Pravděpodobně nejnázornějším místem, kde můžeme vidět organizaci informací, je knihovna, což je i docela pěkný didaktický příklad. Představme si, že knihovna obsahuje nějakých deset tisíc svazků knih – pokud by byly náhodně zařazené do polic, pravděpodobně se v nich nikdo nevyzná. Existuje ale poměrně velké množství způsobů, jak s touto organizací pracovat. Můžeme jednotlivé knihy řadit podle abecedy titulů, podle velikosti nebo podle jmen autorů. Také ale můžeme provést třídění podle témat, druhu knih, … Studenty určitě napadne velké množství dalších způsobů, jak nějaké takové řazení provést.
Každá taková organizace knih bude přinášet určité benefity – například pokud budeme řadit knihy čistě podle velikosti, budeme moci snadno optimalizovat velikosti polic a na knihovnu budeme potřebovat poměrně málo prostoru. Pokud budeme postupovat tak, že řadíme autory podle abecedy, bude to příjemné třeba na hledání doporučené četby. Tematické řazení se hodí u školních předmětů nebo u přípravy referátu atp.
Zdá se, že téměř libovolný způsob organizace knih může knihovně přinést nějaké výhody a nevýhody. U našich – obvykle digitálních materiálů – je to překvapivě podobné. Mohli bychom říci, že poměrně velké množství způsobů organizace dokážeme kombinovat. Můžeme mít tabulku s více údaji a vždy vyhledáváme podle toho, který zrovna potřebujeme, nebo dokonce můžeme sáhnout po fulltextovém vyhledávání. Přesto základní otázka, kterou jsme zkusili nastínit na příkladu knihovny, zůstává stejná: K čemu budeme dané informace potřebovat? Jakým způsobem v nich chceme vyhledávat? Co od takové sbírky vlastních zdrojů očekáváme?
Ukazuje se, že je u organizace znalostí potřebná velká pečlivost. Pracovat s materiály, které „naházíme na hromadu“ a někdy, „až bude čas“, roztřídíme, není většinou ideální cesta, jak organizaci informací reálně provozovat.
Asi nejnázornějším způsobem, jak o takové „knihovně“ přemýšlet, je, že vyzkoušíme vybudovat vlastní „knihovní katalog“. Pro elektronické knihy je pravděpodobně nejlepší „knihovnou“ Calibre, což je komplexní nástroj sloužící jak pro čtení elektronických knih, tak také pro jejich uspořádávání do různých sbírek. Současně umí na jednom místě sdružovat jak elektronické, tak také papírové knihy, což je pro reálnou organizaci znalostí docela užitečná funkce. Další velkou výhodu je nulová cena, otevřený kód nebo i česká lokalizace.
Aplikace je poměrně zajímavá tím, jaké nabízí možnosti vyhledávání. Uživatelé mohou pracovat s vlastními tagy, popisky, komentáři nebo třeba mohou sáhnout po pokročilých filtračních možnostech, jako je například hledání knihy vydané v určitém časové období, od autora s určitým křestním jménem, knihy, kterou jste četli loni atp. Důležité je, že si lze budovat také vlastní tematické knihovny, což pomáhá s další orientací. Calibre dokáže převádět text mezi více formáty, tvořit vlastní e-knihy, nebo se vypořádat s DRM ochranou dokumentů.
Co se týče klasických nástrojů na správu domácí fyzické knihovny, je možné uvést například bookTome, který umí pracovat s různými kolekcemi a seznamy toho, co má člověk přečtené nebo rozečtené. Dobře funguje u anglicky psaných knih, protože umožňuje stahovat záznamy o knize z Amazonu. Asi nejlepší klasické prostředí je ale Libib – do 5 000 knih je zdarma (což by mělo stačit na větší domácí knihovnu nebo osobní knihovničky všech studentů v jedné třídě), a můžete si vytvořit i více knihoven, pracovat se statistikami, nebo využívat mobilní aplikaci nejen pro čtení, ale i pro skenování čárových kódů, což vám opět může při práci s novějšími knihami hodně pomoci. Výhodou je, že podporuje sdílení dat mezi uživateli. Lze tak poměrně snadno tvořit například knihovní katalog všech lidí ve třídě, v němž je pak možné centrálně vyhledávat a pak si knihu u správného člověka zapůjčit.
Zotero v určitém ohledu funguje podobně jako Calibri. Jen místo knih slouží primárně k organizaci odborných zdrojů – od článků a knih po webové stránky, normy, dokumenty. Ke každému záznamu je možné doplnit další údaje, a to včetně odkazu na plný text, takže vlastně student používáním Zotero vytváří svoji odbornou knihu k určitému tématu. Nechceme zde analyzovat funkce aplikace jakožto citačního manažeru, ale rádi bychom zdůraznili onen význam budování znalostního prostředí. Jednou ze zajímavých věcí například u ústní maturity nebo u ročníkových prací může být právě diskuse nad tím, jakou knihovnu odborných zdrojů, jak popsanou, strukturovanou, obsáhlou, vhodně vybranou, dokázal student vytvořit. Právě to totiž ukazuje, jakým způsobem o tématu dokáže uvažovat a přemýšlet.
 |
| Zotero |
Spotify je příkladem jinak koncipované knihovny, totiž knihovny hudební. Tradičně se téma organizace hudby popisovalo na tvorbě dopředu ohraničených a pevně vybraných playlistů nebo filtrování písní podle alba nebo autora. To vše je samozřejmě možné i u Spotify, ale přidává se několik důležitých funkcí či rozměrů, které s organizací hudebních dat těsně souvisí. Tou první je možnost snadného sdílení – své seznamy vytváříme nejen sami pro sebe, ale také pro druhé. To je docela zajímavý aspekt organizace informací (hudebních), protože musíme preferovat nejen nějaký svůj osobní ad hoc systém, ale širší rozmysl, který zohlední potřebu dalších uživatelů.
Jinými slovy – listy na Spotify, které uživatelé tvoří za účelem sdílení, se v mnohém podobají klasickým veřejným knihovnám, kde také více myslíme na koncového uživatele (v organizaci i struktuře fondu) než na potřeby knihovníka. Seznamy na této službě mají z hlediska organizace znalostí ještě dvě zajímavé funkce. Tou první je doporučování obsahu – aplikace umí doporučit, co se Vám asi bude líbit, když posloucháte právě určitý výběr hudby, nebo pracuje s tím, co poslouchají vaši přátelé.
To znamená, že organizace informací je zde těsně propojená s určitým sociálním rozměrem tvorby. Služba by vypadala i fungovala zcela jinak, kdyby měla menší (nebo třeba i jen jiné) složení uživatelů. Domníváme se, že tento rys bude stále důležitější (i u jiných formátů či služeb) a naučit o něm přemýšlet studenty je jeden z klíčových cílů rozvoje kompetencí k organizaci obsahu.
 |
| Spotify |
Na Spotify je také vidět důležitá vlastnost digitálních objektů ve streamovacích službách – to, že nějaký objekt přidáme do playlistu či kolekce, neznamená, že bychom jím disponovali sami. Jde vlastně jen o referenci. V tom se tato služba významně odlišuje od klasické knihovny, protože nabízí „jen“ referenci. Ovšem takovou, která dokonale pohodlně umožňuje konzumovat obsah.
Zajímavou oblastí prakticky poměrně důležitou pro organizaci informací jsou fotografie. Tím, že téměř každý má mobilní telefon s fotoaparátem, tvoříme obrovské množství poměrně špatně strukturovaných dat, se kterými je vhodné se naučit určitým způsobem pracovat. Dříve se v této oblasti hodně uplatňovala ruční organizace snímků; uživatel v nějaké aplikaci, jako je ACDSee, Zoner Photo Studio nebo třeba XnView, zpracoval fotografie, ručně je prošel, protřídil, případně na ně aplikoval nějaké jednoduché efekty (odstranění červených očí, hromadné vyvážení bílé) a vložil je do pečlivě budované adresářové struktury. Takto bylo potřeba postupovat ideálně téměř každý den, nebo po nějakém focení. S mobilním focením ale takový přístup přestal být udržitelný a bylo třeba hledat nové cesty.
A jednou z nich je přístup, který uplatňuje Google Photos. Tato služba se snaží nabídnout poměrně liberální přístup k organizaci snímků. Všechny jsou uložené na jednom místě, ale lze je přiřazovat do různých složek, pokud o to má uživatel zájem, může je přiřadit do více složek, které lze sdílet, nebo s nimi dále pracovat. Nemusí je tedy kopírovat na více míst, ale tvorba alb je vlastně velice podobná jako u Spotify.
 |
| Google Photos |
Jinými slovy – to, o co se poměrně neobratně a nepohodlně musel člověk pokoušet sám, dokáže umělá inteligence téměř v reálném čase, bez větších obtíží a poměrně přesně. To s sebou přináší ještě dva zajímavé aspekty, které bychom rádi zmínili. Ten první spočívá v důrazu na grafický design prostředí; aby něco takového mohlo fungovat, musíme pracovat s prostředím, které bude přehledné, pochopitelné a designově přiměřené. To je u fotek, mezi kterými se pohybujeme pomocí rychlého rozpoznávání celých tvarů objektů, nikoliv čtením nebo hledáním ikonky, zcela zásadní.
Aby celý systém organizace fotografií na „jedné hromadě“ mohl fungovat, pracuje Google Photos s poměrně sofistikovaným systémem s umělou inteligencí. Ta umožňuje jednak některá alba vytvářet sama (a dávat je uživateli na schválení), tvořit výběry fotografií a zajímavé události uživatelům připomínat, anebo filtrovat obsah podle toho, co na něm je. To znamená, že aplikace umí nalézt všechny fotografie, na nichž je určitá osoba, a pokud systém zná její jméno, dokáže to dělat velice jednoduše, pokud ne, pracuje systém s podobností u fotografie, kterou vyberete. Nejen že umí rozpoznávat tváře, ale pracuje také s rozpoznáváním míst a dalších kategorií.
 |
| Google Photos |
Druhé zajímavé téma souvisí s novinkou z Google I/O 2021. Google dokáže na základě přání uživatelů nabídnout nad fotkami vrstvu „zapomnění“. Většinou chceme mít k dispozici celý soubor snímků, ale určité situace mohou být například traumatizující nebo nepříjemné. Přesto nechceme snímky zcela smazat (například s bývalým partnerem, snímky obydlí po přírodní katastrofě atp.). Google Photos je umožňuje skrýt. To je pro správu informací velice originální funkce, která si bude vyžadovat pečlivější zpracování v oblasti etiky – je pro nás přijatelné, aby umělá inteligence „filtrovala“ naše vzpomínky, aby participovala na našem zapomínání? Jde vlastně o zcela opačný přístup, než jak jsme o něm byli zvyklí kdykoliv v minulosti uvažovat.
Na několika konkrétních službách (které je možné obecně nahradit jinými, dle vkusu nebo potřeby) nebo situacích jsme se snažili ilustrovat obecnější jev – organizace informací není něčím zbytným nebo okrajovým, ale jde o téma, které se zásadně dotýká potřeb každého studenta. Je jistě důležité soustředit se na nejběžnější aktivity, jako je správa rozečtených knih, webových stránek a podobně, ale současně je nutné pracovat s moderními příklady.
Schopnost organizovat a přemýšlet o organizování těchto informací je důležitá nejen pro praktickou práci s fotografiemi nebo hudbou, ale především v oblasti strukturace poznání jako takového, jde o dovednost uplatňující se ve studiu, ale i při řízení projektů, firem a dalších aktivit. Domníváme se, že výše uvedené příklady mohou posloužit pro tréning myšlení, se kterým budou studenti dále schopni pracovat.
Článek vznikl jako součást řešení projektu Platforma pro transfer znalostí: informační gramotnost pro středoškoláky v otevřeném mash-up virtuálním učebním prostředí (TIGUP) podpořeného TA ČR – kód projektu TL02000040. Web: https://kisk.phil.muni.cz/onlife.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Kurz práce s informacemi.
Ostatní články seriálu:
