V mateřské škole jsem zavedla pravidelné konzultace pro rodiče a vycházela jsem při tom z povinností učitelky MŠ popsaných v RVP PV. Kvalitní spolupráci mateřské školy s rodinou dlouhodobě považuji za základ pro naplňování individualizace v předškolním vzdělávání.
Jako ředitelka mateřské školy jsem se zasadila o to, aby konzultace nebyla vnímána jako formální záležitost a nebylo to jen jakési „popovídání“. Mou snahou bylo informovat zákonné zástupce dětí o prospívání jejich dítěte a zároveň jim poskytnout doklad o tom, v jaké kvalitě probíhá vzdělávání v naší mateřské škole. Průběh konzultací se skládal z několika částí – jednou z nich bylo také pouštění krátkých videozáznamů činnosti dětí v interakci s ostatními dětmi, při spontánních hrách, každodenních činnostech či nepřímo řízených činnostech. Rodičům jsem tím demonstrovala například schopnost dětí spolupracovat s kamarády při společné hře, kterou by jinak těžko v reálu spatřovali. Podstatnou a důležitou zásadou bylo to, vždy tyto nahrávky komentovat pozitivním způsobem a pomocí videí zprostředkovávat to, co se dítěti daří a v čem je dobré.
Při každé konzultační hodině jsem pravidelně využívala portfolio dítěte, které jsme společně sdíleli jako důkaz o prospívání, rozvoji a učení dítěte. Hlavním cílem konání těchto individuálních konzultací byl vždy zájem o prospěch a rozvoj dítěte.
Touto cestou se zájem rodičů o pravidelně nabízené konzultace velmi zvýšil.
Rodičům byla nabídnuta možnost využít „hovorové“, konzultační hodiny, zapsat se do tabulky na plakátku vyvěšeném v šatně dětí (doklad č. 2 – plakátek) a vybrat si čas, který jim vyhovuje. Pokud jim nabízený termín nevyhovoval, individuálně se domluvili na jiný den, účast rodičů na konzultaci jsme nechávali potvrdit jejich podpisem.
Pro konzultaci jsem nastavila co nejpříjemnější prostředí. V mateřské škole jsme vytvořili zázemí tak, abychom seděli u stolku ve stejné úrovni, rodičům bylo nabídnuto občerstvení ve formě kávy, čaje či zázvorové limonády.
Po svých zkušenostech jsem pak zavedla pravidelné termíny konzultací, o kterých byli rodiče rámcově předem informováni již na začátku školního roku. Termíny konzultací se mimo jiné odvíjely i od termínů pravidelného hodnocení dětí v mateřské škole.
Konzultace na konci září a začátkem října byly určeny pro předškoláky (diagnostiky, nastavení plánu rozvoje a v kterých oblastech, děti s podpůrnými opatřeními). V listopadu byly určeny pro nejmladší děti, tedy v adaptačním období. Na konci listopadu, případně začátkem prosince jsme konzultace nabízeli rodičům dětí středního věku. Další termíny byly určeny v 2. pololetí na konci ledna nebo na začátku února pro předškoláky, kde jsme se zaměřili zejména na školní zralost a připravenost. V průběhu února a března byly konzultace pro rodiče nejmladších dětí a v dubnu pro děti středního věku. Konzultací se zúčastňovaly vždy obě učitelky a postupně i oba rodiče. Další mou snahou bylo zavést konzultace i s přítomností předškolních dětí, aby byl vytvořen zejména prostor pro jejich sebevyjádření a ocenění. V průběhu konzultace rodiče dostali písemnou zprávu (tedy 2x ročně v daném školním roce), kterou jsem i s komentářem předávala. Snažila jsem se, aby byly vždy dominantní pozitivní informace. Když se rodiče konzultací nemohli účastnit, vyžádali si po domluvě náhradní termín. Pokud se stalo, že nepřišli, a to se stávalo ojediněle, pak měli možnost seznámit se se zprávou prostřednictvím portfolia dítěte, kde byla pro rodiče založena (jedna část portfolia dětí byla určena rodičům). (doklad č. 3 – zpráva o dítěti)
V průběhu konzultací jsem poskytovala zákonným zástupcům pravidelně informace o procesu vzdělávání a pokrocích (výsledcích) dítěte a stejně tak jsem se s nimi domlouvala na společné podpoře rozvoje dítěte. Dále jsem při konzultacích seznamovala rodiče s prostředky a cíli rozvoje dětí prostřednictvím pomůcek, které při vzdělávání dětí využívám. Tento „poradenský servis“ pomáhal rodičům pochopit, jak mohou pomoci svým dětem v jejich rozvoji. K tomu mě přivedly dotazy některých rodičů, kteří chtěli zakoupit svému dítěti před Vánocemi smysluplnou hračku.
V naší mateřské škole se stalo pravidlem, že rodiče mateřské škole nabízeli různé možnosti spolupráce pro obohacení činností dětí. K obohacení této spolupráce přispěl svým významným dílem školní časopis, který naše MŠ ve spolupráci s rodiči vydávala. Časopis byl vydáván 4x do roka dle ročního období a rodiče v něm měli svoji pravidelnou rubriku. V rámci osvěty jsme časopis nabízeli také rodičům dětí, které mateřskou školu ještě pravidelně nenavštěvovaly, chodily však do dětského klubu, případně si jej rodiče mohli vzít v jarních měsících při zápisu do MŠ nebo na dni otevřených dveří. (doklad č. 4 – časopis)
Situace spojená se stále vysokým počtem dětí s odkladem školní docházky mě přivedla na myšlenku nabídnout v rámci spolupráce rodičům předškoláků účast na edukativně stimulačních skupinkách (ESS). ESS je program, který si klade za cíl komplexní a systematický rozvoj předškolních dětí. Naším cílem bylo seznámit zástupce s problematikou přípravy dětí na školní docházku. Hravou formou jsme rozvíjeli u předškolních dětí schopnosti, dovednosti a funkce potřebné pro osvojení a úspěšné zvládnutí počátečního čtení, psaní a počítání, rozvoj myšlení, řeči, soustředění, ovládání emočních a volních procesů, sociální zrání. Program jsme rozvrhli do 10 hodin, konalo se 10 lekcí vždy od listopadu do února. Zpočátku se lekce konaly v odpoledních hodinách ve třídě MŠ. Postupně vzhledem k prostorovým nedostatečným možnostem jsme v rámci spolupráce se základní školou přesunuli lekce do budovy základní školy. Výhodou nebyl jen větší prostor, ale zejména možnost, aby se děti přirozeně a nenásilně seznámily s novým školním prostředím.
Ve skupině bylo 6–8 dětí vždy se svým zákonným zástupcem, který s dítětem zároveň získal náměty pro práci doma. Účast rodiče se ukázala jako velmi významná, protože rodiče měli neopakovatelnou možnost vidět vlastní dítě v kolektivu ostatních dětí, jak si poradí při plnění úkolů, a seznámit se s nároky první třídy. Nezastupitelným úkolem rodiče bylo v případě potřeby své dítě povzbuzovat, být mu oporou a doma společně procvičovat dovednosti navozené při společné lekci. Velkým přínosem edukativně stimulačních skupinek byl smysluplně strávený čas dětí a rodičů, budování vzájemného důvěrného vztahu a neocenitelné nahlédnutí do výchovně-vzdělávacího procesu ve škole.
V článcích jsem představila svoje zkušenosti, které se v praxi naší mateřské školy osvědčily a dobře fungovaly. Věřím, že pomocí výše popsaných postupů se nám dařilo naplňovat podporu každého dítěte v míře, kterou individuálně potřebovalo, a v kvalitě, která mu vyhovovala. Velký význam jsem vždy přikládala rozvíjení efektivní komunikace mezi všemi aktéry vzdělávacího procesu – dítě, rodina, škola. Zákonné zástupce jsem vždy podrobně informovala o záležitostech a záměrech mateřské školy, což také přispívalo k fungující spolupráci. To vše pomáhalo utvářet pozitivní klima, což bylo silnou stránkou naší mateřské školy.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.