Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Smysl, rámec a koncept modelu UNICEF
Odborný článek

Smysl, rámec a koncept modelu UNICEF

18. 3. 2013 Základní vzdělávání
Autor
MUDr. Eva Vaníčková, CSc. a kol.

Anotace

Manuál UNICEF „Škola přátelská dětem“ je výsledkem dlouhodobé práce týmu odborníků pod vedením Creama Wrighta. Základním východiskem dětem přátelské školy je respekt nejlepšího zájmu dětí, který je průsečíkem všech determinant kvality života dítěte. Článek nabízí shrnutí základní koncepce příručky včetně charakteristik Školy přátelské k dětem.
Přestože denně chodí do školy více než jedna miliarda dětí na světě, nemůže existovat jediný vzor školy, protože každé dítě má jiné potřeby. Smyslem modelu Škola přátelská dětem je zajistit bezpečné a ochraňující učební prostředí, bez diskriminace s širokou nabídkou inspirace pro vlastní pedagogický proces, které naplní specifické potřeby dětí.
 
Model Škola přátelská dětem je jednoduchý, má 4 východiska:
• vzdělávací proces s respektem nejlepšího zájmu dětí
• prostředí školy musí být bezpečné, zdravé a ochraňující
• vysoká odborná erudice učitelů a dostatek zdrojů
• ochrana a podpora práv dětí
 
Rámec modelu předpokládá, že prostředí školy bude pracovat s takovými nástroji, které budou rozvíjet schopnosti děti. Smyslem modelu je zajistit, aby žádné dítě nebylo v nevýhodě a aby každé dítě mohlo plně rozvinout svůj potenciál. S tím úzce souvisí otázka školní zralosti dětí a proto v mnoha zemích dochází k integraci předškolního a školního vzdělávání na straně jedné, ale na straně druhé také dochází k integraci celoživotního vzdělávání a školního vzdělávání. Cílem integrace celoživotního vzdělávání v rámci začleňování škol do komunity je zvyšování informovanosti, ale také podpora a rozvoj rodičovských kompetencí.
 
Některé dílčí poznatky ukazují, že jde o nákladově efektivní investice do budoucnosti dětí, které přinášejí v budoucnosti ekonomický i sociální benefit.
 
Školy přátelské dětem znamenají integraci dětí se zdravotním postižením, dětí se specifi ckými potřebami a dětí všech minorit s podporou využití jejich mateřského jazyka ve škole. Školy respektují kulturní a sociální odlišnosti některých dětí a naopak je využívají pro obohacení vzdělávacího procesu.
 
Koncept Škola přátelská dětem vychází z respektu práv dětí, který je charakterizovaný následovně:

• škola je významný osobní a sociální prostor v životě dětí a proto je třeba, aby splňoval určité požadavky na bezpečnost a podporu citového a psychického rozvoje
• učitelé jsou jedním z nejdůležitějších faktorů při vytváření otevřené a respektuplné komunikace a interakce
• děti potřebují respekt, podporu, ochranu, motivaci a stimulaci k rozvoji svého potenciálu
• rodiče a jejich aktivní spolupráce se školou, participace na nabídce školy pro celoživotní vzdělávání rodičů a členů komunity
• přátelská nabídka školy pro naplňování potřeb dětí i v mimoškolních aktivitách
 
Základním posláním škol je realizace práva dětí na poskytování vzdělání v dobré kvalitě, tím jejich poslání ale nekončí, pokračuje dalšími „povinnostmi“, kam patří např. pomoc dětem učit se, co je třeba se naučit, využití nových technologií, zlepšování pohody během pedagogického procesu, zajištění bezpečného a ochraňujícího prostředí bez přítomnosti násilí a zvyšování motivace učitelů k dalšímu vzdělávání.
 
Právo dětí na vzdělávání má dvě základní vlastnosti:

• pro konkrétní dítě hledat konkrétní školu (komunita musí mít na paměti blaho všech dětí – z vyloučených komunit, se zdravotním postižením, z minorit apod.)
• konkrétní škola respektuje nejlepší zájem konkrétního dítěte (včetně jeho zdraví, školního stravování, ochrany před úrazy a násilím atd.)
 
Práva dětí ve školách odráží dobrou kvalitu školní docházky a vyznačují se několika základními hledisky:

v rovině dětí
• nevylučovat, nediskriminovat ani nepřipustit stereotypy na základě rozdílu
• poskytovat bezplatné, povinné a dostupné vzdělání i dětem z ohrožených rodin
• respektovat rozmanitost sociokulturního zázemí dětí
• naplňovat specifi cké potřeby dětí
 
v rovině pedagogického procesu
• podporovat kvalitní výukové procesy s individualizací výuky odpovídající vývojovým potřebám každého dítěte
• rozvíjet kooperativní, demokratické učební metody
• poskytovat strukturovaný obsah a kvalitní materiály a zdroje
• zvyšovat dovednosti učitelů
• podporovat školní úspěšnost dětí tím, že škola pomáhá dětem učit se – co a jak
 
v rovině podpory a ochrany zdraví
• zajišťovat zdravé, hygienické a bezpečné školní prostředí školy a jejího okolí, a také všech školních učeben
• zajistit vysoce erudovanou výchovu ke zdravému životnímu stylu
• nabídnout nebo zprostředkovat nabídku služeb veřejného zdraví, např. nutriční poradenství, prevence úrazů a násilí, prevence kouření, konzumace alkoholu, nelegálních drog atd.
• zvyšovat dovednosti v oblasti první pomoci
• podporovat zvládání stresu a řešení konfliktů
• chránit před všemi formami interpersonálního násilí v rovině genderového přístupu
• eliminovat genderové stereotypy
• vhodně pracovat se školními osnovami a pomůckami
• respektovat důstojnost každého
• dodržovat práva všech dětí
 
v rovině spolupráce
• vytvářet harmonické vztahy s rodiči s cílem posilování rodiny jako místa primární péče a výchovy
• podporovat místní partnerství v oblasti vzdělávání, trávení volného času, podpory zdraví a zdravého životního stylu rodin
 
Každá škola s ambicí stát se dětem přátelskou musí do svého konceptu zahrnout tři součásti PPR: predikci, prevenci a reparaci.
 
Predikce možných rizik a nebezpečí, které by mohly ovlivnit pobyt či cestu do školy může být ukázkou zapojení všech dětí, učitelů i rodičů tím způsobem, že každý vypracuje školní bezpečnostní mapu, která může předvídat bezpečné a nebezpečné prostory a aktivity (např. místo nejčastějších pádů, vysoký schod ve tmavém prostoru, místo, kde se nejčastěji odehrává šikana nebo sexuální obtěžování apod.), na základě které bude vypracovaná mapa prevence (např. změna osvětlení, uzávěra prostoru, zvýšený pedagogický dohled v určitých prostorách, změna režimu přestávek apod.), jejíž součástí bude již možná reparace.
 
Na základě prevence lze postupně odhalit rizika určitého negativního jevu, která mají ve svém důsledku snížení pocitu osobní pohody a zdraví dětí ve škole. Vůči rizikovým faktorům lze potom úspěšně postupovat stejnou metodou – zpracovat mapu výskytu rizik (místo, věk, pohlaví, třída, předmět, přestávka apod.) a opět
vypracovat a přijmout preventivní opatření k jejich minimalizaci až eliminaci.
 
Stejný způsob lze zvolit také pro bezpečnou dopravu do školy, zdravé sezení ve školní učebně, zdravé školní stravování, minimalizaci šikany atd. (Manual UNICEF 2009)
 
Všichni víme, že již existuje program Škola podporující zdraví, jehož koncept byl v roce 1997 vypracován za podpory MZ ČR.
 
Podíváme-li se na obsah Programu podpory zdraví ve škole vidíme, že má čtyři části:
 
I. část – východiska podpory zdraví ve škole
• respekt k potřebám jedince
• komunikace a spolupráce
 
II. část – obsah programu podpory zdraví ve škole
• pohoda prostředí
• zdravé učení
• otevřené partnerství
 
III. část – tvorba projektu školy pro podporu zdraví
 
IV. část – síť škol podporujících zdraví. (Havlínová M. a kol. 1998)
 
Tento projekt vycházel ze stejného poznatku UNICEF, který v té době měl informace o tom, že každé čtvrté dítě je ve škole vystaveno bolesti či traumatu. Projekt Zdravých škol se v Evropě postupně a úspěšně rozvíjel. V roce 2001 realizovaná 1. Světová zpráva o násilí na dětech byla zdrojem i dalších informací týkajících se školního prostředí (např. diskriminace dívek, tělesné a kruté tresty, šikana, sexuální obtěžování, nedostatečný respekt specifických potřeb dětí, selekce vybraných skupin dětí, nevhodná dostupnost škol, zcela nevhodný nábytek, absence spolupráce s rodinou i komunitou atd.), které jednoznačně potvrzovaly deficit v naplňování práv dětí, zejména v respektu nejlepšího zájmu dětí a jejich participaci.
 
To byl motiv pro skupinu pedagogů a dalších odborníků, kteří pod vedením bývalého ředitele odboru vzdělávání UNICEF dr. Cream Wrighta a dr. Maidy Pasic vypracovali Manuál UNICEF Škola přátelská dětem.
 
Zjednodušeně si lze představit, že tento model přijal za své model školy podporující zdraví, ale významně ho doplnil a obohatil o respekt práv dětí. Článek 3 Úmluvy o právech dítěte říká, že je třeba při každé činnosti, která se dotýká dětí respektovat jejich nejlepší zájem.
 
Škola takovým prostředím jistě je a proto se právě naplňování tohoto článku stalo mottem projektu Škola přátelská dětem. Je jisté, že významnými aktéry podpory zdraví dětí jsou rodiče a učitelé. Proto se škola stala klíčovou institucí pro podporu zdraví, a z logiky věci i pro ochranu zdraví dětí.
 
Program Škola podporující zdraví byl v České republice po roce 1989 první, který přinesl ucelený pohled na postupnou změnu pojetí existující školy, vzdělávání a pedagogiky z hlediska očekávaných perspektiv a trendů společensko-politického vývoje, mezi něž patří strategie podpory zdraví obyvatelstva. Je proto koncipován jako
dlouhodobý program pro každou školu a tím přispívá k procesu zkvalitňování českého školství jako celku. (www.program.spz.cz).
 
V roce 2001 byl zpracován program Mezinárodní bezpečná škola, který zastřešuje aktivity, které vedou ke snížení úrazů a násilí ve školním prostředí a vychovávají děti k nenásilnému chování s osvojenými preventivními návyky.
 
Dnes lze konstatovat, že model Školy přátelské dětem se stává dalším mezníkem na společenském rozvoji, protože jeho ambicí je kromě podpory a ochrany zdraví, tvorby přátelského prostředí bez zdravotních rizik, správně organizovaného pedagogického procesu, otevřeného partnerství s rodinou a komunitou a zejména prevencí úrazů a násilí také široký respekt všech práv dětí, který je předpokladem demokratické výchovy zaměřené na posilování humanistických ideálů a občanské zralosti i angažovanosti. Posledně jmenovaná je kompetence osvojovaná díky neformální participaci dětí, jejichž pohled při změně školy je základní podmínkou. Škola dnes, stejně jako celá společnost, zažívá pod vlivem nových technologií, ale i společenských změn řadu výrazných změn. Transformace školy nemůže být dnes úspěšná bez spoluúčasti a spolupráce dětí. Tak jako se mění zdravotnictví z řady mnohalůžkových nemocnic nabízejících dlouhodobé hospitalizace v sérii vysoce specializovaných ambulancí a denních stacionářů, tak se mění škola. Z prostředí školy, do které bývá dětem umožněn vstup jen pár minut před začátkem vyučování s následným přísně strukturovaným režimem a opětovným uzamknutím školy po skončení vyučování se nabízí alternativa přátelského prostředí školy, která bude otevřená v určitém režimu nejen pro děti, ale i jejich rodiče a komunitu. Škola by se měla stát místem přátelského setkávání s cílem osvojovat si nové dovednosti, diskutovat nad novými informacemi i jejich využitím v praxi, a také být místem demokratické participace dětí s podporou projektového vyučování nejen dětí, ale i jejich rodičů a celé komunity. Tedy škola v nové roli jako místo kultivace sociální a emocionální inteligence.
 
Základní podmínkou kvality školy, stejně tak, jako tomu je u Zdravé školy, je bezpečné a podnětné sociální prostředí. Jeho vliv se projevuje v tom, že:
 
1. posiluje motivaci a zlepšuje neuropsychické předpoklady žáků i učitelů k plnění svých úkolů a úspěšnému zvládnutí svých rolí tím, protože má význam pro aktuální průběh výuky a učení – SPECIFICKÉ POTŘEBY KAŽDÉHO DÍTĚTE I SKUPINY, RESPEKT PRÁVA DĚTÍ NA ROVNÝ PŘÍSTUP, PRÁVA NA PARTICIPACI A TOLERANCI ODLIŠNOSTÍ
 
2. navozuje pozitivní prožívání a tím snižuje riziko aktuálního stresu a riziko interference doznívajících negativních jevů do aktuální výuky a v dlouhodobém horizontu posiluje vyrovnanou sebekoncepci dítěte – ELIMINACE DISKRIMINACE, RESPEKT NEJLEPŠÍHO ZÁJMU DĚTÍ, PODPORA SOCIÁLNÍCH KOMPETENCÍ – ZVLÁDÁNÍ STRESU A ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ VE TŘÍDĚ
 
3. působí na žáky i učitele formativně s benefitem přenosu vzorců chování do dalších sociálních prostředí – RESPEKT SPECIFICKÝCH POTŘEB KAŽDÉHO DÍTĚTE, RESPEKT PRÁVA DĚTÍ NA ROVNÝ PŘÍSTUP, RESPEKT PRÁVA DĚTÍ NA PARTICIPACI A TOLERANCI ODLIŠNOSTÍ
 
4. zvyšuje otevřenost a spolupráci žáků a ochotu ke spolupráci rodičů a komunity; vytváří předpoklady pro řešení nežádoucího chování – RESPEKT PRÁVA DĚTÍ NA PARTICIPACI, RESPEKT NEJLEPŠÍHO ZÁJMU DĚTÍ, RESPEKT PRÁVA DĚTÍ SVOBODNĚ VYJADŘOVAT SVÉ NÁZORY, RESPEKT PRÁVA DĚTÍ NA OCHRANU PŘED VŠEMI FORMAMI INTERPERSONÁLNÍHO NÁSILÍ, TABÁKEM, ALKOHOLEM A JINOU NELEGÁLNÍ DROGOU A PŘED VŠEMI NEGATIVNÍMI ŠKODLIVÝMI INFORMACEMI. (www.program-spz.cz)
 
Cílem obou projektů, tedy jak Zdravé, tak i Přátelské školy, je rozvoj sociálních kompetencí tak, aby úcta ke zdraví a schopnosti odpovědného chování za své zdraví i zdraví druhých osob patřila mezi celoživotní priority. To samozřejmě vyžaduje respekt nejlepšího zájmu dětí, toleranci kulturních odlišností, ale zejména soulad mezi proklamovanou tezí a reálným chováním školy i učitelů. Právě oblast výchovy ke zdravému životnímu stylu by měla být společným jmenovatelem nejen profesní přípravy všech pedagogů, ale i jejich osobní odpovědnosti v reálném vzdělávacím procesu.
 
Zdravá škola definovala klíčové životní kompetence, kterými se člověk podporující zdraví vyznačuje:
1. Rozumí holistickému pojetí zdraví, pojmům jako je podpora zdraví a prevence nemocí. Rozumí pojetí zdraví i nemoci jako výsledku vzájemně se ovlivňujících složek lidské bytosti (biologické, psychické, interpersonální, sociálně kulturní a enviromentální) a interakce jedince s prostředím. Rozumí pojmům, které se vztahují k podpoře zdraví a prevenci nemocí, a dovede získat potřebné informace o zdraví, zdraví podporujících metodách, výrobcích a službách. VÝCHOVA KE ZDRAVÉMU ŽIVOTNÍMU STYLU PROSTUPUJE VŠEMI ODBORNÝMI PŘEDMĚTY; UPLATNĚNÍ PROJEKTOVÉ A DRAMATICKÉ VÝCHOVY.
 
2. Uvědomuje si, že zdraví je prioritní hodnotou. Reflektuje svůj systém hodnot a přesvědčení a dává je do souvislosti se zdravím svých a druhých lidí, společnosti a přírody. Dovede kriticky posuzovat vliv událostí, nabídek médií a dalších vnějších faktorů ke zdraví. ENVIROMENTÁLNÍ VÝCHOVA ZAMĚŘENÁ NA VLASTNÍ KOMUNITU, ŠKOLU, RODINU A JEDINCE – EKOLOGICKÁ STOPA.
 
3. Dovede řešit problémy a řeší je. Rozhoduje se mezi alternativami, volí způsob řešení, organizuje a plánuje svůj život, je připraven na změnu, počítá s celoživotním vzděláváním. LIDSKOPRÁVNÍ VÝCHOVA, ZVLÁDÁNÍ STRESU V RŮZNÝCH SOCIÁLNÍCH PROSTŘEDÍCH, ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ A PARTICIPACE DĚTÍ VE ŠKOLE A KOMUNITĚ.
 
4. Má vyvinutou odpovědnost za vlastní chování a způsob života. Dovede se chovat způsoby, kterými zlepšuje zdraví a snižuje rizika. Realisticky reflektuje svoje osobní možnosti a omezení, snaží se dosahovat optimální míry podpory zdraví v rámci svých osobních limitů. ETICKÁ VÝCHOVA, RESPEKT NEJLEPŠÍHO ZÁJMU DĚTÍ, VÝCHOVA KE ZDRAVÉMU ŽIVOTNÍMU STYLU, PREVENCE VŠECH FOREM NÁSILÍ, PODPORA DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ.
 
5. Posiluje duševní odolnost. Ovládá zásady a techniky duševní hygieny, umí si poradit se stresem, posiluje svojin duševní odolnost vůči nepříznivým životním událostem, negativním vlivům a škodlivým závislostem. PODPORA DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ VE ŠKOLE A KOMUNITĚ, ZVLÁDÁNÍ STRESU, PODPORA RESILIENCE DĚTÍ VE ŠKOLE, PREVENTIVNÍ ŠKOLNÍ PROGRAMY, CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ PRO RODIČE S CÍLEM PODPORY JEJICH RODIČOVSKÝCH KOMPETENCÍ.
 
6. Ovládá dovednosti komunikace a spolupráce. Používá je k vytváření pohody. SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE, PARTNERSTVÍ, ETICKÁ VÝCHOVA. DRAMATICKÁ VÝCHOVA.
 
7. Spolupodílí se aktivně na tvorbě vhodných podmínek a prostředí pro zdraví všech. VÝCHOVA KE ZDRAVÉMU ŽIVOTNÍMU STYLU, RESPEKT NEJLEPŠÍHO ZÁJMU DĚTÍ A PRÁVA PARTICIPACE DĚTÍ.
 
Škola přátelská dětem rozšířila nebo blíže specifikovala okruh životních kompetencí dětí o další:
8. Typické je osvojení nenásilného chování a ochrana slabších spolužáků. ETICKÁ A LIDSKOPRÁVNÍ VÝCHOVA. PREVENCE VŠECH FOREM NÁSILÍ VE ŠKOLE, RODINĚ I KOMUNITĚ.
 
9. Jsou mu vlastní demokratické procesy řízení a rozhodování, zajímá se o veřejné dění. LIDSKOPRÁVNÍ VÝCHOVA, OBČANSKÁ VÝCHOVA, RESPEKT PRÁVA DĚTÍ NA PARTICIPACI.
 
10. Pracuje samostatně, ale spolupracuje s týmem v zájmu vyšších hodnot. ETICKÁ A LIDSKOPRÁVNÍ VÝCHOVA.
 
11. Respektuje životní hodnoty, umí plánovat a skloubit své proponované životní sociální role. VÝCHOVA K RODIČOVSTVÍ.
 
Závěrem lze shrnout, že model Škola přátelská dětem je zaměřen na rozvoj potenciálu dětí tím, že se soustředí na podporu a facilitaci všech práv dětí optikou jejich nejlepšího zájmu. Zaměřuje se nejen na vzdělávací výukový proces, ale též na zdraví, bezpečnost, výživu dětí, pocit osobní pohody dětí ve škole, profesní zdatnost učitelů, metody učebního procesu, a dále také na participaci dětí, na vytváření přátelského prostředí a podmínek pomáhajících dětem k osvojení jejich žákovské role.
 
V pozadí stojí informace jejichž evaluace v několika dimenzích významně přispívá ke stanovení cílů konkrétní přátelské školy:
• školní zralost chlapců a dívek
• připravenost učitelů k naplňování specifických potřeb dětí a respektu jejich práv
• integrace pohody školního prostředí do školního plánu práce na podporu učení
• škola jako bezpečné prostředí (místa, rizika)
• respekt nejlepšího zájmu dítěte ze strany školy a učitelů
• příklady dobré praxe z oblasti výukových metod
• standart participace dětí ve třídě, škole, komunitě
• zdroje pro vytváření přátelského prostředí v učebnách s cílem podpory vzdělávacího procesu
• podpora naplňování potřeb dětí, nabídka různého poradenství, služeb atd.
• eliminace diskriminace na základě gender, etnicity nebo sociálního zázemí (Manual UNICEF 2009)
 
Důležité je pochopit, že manuál Školy přátelské dětem je víceméně teoretickým východiskem, které každá škola rozpracuje na své podmínky a potřeby sama pro sebe. Důležitým východiskem je výše uvedená evaluace potřeb. Je samozřejmé, že pro učitele bude hrát roli nabídka učebnic, různých výcviků a seminářů obsahující nové přístupy a metody práce. Základem všeho je pochopení Úmluvy o právech dítěte přijaté v roce 1989 Valným shromážděním OSN. Z různých výzkumů UNICEF se zdá, že realizace tohoto projektu naráží právě na nedostatečnou znalost, resp. správné pochopení dikce Úmluvy a její filozofie. To je tedy prvořadý úkol na cestě k budování Přátelských škol v České republice.
 
Závěrem lze shrnout, že Škola přátelská dětem je širokým rozvinutím programů Bezpečné školy a Školy podporující zdraví o všeobjímající aspekt respektu nejlepšího zájmu dětí.

Článek je zpracován na základě metodické příručky Škola přátelská dětem. Stručný průvodce manuálem UNICEF pohledem nejlepšího zájmu dětí. MUDr. Eva Vaníčková, CSc., Věra Faierajzlová, MUDr. Marie Nejedlá, Jana Votavová. UK v Praze – 3. LF, 2012. ISBN 978-80-260-2883-3.

Publikace vznikla v rámci projektu MZ OZS 6/313/2012.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
MUDr. Eva Vaníčková, CSc. a kol.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Téma článku:

Klima školy / třídy