Zrakové a hmatové signály neverbální komunikace

 Výstupy: Žák

• lépe vnímá neverbální signály komunikačního partnera;
• uvědomuje si vlastní neverbální signály, eliminuje chybné signály;
• je lépe vybaven k obraně proti nesprávné interpretaci neverbálních signálů.

Kontext: Příspěvek vznikal jako součást přípravy žáků na prezentaci tzv. absolventské práce. Může být zařazen jak do výuky českého jazyka, tak do jiných specifických lekcí. Tomuto bloku o neverbální komunikaci předcházel úvod do problematiky rétoriky, rozdělení orální komunikace na verbální a neverbální.

Přesahy: Vedle přirozeného zařazení do oboru Český jazyk a literatura – Komunikační a slohová výchova –, lze příspěvek využít např. při přípravě na přijímací pohovor v oblasti Svět práce, obecně naplňuje také průřezové téma OSV – Komunikace.

Rozdělení: Obsah byl rozdělen do tří vyučovacích hodin,

1. Neverbální signály I  
2. Neverbální signály II 
3. Neverbální signály v číslech.

Pro každou hodinu je připraven pracovní list.

Průběh:

1. hodina

Situace: Žáci už vědí, že se orální komunikace dělí na verbální a neverbální, sami spontánně uvádějí různé neverbální projevy.

Úvod: Na začátku hodiny proběhně brainstoming. Učitel položí otázku: „Co z neverbálních projevů vnímáme zrakem, co hmatem a co sluchem?“ Žáci zapisují své nápady na tabuli nebo lépe na tři samostatné flipy. Následuje reflexe, učitel napraví případné vážnější nesrovnalosti, pomůže s doplněním, ale nezapomeňme, že brainstorming nehodnotíme. Cílem úvodní části je evokace toho, co sami žáci již znají. Vzniklé flipy nyní nadepíšeme Zrakové, Hmatové a Sluchové signály.

Společná část: Jádrem hodiny je práce s pracovním listem Neverbální signály I. Učitel odstraní flip (smaže tabuli) se sluchovými signály, protože ty nejsou cílem této lekce. Na pracovním listu si žáci vyplní odpověď na otázku „Které signály jsme vynechali?“

Učitel provádí žáky pracovním listem, žáci si uvědomují souvislost mezi tím, co říkáme, a tím, co děláme (nebo můžeme dělat). Žáci společně vyplňují příklady neverbálních signálů. Učitel vyzve žáky k předvedení jednoduchých situací. Viz nabídka řešení PL.

NEVERBÁLNÍ SIGNÁLY I

Samostatná práce: Na druhé straně pracovního listu žáci vymýšlejí další příklady neverbálních signálů, ale už si uvědomují jejich funkce (záměr mluvčího). Nejde o to vymyslet desítky dalších signálů, půjde určitě o varianty příkladů, cílem je upevnění nového poznatku, že neverbální signály nejsou samoúčelné, ale že naopak plní různé funkce. Učitel však žáky vede ke konkrétnosti, nestačí psát „kývnutí“, „ruka“. Vyhodnocení samostatné práce lze provádět buď ihned společně nebo si učitel pracovní listy vybere a samostatnou práci vyhodnotí do příští hodiny sám.

2. hodina

Úvod: Opakujeme pomocí jednoduchých otázek: „Jak dělíme neverbální signály?“ (Mohu posloužit flipy z minulé hodiny.) „Které funkce mohou plnit neverbální signály?“ Pokud učitel pracovní listy vybral, provede jejich vyhodnocení.

Společná část: I tato hodina vychází z pracovního listu, tj. Neverbání signály II. Cílem je žáky seznámit se zbývající pěticí funkcí. Postup je obdobný, tedy nejprve společná část a potom samostatná práce.

Společná část: Pracovní list tentokrát nevychází z toho, co říkáme, ale rovnou z funkce neverbálních signálů. Čtyři z funkcí jsou buď podpořeny (+), nebo nepodpořeny (–). Pátá je specifická.

NEVERBÁLNÍ SIGNÁLY II

Dílčím cílem (poučením) je tentokrát poznatek, že signál snadno pozorujene, ale hůře interpretujeme. Jedním neverbálním signálem vyjadřujeme různé funkce v závislosti na komunikační situaci.

Samostatná práce: Žáci na druhé straně pracovního listu napíší signál a k němu jeho různé funkce. Mohou začít znovu třeba úsměvem. Cílem není činit objevy, ale upevnit právě získané nové poznatky. Závěr je opět možný ve dvou variantách, tj. společné vyhodnocení nebo vysbírání pracovních listů a vyhodnocení v následující hodině.

3. hodina

Třetí, poslední hodina lekce žákům nabízí výsledky různých pozorování neverbálních signálů. Místo hotových pouček však žáci mají před sebou shrnutí různých výzkumů a pozorování v grafické podobě. Společným znakem všech úkolů je to, že žák píše nejdříve svůj odhad a teprve potom se dozvídá správné řešení. Každé řešení učitel komentuje, viz poznámky. Cílem není si získaná data zapamatovat, cílem je zamyšlení, diskuse.  Úkoly 3 a 4 je možné a velmi vhodné předvést. Při demostraci důvěrné zóny si vyberu žáka a rychle se k němu velmi přiblížím, obvykle samozřejmě odskočí. Žákům sděluji: „Vidíte, vstoupil jsem nežádoucím způsobem do důvěrné zóny.“

Doporučuji spíše postupovat po jednotlivých úkolech. Jsou zcela odlišné, není nutné projít všechny.

NEVERBÁLNÍ SIGNÁLY V ČÍSLECH

1.  Na čem závisí kladný citový postoj k partnerovi v rozhovoru? Vyznač do koláče podíl (%) verbální složky (obsah rozhovoru), výrazu obličeje a intonace hlasu.

Řešení: 55 % výraz obličeje, 38 % intonace, 7 % verbální složka. Pozn.: Neplatí zcela obecně, jde o zdůraznění významu neverbálních signálů prozrazujících někdy více než to, co říkáme. Žáci obvykle verbální složku přeceňují. Pro identifikaci lži je naopak důležitá intonace.

2.  Jaké jsou kulturní rozdíly v navazování tělesného kontaktu párů v kavárnách? Graf uvádí počet doteků během jedné hodiny.

Řešení: 180 San Juan, 110 Paříž, 20 Mnichov, 0 Londýn. Pozn.: Souvisí s temperamentem, při řešení roli hrají i stereotypy. Rozdíly existují i v rámci jedné kulturní oblastni, např. na území Německa vykázal Düsseldorf 120 doteků.

3.  Každá kultura má vlastní „pravidla distance“. V našem kulturním prostředí můžeme rozlišovat čtyři zóny:

• důvěrná zóna do 50 cm, slyšíme šepot, ale nevidíme celou postavu, důvěrné vztahy;
• osobní zóna do 120 cm, ještě se můžeme dotýkat, lépe vidíme postavu, blízké vztahy;
• sociálně-poradenská zóna 250–350 cm, nutný hlasitý hovor, osoby často odděluje psací stůl, spíše neosobní vztahy;
• veřejná zóna nad 350 cm, veřejné příležitosti, např. vůči osobnostem veřejného života.

Pozn.: Upozornit také na individuální rozdíly. Jako hranici důvěrné zóny žáci někdy uvádějí 0 cm.

4.  Orientace těla může mít vliv nejen na atmosféru rozhovoru. Pod pojmem orientace těla rozumíme úhel, pod jakým někdo stojí nebo sedí vůči někomu jinému.

• postoj kooperativní, vhodný pro spolupráci (pozn.: nevhodné, když je mezi osobami AB napětí);
• postoj konkurenční, brzdí spolupráci (pozn.: osoby AB společně nevidí do tiskovin);
• postoj uvolněný, vhodný pro řešení problémů (pozn.: tento postoj eliminuje nevýhody obou předchozích).

Data viz Rétorika a komunikace, Řeč těla s. 16–30.

Diskuse: Učitel otevře diskusi otázkami. Např. „Který údaj vás nejvíce překvapil?“ „Co jste naopak již dávno tušili (věděli)?“ „Které informace využijete v praktickém životě?“ „Napadá vás jiný průzkum na téma zrakové a hmatové signály?“

Evaluace: Nástrojem průběžné evaluace  jsou již PL I a II. Učitel jimi kontroluje, co žáci pochopili, co jim dělá potíže.

Následné aktivity: Na tento blok je možné navázat ještě dalšími aktivitami založenými na pozorování a hodnocení neverbálních signálů, v české jazyce např. písemná charakteristika neverbálních signálů dané osoby (spolužák, učitel), záznam opakování neverbálního signálu (čárkování), např. žáků u tabule. Vyzkoušel jsem společné pozorování neverbálních signálů účastníků televizní debaty.

K záznamu může posloužit záznamový arch, viz pracovní list Pozorování neverbálních signálů.