Nezanedbatelnou otázkou je výchova ke zdravému životnímu stylu ve skrytém kurikulu. Při promýšlení rozpracování vzdělávacího obsahu do jednotlivých ročníků je třeba si uvědomit, že podporu a ochranu zdraví škola realizuje ve dvou rovinách. Jednak prostřednictvím tzv. skrytého kurikula, kdy se výchova ke zdraví stává součástí každodenního života školy, jednak formálním kurikulem v samostatném vyučovacím předmětu nebo implementací výchovy ke zdravému životnímu stylu do jiných předmětů. V rovině skrytého neformálního kurikula je třeba sladit obsah výchovy ke zdravému životnímu stylu, který je zprostředkován žákům v jednotlivých vyučovacích hodinách s provozem školy, a to jak ve škole samotné, tak při spolupráci mezi školou, komunitou a rodinou. Součástí skrytého kurikula výchovy ke zdravému životnímu stylu je školní stravování a spolupráce s rodiči a s komunitou.
Z pohledu školy by výchova ke zdraví měla prolínat napříč všemi vyučovacími předměty. Na 1. stupni základní školy je obsah výchovy zařazen do vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, na 2. stupni do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví, kde je realizována buď v samostatném předmětu, nebo ve funkční integraci s obsahem jiného vzdělávacího oboru. Při realizaci vzdělávací oblasti výchovy ke zdravému životnímu stylu je třeba klást důraz především na praktické dovednosti a jejich aplikace v modelových situacích i v každodenním životě školy, proto je velmi důležité, aby celý život školy byl ve shodě s tím, co se žáci o zdraví učí a co z pohledu zdraví potřebují. Zpočátku musí být vzdělávání silně ovlivněno kladným osobním příkladem učitele (etický kodex), jeho všestrannou pomocí a celkovou příznivou atmosférou ve škole. Později přistupuje důraz i na větší samostatnost a odpovědnost žáků v jednání, rozhodování a činnostech souvisejících se zdravím. (icv.vlada.cz)
Snad každá škola má dnes odborné učebny, vybavené k výuce chemie, fyziky, cizích jazyků, ICT aj. Nebylo by vhodné zařídit i učebnu výchovy ke zdravému životnímu stylu? V rámci této učebny by se mohla vyučovat i první pomoc jako součást výchovy ke zdraví, dopravní výchova, ale také prevence kouření, škodlivého užívání alkoholu, zdravá výživa aj. Učebna by byla vybavená pomůckami, které demonstrují množství dehtu v tabákovém kouři, obrazy a modely orgánů poškozených alkoholem a kouřením, panely se zdravotními statistikami, ukázkami talířků zdravé výživy apod.
V případě integrace výchovy ke zdraví se nabízejí dvě možnosti. V rámci mezipředmětových vztahů začlenit informace
z primární prevence, podpory a ochrany zdraví (např. zdravotní a ekonomické důsledky kouření a jiných legálních drog, konzumace alkoholu, poruchy příjmu potravy, prevence sexuálně přenosných nemocí, prevence úrazů, prevence šikany, kyberšikany, xenofobie, prokrastinace atd.) do jednoho až dvou příbuzných předmětů jako jednotlivá témata (pro snazší integraci) a pak současně posílit i časovou dotaci daného předmětu nebo implementovat je do co největšího počtu všeobecných předmětů způsobem, při kterém se použijí jako základ, na kterém si učitel vystaví vysvětlení svého plánovaného tématu, které by tak bylo vysvětleno prostřednictvím informací z oblasti primární prevence, podpory a ochrany zdraví. Např. shoda podmětu s přísudkem bude vysvětlena na článku o zdravotních důsledcích kouření. V podobném duchu může být připraveno i procvičování gramatických jevů apod.
Vzhledem k tomu, že většina námětů primární prevence začíná být důležitá právě mezi 6. a 10. rokem věku žáků, je důležité zařadit je již na první stupeň ZŠ. Témata podpory a ochrany zdraví by mohla být začleněna např. jen k několika tématům daného předmětu za rok, počet by závisel na vhodnosti skloubení či propojení tématu daného předmětu a tématu podpory zdraví. Nejednalo by se o výchovu ke zdravému životnímu stylu v užším slova smyslu, ale o jakési podprahové působení na myšlení a postoje žáků, kteří by prostřednictvím obvyklých témat z českého jazyka, matematiky, fyziky atd. získávaly „mimochodem“ informace o zdravém životním stylu. Výběr vhodných témat by závisel na uvážení pedagogů. Obvyklá témata všeobecných předmětů by byla odučena za použití informací z oblasti podpory zdraví. Např. na článku o důsledcích škodlivosti kouření by se žák učil, jak ovlivní rodinný rozpočet výdaje kuřáků a výdaje za alkohol, druhá mocnina by byla vysvětlena na výpočtu Body mass indexu, v ICT by se srovnávaly grafy střední délky života ve vztahu k životnímu stylu atd., v zeměpise by žák vytvářel mapa spotřeby cigaret a alkoholu vztaženou k průměrné střední délce života i době, strávené ve zdraví a v nemoci v různých zemích atd. Text by tedy posloužil jako prostředek k získání vědomostí z daného předmětu (větný rozbor, mocniny, přímá úměra), přesto by myšlení a postoje žáků tyto informace podvědomě ovlivňovaly. Výchova ke zdraví by se tak vyučovala nejen 1–2 hodiny týdně, ale desítky dalších hodin by se s tématy (zdravý životní styl, škodlivé účinky kouření, možnosti odvykání kouření, účinky škodlivého pití alkoholu, výchova k reprodukčnímu zdraví, prevence obezity, poruchy příjmu potravy, prevence úrazů) seznamovali žáci nepřímo v ostatních vyučovacích předmětech. Tito učitelé by s tématy pouze pracovali jako s jakýmkoli jiným textem, příkladem, rovnicí apod. Případné dotazy by žáci konzultovali se svým vyučujícím Výchovy ke zdraví, se kterým by si také učitel všeobecného předmětu připravil vyučovací hodinu.
Rozšíření témat podpory zdraví do ostatních předmětů by tak představovalo systémový nástroj podpory zdraví, který by mohl významně přispět ke zvrácení nepříznivých trendů v oblasti užívání legálních drog, alkoholu, nárůstu obezity a cukrovky 2. typu, která vzniká v důsledku obezity atd.
Témata vhodná pro implementaci výchovy ke zdravému životnímu stylu do všeobecných předmětů by se měla zaměřit především na legální a ilegální drogy, léky, správnou výživu (poruchy příjmu potravy, energetická skladba potravin, potravinová pyramida), pohybovou aktivitu jako prevenci obezity a jiných onemocnění, všechny typy a formy násilí, šikanu a kyberšikanu, rizikovou virtuální komunikaci, vandalismus, patologické hráčství, xenofobii, extremistické skupiny, prevenci HIV/AIDS a jiných sexuálně přenosných chorob, infekčních onemocnění, ale také poskytování první pomoci, dopravní výchovu a prevenci úrazů. Vhodné by bylo také věnovat se vztahům ve vrstevnickém kolektivu, škole, komunitě, společnosti s respektem intrakulturních a interkulturních rozdílů a za přispění dospělé i seniorské generace. Odborné informace by měly být konzultovány s příslušnými specialisty v podpoře a ochraně zdraví, aby byla zajištěna jejich validita. Možné pro pedagogy je také využívat statistické přehledy Ústavu zdravotnických informací a statistiky, Světové zdravotnické organizace, tzv. mezinárodní a národní akční plány v oblasti zdraví apod.
Závěrem připomeňme informaci Pedagogické fakulty v Plzni, která uvádí, že podle různých průzkumů, týkajících s efektivity zapamatování učiva se zjistilo následující. Nejen žáci, ale všichni si nejvíce zapamatují to, co se pokouší naučit druhé.
Následující data ukazují efektivitu různých forem učení:
• 5–10 % zapamatováno z toho, co slyšíme
• 15 % zapamatováno z toho, co vidíme
• 20 % zapamatováno z toho, co současně vidíme a slyšíme
• 40 % zapamatováno toho, o čem diskutujeme
• 80 % zapamatováno toho, co přímo zažijeme nebo děláme
• 90 % zapamatováno toho, co se pokoušíme naučit druhé
To je důvod, proč je v poslední době kladen důraz na tvz. projektovou výuku a zážitkovou výuku. Existuje reálný předpoklad, že budeme naslouchat dětem, pak se dozvíme, že právě tyto formy výuky je baví, preferují je a pociťují jejich nedostatek.
Výchovu ke zdravému životnímu stylu by měly doplňovat tématicky zaměřené školní nástěnky připravované samotnými žáky, rozmanité soutěže v rámci nejen školy, ale třeba i pro rodiče a komunitu, výstavky a iniciativy pro společně trávený volný čas s rodiči a celou komunitou zaměřené na podporu zdraví a zdravý způsob života. Podpora zdraví musí
prolínat celým životem školy, napříč všemi předměty a týkat se všech lidí ve škole.
Článek je zpracován na základě metodické příručky Škola přátelská dětem. Stručný průvodce manuálem UNICEF pohledem nejlepšího zájmu dětí. MUDr. Eva Vaníčková, CSc., Věra Faierajzlová, MUDr. Marie Nejedlá, Jana Votavová. UK v Praze – 3. LF, 2012. ISBN 978-80-260-2883-3.
Publikace vznikla v rámci projektu MZ OZS 6/313/2012.