Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Environmentální výchova a výchova k udržitelnému rozvoji ve výuce zeměpisu v základním vzdělávání – 2. praktická část
Odborný článek

Environmentální výchova a výchova k udržitelnému rozvoji ve výuce zeměpisu v základním vzdělávání – 2. praktická část

9. 3. 2010 Základní vzdělávání
Autor
RNDr. Josef Herink

Anotace

Praktická část studie představuje jeden z příkladů doporučeného vyučovacího postupu k rozvoji EV a k podpoře výchovy k udržitelnému rozvoji ve vyučovacím předmětu Zeměpis (Geografie) v podobě krátkodobého školního projektu.

Studie na podporu environmentální výchovy (dále jen EV) a výchovy k udržitelnému rozvoji ve výuce zeměpisu v základním vzdělávání je příspěvkem k řešení úkolu B 14 – Inovace přírodovědných předmětů. Obsahuje dvě části: metodickou část a praktickou část.

Praktická část představuje jeden z příkladů doporučeného vyučovacího postupu k rozvoji EV a k podpoře výchovy k udržitelnému rozvoji ve vyučovacím předmětu Zeměpis (Geografie) v podobě krátkodobého školního projektu. Záleží jen na pedagogických záměrech a přístupech učitelů, zda právě uváděný příklad může být inspirací pro jejich vlastní učební praxi, nebo zda učitelé využijí pro své praktické vyučování jiné z prezentovaných metod, postupů a forem, které se v této studii doporučují.

Seznam doporučených učebnic a literatury představuje výběr pro učitele dostupných titulů k tématu. Uvádějí se i některé tituly z devadesátých let minulého století. Je to proto, že z metodického i odborného hlediska dosud nezastaraly nebo nebyly ještě zcela nahrazeny novějšími díly.

PRAKTICKÁ ČÁST

Konkrétní příklad vhodných metod, postupů a forem vyučování zeměpisu ve vztahu k tematickým okruhům RVP ZV a ke vzdělávacímu obsahu vyučovacího předmětu Zeměpis (Geografie) s tematikou environmentální výchovy a udržitelného rozvoje:

Bylo by dosti závažným omylem se domnívat, že do skupiny environmentálních témat ve vyučovacím předmětu Zeměpis (Geografie) patří pouze fyzickogeografická témata, jako změny klimatu, živelní pohromy apod. Patří sem jednoznačně také témata ryze společenská, hospodářská a politická, jako například populační růst nebo živelná urbanizace v hospodářsky málo rozvinutých státech světa, společenské, hospodářské a politické příčiny „perifernosti” některých regionů světa, geografická problematika rozmístění a šíření civilizačních a exotických (tropických) nemocí, problematika pracovního, obytného a dopravního prostředí atd. Kvalita společenského prostředí ovlivňuje bezprostředně lidský život, zejména životní styl, spotřební zvyky, společenské a politické postoje, způsoby a pravidla společenského chování. Působí i na vytváření národních, náboženských a kulturních tradic jednotlivých lidských komunit. Podstatná role environmentální geografie ve školní praxi spočívá ve skutečnosti, že jedním z hlavních úkolů zeměpisu jako vyučovacího předmětu je naučit žáky rozumět vztahům mezi přírodní a společenskou složkou prostředí a objasnit jejich interakce.

Určitým nedostatkem současné praxe při uplatňování EV v zeměpisu je uvádění většinou pouze negativních příkladů vlivů člověka a lidské společnosti na životní prostředí. Tyto vlivy však nelze jednostranně prezentovat jako ničení přírody, krajiny a životního prostředí. Na vhodných příkladech lze přesvědčivě ukázat, že lidé dokážou vytvářet také harmonické krajiny s vyváženým a esteticky vhodným životním prostředím, kde jsou přírodní a společenské složky v relativně příznivé rovnováze. Na některých místech Země si lidé životní prostředí výrazně zlepšili tvrdou prací po mnoho generací. Takovými kladnými příklady mohou být jihočeská rybniční krajina nebo pobřežní krajina v Nizozemsku u Severního moře, dlouholetý svědek střetávání sil moře a lidí. Ti zde přehradili rozsáhlý záliv Zuiderského moře (Zuiderzee), pronikající hluboko do pevniny, takže postupně vzniklo sladkovodní jezero IJsselmeer. Jeho postupným vysoušením získali zdejší obyvatelé krajinu k novému osídlení a k hospodářským aktivitám. Prakticky celé nizozemské pobřeží je nyní chráněno proti záplavám Severního moře pozoruhodným systémem hrází a uzávěr, který se nazývá Delta. Také saharské oázy uprostřed vyprahlé pouštní krajiny, založené na podzemních zdrojích vody, jsou skutečným divem lidmi kultivovaného životního prostředí.

Jak uvedeno, environmentální problematika se prolíná v různých podobách do většiny geografických témat. Jejich prezentace ve výuce zeměpisu vyžaduje ovšem zvláštní přístup. V našich podmínkách jsme zvyklí na „citový přístup” v uplatňování EV ve výuce těchto témat. Tento „ochranářský” přístup je však zapotřebí ve výuce zeměpisu poněkud pozměnit, protože bychom pak už neučili zeměpis, založený na objektivních a seriózních analytických a syntetických přístupech. Prezentace environmentální geografie je správná za předpokladu, že učíme a naučíme žáky formulovat jejich vědomosti, dovednosti, návyky, názory a postoje na základě věcného rozboru obsah map, statistických dat, grafů a dalších zdrojů informací. Jednoduše a názorně řečeno, je zapotřebí uváděné informace ve výuce dokládat patřičnými důkazy. Znamená to nepokládat na stůl pouhá a často protichůdná fakta o poškozování, zlepšování nebo ochraně životního prostředí, ale vést žáky ke správnému chápání udržitelného rozvoje a výhodnosti ochrany přírody a krajiny. Příznivá je k tomu situace, kdy ve výuce vytváříme podmínky, především dostatek času k tomu, aby žáci čtením tematických map a využíváním určitých statistických dat vytvářeli samostatně grafy, tabulky a hodnotící texty a pod vedením učitele zobecňovali a pokoušeli se formulovat závěry a možná řešení. Takovým způsobem přináší EV do výuky zeměpisu „přidanou hodnotu”. K citové složce, kterou můžeme motivovat žáky v řízené diskusi před realizací příslušného tématu, tak učíme žáky číst mapy a grafy, orientovat se v geografických informacích, přiměřeně je analyzovat. K „ochranářskému” postoji tak přidáváme schopnost objasňovat, vysvětlovat nebo věcně argumentovat, proč je to ve vztahu k životnímu prostředí výhodné nebo jaké problémy to může vyvolat.

Je zřejmé, že uvedené postupy uplatňování EV ve výuce zeměpisu kladou vyšší nároky na přípravu učitele na vyučování (příprava zdrojů dat a vhodně volených postupů výuky). Základem problémově koncipované výuky, která je pro uplatňování EV v zeměpisu jedním z nejúčinnějších postupů výuky, jsou intelektuálně náročnější a komplexnější přístupy učitele i žáků k interpretaci příslušného tematického celku. Tato interpretace představuje postupné pronikání do daného tématu, jako chápání jejího vlivu na život lidí včetně možností tento vliv pozměnit. Systém problémově koncipovaných otázek a úkolů může vyústit v řešení školních geografických projektů. Pro potřeby základních škol v České republice byly sice již zpracovány některé dlouhodobé (až celoroční) školní projekty, blízké environmentální tematice. Jejich společným problémem je ovšem jejich velká časová a materiální náročnost. Významným, skutečně inovačním prvkem výuky zeměpisu s výrazným prvkem EV, se však mohou stát krátkodobé (jednodenní) školní projekty, které nejsou náročné na provoz školy. Nenarušují v zásadě normální učební plán a chod školy při uplatnění těchto zásad: projekt připravuje, organizuje a řídí pouze jeden učitel v jedné třídě v průběhu nanejvýše jednoho vyučovacího dne (maximálně 6 vyučovacích hodin s náležitými přestávkami). Je vhodné při tom využívat vhodný časový úsek v průběhu školního roku, zejména na konci pololetí, ke konci školního roku, před Vánocemi, Velikonocemi, a také při realizaci školní exkurze či při pobytu žáků v přírodě. Učitel, který organizuje a řídí projekt, má v nenásilné podobě možnost přidělovat jednotlivým skupinám žáků takové úkoly, které svou obtížností odpovídají jejich možnostem. Vyučující by měli mít především pečlivě promyšleno, jak sestaví pracovní skupiny žáků, jakým způsobem povedou celotřídní semináře (při řízení žákovské konference „nesklouznout” do poučování), jak budou koordinovat činnost jednotlivých skupin žáků při přípravě písemné prezentace výsledků práce (posterů) apod. Za stěžejní část realizace projektů je nutno považovat žákovskou ústní i písemnou, popřípadě i grafickou prezentaci výsledků práce.

Uvádíme příklad zpracování jednoho ze školních geografických krátkodobých projektů s environmentální tematikou pod názvem: „Jak si představuji prostředí, kde chci pracovat a žít, aneb snaha více poznat a porozumět chování člověka v prostoru a v čase”, který může být přímým návodem nebo pouhou inspirací pro tvorbu modifikovaných projektů k uplatnění EV ve výuce zeměpisu. Představujeme z tohoto projektu výběr podstatného materiálu: 1. motivační list určený pro žáky, 2. listy určené jako metodika pro učitele projektu. Z obou prezentovaných listových materiálů je možno získat základní představu nejen o cílech a obsahu projektu, ale také o jeho organizaci a prezentaci. Odkaz na celý projekt se všemi detaily a s návrhy na rozvržení konkrétních tematických úloh pro jednotlivé skupiny žáků je uveden v Seznamu doporučených učebnic a literatury – in: PUMPR, V., BENEŠ, P., HERINK, J. K projektovému vyučování v chemii a zeměpisu na ZŠ. 2. Texty pro pedagogický experiment, Praha : Výzkumný ústav pedagogický, 2002, s. 22–40.


Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
doc
25.39 kB
Dokument
Příloha 1 – Pro žáky
doc
100.59 kB
Dokument
Příloha 2 – Pro učitele
doc
33.2 kB
Dokument
Příloha 3 – Seznam doporučené literatury

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
RNDr. Josef Herink

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Vazby na další články:

Téma článku:

Enviromentální výchova