchý dotazník, který však nesměl obsahovat zavádějící odpovědi. Zároveň musel být jednoduše zpracovatelný a dostupný pro velké množství respondentů. Proto se nakonec skládal z jediné otázky a sedmi různých odpovědí:
Jaký je Váš názor na zavedení školních uniforem?
a) Jsem pro jejich zavedení jak na základních, tak na středních školách.
b) Jsem pro jejich zavedení jen na ZŠ.
c) Jsem pro jejich zavedení jen na gymnáziích.
d) Jsem pro jejich zavedení, ale jen za reprezentačními účely (koncerty, dny otevřených dveří).
e) Nevím, záleželo by na ceně a vzhledu.
f) Jsem proti, nápad se mi nelíbí.
g) Jiná možnost.
Jednotlivé odpovědi se následně zapisovaly do přehledné tabulky, která obsahovala tyto údaje: jméno, rok narození, pohlaví, odpověď a podpis. S formuláři listu A4, kde bylo možné zaznamenat až 36 odpovědí, se členové NPDM vydali mezi své vrstevníky.
Celý výzkum probíhal ve více než deseti městech České Republiky a zúčastnilo se ho 1769 respondentů ve věku od deseti do šedesáti tří let. Nejpočetnější skupinu tvořili studenti narození mezi roky 1988 až 1994, tedy dnešní mládež. Ženy pak počtem 1076, tedy 61 % převažovaly muže, kteří tvořili zbylých 39 %. Tabulka ukazuje četnost jednotlivých odpovědí.
Školní uniforma – celkový výsledek:
a) pro zavedení na zš, sš: 268
b) pro zavedení na zš: 86
c) pro zavedení na gymnáziích: 168
d) pro zavedení za reprez. účely: 237
e) neví: 343
f) proti: 599
g) jiná možnost: 68
Jak je patrné, názory mládeže na nošení uniforem se poněkud liší. Za povšimnutí stojí také devatenáctiprocentní zastoupení možnosti „nevím“, na kterou se respondenti odvolávali zejména v souvislosti s cenou a vzhledem stejnokrojů. Pokud by se však měly uniformy zavádět, dle většiny studentů by se toto opatření nemělo týkat jen základních škol. Také nebyl potvrzen původní předpoklad, že ženy budou mít ohledně uniforem na rozdíl od mužů značně odlišný názor. Naopak, jejich odpovědi se téměř shodovaly, rozdíl tvořil maximálně 5 %. Z rozhovorů s respondenty také většinou vyplynulo, že mají strach především z pořizovacích cen uniforem.
Podle některých by také bylo nejlepší, aby každá škola zavedení stejnokrojů řešila individuálně, dle možností svých studentů.
Po zpracování této ankety jsme sepsali tiskovou zprávu a obeslali média s názorem mladých lidí na školní uniformy. Podařilo se nám i otevřít diskusi s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a představit jim výstup. Na tomto příkladu je vidět přímá participace dětí ve svém životě. Věcí veřejnou byly ony uniformy a participací bylo zjištění názoru pomocí ankety a následné diskuse s aktéry, kteří o věci mohou rozhodovat. Do dnes je tento výzkum jediný v České republice a kdykoli se média opět zabývají školními uniformami, oslovují Národní parlament dětí a mládeže, zda je názor dětí na uniformy stále stejný. Zároveň do dnes školní uniformy nebyly plošně zavedeny.
Článek je zpracován na základě metodické příručky Škola přátelská dětem. Stručný průvodce manuálem UNICEF pohledem nejlepšího zájmu dětí. MUDr. Eva Vaníčková, CSc., Věra Faierajzlová, MUDr. Marie Nejedlá, Jana Votavová. UK v Praze – 3. LF, 2012. ISBN 978-80-260-2883-3.
Publikace vznikla v rámci projektu MZ OZS 6/313/2012.