Globální výchova je ve školním vzdělávacím programu zařazena jako povinný předmět v 7.–9. ročníku s jednohodinovou týdenní dotací. Výuka probíhá nejčastěji v podobě dvouhodinových bloků, jedenkrát za 14 dní. Jedná se o netradiční předmět, který zohledňuje globální pohled na svět v souvislostech a vztazích 21. století. Předmět je výrazně orientován na vytváření postojů žáků. Mezi hlavní cíle předmětu patří vybudování komplexního pohledu žáků na svět v jeho rozmanitosti, důraz je kladen na porozumění problémům současného světa a podporu přesvědčení žáků o možnostech jedinců aktivně se na jejich řešení podílet a nést důsledky za své činy. Jedná se o předmět, který do svého obsahu integruje prvky ze vzdělávacích oblastí Člověk a příroda, Člověk a společnost a Informační a komunikační technologie a zároveň má úzký vztah i ke všem průřezovým tématům.
Učivo je prostředkem pro rozvíjení klíčových kompetencí, v současné době zahrnuje šest tematických celků. Jejich zařazení do ročníků, mezipředmětové vazby a vztah k průřezovým tématům specifikuje příloha č. 1.
Výuka je realizována převážně aktivními metodami, které samy o sobě slouží jako prostředek pro vytváření příslušných kompetencí a výstupů – např. simulačními hrami, hraním rolí, skupinovými projekty, obhajobou vlastních hypotéz. Žáci mají k dispozici pracovní listy a různé zdroje informačních materiálů – odborné knihy, trvalé internetové připojení k počítači. Na konci povinného základního vzdělávání obhajují ročníkovou práci na vybrané téma.
Přes rozmanitost témat a množství mezioborových přesahů realizuje výuku Globální výchovy v 7.–9. ročníku jediný učitel, Mgr. Jan Vrtiška. Jeho aprobací je matematika a přírodopis, na škole působí jako předseda předmětové komise přírodovědných předmětů, koordinátor EVVO, je zakladatelem Centra ekologické výchovy Zvoneček. Připravil osnovy předmětu a jako materiály pro jednotlivé hodiny globální výchovy využívá různé zdroje, souhrn v podobě učebnice pro žáky neexistuje. Přes velkou náročnost na přípravu ho výuka tohoto netradičního předmětu velmi baví. Výuka je atraktivní a přínosná i z pohledu žáků.
Výukový blok Rozvojové cíle tisíciletí byl realizován v odborné učebně vybavené dataprojektorem, tabulí a zeměpisnou mapou světa, výuky se účastnilo 14 žáků. Menší počet žáků ve třídách je jedním ze specifik základní školy ve Vraném, na které se pokusně ověřuje individuální vzdělávání žáků v domácím prostředí. Menší počet žáků poskytuje učiteli možnost individualizace výuky, ale i efektivnějšího využití skupinové práce.
Cílem hodiny bylo:
Téma hodiny integruje vzdělávací obsah oborů Výchova k občanství (tematický celek Mezinárodní vztahy; globální svět), Zeměpis (tematický celek Regiony světa a tematický celek Životní prostředí), Přírodopis (tematický celek Základy ekologie) a Výchova ke zdraví. Ve výuce se projevují i prvky průřezových témat, například Osobnostní a sociální výchovy (Sociální rozvoj), Výchovy k myšlení v evropských a globálních souvislostech (Evropa a svět nás zajímá) a Environmentální výchovy (Lidské aktivity a problémy životního prostředí, Vztah člověka k prostředí).
Dvouhodinový blok odpolední výuky probíhal svižně, žáci vystřídali množství aktivit, aktivně a se zájmem se zapojovali do diskuse, vyjadřovali se kultivovaně, prokázali schopnost týmové práce, velmi dobře si poradili s náročnými úkoly. Výuka probíhala podle modelu E-U-R, tedy evokace – uvědomění si – reflexe.
Zahájena byla v komunitním kruhu, kdy žákům bylo předloženo motto „Mysli lokálně, jednej globálně“. Pomocí brainstormingu a diskuze se žáci vyjadřovali k potřebám jedince a jejich naplňování. Další aktivitou bylo zamyšlení nad problematikou pomoci. Žáci stáli v řadě vedle sebe a vyučující jim kladl otázky související s pomocí a pomáháním. V případě souhlasu žáci postupovali o krok vpřed. Mohli tak sledovat, jak jsou na tom jejich spolužáci, a zároveň aktivně prezentovali svou zkušenost. U některých otázek se vyučující zastavil – nechal žáky zformulovat stanovisko a také dal prostor pro sdílení osobních zkušeností. V závěru aktivity byly objasněny a porovnány termíny humanitární a rozvojová pomoc.
Poté se hodina vrátila k úvodnímu tématu. Žáci dostávají od učitele krátké texty s popisem životních situací konkrétních lidí z regionů s vysokou mírou chudoby. Uvědomují si, že životní situace, ve které se tyto osoby nacházejí, je nezaviněná, a bez pomoci druhých – států, institucí i jednotlivců – neřešitelná.
Výuka plynule přechází do fáze uvědomění. Krátká videa, která následují, ilustrují rozdíl mezi životem v rozvinuté společnosti a v nejchudších regionech světa. Ve skupinové aktivitě se žáci zamýšlejí nad příčinami a důsledky chudoby, na mapě světa lepíky označují oblasti, kde je situace nejhorší, a porovnávají různé příčiny tohoto stavu. Vyučující žáky seznamuje ze způsoby měření lidské chudoby pomocí indexů lidského rozvoje a globálního indexu hladovění. V navazujícím krátkém výkladu jsou žáci seznámeni s cíli Miléniové deklarace.
Ve dvojicích pak pracují s texty, které přibližují jednotlivé rozvojové cíle, a poté prezentují informace ze svého textu ostatním. Společně ke každému cíli krátce diskutují. Následuje informace učitele o rozvojové pomoci, kterou chudým regionům poskytují rozvinuté země, i konkrétní pomoci poskytované Českou republikou.
V závěrečné reflexi v komunitním kruhu učitel vede žáky k diskusi a úvahám o možnostech zapojení jednotlivců do neformální pomoci. Výuka končí příslovím „Dej hladovému rybu a nasytíš jej na jeden den. Nauč jej rybařit a nasytíš jej na celý život“ a zadáním úkolů do příští hodiny. Podrobný popis výukové situace je uveden v Příloze č. 2
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Integrace vzdělávacích oborů.
Ostatní články seriálu:
