Kdykoliv čtete knihy či posloucháte přednášky o myšlenkovém mapování, nešetří se superlativy. Podtitul knihy Myšlenkové mapy od Tonyho Buzana zní „Probuďte svou kreativitu, zlepšete svou paměť, změňte svůj život“. Mayumbula Michael Chikwililwa ve svém TEDx talku mluví v souvislosti s myšlenkovým mapováním o rebootu vzdělávacího systému. Nejinak je to i s tvůrci a propagátory OrgPadu. Mgr. Jan Kršňák hovoří o OrgPadu jako o něčem, co souvisí s budoucností ve vzdělávání. RNDr. Pavel Klavík, Ph.D., programátor OrgPadu, se díky víře ve význam aplikace dobrovolně vzdal perspektivní práce v Googlu, aby se mohl jejímu vývoji naplno věnovat.
Čím to je? Opravdu má pouhá změna způsobu zápisu moc změnit náš život a inovovat vzdělávací systém? Ačkoliv nalezení odpovědi na tuto otázku není mým cílem, poukazuje na určitý potenciál, kterým stojí za to se zabývat. Toto téma by zasloužilo mnohem rozsáhlejší výzkum, alespoň v rozsahu diplomové práce. V tomto článku se tedy pokusím o základní nastínění celé problematiky, ve které popíši aplikaci OrgPad jakožto myšlenkového průvodce umožňující svobodné strukturování. Dále pak nastíním, jaký význam to představuje pro vzdělávání.
Zde naleznete návod na prohlížení dokumentů v OrgPadu, na které se ve článku odkazuji.
Lineární způsob zápisu se vyvíjel po tisíciletí. Jednoznačně má tedy v naší společnosti své místo. Vychází z potřeby zaznamenat tok lidské řeči, kde řadíme slovo za slovo podle určitého paradigmatu. Toto paradigma je vlastní i příjemci našeho sdělení. Avšak pokud zaznamenáváme myšlenky, narážíme na problém. Myšlenky totiž neplynou stejně jako řeč a každý člověk přemýšlí dle vlastního paradigmatu. Když na něco myslíme, asociuje se nám k dané věci mnoho informací, zkušeností, vzpomínek a emocí. A k nim se vážou další. Vznikají nové nápady, které nás přivádí do úplně nových témat a souvislostí. Toto větvení by mohlo pokračovat do nekonečna. Současně se však provazuje s dalšími větveními. Každá mozková buňka (neuron) se nervovými vlákny váže přibližně na dalších 7 000 neuronů. Celý mozek se skládá průměrně z 86 miliard neuronů. V tomto neuvěřitelném propojování sídlí naše schopnost zpracovávat a ukládat informace.
Jazyk, který vedl ke vzniku lineárního zápisu, naše myšlenky limituje. S tím máme všichni zkušenost, když například nedokážeme něco, co cítíme, přesně vystihnout pomocí slov. Proto mnoho věcí vyjadřujeme i jiným způsobem – mimikou a gesty, uměním nebo činy, a mohli bychom se dostat i k pojmům balancujícím na hraně nadpřirozena. Alternativy hledáme i v případě nahlížení do naší hlavy. Z tohoto důvodu vznikly myšlenkové a další mapy, které umožňují uchopit naše přemýšlení v její větší přirozenosti založené na asociování. Pro lepší představu můžeme uvést příklad, kdy si po stranách textu v knize připisujeme poznámky, anebo když při poznamenávání v bodech přidáváme další podbody a k nim další, až vzniká šikmý sloupec textu směřující čím dál více doprava.
A jak často hovoříme o obsahu, který je mezi řádky? Toto je přesně ten prostor, který se snaží tyto alternativní způsoby záznamu pojmout a dát jim volný průchod. To, co se v něm odehrává, se nám v životě mnohdy ztrácí, protože z nějakého důvodu není vhodné se tím zabývat, anebo pro práci s ním nemáme vhodné nástroje. Právě zde však leží potenciál k novým vynálezům, řešením a nápadům. Nacházíme tady to, co je pro dnešní děti tolik důležité do budoucna: souvislosti mezi tím, co je obklopuje, kreativitu, umění přemýšlet. Nalézáme tu ale i sami sebe, chápání příčin svých problémů, pocitů, tužeb a charakteru. Toto vše bylo možné až překvapivě jasně vidět v práci dětí v OrgPadu.
Jaké konkrétní problémy lineární struktury lze tedy pojmenovat? (Ještě lépe jim porozumíme ve chvíli, kdy pochopíme principy jiných způsobů strukturování.)
Myšlenková mapa je grafické zaznamenávání myšlenkových procesů. Místo souvislého textu pracuje s klíčovými pojmy, které mohou doplňovat i obrázky. Důležitou roli tu má také barva. Základním principem je zde hierarchické rozvíjení tématu na základě vzájemných vztahů a souvislostí. Metoda tvorby myšlenkových map je detailně popsána. První větvení od jádra mapy (které by mělo začínat vpravo nahoře) obsahuje hlavní pojmy, které s jádrem nejblíže souvisejí. Odtud dále témata větvíme postupně od bližších ke vzdálenějším.
 |
| Zdroj obrázku zde |
Lidé zabývající se myšlenkovým mapováním a jeho propagací sdílí své rozrušení, které zažívali, když se poprvé setkali s kouzlem tohoto způsobu zapisování. Pro jejich život to totiž mělo tak velký význam, že nerozuměli tomu, proč jim to někdo neukázal dříve. O myšlenkových mapách bylo napsáno a řečeno již mnoho, a tak se nechci v tomto textu dopodrobna jejich charakteristikou zabývat. Zde je tedy stručný souhrn toho, v čem jsou přínosem:
Zde si můžete též projít mou OrgPage na téma myšlenkových map, kterou jsem si vypracovala při přípravě psaní tohoto článku:
Myšlenková mapa zkoumá jedno téma. To je napsáno uprostřed. Od něho se paprskovitě větví různé aspekty, které k tématu patří. Dále se tyto větve mohou stromově dělit na další podtémata. Předpokládá spontánní, rychlý způsob tvoření a tak odráží osobní náhled autora na dané téma.
Pozitiva koncepčního mapování jsou velice podobná těm, která popisuji u mapování myšlenkového. Též funguje na principu hierarchického uspořádání. Nemusí však pracovat pouze s jedním výchozím pojmem, ale s několika současně. Ty se větví zvlášť, ale v rámci tohoto větvení se mohou tato témata vzájemně propojovat. Slouží k organizaci a vizualizaci znalostí, analýze složitých problémů a nacházení řešení. Pojme větší a složitější množství informací a spíše než se spontánní rychlou činností počítá s pečlivějším, hloubavějších promýšlením. Je tedy méně subjektivní a osobní.
 |
| Zdroj obrázku zde |
Výchozí pojmy se zpravidla neumísťují doprostřed, ale do horní části plochy. Odtud se pak větví dolů. Do spojů se vkládají krátká vysvětlení toho, jak spolu dané pojmy souvisí. Jednotlivé informace se umísťují do obdélníků, kosočtverců či elips. Jednotlivé elementy však mohou mít i jinou podobu.
Pojem myšlenkový průvodce zvolili pro svůj nástroj tvůrci aplikace OrgPad (výborné shrnutí charakteristiky a funkcí aplikace můžete nalézt v rozhovoru se zakladatelem Vítem Kaliszem zde). OrgPad nabízí digitální prostředí, ve kterém je možné realizovat svobodné strukturování (viz následující kapitola). Primárně slouží k vizualizaci vlastní hlavy, našeho přemýšlení. Jeho jednoduchost může vést k otázkám, proč bychom se o něj vůbec měli zajímat a co nám vedle myšlenkových a koncepčních map přináší navíc. Seznámení se s myšlenkami, ze kterých OrgPad vzešel, nám pomůže si tuto otázku zodpovědět.
(Podrobněji o tom hovořím v záznamu tohoto semináře.)
Doc. RNDr. Zdeněk Hedrlín, CSc. byl významný matematik, sociolog, pedagog a filozof. Jeho bývalí studenti a kolegové o něm mluví s neskonalou úctou a obdivem. Velkou část svého života strávil uvažováním o vlastním myšlení. Měl obrovský rozhled a záběr. Umožňovala mu to i jeho otevřenost vůči druhým lidem, od kterých neustále čerpal a kterými se inspiroval. To platilo i ve vztahu k jeho studentům. Své početné poznatky a zkušenosti ukládal do své hlavy pomocí strukturování jakožto vědomé činnosti, při níž se hlava snaží urovnat myšlenky a pozorování vnějšího světa a objevovat propojení mezi nimi. Sám totiž upozorňoval na to, že lidé se často zajímají o spoustu věcí a skáčou od jedné ke druhé, ale pokud je nemají propojené, jsou jim k malému užitku. Usilovně hledal nástroje, které by mu toto strukturování umožňovaly. Existence myšlenkových a koncepčních map si byl samozřejmě vědom. Ale přes všechna svá pozitiva nebyly schopné jeho potřebu naplnit.
Zdeněk Hedrlín viděl řešení v počítačových nástrojích. Počítač nepovažoval pouze za prostředek k efektivnějšímu řešení problémů, ale za něco, co převezme část práce za člověka, aby se ten mohl zabývat něčím mnohem zajímavějším – něčím, co by bez počítače nebylo vůbec možné dělat. Když byl Zdeněk Hedrlín na sklonku svého života, jeho student a kolega Pavel Klavík mu slíbil, že jeho myšlenku OrgPadu, kterou sám léta ověřoval a zkoumal v praxi, jednou zrealizuje. K tomu mu pomohli i jeho dva nyní již bývalí studenti. Společně se nyní vývoji aplikace intenzivně věnují. Pavel Klavík sám tvrdí, že mysl je nejdůležitější nástroj v životě každého člověka, a proto je zcela fundamentální ji co nejlépe pochopit.
Zdeněk Hedrlín se snažil zjistit, jak to v hlavě člověka funguje, a tyto vzorce napodobit, aby mu byl s vlastní hlavou umožněn dialog. Jak jsem již ale popsala v úvodu, naše myšlení funguje velmi spletitě. Tvůrci OrgPadu, kteří léta lidské přemýšlení studují, došli k závěru, že myšlenkové mapy ve skutečnosti nenapodobují přirozený tok lidských myšlenek. Já osobně nyní OrgPad využívám prakticky na vše. Mohu tedy říci, že jsem typ člověka, kterému je tento způsob zapisování vlastní a vyhovuje mu. Proto by se dalo předpokládat, že jsem předtím byla nadšeným uživatelem myšlenkových map. Nebylo tomu ale tak a domnívám se, že je to právě z výše vysvětleného důvodu.
Svou poslední myšlenkovou mapu k osobní potřebě jsem dělala v rámci výzkumu pro svou diplomovou práci. Parametry myšlenkové mapy však ve skutečnosti nesplňuje. Jedná se o příklad volné struktury, která vznikla při hledání významu jednoho ze symbolů v dětské kresbě. Pokud bych ale strukturu myšlenkové mapy dodržela, nepomohla by mi dobrat se řešení. Stejně tak si nedovedu představit způsob aplikace mapy koncepční.
Zásadní je i médium, které je pro zaznamenávání myšlenek použito. Na úskalí analogového provedení na papíře nebo nástěnce jsem narazila jak ve výuce, tak v osobním životě. Troufám si proto tvrdit, že pokud chceme docílit skutečně svobodného strukturování, potřebujeme k tomu využít médium digitální, a to navíc velmi inteligentní, dynamické, s možností pracovat na třídimenzionální úrovni. Současně ale musí být jednoduché natolik, abychom nad jeho ovládáním nemuseli přemýšlet. A to je přesně to, o co OrgPad usiluje a co jsem v jiných aplikacích nenacházela.
Pojem svobodné strukturování jsem zvolila jakožto nejpřiléhavější možný termín pro zcela volný a osobitý způsob zaznamenávání vlastního myšlení. Jeho princip jsem začala chápat postupně během získávání vlastní zkušenosti, ale i sledováním a vyhodnocováním práce dětí, které měly potřebu tvořit podle sebe. Sama jsem zprvu měla určité představy. Ty vycházely z konceptu myšlenkových sítí Jana Kršňáka a byly ovlivněny i zkušenostmi s myšlenkovými mapami.
Od dětí jsem pak očekávala konkrétní postup, ke kterému jsem jim dala návod. Ten jim sice dával určitou volnost, ale zpětně vidím, jak moc byl pro ně omezující. Byl totiž plný mých očekávání, která děti dokáží velmi dobře vycítit. Svou tvorbu pak přizpůsobují nikoliv svým potřebám, ale svému učiteli. Pokud má mít pro nás vizualizace našeho myšlení význam, musí být proces jeho tvorby od jakýchkoliv očekávání osvobozen – očekávání definované struktury, druhých lidí i nás samotných. Jak jsem již zmiňovala, je to srovnatelné s tvorbou uměleckého díla.
Zásadním okamžikem pro změnu mého uvažování byl rozhovor s chlapcem ze čtvrtého ročníku, jehož struktura nedávala na první pohled žádný smysl. Poté, co mi hodinu vyprávěl o své OrgPage, jsem pochopila, že musím nechat dětem volnou ruku. Děti umí být při tvorbě v OrgPadu vskutku nespoutané a tak vznikají jedinečné struktury s jedinečnou logikou, ve které se neuvěřitelně odráží nejen jejich uvažování, ale i jejich život. Postupně jsem si začala uvědomovat, že při své vlastní práci v OrgPadu se potřebuji od těchto dětí inspirovat. Přistihla jsem se totiž, jak nad strukturou někdy příliš dlouze přemýšlím. Děti vedu k tomu, aby uměly vždy vysvětlit, proč jsou buňky mezi sebou spojené tak, jak jsou. Pojmenovávání a uvědomování si našich myšlenkových pochodů nám umožňuje na ně nahlížet shora. Nesmí to však být na úkor naší spontaneity.
Vizualizací své myšlení dostáváme ze své hlavy ven. Ukládáme jej tak vlastně do externí paměti. Všechny tyto myšlenky, informace a jejich asociace nemusíme držet ve své mysli, pokud s nimi chceme operovat. Svou operační paměť takto uvolňujeme k dalšímu přemýšlení, na které by jinak nezbývalo místo. Současně se na své myšlení můžeme podívat zvenčí, sledovat jej v jeho celistvosti, hodnotit jej a na základě toho s ním dále pracovat.
Své další myšlenky ohledně svobodného strukturování si postupně zpracovávám zde:
Při čtení tohoto textu mohla vyvstat ve čtenáři otázka, jestli nedochází k míchání dvou odlišných věcí. Děti totiž v OrgPadu zpracovávají své vlastní projekty, což může být například dokumentace nějakého vyrábění, průzkum, zpracovávání informací apod. My zde ale v poměrně filozofickém duchu mluvíme o práci s vlastními myšlenkami. Myšlení uplatňujeme právě při zpracovávání informací. Ty dosazujeme do vytvářených vzorců přemýšlení. Na základě naší jedinečné osobnosti a vlastních zkušeností se nám při zpracovávání určité informace vyvolávají další otázky a asociují další témata, která chceme zkoumat. Pomocí přemýšlení jsme také schopni již získané dovednosti rozšiřovat – z hlediska pedagogického konstruktivismu přetvářet naše prekoncepty a konstruovat nové. Naše osobnostní zaměření se pak projevuje v procesu i výsledku naší činnosti.
V praxi vidím, že děti v práci nejvíce brzdí nikoliv nedostatek dovedností s informacemi pracovat či nízká inteligence, nýbrž jejich neschopnost nalézt oblasti svého zájmu, rozumět své osobnosti a vědět o svých nadáních. Sebepoznání tedy považuji za něco zcela nezbytného k tomu, aby každý jedinec mohl dosáhnout svého osobního maxima a svůj život využil naplno.
Souvislost mezi cílenou prací s naším myšlením, zpracováváním projektových témat a potřebnou svobodou mohu ukázat na několika konkrétních případech:
Dívka ze čtvrtého ročníku (její OrgPage, která je dostupná i z facebookových stránek školy, můžete vidět zde) vymyslela vlastní recept. Má představa záznamu takovéto činnosti byla vložit fotografie jejích jednotlivých fází do několika stránek v jedné buňce. Dívka však zvolila způsob, kdy každou fotografii vložila do zvláštní buňky tak, aby všechny byly vidět najednou a utvořily tak názornou řadu popisující jednotlivé kroky. Dívka je umělecky a vizuálně zaměřená, není tedy divu, že toto uspořádání jí více vyhovovalo a dávalo jí větší smysl. Svůj původní požadavek jsem měla z toho důvodu, aby její OrgPage byla uspořádanější.
Ve výsledné práci je nakonec mnoho buněk, spojů a obrázků a vznikla tak rozsáhlá, hravá struktura. Vždy jsem o této dívce říkala, že je mi svou osobností hodně podobná. A já vlastně své OrgPages vytvářím v podobném duchu. Obě dvě máme ve svém životě potíže s pořádkem a organizací času pro častý pobyt ve světě kreativní fantazie. Pokud tedy o všech těchto aspektech s dítětem hovoříme, učí se rozumět své práci a díky tomu si ji lépe organizovat na základě svých predispozic.
Ve třídě mám chlapce (4. ročník), který žil určitý čas v Izraeli. Nyní na téma Izraele zpracovává zajímavou OrgPage. Navazují tu na sebe témata jako Jeruzalém, Izraelské obranné síly apod. Jsou uspořádané řetězovitě. Může se zdát, že je toto uspořádání nahodilé a nepromyšlené. Nic nebylo vzdálenější pravdě. Chlapec měl znalosti o tom, že Izrael má hlavní pilíře své národnosti. Jeho spirála ve skutečnosti vyjmenovává tyto pilíře ve své hierarchii. Sám skutečnost detailně vysvětlil.
Pokud by dodržoval jinou strukturu danou učitelem, nemohl by své široké znalosti takto zužitkovat a obohatit tím i zbytek třídy. Stejně tak by tomu bylo, kdybych já jako učitel nepokládala otázky, které jej přiměly své myšlenkové pochody popsat.
Práce chlapce, se kterým jsem vedla onen hodinový rozhovor, také na první pohled vypadala jako nahodile uspořádaná. Provázal spolu mnoho témat, které jsou za sebe řazeny řetězovitě. Tyto řady jsou vzájemně v několika místech propojené. Zde jednotlivé spoje měly zase jinou logiku, než tomu bylo u chlapce zpracovávajícího téma Izraele. Spočívaly ve volných asociacích, které obsahovaly vzpomínky, vlastní zkušenosti apod. Každý spoj tedy chlapec vysvětloval obsáhlým vyprávěním vlastního příběhu, kde kombinoval osobní zkušenost s mnoha faktickými vědomostmi. Propojuje tak svůj osobní život s tím, co se dozvídá např. z dokumentů a encyklopedií. Na základě toho i plánuje svou budoucnost, o které je schopen přemýšlet velmi realisticky. Chlapec sám pravil, že díky této OrgPage sám sebe najednou lépe poznal. Viděl, jak jeho láska k letadlům ovlivňuje vše, co ve svém životě dělá.
Chlapcův systém se odráží i v OrgPage, kterou dělal společně s dívkou z pátého ročníku. Zde je již více odkrytý. Způsob, kterým oba pracovali, svědčí o jejich nespoutanosti ve chvíli, kdy prahli po vědění. Na základě svých otázek vyhledávali zdroje informací, z nichž plynuly další otázky, na které si postupně i odpovídali. Toto je dobrý příklad toho, jak absence nutnosti přemýšlet nad strukturou a logikou umožnila dětem až jakýmsi horlivým a impulzivním způsobem zpracovávat určité téma ve velké šíři na základě vnitřní motivace, s využitím heuristických principů. Proces tvorby doprovázelo i mnoho emocí, které je možné v dokumentu pozorovat. (S otázkou kontroverze a důvěryhodnosti zpracovávaných zdrojů ve výuce dále pracuji.)
Milovník stíhaček z pátého ročníku (jehož práce je zde) propojil toto své téma s tématem čokolády tak, že mezi ně vložil stroj na mělnění kakaových bobů. Důvodem byla přítomnost motoru v obou strojích. Promítlo se zde jeho technické zaměření. Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy i někdo jiný zkusil tato dvě témata propojit – učinil tak skrze úplně jinou souvislost. Tento moment je skvělou ukázkou toho, jak práce tohoto typu vrhne světlo na specifika dítěte, se kterými pak může učitel efektivněji pracovat v rámci individualizace svého přístupu. Dítěti to opět nastaví zrcadlo. To jej může motivovat k prohloubení znalostí, inspirovat k nahlížení na téma z jiných úhlů pohledu a obecně s touto informací dále pracovat ve svém životě podobně, jako tomu bylo u chlapce s letadly.
Postupně jsem si začala všímat toho, že se opakovaně objevují různé typy struktur a jejich kombinace, a to v závislosti na tom, co vlastně zachycují – z hlediska obsahu i procesu tvorby. To považuji za velice důležité, jelikož s tím lze pak konkrétně pracovat, uvědomovat si, co se v OrgPage, resp. v naší hlavě, vlastně děje. To vše přispívá k dosažení smysluplných výsledků práce v OrgPadu. V tomto zkoumání jsem teprve na začátku. Své poznatky si postupně zaznamenávám a vyhodnocuji zde. Slovo „volných“ v nadpisu kapitoly je velice důležité. Tyto struktury totiž vznikají spontánně, a to u všech lidí nezávisle na sobě. Vychází tedy z přirozeného způsobu lidského přemýšlení.
Co v tomto ohledu považuji za zajímavé, je fakt, že OrgPad je, dle slov Pavla Klavíka, esencí matematiky. Dále říká: „Při práci v OrgPadu se přirozeně rozvíjí přemýšlení v souvislostech, hledání propojení, rozkládání problémů na menší části, jejich spojování atd. Tohle jsou přesně věci, které jsem dělal každý den v matematickém výzkumu. To, co se typicky za matematiku považuje (upravování symbolů, ...), podstatné není. Je to skill, který se přirozeně získá, když člověk matematiku dělá. Výhoda OrgPadu je, že přirozeně baví i děti, které v matematických symbolech a pravidlech nevidí smysl a nechtějí se s tím zabývat.“ Pavel Klavík má doktorát v oboru vizualizace informací.
Hledal a analyzoval různé typy grafů a struktur. Ačkoliv pro mě osobně je téměř nemožné porozumět jakékoliv disertační práci napsané na MFF UK, v té jeho vidím jasné analogie, které mi byly potvrzeny. Jsem člověk, o kterém kdyby někdo řekl, že dělá cokoliv spojeného s matematikou, znělo by to jako špatný vtip. To však dosvědčuje pravdivost tvrzení Pavla Klavíka.
Ještě předtím, než jsem si těchto struktur všimla, jsem začala vytvářet soubor cvičení k tréninku asociování, hledání souvislostí a analytickému a syntetickému myšlení. Zde vlastně můžeme tyto struktury pozorovat, a to i v různých variantách, které jsou definovány směrem řetězení – tedy směrem šipek ve spojích.
 |
Při druhém kole prezentací prací dětí v OrgPadu jsem si všimla toho, že jakmile je struktura koncipována takto, další její vývoj je omezen. Dětem toto uspořádání bránilo k dalšímu, zajímavějšímu rozvoji práce. Viděla jsem v tom velmi konkrétně nedostatky myšlenkových map. Předpokládám, že toto uspořádání děti volí na základě zkušenosti s myšlenkovými mapami. Děti jsou totiž k jejich tvorbě občas vedeny ve výuce. Začala jsem tedy tuto strukturu vnímat negativně, ale pak jsem si všimla, že i ve své práci ji často používám. Posléze jsem si uvědomila, že se vlastně jedná o výčet, seznam věcí (dobře je to vidět na domácím úkolu dětí z češtiny od kolegyně).
V tom vidím i jakýsi návrat k pouhému memorování a následnému vyjmenování faktů. Ve chvíli, kdy své myšlení tedy nastavíme tímto směrem, je jasné, že se pak těžko dostáváme dále. To je i důvod, proč považuji za nesmírně důležité, aby název toho, co děti (nebo kdokoliv jiný) budou vytvářet, sám o sobě ani náznakem nenaznačoval, jak má výsledek vypadat. Proto jsem také věnovala tolik úsilí hledání vhodného názvosloví k označování všeho, co v OrgPadu děláme a s čím pracujeme. Ve chvíli, kdy jsme si funkce hvězdicové struktury vědomi, nemusíme se k ní stavět odmítavě. Můžeme ji cíleně k výčtům využívat. Protože ale víme o tomto omezení, můžeme si na to dát pozor a buď s tím vědomě pracovat, nebo nepracovat.
Přemýšlela jsem o tom, jak dětem pomoci překonat tuto utkvělou představu, že musí vše strukturovat do hvězdy. Některým třeba doporučuji, ať to zkusí i jinak. Nechávám už na nich, jestli to zkusí, nebo ne, a jak. Ale všimla jsem si i toho, že ve škole na nástěnce dětem na očích vlastně visí jeden velký příklad OrgPage prostě uskupené do hvězdy – návrhy toho, co mohou v OrgPadu vytvářet. To jsem musela změnit, a to nejen z důvodu, že jsem jim tím nevědomě diktovala, jak to mají dělat, ale také proto, že takto nedávala OrgPage smysl. Až ve chvíli, kdy jedna dívka vytvořila dokument, ve kterém zkombinovala vícero těchto možností, jsem si uvědomila, že vlastně děti mohou vytvářet volné kombinace těchto výstupů. A tak jsem propojila vše se vším, aby jim to samo o sobě říkalo, že tímto směrem mohou uvažovat.
Pokud jednotlivé paprsky dále větvíme, dostáváme myšlenkovou mapu. Ve skutečnosti k bodům přidáváme další podbody. Vít Kalisz toto připodobňuje k obsahu odborné knihy. Pokud nejste odborník na téma, o kterém kniha pojednává, a přečtete si pouze obsah, nic se nedozvíte. Pokud odborníkem jste, z obsahu si už můžete něco odnést.
 |
 |
Po předchozím uvědomění následovala další. Řetězení neboli „had“ vzniká ve chvíli, kdy buď zaznamenáváme spontánní proud asociací, dialog či monolog, fakta vázaná na plynutí času (což je vlastně i dialog) nebo logické sekvence (např. návod). Tento způsob propojování vnímám vlastně jako nejpřirozenější, bazální (nastává totiž vlastně vždy mezi dvěma pojmy). Dobrým příkladem je má výuka projektového vyučování rok před tím, než jsem začala pracovat s OrgPadem. Když jsme s žáky diskutovali na nějaké téma, v jejich hlavách vznikaly náhle otázky, které byly vyvolány zmíněním nějaké skutečnosti.
Tato otázky přicházely se zjevným zájmem a nadšením. Odpovědi na ně vyvolávaly otázky další. Anebo se dětem asociovaly vlastní zkušenosti nebo jiná témata, o kterých v diskuzi hovořily. Poté jsme základní asociovaná témata seskupili na koberci pomocí lístečků a vizualizovali jsme si tak proces našeho uvažování (který trval několik měsíců). Později jsem začala pracovat na konceptu Bran do poznávání světa, který staví na tomto principu, kdy nějaká věc v nás vyvolává otázky. A tím se dostaneme přirozeně, na základě naší vnitřní motivace, která zas vychází z naší osobnosti, do dalších oblastí života, které můžeme dále zkoumat. Uvědomila jsem si, že takto v životě přemýšlíme snad nejčastěji. Proto na tomto principu stavím základ své koncepce.
 |
Tento systém řazení pojmů nacházím dále tam, kde si já či děti klademe otázky a odpovídáme si na ně, kdy si v OrgPadu povídáme s někým dalším, nebo sami se sebou, kdy vytváříme záznam činnosti nebo návod, nebo kdy si zaznamenáváme něčí proslov.
Zajímavý je moment, kdy se had vrátí zpět do svého výchozího bodu. V praxi jsem na to narazila jak v uvedené výuce na druhém stupni (viz foto), tak i v nějakých svých filozofických úvahách. K čemu tu dochází, je vlastně to, že člověk se s novými zkušenostmi a informacemi vrací zpět k původní otázce, na kterou znovu nahlíží na základě nových východisek. Když se pozorně podíváme na fotografii lístečků na koberci, vidíme, jak takto chlapci získávali širší pohled na jednotlivá témata. Např. parazity na začátku vnímali jako zajímavost, na kterou narazili na YouTube.
Ale postupně se tímto řetězením svých otázek dozvěděli, jak souvisí s dostupností léčiv a životními podmínkami, podnebím, imunitou nebo manipulací. Nedozvěděli se to však pomocí větvení po vzoru hvězdy, řetěz vznikal spontánně a vydal se jinou cestou, na jejímž konci jsme si všimli, že se můžeme na začátek vrátit a vše tak propojit. Tento způsob uvažování, kdy na věc nahlížíme s vědomím mnoha souvisejících faktorů, považuji za základ kritického myšlení.
 |
Občas se dokonce vyskytne uzavřený kruh. Takový typ řetězu je velmi specifický. Může mít estetickou funkci, anebo z nějakého pohledu vyjadřovat nekonečnost nebo točení se v kruhu. Mohl by též být gradující spirálou.
 |
 |
Pojem myšlenková síť je součástí interdisciplinární čítanky Jana Kršňáka, který byl v počátcích zavádění OrgPadu do mé výuky pro mne vzácným a nepostradatelným mentorem. Princip této struktury spočívá ve snaze nacházet souvislosti mezi jednotlivými tématy. Právě proto, aby děti netíhly k hvězdovitému uspořádání, má se při tvorbě sítě začínat aspoň třemi různými tématy, která spolu ideálně na první pohled nesouvisí. Mezi těmito pojmy vznikají tedy pojmy nové. Ty se pak dále mezi sebou skrze souvislosti provazují.
Jedná se však už o koncept s určitými pravidly, který vyžaduje cílené přemýšlení a má určité požadavky ohledně rozsahu a přehlednosti. V životě totiž samovolně tímto způsobem o jednotlivých tématech málokdy přemýšlíme. Otázkou je, jestli bychom tak přirozeně nepřemýšleli častěji, pokud bychom k tomu byli vedeni.
Za síť ve své přirozené podobě považuji to, kdy se jednotlivá témata, buňky propojují napříč mezi sebou. Toto propojování vzniká na základě hlubší úvahy s preciznějším postupem. To přirozeně děláme tehdy, když hledáme řešení nějakého problému, ve kterém musíme brát v potaz mnoho okolností najednou, když něco zkoumáme, nebo když jsme jednoduše zvědaví a hraví. U dětí se mi příliš neosvědčilo, když tyto souvislosti hledaly, aby splnily zadání, a nedávalo jim to hlubší smysl. Tedy když nedocházelo ke zkoumání na základě vlastního popudu a když výsledek práce nebyl něčím, co mohou dále smysluplně využít.
Sítě vznikají při kombinacích struktur, především těch dvou, které považuji, dalo by se říci, za nejpřirozenější, nezákladnější, a to je řetěz a hvězda. Dále tehdy, kdy máme množinu buněk bez spojů a chceme je uspořádat. Zde již i více přirozeně vzniká nápad hledat souvislosti mezi vícero pojmy.
 |
Měla jsem potřebu odlišit dva druhy sítí. Klubko je druhem sítě, která je velmi spletitá a komplikovaná. Vzniká buď po delší dobu, anebo na základě spontánního, živelného extrahování svých myšlenek z hlavy. Taková struktura je hůře srozumitelná pro další čtenáře co do pochopení témat. Poskytuje však upřímný náhled do autorova myšlení. Největší zkušenosti s těmito druhy struktur mám u sebe samotné. Dělala jsem je ve chvíli, kdy jsem byla plná nějakých emocí a komplikovaných otázek.
V hlavě jsem měla chaos, ze kterého jsem nedokázala nalézt východisko. Tento chaos jsem potřebovala dostat ven, abych se na něj mohla podívat. A vlastně tím i zjistit, že tam ten chaos je. Pak je možné jej analyzovat a postupně rozplétat. Jako příklad uvádím svou OrgPage, kde jsem se ve své určité frustraci z náročnosti svého povolání zamýšlela nad svou rolí učitele (průvodce) a tím, co vše obnáší. Šedý had vedoucí zprostřed klubka je mým východiskem:
Když jsem se ale pozorovala i v jiných případech, kdy jsem podobným způsobem tvořila, viděla jsem, že takto netvořím jen ve chvíli, kdy řeším problém, ale i tehdy, kdy můj mozek generuje obrovské množství nápadů, které se snažím stíhat a nějak sledovat. Zajímavé je, že i v opravdu spletitých klubkách jsem stále schopná se orientovat a mít z toho užitek. Otázka, jak toto prožívají jiní lidé, je jedním z předmětů mého budoucího zkoumání.
 |
Spontánně také často vzniká množství buněk, mezi kterými nejsou žádné spoje. Celá OrgPage může být jen „rozsypaným čajem“, anebo jen některé její části. K tomuto dochází nejčastěji při rychlém zápisu, např. brainstormingu nebo poznámek z mluveného slova – jednoduše ve chvíli, kdy nemáme čas přemýšlet nad návazností a souvislostmi, ale potřebujeme vytvořit rychlý záznam myšlenek. Jednotlivé buňky tak mohou mít, dalo by se říci, funkci post-itů. Výhoda OrgPadu je v tomto případě v tom, že není potřeba vůbec řešit, kam hesla umístíte. Vyloženě je do prostoru plochy házíte. A poté máte možnost je uspořádat a rozvést bez prostorového omezení.
Někdy doporučuji začít se zpracováváním tématu právě tímto způsobem – napsat opravdu cokoliv, kamkoliv, živelně. Může to pomoci generovat nápady a asociace. Děti se mnohdy právě zdlouhavým hloubáním samy brzdí. Příliš přemýšlí nad správnými odpověďmi. Pokud si ale hlavu nastaví na začátku takto hravě, že je vše dovoleno, může jim to velmi pomoci. Viděla jsem to při vytváření našeho společného brainstormingu na začátku měsíčního tématu.
Často v dokumentu máme určité množství osamocených buněk nebo třeba nepřipojená drobná seskupení. K tomu dochází, když se snažíme zachytit různé oblasti tématu. Nějaký obsah totiž spolu může být provázaný, ale další na jiné buňky navázat nechceme – nedávalo by nám to logiku. Vše ale patří do jedné OrgPage a tvoří to tak jasný celek.
 |
Jedná se o analýzu jednoho pojmu do několika dalších a opětovnou syntézu do jednoho bodu. Je to poměrně specifická záležitost, ale ne ojedinělá. Vzniká při hloubavějším zkoumání nějakého tématu nebo problému. Ten je analyzován a dále pak je z těchto analýz vyvozen nový závěr, ve kterém se na danou věc díváme z jiného úhlu pohledu a pokračujeme dále.
Tyto struktury se jen zřídkakdy objevují izolovaně, v OrgPage samovolně vznikají jejich kombinace. Při čtení pak ale můžeme jednotlivé struktury detekovat a díky tomu lépe porozumět tomu, jak autor nad danou věcí přemýšlel a proč. To samé ale můžeme pozorovat i sami na sobě. Zajímavé je také sledovat, co se v myšlení odehrává, když vstupujeme z jedné struktury do jiné.
Zejména u dětí jsem pozorovala, že někdy vznikaly spoje tam, kde logicky z hlediska obsahu nebyly potřeba. Byly tu spíše pro lepší pocit. Estetické cítění má na vytváření struktur v OrgPadu veliký vliv. Ale i uspořádání za tímto účelem nám může o autorovi a jeho vztahu k daným tématům vypovědět mnohem více, než jen to, co se mu vizuálně líbí. V takovémto čtení struktur uplatňuji často i svou zkušenost z interpretace dětské kresby, které jsem se věnovala ve své diplomové práci na základě několikaletého výzkumu. Tyto pochody se z velké části odehrávají na nevědomé úrovni. Je pak také otázkou, jakým způsobem s tím má pedagog pracovat. Zde já osobně opět hledám odpovědi v propojení s tématem interpretace dětského výtvarného projevu. Tuto problematiku nadále zkoumám.
Potřeba kompaktnosti (dalšího propojování) může např. svědčit o důležitosti tématu pro autora, o jeho zálibě v zabývání se jím i ve svých myšlenkách. Nacházela bych zde i jakýsi pocit stálosti a pevnosti. Ve chvíli, kdy se v OrgPage nějaké místo více větví, vždy se to děje okolo buněk s tématy, která jsou pro člověka zvláště důležitá. Jednoduše čím více péče tvorbě věnuje, tím důležitější pro něj téma je. A tuto péči je možné vidět i v urovnávání struktury, volbě barev apod. Tím se dostávám k další kapitole.
Všechny zmíněné struktury (grafy) jsou v matematice pojmenované. Pokud k těmto grafům přidáme pár dalších parametrů, jejich možnosti se tím okamžitě několikanásobně rozšíří. Stoupne vlastně množství možných kombinací informací, které spolu právě v různých spojeních dávají vždy nový význam. OrgPad těchto přidaných parametrů nabízí několik:
Při propojování jednotlivých buněk může mít šipka mezi nimi podstatný význam. Může značit, že jedno téma z druhého vychází, nebo směr toku myšlenek či další návaznost. Ukazují nám, jestli dochází v našem myšlení k analýze nebo syntéze. Absence šipky je stejně tak důležitá. Osobně tento spoj volím např. ve chvíli, kdy směr vnímám jako rovnocenně obousměrný, ale někdy mám potřebu spíše vytvořit spoje dva, každý s opačně směřující šipkou.
Změna směru šipky může zcela změnit význam.
V OrgPadu můžete zvolit mezi několika druhy šipek. Pro každou si můžete přiřadit svůj význam, který se může v každém dokumentu měnit. Osobně např. používám dvojitou šipku, pokud chci zdůraznit, že něco z něčeho vyplývá, někdy nahrazuje i „rovná se“.
Máte možnost zvolit si ze dvou typů čar, jedné silnější a jedné slabší. Zpravidla lidé užívají širší spoje tam, kde se nachází klíčové, výchozí pojmy. Možností významu je však samozřejmě více, např. ohraničení apod.
Spojů můžete použít tolik, kolik chcete. Jejich množství je tedy dáno nikoliv výsledkem nějakého výpočtu, ale vaším pocitem, osobní potřebou. Jejich hustotu ovlivňují faktory uvedené výše v textu – estetické cítění, důležitost tématu apod.
Možná je i absence spoje. Jan Kršňák na tato prázdná místa speciálně upozorňuje, když hovoří o nevědění. Absence spoje je stejně důležitá jako jeho přítomnost. Ukazuje nám, jestli je pro nás souvislost mezi tématy důležitá, jestli tam máme, nebo nemáme nějakou zkušenost nebo znalost. Zde se generují otázky, které nás vedou k poznání něčeho nového.
Barva může mít v OrgPage mnoho významů. Může sloužit k lepší orientaci, např. při přiřazování určité barvy jednotlivým klastrům, nebo jimi lze označovat buňky na základě barevné legendy – každá barva má svůj význam nebo téma. Takto jsem např. barevně rozlišila druhy aktivit nebo pozitivní a negativní hodnocení jednotlivých kroků a fází v mé práci (možno vidět zde). Při skupinové práci může mít každý svou barvu, stejně tak jako v dialogu. Barva sama může však mít svůj význam, který je osobitý ve vztahu ke konkrétnímu člověku. Zde se již dostáváme do oblasti psychologie barev.
Paleta barev je v OrgPadu předdefinovaná. Tvůrci OrgPadu se k tomuto kroku rozhodli proto, že člověk by se příliš zabýval volbou barev a jejich vhodnou kombinací. A je pravda, že představím-li si děti, jak jdou do OrgPadu tvořit, je mi jasné, že by právě toto mohlo mnohé z nich příliš pohltit (a mě taky...). Počet barev je zapamatovatelný a jednotlivé odstíny pečlivě zvoleny tak, aby nebyly rušivé, byl mezi nimi jasný rozdíl, ale současně spolu vždy ladily.
V OrgPadu si můžete zvolit mezi třemi velikostmi nadpisů. Důvod omezeného výběru je stejný, jaký je u barev. Ale dalším důvodem je to, že velká nabídka velikostí by sváděla k přílišné hierarchizaci, která neodpovídá přirozenosti našeho myšlení.
Všechny výše uvedené prvky jsou vyvedeny v takové formě, aby byly pro uživatele co nejméně rušivé a současně podporovaly jeho tvořivost. Proto jsou šipky minimalistické a barvy pastelové. Dále zde jsou ještě parametry, jako:
Umístění buněk má opět svou velkou vypovídací hodnotu. Např. na okraji se mohou vyskytovat méně důležitá témata, problémy odložené na později nebo záležitosti, kterým se z nějakého důvodu vyhýbáme. Mohou tu být ale i témata, která vedou směrem ven, do nových oblastí (jako tomu je např. u šedých buněk v této OrgPage o čokoládě). Někdy chceme věnovat mnoho péče rovnáním struktury, jindy buňky klademe bezmyšlenkovitě vedle sebe. Někdy se nachází některá témata blízko u sebe, jindy daleko atd. Prostředí aplikace toto umožňuje. Je možné vytvářet i různé obrazce. Důležitým prvkem je funkce, která znemožňuje překrytí buněk přes sebe. Pokud je umísťujeme ledabyle, samy se vedle sebe porovnají. Nemusíme tedy trávit mnoho času jejich přeskládáváním.
Zajímavý je fenomén, který pozorujeme jak my, tak i děti: ve chvíli, kdy strukturu přeorganizujeme, najednou se v ní ztratíme. Zvláštním způsobem si totiž pamatujeme, v jaké části jsme jak přemýšleli a jakým směrem se naše myšlení kde ubíralo. Ve chvíli, kdy člověk tuto zkušenost získá, více jej to vede k přemýšlení o tom, jak OrgPage bude od začátku stavět. Pokud k takovému přeorganizování dojde, čteme pak dokument podobně, jako cizí čtenář – uděláme si celkový obraz a pak jdeme po šipkách od těch bodů, které nás zajímají nejvíce. Velmi praktická je ale i funkce fulltextového vyhledávání (přes Ctrl + F).
Buňka má dvě části – nadpis a obsah. Nadpis, který je zpravidla tvořen klíčovým, shrnujícím pojmem, bychom zde očekávali. Obsah v buňce může jít dále do hloubky. Můžete zde vytvářet soubor stran, na které lze psát vlastní text, anebo do nich vkládat média všeho druhu. Samotný text lze opět barevně označovat např. v barvách buněk a tak lze vytvářet další sémantické propojení. Pohled na nadpisy buněk lze opět připodobnit k pohledu na obsah knihy. Můžeme se ale rozhodnout, že se vydáme v některých místech do hloubky a že přitom budeme mít stále přehled o tom, jak tato část souvisí s celým celkem. To v obsahu knihy, resp. myšlenkové mapě, chybí.
Možnost jít do hloubky uvnitř buněk vedla i k vytvoření netradičně pojatého návodu ve formě hvězdy. Jedná se o recept na perník dívky ze čtvrtého ročníku. (Tato OrgPage je veřejně dostupná na facebookové stránce školy).
Celé dokumenty v OrgPadu lze vkládat do jiných pomocí embeddingu. Postup samostatně zvládají i děti na prvním stupni. OrgPage zde pak funguje a je možné s ní interagovat, dokonce odtud kopírovat buňky a ty dále používat. Jednotlivé stránky se tedy mohou stát buňkami v nové OrgPage. Tímto se celá věc posouvá na další úroveň. V budoucnu bude možnost přímého zanořování, a dokonce i propojování buněk jednotlivých dokumentů mezi sebou.
Pro některé děti je pokyn „dělej si, co chceš“ velmi nepříjemný a ohrožující. Nejsou schopné ještě samy vymyslet, co by chtěly dělat a jak. Důvodů k tomu může být několik, těm se nyní nebudu věnovat. Tyto děti potřebují konkrétnější zadání, kterého se mohou držet. Proto jsem vytvořila již zmíněný přehled možností výstupů v OrgPadu. Většina dětí v mé třídě jej nepotřebuje, ale vždycky tu je pro případ, když si někdo neví rady. Pomoci může i brainstormingová OrgPage. O obou záležitostech podrobněji pojednávám v přidružených článcích.
Některé děti také nejsou ze stejného důvodu s to svou práci posouvat dále. Zde se mi velmi osvědčilo s nimi jejich práci individuálně konzultovat a jednoduše si o ní povídat, klást otázky. Pokud se dítě těchto otázek chytne a něco jej napadne, společně se pak na základě toho dohodneme na dalších krocích. A pokud dítě nic nenapadne, určí učitel návrhy dalších kroků sám. Vše je potřeba provádět velmi citlivě se zcela individuálním přístupem ke každému dítěti.
Digitální prostředí nabízí nesporné výhody. Ale tyto prvky mu z určité části chybí. Abych tuto absenci do jisté míry kompenzovala, povzbuzuji děti k vytváření vlastních obrázků a dalšího vlastnoručního obsahu. Podstata projektové práce dětí v tomto však často spočívá. V budoucnosti bude možné přímo do buněk v OrgPadu kreslit, což v kombinaci s použitím grafického tabletu bude velmi zajímavou záležitostí.
Práce na papíře však zase nenabízí prvky akustické a audiovizuální, které jsou pro většinu z nás také velmi důležité v procesu učení.
Poté, co jsem si přivykla práci v OrgPadu, jsem začala vnímat určitou frustraci při návratu k lineární struktuře, zvláště pak při psaní náročnějších textů. Moje hlava si silně přivykla provazovat jednotlivé části a při psaní textu jsem vnímala tyto návaznosti natolik silně, že bylo pro mě těžké myšlenky lineárně uspořádat. Jejich dělení mi přišlo nelogické a zbytečně rozvleklé. Je to ale spíše zajímavost, stejně jako OrgPage „Co je na OrgPadu nejhorší“, kterou jsem vytvořila především pro pobavení.
Dokumenty, které v OrgPadu vytváříme, můžeme zveřejnit. Je pak možné je na stránce OrgPadu nalézt a prohlížet si je. Vznikají tak vlastně webové stránky se zajímavým obsahem. Toto bylo pro nás s dětmi při zavedení OrgPadu do výuky velice důležité. Jejich výrobky pro nás totiž postrádaly hlubšího smyslu. Pokud se někdo chtěl věnovat studiu nějakého tématu, uskutečňoval to většinou zpracováváním dokumentu v textovém editoru, kam napsal nějaké informace, např. o chameleonovi, přidal nějaký obrázek, a pak tato práce jaksi usnula.
Dotyčný ji mohl prezentovat před třídou nebo pověsit na nástěnku. Zpravidla však tyto práce nebyly dokončené pro obrovské překážky s umísťováním obrázků apod. Pokud však dítě takové téma zpracuje v OrgPadu, které nabízí mnohem jednodušší ovládání, svou práci může zveřejnit na platformě, kde lidé reálně nahlížejí do prací ostatních a čerpají z nich. To dětem dává pocit velké smysluplnosti, ale i zodpovědnosti. Velkou výhodou je i fakt, že dokument lze upravovat i po zveřejnění nebo sdílení. Což je něco, čehož využívám i zde, kde např. slibuji nějaký výzkum v budoucnu.
Tím, že svou OrgPage sdílíte veřejně, ji dáváte k volnému užití dalším lidem. Část nebo i celou OrgPage je možné okopírovat a vytvořit z ní tak OrgPage vlastní. Tu pak lze dále rozvíjet podle svého uvážení. Je to jeden z hlavních cílů OrgPadu – vytvořit formu sociální sítě, kde bude možné sdílet smysluplný obsah – obsah svých hlav. Je to založeno na myšlence, že sdílení svého know-how nás může posunout dále. Jako společnost jsme silně nastaveni naopak na chránění svých nápadů, protože je prodáváme a sbíráme za ně uznání. Pak pochopitelně nechceme, aby nám je někdo převzal.
Poskytování své práce, nápadů a myšlenek k dalšímu volnému užití může představovat poměrně náročnou výzvu. Ale cílem je, aby lidé nemuseli svou energii (obrazně řečeno) plýtvat na opětovné objevování kola, ale místo toho na stavbu auta. Usilujeme o kooperativní učení, vedeme děti k partnerské spolupráci. Soutěživost, aspoň ve škole, kde působím, nepovažujeme za princip, který by dlouhodobě vedl k rozvoji těchto hodnot. Proto příležitost podílet se s dětmi na vytváření této sociální sítě považuji za další velmi cenný přínos.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu OrgPad ve výuce.
Ostatní články seriálu:
