Kvalitní vzdělávání je vzdělávání, které pracuje s každým dítětem a umožňuje všem dětem dosáhnout jejich plného potenciálu.
Školní docházka je zkušenost, která je společná pro většinu dětí na světě a je místem, jehož prostřednictvím společnost připravuje děti a mládež na jejich budoucnost, potažmo budoucnost společnosti. V této souvislosti je třeba přiznat, že školní docházka není pro každé dítě pozitivní zkušeností. Můžeme jmenovat řadu příkladů: nevytápěné budovy, nedostatek pitné vody, ergonomicky nevhodný školní nábytek, vysoká hlučnost, nevhodný materiál, tělesné tresty, ponižování, šikana, nepřiměřené tempo školní práce, nedostatek školních pomůcek, školní aktovky vážící 5 a více kilogramů a další.
Je srozumitelné, že tyto podmínky ovlivňují nejen pocity dětí, ale tím i jejich chování a ve výsledku vedou ke snižování školní úspěšnosti. Blokují tak naplňování potenciálu dětí. Některé děti jsou vystavené negativním podmínkám i mimo školu a pokud se jim nedostává jisté korekce a vzoru, jejich potenciál je ohrožený. Proto byl mezi Rozvojové milléniové cíle přijatý i cíl, který se nezaměřuje jen na dosažení plné školní docházky pro všechny děti, ale jehož účelem a smyslem je dosažení toho, aby školní práce vycházela z respektu nejlepšího zájmu dětí. To předpokládá provoz „bezpečných a ochraňujících“ škol, adekvátně vzdělané a profesně připravené učitele, zdroje a podmínky v prostředí školy. Současný důraz na rozvoj sociálních kompetencí žáků je veden snahou podpory jejich sebekoncepce, vzájemné úcty, respektu a spolupráce.
Tato myšlenka předznamenává současnou renesanci školy. Ze školy, která byla v době osvícení nositelem racionální inteligence a informovanosti se postupně stává místem kultivace sociálních a emocionálních dovedností. Je třeba přiznat, že současná škola již není pro rodiče a často i většinu žáků výhradním zdrojem nových informací, ale měla by být místem, kde se uplatňuje multidimenzionální koncept rovného přístupu ke všem dětem, jejich základním potřebám, který vytváří předpoklad pozitivního prožívání školní docházky.
Různé školy se zaměřují většinou jen na kvalitu vzdělávání, nicméně je třeba konstatovat, že model UNICEF předpokládá společně zaměřený přístup nejen k vlastnímu učebnímu procesu, ale i k jeho podmínkám, osobnostem dětí, schopnostem učitelů a začlenění školy do komunity s respektem nejlepšího zájmu dětí v dlouhodobém horizontu.
Cílem průvodce Manuálem UNICEF je stručné seznámení s konceptem Školy přátelské dětem, jeho klíčovými principy, prostředím školy bezpečné, ochraňující a přátelské dětem a také důraz na zvýšení kvality výchovy ke zdravému životnímu stylu a podpoře zdraví.
Role učitelů, kvalita učebních pomůcek, interakce učitelů a žáků ve třídě, pedagogický proces a jeho facilitace, využití nových technologií, začlenění nových forem projektové výuky, inkluzivní vzdělávání všech dětí v dané komunitě, role pomocných pedagogických pracovníků/osobních asistentů je otázkou patřící výlučně do rezortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a proto jí nebude věnována v této publikaci pozornost.
Středem zájmu veřejného zdraví je otázka vhodných podmínek pro školní práci a těm budou patřit další stránky této publikace, jejíž vydání podpořilo Ministerstvo zdravotnictví v rámci naplňování Úmluvy o právech dítěte v rezortu zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že každé dítě ve své proponované životní dráze čeká – nikoli zanedbatelný – počet let strávený ve škole, který i pro děti se základním vzděláním představuje více než desetinu délky jejich života, je zcela logické, že podmínky pro školní práci, od jejíž kvality se odvíjí nejen spokojenost jednotlivce, ale i společnosti, jsou základní podmínkou úspěšné školní docházky. (Manual UNICEF 2009)
Je třeba otevřeně konstatovat, že program Škola přátelská dětem oslovil zejména rozvojové země, ve kterých je doménou školní docházka jako taková, zajištění pitné vody, základních učebnic, počet dětí ve třídě apod. Přesto řada evropských zemí na základě klíčového přístupu nejlepšího zájmu dětí postupně rozšiřuje a transformuje školní prostředí tak, aby postupně program Přátelské školy naplňovala. V Evropě se tak můžeme setkat s řadou příkladů dobré praxe rozmanitých projektů. Absence akreditace či certifikace mezinárodního programu vycházející z respektu nejlepšího zájmu dětí je příčinou neurčitosti kritérií a indikátorů, což ztěžuje způsob realizace a evaluace projektu. Na druhé straně respekt klíčových principů Školy přátelské dětem dává škole, komunitě a rodičovské veřejnosti svobodu jedinečného a kreativního přístupu k jejich naplňování na základě místních podmínek, potřeb a přání.
Článek je zpracován na základě metodické příručky Škola přátelská dětem. Stručný průvodce manuálem UNICEF pohledem nejlepšího zájmu dětí. MUDr. Eva Vaníčková, CSc., Věra Faierajzlová, MUDr. Marie Nejedlá, Jana Votavová. UK v Praze – 3. LF, 2012. ISBN 978-80-260-2883-3.
Publikace vznikla v rámci projektu MZ OZS 6/313/2012.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Škola přátelská dětem.
Ostatní články seriálu: