Hodnocení dětí v mateřské škole ve spolupráci s rodiči jako podpora individualizace a společného vzdělávání

Úvod

Ráda bych se podělila o svoje zkušenosti ředitelky mateřské školy, ve které jsem postupně vytvořila  podnětné a obohacující prostředí pro vzdělávání dětí v podmínkách společného vzdělávání. Jako pedagog jsem si ve své praxi, stále více uvědomovala, že žádné dítě není stejné, že každé dítě je jiné a ke každému dítěti je třeba najít přístup, zohlednit jeho možnosti a naplňovat jeho potřeby v jednotlivých oblastech. Velkým impulzem, kromě jiného, byla pro mne inspirace v zahraničí (konkrétně v Rakousku). Moje kamarádka z dětství, která zde od roku 1975 žije, mi popsala, jak spolupracuje se školou, kam chodí její dcera. Zmíněnou mateřskou školu jsem měla možnost navštívit a částečně se účastnit vzdělávacího procesu. Následně jsem navštívila v rámci zahraničních stáží mateřské školy ve Francii, Španělsku, Norsku, Holandsku a na Slovensku. Konkrétně v Holandsku jsem prakticky viděla, jak je dětem umožněno vzdělávat se společně. Společné vzdělávání předpokládá, že na rozdíly mezi dětmi učitel reaguje již při plánování, realizaci a následném hodnocení výchovně-vzdělávací práce.

Získala jsem mnoho nových informací a poznatků, které jsem postupně aplikovala do své praxe.

Kapitola 1

Portfolio jako zdroj informací o dítěti

S individualizací vzdělávání je neodmyslitelně spjato zjišťování potřebných informací o osobnosti dítěte, o jeho potřebách, jeho rozvoji, tedy o jeho individuálních pokrocích. Proto je nutné, aby vzdělávací působení učitele vycházelo z pedagogické diagnostiky – z pozorování a uvědomění si individuálních potřeb a zájmů dítěte, ze znalosti aktuálního stavu jeho vývoje, konkrétní životní a sociální situace, pravidelného sledování jeho vývoje a vedlo k vyhodnocování vzdělávacích pokroků dítěte. Jen tak je možno zajistit, aby pedagogické aktivity probíhaly v rozsahu potřeb jednotlivých dětí, aby každé dítě bylo stimulováno, byla podporována jeho poznávací motivace. Dítě se tak prostřednictvím vzdělávacích aktivit postupně rozvíjí v základních dovednostech (motorických, poznávacích atd.). Problematika pedagogické diagnostiky je v současné době v souvislosti se změnou Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (z roku 2018: http://www.msmt.cz/‌file/‌45304/) taktéž velmi aktuální.

Na téma pedagogické diagnostiky se úzce váže téma hodnocení dětí. Na základě svých poznatků jsem si kladla tyto otázky: Jakým způsobem v současné době hodnotíme děti? Co je třeba u dětí hodnotit a proč? 

Smysl pedagogického hodnocení v předškolním vzdělávání spočívá v tom, že učitel průběžně sleduje, jak se dítě vyvíjí, jak se zdokonaluje ve svých dovednostech, jak si při hrách a běžných činnostech vede, jak se cítí, a vyhodnocuje, zda a jaké pokroky ve vzdělávání dělá. A to proto, aby zjistil, co dítě potřebuje. Proto jsem začala přikládat mnohem větší význam záznamům týkajícím se učebních (vzdělávacích) pokroků jednotlivých dětí.

S otázkou hodnocení dětí, jejich výsledků a vzdělávacích pokroků úzce souvisí portfolia dětí.

Vycházela jsem z poznatku, že portfolio by měl být uspořádaný soubor prací dětí shromážděný za určité období, který poskytuje informace o pracovních výsledcích dítěte, průběhu jeho učení a jeho rozvoje. Je tedy vhodným a důležitým podkladem ke komplexnímu hodnocení dítěte.

Nešlo nám jen o nashromážděný materiál, jeho obsah. Šlo nám především o pozitivní hodnocení dítěte, jeho pokroků a podchycení jeho silných stránek. Portfolio však může obsahovat i materiály signalizující určité problémy (záznamy z pozorování, pracovní listy), ve kterých pak budeme mít oporu pro spolupráci s rodiči při jejich řešení.

Ve své praxi se mi potvrdilo, že portfolio je významným zdrojem informací o dítěti, který efektivně podporuje individualizaci, hodnocení dětí a jeho prostřednictvím lze u dětí rozvíjet dovednost sebehodnocení.

Na základě práce v projektu „Rozvojem osobnostních a profesních kompetencí učitelů MŠ a ZŠ ke kvalitě vzdělávání“ a svého samostudia jsem se postupně pustila do inovace stávajících portfolií.

Ke spolupráci jsem přizvala všechny kolegyně a samozřejmě rodiče dětí. Ti nám poskytli fotografie dětí z jejich života a života rodiny. Zákonní zástupci nám v rámci spolupráce pomohli zajistit finanční prostředky spojené s nákupem pořadačů a eurofolií, které se nám osvědčily.

Dětem jsem portfolio prezentovala jako jejich knihu, do které budeme společně psát. Zpočátku to skutečně byla kniha o dítěti a jeho JÁ.

U starších dětí jsem se snažila hodně při práci s portfoliem zapojovat jejich samostatnost, aby se na něm velkou měrou samy podílely. Aby si samy tvořily, režírovaly a ovlivňovaly podobu svého portfolia.

Samozřejmě je rozdíl mezi portfoliem tříletého dítěte a staršího. Obsah portfolia tříletého a mladšího dítěte je nejdříve zaměřen pouze na „moje já“. Mým cílem při inovaci portfolií byla společná práce všech – tj. dítěte, učitelek a rodičů.

Důležitost jsem přikládala také procesu založení portfolia. Zde jsem viděla velký prostor pro navázání prvotní a úzké spolupráce rodiny s mateřskou školou. Ještě před vstupem dítěte do mateřské školy jsme požádali rodiče o prvotní fotografie dítěte, což se nám velmi osvědčilo. Taktéž se nám osvědčilo umístění portfolií u vstupu do třídy, tím jsme zajistili stálou přístupnost i pro rodiče.

Kladla jsem důraz na systematickou práci s portfolii a na to, aby na nich obě učitelky ve třídě spolupracovaly společně s dětmi. Zařazovali jsme do portfolií práce dětí v různých formách – fotografie, videonahrávky, pracovní listy, výtvarné práce, kombinovali jsme papírovou a elektronickou podobu.

Mou snahou bylo v rámci denního režimu najít čas a prostor na chvilku, kdy si děti mohou svá portfolia navzájem prohlížet. Tato činnost podporuje zájem o druhého kamaráda a rozvoj komunikace s ním. Zároveň to děti vede k přirozenému učení se od sebe navzájem a k motivaci dokončit řadu činností. Děti se tím učí prezentovat vlastní výtvory a oceňovat se (reflexe, sebereflexe). Portfolio tak plní hned několik funkcí najednou, přináší informace o jednotlivých dětech, poskytuje dětem zpětnou vazbu pro jejich další učení, učitelce dává zpětnou vazbu její vlastní práce, přispívá k efektivní a odborné komunikaci s rodiči atd.

Pravidlem bylo to, že na konci týdne (čtvrtek odpoledne a pátek v průběhu dopoledne i odpoledne) jsme vytvářeli dětem prostor pro reflexi jejich práce, hodnocení a sebehodnocení. K tomu nám sloužila portfolia dětí. Za velmi důležitou pokládám reflexi nad portfoliem formou otevřených otázek: Co se ti tento týden povedlo? Co by sis chtěl/a založit do svého portfolia – „své knihy“? Jak se ti to dařilo, jak ti to šlo? Jak jsi to zvládl/a?

(doklad č. 1) foto – „soukromý rozhovor“ s dítětem (viz příloha článku)

Anotace: V druhé části článek popisuje průběh spolupráce mateřské školy s rodiči. Je zde popsán systém, který byl zaveden v mateřské škole a jehož formy se při vzájemné spolupráci všech zúčastněných osvědčily jako efektivní. V závěru se autorka zmiňuje o spolupráci s rodinou s cílem společně podporovat kvalitu učení dětí a pochopit hlavní myšlenky a principy vzdělávání v mateřské škole.