Nelineární práce s informacemi

V učitelských komunitách se v posledním roce silně akcentuje téma nelineární práce s informacemi – nástroje jako Orgpad nebo Padlet se postupně stávají základní pedagogickou výbavou, nástroji, bez kterých si mnozí učení nedokáží už téměř ani představit. V článku se pokusíme na problematiku podívat obecněji a zaměřit na nástroje, které umožňují nelineární práci s informacemi.

Skutečnost, že lidské myšlení si nemůžeme představovat jako nějaký lineární počítačový program, je předmětem výzkumného a filozofického zájmu poslední asi půl století a je spojené s rozvojem kognitivních věd druhé generace a určitého neopragmatismu. Tyto směry říkají přibližně následující – lidské poznání je silně spojené s obrazy, které mezi sebou mají strukturní provázanost, nemá lineární, ale naopak kontextuální charakter, který nám umožňuje poznávat nové věci.

Například logické myšlení není nějakou základní formou myšlení, ale abstrakcí, která nad skutečnou myšlenkovou strukturou v naší mysli tvoří určitou novou rovinu poznávání, kterou můžeme snadno komunikovat. Nalezení vhodné balance mezi lineárním a nelineárním stylem myšlení je jedním z diskutovaných témat výzkumů. To, jak myslíme, je ale nelineárním a málo strukturovaným procesem. Což dokládá velké množství různých psychologických výzkumů nebo modelů kreativity.

Z toho plynou poměrně známé diskutované dopady do procesu nelineárního učení, často spojovaného například s prací s hypertextem, ale rádi bychom se podívali na téma, které stojí trochu v pozadí, totiž na nelineární práci s informacemi. Učení obecně můžeme chápat jako specifikou formu práce s informacemi. Nelinearita, o které budeme hovořit, neznamená, že by student neměl být schopen strukturovaného výkladu, ale že – především v určitých fázích – je podstatně vhodnější, pokud se mu vyhne. To, co odkazují některé zdroje, je jasné; úspěšní nejsou ti, co mají jen nelineární nebo lineární myšlení, ale ti, co tyto dva styly práce s myšlenkami dokáží vhodně kombinovat.

Téma, které je tedy před námi, je nejen spojené s informační gramotností, ale také s kompetencemi k řešení problémů, k učení nebo k podnikavosti. Mohli bychom říci, že snaha o tvorbu vyváženějšího poměru mezi lineárním a nelineárním přístupem k různým problémům je pro úspěch vzdělávání, ve smyslu společenského uplatnění, ale pravděpodobně i nějakého intelektuálního zázemí studentů, zásadní.

Zdůrazněme, že téměř vše, na co studenti ve škole narazí, je lineární – máme lineární učebnice, logicky strukturované navazující výklady v předmětech nebo i knihovny, které sledují kritérium vědecké nebo obsahové kategorie a pak už jen postupují zcela lineárně. Škola je svým běžným ustrojením lineární „podnik“, zatímco podstatná část činností, které studenti dělají mimo školu, má nelineární charakter. Dokázat najít vhodnou balanci tedy znamená podpořit propojení školy a světa, zatraktivnit výuku, rozvíjet kompetence. Tedy sledovat cíle, které před nás kurikulární dokumenty staví.

Náročnější přednáška Marka Johnsona o tom, jak funguje myšlení 

Padlet: spolupráce a zapojení

V současné době asi nejpopulárnější formou práce s nelineární organizací informací jsou různé nástěnky. Namátkou je možné zmínit Padlet, který v posledních letech zaznamenává rostoucí oblibu, a na téma s ním vychází velké množství výzkumů.

Nástroj umožňuje skrze nelinearitu podpořit spolupráci. Pracovat s někým na lineárně koncipovaném projektu je náročné, protože to vyžaduje vidět dopředu, a nikdy nevíme, co z toho, co jsme našli či vytvořili, bude skutečně užitečné. Práce s informacemi v nelineární struktuře tedy podporuje spolupráci, respektive ji činí mnohem snazší, přehlednější a významnější. Studenti současně vidí, co dělá druhý, a mohou na tyto jeho kroky reagovat. Podpora spolupráce může vést k překonávání individuálních myšlenkových modelů, k tomu, že student dokáže vidět pohledy z jiných stran či perspektiv. Pokud se mluví o tom, že je náročné narušovat tzv. filtrační bubliny, pak musíme říci, že právě práce s kolaborativními nelineárními nástroji například na rešerši informací k nějakému tématu je ideální příležitostí pro jejich narušování.

Druhý významný motiv, který v textech najdeme, se dotýká zapojení se. Především pro studenty, kteří jsou méně školně nebo sociálně zdatní, může být náročné pracovat s lineární strukturou určitého projektu – druzí jsou příliš rychlí nebo dominantní a vytvářejí lineární strukturu, do které je náročné vstoupit. Respektive čím je student akademicky méně zdatný, tím náročnější pro něj vstup v čase je. Tyto nástroje ale umožňují, aby každý přispíval k poznání celé skupiny často drobnou, ale perspektivně odlišnou informací.

Přehledové video s inspiracemi pro praktické využití Padletu ve školní třídě

Tento důraz na zapojení považujeme v celém procesu učení za podstatný. Josef Mestenhauser ho považoval za předpoklad smysluplného a demokratického myšlení, protože petrifikace jednoho (byť úspěšného nebo efektivního) stylu myšlení nepovede ke skutečnému promýšlení důležitých problémů světa.

Je pravděpodobně docela lhostejné (z hlediska těchto efektů), zda budeme užívat Padlet, nebo některý z mnoha podobných nástrojů (Miro, OrgPad, Mural nebo méně známé IPEVO Annotator či Stormboard). Důležité je, aby studenti postupně přemýšleli nad tím, co jim nelineární kolaborativní proces práce přináší a jak v něm postupovat. Klasické školní úkoly ve skupinkách mohou vést k tomu, že ty na okraji třídního kolektivu nikdo nechce, tyto nástroje vytvářejí prostor pro sociální inkluzi, což považujeme za podstatné.

Strukturovat vlastní poznání

Druhou významnou rovinou při nelineárním způsobu práce je zaměření se na to, jak vlastně řešit nebo strukturovat určitý problém sám pro sebe. Ukazuje se, že pro studenty je často velice náročné dopředu vidět celou strukturu nějakého řešení, lineární text od začátku až do konce. Proto může být užitečné a funkční, pokud se dokážeme zaměřit na to, jak s nelineárním konceptem práce pracovat.

Tony Buzan popisuje příklad dívky, která měla ve škole špatné známky, protože nebyla schopná se učit z lineárních zápisků. Když jí pomohl přejít na nelineární, totiž na myšlenkové mapy, došlo u ní k významnému zlepšení, protože dokázala v tématu identifikovat důležité body (došlo k aktivnímu učení) a hledat souvislosti, které pojmy spojovaly. Prostřednictvím myšlenkových map tedy dokázala strukturovat své vlastní poznání, což bylo pro její školní úspěch podstatné.

Z pedagogického hlediska platí, že samozřejmě kontrolovat nebo konzultovat postup u studenta, který pracuje s nějakou prostorou nelineární strukturou, je náročnější, než když máme před sebou pár řádků nebo stránek textu či seznam zdrojů. Musíme zkoušet vidět, jakým způsobem student přemýšlí a pracuje, nalézt jeho strukturaci poznání a snažit se s ní pracovat.

Například když budeme po studentech chtít přípravu ročníkové práce nebo projektu, nemusí v nástrojích jako je Stormboard či Miro pracovat v týmu, ale mohou systém využívat sami pro sebe. Jejich velkou výhodou je, že umožňují různou formu organizace objektů, což respektuje rozličné studijní postupy a styly, ale také možnost snadno vkládat různé objekty, jako jsou videa, prezentace, textové dokumenty, vlastní poznámky či odkazy, a vidět mezi nimi spojitost. Pokud se totiž vrátíme k tomu, že člověk myslí obrazově, je jasné, že přehled o tématu, když vidíme alespoň náhledy jednotlivých objektů a jejich vazby, je mnohem lepší než v případě běžných zápisků.

Platí, že tyto nástěnky umožňují velice jednoduchou manipulaci s objekty, rozhodnutí, zda daný zdroj potřebujeme, nebo nikoliv, ke kterému místu má vazbu atp. Podstatné je, že téměř vždy je finálním výstupem nelineárního přemýšlení lineární objekt, takže je třeba hledat strategie, jak pomocí nelineárních nástrojů identifikovat klíčové body a jejich posloupnost, a ty převést například na text, prezentaci nebo výklad určitého problému.

Platí, že existují přístupy, které je možné užít, pokud je máme možnost užít u konkrétních forem objektů, k nimž své poznání strukturujeme:

• Orgpad je dobře zaměřený na práci s textem, a to včetně exportu, což významně ulehčí nějaké kopírování nebo přepisování. Text je možné přímo v aplikaci tvořit, editovat a pak výsledný textový produkt jen doeditovat a vhodně naformátovat. Pokud chcete nelineárně pracovat s textem v tom slova smyslu, že píšete odstavce, které je třeba za sebe spojit, pak tento nástroj může být velice dobrou volbou, stejně jako třeba Gingko App.
• Pokud má být výstupem myšlenková mapa, pak samozřejmě můžeme sáhnout po aplikacích přímo na jejich tvoření. Doporučit lze bezplatný Coggle, který umožňuje tvořit poměrně rozsáhlé mapy s dobrým vizuálním stylem. Komplexním nástrojem nejen na tvorbu myšlenkových map v buzanovském designu, ale i na další nelineární struktury je Ayoa, která je bezplatná jen pro pět map do padesáti uzlů. Užít je ale možné i třeba populární Edraw (dříve MindMaster).
• Prezentace lze tvořit v Prezi, v jednom z prvních nástrojů, který se snažil nabídnout nelineární strukturu uvažování o problémech. V současné době existuje ve dvou verzích (tzv. stará a nová) a pro školní využití je zdarma. Nabízí možnost tvořit strukturu zcela nelineárně a pro případnou finální prezentaci stanovit cestu, kterou má téma procházet, ta ale není primární obsahovou strukturou.

Očima odborné literatury

Rádi bychom na tomto místě vybrali několik studií, které mohou pomoci s tématem dále pracovat a hlouběji ho promýšlet.

Taufikurohman, I. S. (2018). The Effectiveness of Using Padlet in teaching writing descriptive text. JALL (Journal of Applied Linguistics and Literacy), 2(2), 71–88.

Studie se zaměřuje na to, zda se studenti (v desáté třídě malajského edukačního systému) naučí psát popis lépe konvenčními metodami, nebo pomocí Padletu. Dochází k poměrně jasnému závěru, že studenti, kteří pracují s Padletem, mají lepší schopnost konstruovat popis, ale také je baví i samotná práce s nástrojem.

Dewitt, D., Alias, N., & Siraj, S. (2015). Collaborative learning: Interactive debates using Padlet in a higher education institution.

Článek je případovou studií, která reflektuje zkušenost s využitím Padletu pro týmovou spolupráci v online učení. Ukazuje nejen možnost takového přístupu a podporu diskuse, ale také odpovědi studentů, které naznačují, že se pomocí Padletu dokáží lépe učit.

Chow, J. Y., Davids, K., Hristovski, R., Araújo, D., & Passos, P. (2011). Nonlinear pedagogy: Learning design for self-organizing neurobiological systems. New Ideas in Psychology, 29(2), 189–200.

Poměrně rozsáhlá studie se zaměřuje na fenomén nelineární pedagogiky – ukazuje, že pokud chceme přemýšlet o učení jako takovém, musíme brát do úvahy celý jeho ekologický rozměr. Na výsledek učení má prostředí, v němž se vzděláváme, silný vliv a učitelé by o něm měli takto přemýšlet.

Johnson, M. (2017). Embodied mind, meaning, and reason: how our bodies give rise to understanding. The University of Chicago Press.

Kniha se zaměřuje na filozofické předpoklady našeho textu, sleduje, co vlastně znamená myslet a jak je myšlení a uvažování spojené s naší tělesností. Autor je jeden ze zakladatelů kognitivních věd druhé generace a zdůrazňuje vliv emocí, tělesnosti a prostředí na to, kým jsme, ale také na vlastní strukturaci poznání.

Závěr

Pokusili jsme se naznačit, proč má smysl o nelineární práci s informacemi ve školním prostředí přemýšlet a co takový přístup může přinést. Domníváme se, že škola bude muset více sledovat poznatky z psychologie a kognitivních věd, pokud má mít schopnost obstát v současném rychle se měnícím světě. I drobné změny, jako je důraz na nelinearitu práce s informacemi, totiž mohou přinášet významné posuny v úspěších studentů, v jejich integraci nebo podpoře kreativity.

Článek vznikl jako součást řešení projektu Platforma pro transfer znalostí: informační gramotnost pro středoškoláky v otevřeném mash-up virtuálním učebním prostředí (TIGUP) podpořeného TA ČR – kód projektu TL02000040. Web.