Malý úvod praktických návodů
Praktické návody a postupy jsou jistě užitečná věc, skrývají však i jisté nebezpečí. Mnohdy mohou být zavádějící, chybné či neaplikovatelné nebo mohou v důsledku nedorozumění mezi autorem a „aplikátorem“ způsobit velké problémy. Ze své zkušenosti mohu nabídnout příklad ředitele, který chtěl na základě studia na vysoké škole implementovat doporučený podrobný návod jak na autoevaluaci, ale setkal se s velkým neporozuměním v učitelském sboru. Abych takové případy demonstroval a přitom téma trochu odlehčil, uvádím bajku Tomáše Feřteka:
„Echm, echm,“ odkašlal si Orel jako vždycky, když se odpoledne po vyučování snesl z oblohy doprostřed stolu ve sborovně mezi propisky, zapomenuté rohlíky a nedopitá kafe. „Ticho, prosím. Něco vám povím,“ řekl na úvod a ostentativně si rovnal brka v peruti a čekal, až se učitelský sbor ztiší. „Byl jsem si dnes odpoledne o volné hodině trochu zakroužit a musím vám říct, že z výšky je ta naše škola taková nějaká… zanedbaná a šedivá.“ Odmlčel se, zakoulel pravým okem a sledoval, co učitelé na to. Když nic, významně poklepal pařátem na modrý umakart. „Četl jsem v jedné moudré pedagogické knize, že děti se mnohem lépe učí, když se jejich třídy vymalují na oranžovo. Ostatně,“ poposkočil, jako by chtěl naznačit vzlétnutí, „trochu jsem to už obhlédl a u káňat to tak mají…,“ pronesl s nevyřčeným otazníkem na konci. Když ani tentokrát nikdo nic neříkal, stvrdil to definitivně: „Na oranžovo!“ Jenže celá potíž v té škole byla, že tihle učitelé a učitelky nebyli žádná zvířátka, jak to v pořádné bajce bývá, ale úplně obyčejní lidé, následkem čehož nikdo z nich na oranžovou třídu, která se údajně tak osvědčila u káňat, žádný názor neměl. Nebyli pro ani proti, nevadilo jim, že se něco musí dělat jinak, jen si říkali, jestli se ten jejich ředitel právě nezbláznil a není trochu divný, protože má teď zobák dost nahoru, poletuje pořád sem a tam, povídá divné věci a vůbec občas vypadá jako orel, nejspíše skalní.
A tak přišel v sobotu ráno do školy pan Livora s deseti velkými kbelíky oranžové barvy a do neděle do večera všechny třídy vymaloval. V pondělí se chytaly za trvalou jen paní učitelky, v úterý začaly být i děti nějaké neklidné a roztěkané, ve středu si páni učitelé vzali pro jistotu hned dva cholaspany na dvanácterníkový vřed a ve čtvrtek byli vycukaní už úplně všichni s výjimkou pana ředitele Orla, protože orlové, jestli to mimochodem nevíte, sice vidí z kilometrové výšky myš, ale ve skutečnosti jsou barvoslepí. (upraveno podle bajky O pyšném orlovi, co všechno viděl z výšky, Feřtek, 2002, s. 20)
Tato bajka nám ukazuje i další následky a důsledky. Pokud začneme autoevaluovat, může se nám stát, že budeme odhalovat záležitosti, které nám dříve nevadily a nyní bychom je chtěli změnit. Pokud celou autoevaluační činnost uchopí do rukou jedinec s direktivním přístupem a bude vyvozovat závěry a opatření, se kterými se neztotožní většina ostatních aktérů života školy, může to potom dopadnout jako v uvedené bajce. Při autoevaluačních procesech je potřeba vést lidi k angažovanosti. A do třetice, pokud už se rozhodneme udělat nějaké opatření, zvažme, zda je toto opatření prioritní, a uvědomme si, jaké bude mít důsledky.
Nedávno jsem dostal na jedné škole obvyklou otázku, jakou slyším téměř vždy při návštěvě v nějaké škole, která chce pomoci s autoevaluačními procesy. „Jak máme začít?“ Většinou na ni odpovídám takto obecně: „Uvědomte si smysl toho, co chcete dělat. Dále to, co vše už nyní děláte a čeho byste chtěli dosáhnout.“ Touto odpovědí odkazuji k základnímu procesnímu rámci – změřit současný stav věcí, hodnot, postupů a procesů a stanovit si cílový stav těchto proměnných. Jinými slovy – je důležité se především zeptat „Kde jsme?“ a „Kde chceme být a proč?“ Uvědomme si také, kdo z naší školy chce dosáhnout stanovených cílů.
Přínosy autoevaluačních procesů v praxi školy
Uvědomit si smysl realizace něčeho nového může být velice těžké. Zvláště pokud je nám to předkládáno stylem „musíte!“. Proto dříve, než se budeme v dalším díle seriálu o autoevaluaci věnovat konkrétnímu postupu, kterým uvedeme autoevaluaci do chodu, pokusím se shrnout pozitiva, která škola získá v případě správně a efektivně fungujícího vlastního hodnocení školy. Domnívám se, že je to důležité především pro to, abychom si uvědomili přidanou hodnotu autoevaluace. Je to také částečná odpověď na častou otázku: „K čemu autoevaluace je?“ Každý člověk chce znát smysl a cíl toho, co má dělat. Pokud zároveň nebude přesvědčen o smysluplnosti své práce, nebude pravděpodobně dosahovat dobrých výsledků a jeho činnost se stane formální záležitostí. Autoevaluace by se měla stát přirozenou potřebou školy. Jejím primárním cílem není vytvoření papírového dokumentu – tedy závěrečné zprávy o vlastním hodnocení školy a naplnění legislativních požadavků na školu. Cílem je plánovitá a efektivní cesta ke kvalitě školy, uspokojování potřeb jejích aktérů a posun lidí na základě probíhajícího procesu. Přičemž jeden ze základních principů říká, že podstatný není jenom výsledek, ale zvláště cenný je proces, kterým lidé budou procházet.
Co tedy autoevaluace může organizaci a lidem v ní přinést aneb proč to dělat pořádně a věnovat tomu čas a energii?
Obecné přínosy pro školu
- Zvyšování celkové kvality: Škola jako vyvíjející se vzdělávací organizace usiluje o co nejvyšší kvalitu vzdělávacích procesů i zázemí. V současné době sílí i v rámci systému škol konkurenční prostředí, v důsledku úbytku počtu žáků. Reálné je rušení a slučování škol, a to základních i středních. Zároveň rodiče dětí využívají v čím dál větší míře možnost vybrat si pro své dítě základní školu. Pokud chce škola mít záruku existence a dostatečného množství finančních prostředků, musí usilovat o celkové zvyšování kvality. Dobré fungování autoevaluace a následných kroků je zárukou zvyšování kvality školy, pojmenování a uspokojování potřeb klientů povede ke zvýšení služeb, kvality a především k prestiži. Podklady evaluačních výsledků nám mohou vhodně posloužit jako materiály pro vykázání dobré práce organizace. Takovéto podklady jistě rádi využijeme při jednáních se zřizovatelem nebo rodiči, kteří se rozmýšlejí, na kterou školu své dítě umístí.
- Prestiž školy: Z dlouhodobého hlediska je pro školu velmi výhodné, pokud si vybuduje dobrou a silnou prestiž. Pro potenciální klienty je to často vlivné kritérium pro výběr školy. Prestiž je založena na dlouhodobém udržování kvality. Autoevaluace je přímým nástrojem k vytváření prestiže a dobrého jména.
- Zvyšování kvality pracovníků: Kvalitní organizaci tvoří především kvalitní personální zázemí. Učitelé jsou dnes v nelehké situaci, vzhledem k rychlým změnám musí být schopni neustále se vzdělávat a rozšiřovat své odborné schopnosti. Proces autoevaluace toto umožňuje. Na základě vnitřních potřeb jednotlivců umožňuje sledovat kvalifikační růst. Díky autoevaluaci můžeme odhalovat silné stránky pracovníků a podle jejich potřeb je zvyšovat a profilovat. Můžeme pojmenovat i ty méně silné stránky a plánovitě pracovat na jejich posílení. Lidé se tak učí pracovat s procesem jako prvkem, jehož součástí je dynamika, a učí se, aby tento proces vedl k potřebným cílům.
- Posílení týmové práce: Jak je známo, tým zvládne větší objem práce a za kratší čas než jednotlivec. Týmová práce zajišťuje zvyšování kvality. Pokud autoevaluační činnost založíme na projektovém uchopení, bude na ní pracovat skupina lidí, která se stane týmem. Autoevaluační procesy využívají týmové práce a rozvíjejí týmovou spolupráci. Lidé si v těchto procesech vzájemně pomáhají, obohacují se, učí se poradit si a pomoci. V autoevaluaci nejde o srovnávání horších a lepších, ale jde o postupnou práci, která vede ke zlepšování. Ve správném pojetí evaluačních procesů nejsou lidé vystavování strachu a obavám. Uvnitř organizace nejde o konkurenční napětí, ale jde o společnou práci, která tvoří synergické kontinuum.
- Vytváření stability dobrého klimatu: Díky odbourání strachu a obav ze srovnávání a postihů a také skrze budování týmů zde dochází k posilování důvěry, a to jak důvěry v sebe sama, tak důvěry ve vedení školy, důvěry k ostatním pracovníkům a důvěry v celou organizaci. Následkem je budování příjemné atmosféry a postupné ukotvování klimatu, které podněcuje k dobrým výkonům. Škola se stává místem, kde se lidé cítí dobře, dochází k naplňování jejich potřeb, k vzájemnému obohacování a k efektivní spolupráci.
- Posílení participace všech aktérů na životě školy: Bezpečné prostředí, příjemná atmosféra a konstruktivní zpětná vazba posilují ochotu přispívat k dílu větší měrou. Dobře postavená autoevaluace pracuje s vnitřní motivací lidí, která je hnací silou k rozvíjení participace. Evaluační procesy podávají zpětnou vazbu o činnosti a vybízejí k hledání další adaptabilnější cesty. Pokud budeme do procesů začleňovat větší počet lidí, budou tyto procesy kvalitnější a obsáhlejší. Sám management školy není schopen zajistit všechny činnosti, které ke vzdělávací instituci patří, navíc v rostoucí kvalitě.
- Posílení vnitřních mezilidských vztahů: Práce na společně stanovených cílech a další výše popsané prvky vytváří mezi lidmi dobré vztahy, a to nejen pracovní, ale především mezilidské. Dobře vedené autoevaluační procesy posilují vzájemné mezilidské vztahy.
- Zvyšování kvality a efektivity práce a řízení: Řídicí procesy zefektivňujeme tehdy, pokud máme přehled o všech využitelných nebo potenciálních zdrojích a tyto zdroje vhodně používáme. Díky evaluačním procesům můžeme průběžně monitorovat stav těchto zdrojů, měřit, zda je efektivně využíváme a zda je efektivní naše řízení. Řízení skrze autoevaluaci znamená racionálně se rozhodovat na základě zjištěných faktů a přiměřeně pracovat s intuicí.
- Pomoc při stanovování vhodných dosažitelných a měřitelných cílů: Pokud budeme při autoevaluaci pracovat s monitorováním potřeb lidí, zjistíme, co je jejich cíli, na kterých jsou ochotni pracovat. Synergií těchto cílů můžeme vytvářet dosažitelnou vizi školy. Pokud cíle vycházejí z potřeb pracovníků, stávají se motivací a můžeme si být jistější, že jejich dosažení bude méně problémové a náročné.
Přínosy pro aktéry školního života
- Zvyšování kvality pracovníků: Kvalitní organizaci tvoří především kvalitní personální zázemí. Učitelé jsou dnes v nelehké situaci, vzhledem k rychlým změnám musí být schopni transformace a neustále se vzdělávat a rozšiřovat své odborné schopnosti. Proces autoevaluace toto umožňuje. Na základě vnitřních potřeb jednotlivců umožňuje sledovat kvalifikační růst. Díky autoevaluaci můžeme odhalovat silné stránky pracovníků a podle jejich potřeb je zvyšovat a profilovat. Můžeme pojmenovat i ty méně silné stránky a plánovitě pracovat na jejich posílení. Lidé se tak učí pracovat s procesem jako prvkem, jehož součástí je dynamika, a učí se, aby tento proces vedl k potřebným cílům.
- Posílení týmové práce: Jak je známo, tým zvládne větší objem práce a za kratší čas, než jednotlivec. Týmová práce zajišťuje zvyšování kvality. Pokud autoevaluační činnost založíme na projektovém uchopení, bude na ní pracovat skupina lidí, která se stane týmem. Autoevaluační procesy využívají týmové práce a rozvíjejí týmovou spolupráci. Lidé si v těchto procesech vzájemně pomáhají, obohacují se, učí se poradit si a pomoci si. V autoevaluaci nejde o srovnávání horších a lepších, ale jde o postupnou práci, která vede ke zlepšování se. Ve správném pojetí evaluačních procesů nejsou lidé vystavování strachu a obavám. Uvnitř organizace nejde o konkurenční napětí, ale jde o společnou práci, která tvoří synergické kontinuum.
- Vytváření stability dobrého klimatu: Díky odbourání strachu a obav ze srovnávání a postihů, a také skrze budování týmů, zde dochází k posilování důvěry, a to jak důvěry v sebe sama, tak důvěry ve vedení školy, důvěry k ostatním pracovníkům a k posilování důvěry v celou organizaci. Následkem je budování příjemné atmosféry a postupné ukotvování klimatu, které podněcuje k dobrým výkonům. Škola se stává místem, kde se lidé cítí dobře, dochází k naplňování jejich potřeb, k vzájemnému obohacování a k efektivní spolupráci.
- Posílení participace všech aktérů na životě školy: Bezpečné prostředí, příjemná atmosféra a konstruktivní zpětná vazba posilují ochotu přispívat k dílu větší mírou. Dobře postavená autoevaluace pracuje s vnitřní motivací lidí, která je hnací silou k rozvíjení participace. Evaluační procesy podávají zpětnou vazbu o činnosti a vybízení k hledání další adaptabilnější cesty. Pokud budeme do procesů začleňovat větší počet lidí, budou moci být tyto procesy kvalitnější a obsáhlejší. Sám management školy není schopen zajistit všechny činnosti, které ke vzdělávací instituci patří, navíc ve zvyšující se kvalitě.
- Posílení vnitřních mezilidských vztahů: Práce na společně stanovených cílech a další výše popsané prvky vytváří mezi lidmi dobré vztahy, a to nejen pracovní, ale především mezilidské. Dobře vedené autoevaluační procesy posilují vzájemné mezilidské vztahy.
Přínosy autoevaluace pro oblast řízení školy
- Zvyšování kvality a efektivity práce a řízení: Řídicí procesy zefektivňujeme tehdy, pokud máme přehled o všech využitelných nebo potencionálních zdrojích a tyto zdroje vhodně používáme. Díky evaluačním procesům můžeme průběžně monitorovat stav těchto zdrojů, měřit, zda je efektivně využíváme a zda je efektivní naše řízení. Řízení skrze autoevaluaci znamená racionálně se rozhodovat na základě zjištěných faktů a přiměřeně pracovat s intuicí.
- Pomoc při stanovování vhodných dosažitelných a měřitelných cílů: Pokud budeme při autoevaluaci pracovat s monitorováním potřeb lidí, zjistíme, co je jejich cíli, na kterých jsou ochotni pracovat. Synergií těchto cílů můžeme vytvářet dosažitelnou vizi školy. Pokud cíle vycházejí z potřeb pracovníků, stávají se motivací a můžeme si být jistější, že jejich dosažení bude méně problémové a náročné.
Jednotlivé přínosy bychom mohli rozvádět do podrobnějších detailů, ale to není účelem tohoto textu. Z pozorování škol při „zápase“ s autoevaluací vyplývá, že každá škola spatřuje hlavní přínos v něčem jiném. Nikdy se však školy nevyjadřují takovým způsobem, že spatřují přínos ve většině uvedených bodů. Pro každou školu jsou přínosy individuální a platí to, že čím více do těchto procesů vloží, tím více jim přinášejí.
