Časová dotace:
Vzdělávací cíle
Žák:
Přínos využití digitálních technologií
 |
|
17letý Martin Novotný na mítinku u českobudějovického Maláku představuje plánovaná protipovodňová opatření v návaznosti na českobudějovický územní plán. Foto Jan Pirgl |
Pracovní list staví na aktivní práci žáka, který si sám či ve skupině hledá odpovědi na položené problémové otázky. Učitel proto ustupuje do role průvodce a moderátora.
Pracovní list tvoří soubor úloh, které vedou žáky k tomu, aby si na základě práce s e-ziny, webovými stránkami i sociálními médii sami přišli na význam občanské a politické participace a na její nástroje a získané poznatky ověřili na odborném textu, na webu spolku Frank Bold i na Wikipedii, nadefinovali si základní pojmosloví a zpracovali je do podoby digitální myšlenkové mapy, porovnali jednotlivé nástroje i jejich reálné využití pro vlastní participativní aktivity. Úlohy jsou koncipovány tak, aby posilovaly občanskou, mediální i čtenářskou gramotnost žáků.
Ještě než s vlastní aktivitou začneme, položíme žákům otázky, které zjišťují úroveň porozumění tématu občanské a politické participace a umožní nám v závěru aktivity zaznamenat případný posun v jejich zkušenostech a postojích. Kladné a záporné odpovědi alespoň na první otázku můžeme zaznamenat např. na tabuli nebo flipchart.
Otázky:
Metodická poznámka: Protože se jedná o úvodní aktivitu a žáky je třeba „rozhýbat“, nemusí se jen hlásit, mohou v závislosti na svých odpovědích tvořit i skupiny (výhodou je jejich pohyb i větší vzájemná interakce).
Aby žáci porozuměli příběhu, ve kterém budou hrát obyvatele českobudějovické Havlíčkovy kolonie, tzv. Maláku, promítneme jim reportáž regionální TV (od 5. minuty), a seznámíme je s „jejich“ rolí jednoho z obyvatel Havlíčkovy kolonie a úkoly (zadání najdete v pracovním listu pro žáky).
Metodická poznámka: Žáci pracují samostatně, každý z nich je vybaven smartphonem či tabletem s připojením. Své nápady metodou brainstormingu zaznamenávají na poznámkové „papírky“ ve sdíleném prostředí (např. v aplikaci Google Jamboard). Na práci mají jen velmi omezený čas 5 minut.
Aktivita se opět týká participačních nástrojů. Tentokráte budou žáci čerpat informace z článků z regionálních webových médií i komunikačních platforem iniciativy Zachraňme Malák. Žáci pracují ve třech skupinách, každá z nich má k dispozici minimálně jeden smartphone či tablet s připojením na internet. První zadáme práci se zpravodajskými e-ziny, druhé s Facebookem Zachraňme Malák a třetí s webem této iniciativy (můžeme zařadit i YouTube). Své poznatky zaznamenají na svůj e-list sdílené „elektronické tabule“, který každé skupině předem založíme a řádně označíme (e-zin, Facebook, web), aby nedošlo k záměně (zadání najdete v pracovním listu pro žáky). Při prezentaci práce jednotlivých skupin přesunujeme jednotlivé nástroje na společný e-list nadepsaný Participační nástroje.
Poznámka: Pokud žáci připíší nástroj, který už zmínili v první aktivitě, oceníme, že si sami přišli na participační nástroj, který využila i občanská iniciativa k úspěšnému prosazení „veřejného zájmu“.
Odkazy na články: „Protipovodňová opatření v pondělí zastupitelé stáhli z programu jednání. Město chce vyjít vstříc protestantům“ a „U Malého jezu se zatím bagrovat nebude, zastupitelé bod opět stáhnou z programu jednání“
Odkazy na komunikačních platformy iniciativy: Facebook a web, příp. YouTube.
Metodická poznámka: Na práci dáme žákům 10 minut. Vždy je možné čas zkrátit či prodloužit dle pracovního tempa žáků.
V této aktivitě budou jednotlivé skupiny pracovat s návodem „Jak efektivně upozornit na problém nebo prosadit jeho řešení?“ spolku Frank Bold a posoudí, zda jsou opravdu zaznamenány všechny nástroje, případné chybějící dopíší na společný e-list (zadání najdete v pracovním listu pro žáky). Shrneme si tak dosavadní poznatky o jednotlivých participačních nástrojích.
Metodická poznámka: V průběhu aktivity kontrolujeme, aby se žádný z případně nástrojů neobjevil 2x. Na práci postačuje 5 minut.
Nyní si žáci vytvoří srozumitelnou, jednoznačnou a stručnou definici pojmů: politická participace, participace formální (resp. konvenční) a neformální (resp. nekonvenční), legální a nelegální. Vyjdou přitom z odborné práce Natálie Motykové: Nevolební politická participace mladých lidí v České republice (kap. Úvod, s. 5 a kap. Aktivity politické participace, s. 20). Odpovědi na úkol zaznamenává každá skupina na svůj e-list, který dopředu připravíme a označíme jmény skupin, aby nedošlo k záměně. Následně jejich práci vyhodnotíme dle kritérií věcné správnosti, přesnosti a jednoznačnosti, srozumitelnosti a stručnosti. Aktivitu uzavřeme společným utříděním všech nástrojů, které jsme v předchozí aktivitě soustředili na jeden list. Použijeme kritérium formální / neformální a u neformálních nástrojů rozlišíme legální a nelegální (zadání najdete v pracovním listu pro žáky).
Poznámka: Všechny skupiny mohou buď pracovat s jedním zdrojem, a to odborným, např. s odbornou prací či učebnicí, nebo je můžeme rozdělit a např. jednu z nich necháme pracovat s heslem "politická participace" na Wikipedií. V tom případě posoudí, jak se jim s daným zdrojem pracovalo, např. na základě kritéria srozumitelnost, orientace, přehlednost apod. Zeptáme se jich, zda si povšimli některých rozporů mezi oběma zdroji.
Metodická poznámka: Na práci jim dáme 10 minut a sledujeme, zda si dokázali rozdělit role ve skupině (poznatky využijeme v reflexi).
Pro zlepšení fixace nástrojů politické participace se žáků dotážeme, který z nástrojů by využili, kdyby měli, jako aktivní občané, spustit vlastní kampaň za prosazení své věci. Zdůrazníme, že svůj výběr musí řádně zdůvodnit.
Pro lepší fixaci látky si mohou žáci vytvořit vlastní myšlenkovou mapu. Velmi snadno se pracuje s myšlenkovou mapou OrgPad. Jak by výsledek takové práce mohl vypadat, nabízíme zde.
 |
| Autor díla: Martin Volný |
V reflexi se zaměříme jednak na práci ve skupině, na osvojení konkrétních psycho-sociálních a komunikačních dovedností (lze využít i mapy učebního pokroku) a na nabyté zkušenosti z práce v týmu (např. i s ohledem na efektivitu, rozdělení rolí, vzájemnou toleranci k postojům druhých) a jednak na případný posun ve vztahu žáků k participaci. Prostřednictvím otázek ověříme, zda:
Příklady možných otázek:
Na zkušenosti z práce v týmu:
Na zkušenosti s participací:
Metodická poznámka: Na smysluplnou reflexi je potřeba si vyčlenit 10 minut (v závislosti na ochotě žáků sdílet prožitky a postřehy a- na počtu žáků ve třídě) a podle toho volit aktivity. K reflexi můžeme využít i sofistikované nástroje, které pro práci s vlastními didaktickými materiály vyvinula společnost Člověk v tísni. Jejich přehled i podrobné rozpracování, včetně pracovního listu najdete na portálu Jeden svět na školách. Výstupy z hodnocení postojů k participaci i zkušenosti s ní můžeme porovnat s výzkumem JSNS.
Aby byl obraz žáků o nástrojích participace ucelený a naše práce naplnila jeden z klíčových cílů – vést naše žáky k zodpovědnému občanství – do hry musí nutně vstoupit i hledisko hodnotové (právní a etické). Pojďme spolu s žáky vymezit, kde leží linie mezi vlastním (partikulárním) zájmem a zájmem veřejným? Mezi legitimitou a legalitou? Který nástroj je už za hranou? Jako „potravu“ můžeme žákům buď „předhodit“ nástroje, o kterých již četli v článku, (např. přivazování ke stromům) a dát je do souvislosti s případem ekologických aktivistů bránících těžbě na Šumavě, příp. s reakcí někdejšího prezidenta ČR Miloše Zemana, nebo využít mediálně známou a kontroverzní kampaň „červené trenky“, namířenou proti někdejšímu prezidentu republiky Miloši zemanovi, příp. kontroverzní kampaně ekologických aktivistů upozorňující na klimatickou apokalypsu.
Je žádoucí, aby se v některém z vybraných případů (např. účast občana na jednání zastupitelstva a právo vyjádřit se) žáci seznámili se zákonem, který toto právo upravuje, a naučili se svá práva dohledávat s pomocí klíčových slov v příslušných právních normách, např. díky službě Zákony pro lidi.
Využité formální participační nástroje:
Ve výčtu „nejsilnějších“ formálních participačních nástrojů chybí veřejné shromáždění. Právo se (pokojně) shromažďovat občanům zaručuje Listina základních práv a svobod v čl. 18 (veřejné shromáždění však podléhá ohlašovací povinnosti). Inciativa Zachraňme Malák šla cestou neformálního, ale o to mediálně přitažlivějšího happeningu. Zaujmout média i širokou veřejnost se rozhodli uspořádáním pravidelného zimního koupání v Malši. Podrobnosti najdou žáci na facebookové stránce spolku Zachraňme Malák.
Z nástrojů neformální participace zařadili představitelé iniciativy kontaktování politiků (informace z webu). Nevyužili podání stížnosti, které naopak patří mezi formální nástroje a u příslušného orgánu státní správy a samosprávy vyžaduje vyřízení do 60 dnů (více § 175 správního řádu 500/2004 Sb.)
Wikipedie a diplomová práce Natálie Motykové nabízejí jinou interpretaci:
Pro žáky je jednodušší a především pohodlnější, když jim učitel zprostředkuje novou látku uceleným výkladem, než když si mají klíčové informace „vyzobat“ ze zdrojů sami a vytvořit z nich přehledný a srozumitelný materiál šitý na míru vlastnímu učebnímu stylu. Neobejde se to bez dlouhodobé přípravy, jinak je práce s několika zdroji pořádně otráví. Zatímco porozumění obsahu audiovizuálních zdrojů není pro ně tak tvrdým oříškem, problém mají s porozuměním textům, se kterými se však ve své každodennosti stále potkávají nejčastěji a na jejich základě činí rozhodnutí (např. smlouvy). Proto jsme začínali s jednoduššími mediálními texty zaměřenými na to, co je zajímá (byť by to mělo být kontroverzní), a postupně se dopracovali až k odborným. A tady nastal aha efekt: žáci ke svému úžasu zjistili, že s odborným textem, když se v něm naučí se orientovat, se jim pracuje lépe než se slovníkovým heslem na Wikipedii, které bobtná informacemi vyjádřenými navíc těžko srozumitelným jazykem. Díky myšlenkovým mapám se zase naučili, že každý potřebuje pro své učení trochu jiný přístup a že všeobecně platí: méně je více a učivo je proto potřeba očesat až „na dřeň“. A ačkoli odlišit podstatné od nepodstatného je pro žáky zpočátku nepřekonatelná výzva, pomůže jim učit se prostřednictvím reálného problému, který jim ukáže (třeba na příkladu postupu konkrétních iniciativ a spolků), co je na jeho řešení skutečně potřeba umět. Tyto dovednosti by ale nezískali, kdyby celé téma nevzbuzovalo emoce. Problém, se kterým budou pracovat, si je musí získat, musí jim být blízký. Proto jsem se rozhodl, že si problém pro lekci připravíme sami. Ale čeho by se měl týkat? Překvapilo mě, že řada žáků má poměrně jasno, který problém je v jejich nejbližším okolí pálí. Je vždy ale výzvou najít shodu a ještě přitom zajistit, aby šlo o problém veřejně prospěšný a navíc řešitelný na místní úrovni. A když už jsme si ho vybrali, bylo třeba si jej dopředu zpracovat. Takto jsem to dělal alespoň zpočátku, než jsem i tento úkol přenechal samotným žákům. Když většinu práce necháte jen na žácích, trvá to déle, zato se ale všichni společně učíte (často i za cenu chyb a omylů) a každá třída uchopí stejné téma jinak, takže máte o „zábavu“ postaráno. Navíc si myslím, že o participaci se žáci nejvíce naučí, když budou na výuce sami participovat.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Jak být občanem, nikoli ovčanem.
Ostatní články seriálu:
