Hodnocení žáků-cizinců

Vhodně zvolený způsob hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, mezi něž patří i cizinci a žáci s odlišným mateřským jazykem (OMJ), může výrazně podpořit motivaci a nastartovat cestu za školním úspěchem. Následující text analyzuje základní druhy hodnocení a jejich vhodnost ve vztahu k žákům-cizincům a je doplněn o praktickou ukázku.  

Za nejméně vhodný způsob hodnocení žáků-cizinců můžeme považovat hodnocení sociálně normované neboli klasické udělování známek na stupnici od jedné do pěti, kdy výsledky jsou interpretovány v závislosti na výkonu ostatních členů skupiny. Vzhledem k tomu, že žáci cizinci i žáci s odlišným mateřským jazykem jsou zatížení neznalostí (případně omezenou znalostí) jazyka a často pocházejí z odlišného socio-kulturního prostředí, srovnání s normou většinových žáků pro ně především při vstupu do české školy musí jednoznačně vyznívat v jejich neprospěch. Špatné známky při vstupu do neznámého prostředí mohou působit silně demotivačně, potažmo mohou ovlivnit sebepojetí a sebehodnocení žáka. Totéž ovšem platí i o dobrých, ale nezasloužených známkách. Ve snaze přistupovat k žákovi-cizinci empaticky může učitel začít dávat lepší známky, než si žák opravdu zaslouží. Ostatními spolužáky to může být vnímáno jako pozitivní diskriminace, která se ve výsledku obrátí proti samotnému žákovi-cizinci a negativně se podepíše na klimatu třídy. O něco spravedlivější se může zdát sociálně normativní hodnocení založené na předem stanovených a jasných kritériích, například dosažení určitého počtu bodů nebo procentuální úspěšnosti. Ovšem i tento zdánlivě spravedlivější způsob vychází z předpokladu, že všechny děti mají stejné startovní podmínky. U dětí, které na rozdíl od svých spolužáků překonávají jazykový handicap a často vstupují do vyšších ročníků české školy, aniž by prošly všemi předcházejícími třídami jako jejich čeští spolužáci a měly podobnou zkušenost, tento předpoklad jasně neplatí.  

Naopak individuálně normované hodnocení poskytuje možnost sledovat individuální pokroky žáka
a porovnávat je s předcházejícími výkony. Dokáže zaznamenávat i dílčí zlepšení a je tedy obzvláště vhodné pro žáky se specifickými vzdělávacími potřebami včetně žáků-cizinců,  kteří potřebují pozitivní odezvu a podporu především při vstupu do nového prostředí. Slovní hodnocení dává šanci popsat problematické oblasti, ale zároveň žák-cizinec má šanci zažít úspěch, což by mu sociálně normované hodnocení jen zřídka umožnilo. Mezi formy individuálně normovaného hodnocení patří mezi jinými slovní hodnocení, portfoliové hodnocení, vrstevnické hodnocení,  sebehodnocení, kontraktové učení, smlouvy o učení nebo mastery learning.

V následující úloze pro 5. třídu základní školy zaměřené na národní obrození  je pro hodnocení žáků-cizinců využito sebehodnocení, formativní hodnocení a slovní hodnocení.

Sebehodnocení poskytuje žákům zpětnou vazbu a sebereflexi a zároveň více žáky angažuje do procesu učení. Zkušenosti získané při sebehodnocení mohou u žáků později formovat tendenci  k sebevzdělávání a celoživotnímu učení.

Formativní hodnocení jednotlivých dovedností u žáků-cizinců dává možnost lépe podpořit učení se češtině jako druhému jazyku a vypíchnout oblasti, které již žák dobře zvládá (například čtení a mluvení), a podpořit dovednosti, které vyžadují více úsilí a delší čas na zvládnutí (například písemný projev).   

Slovní hodnocení umožnuje přátelskou formou zanalyzovat výkon žáka. Dává možnost vyzdvihnout dosažené úspěchy, a zároveň pojmenovat oblasti, které je třeba rozvíjet. Především na počátku vzdělávací cesty je třeba žákům-cizincům poskytnout dostatečnou oporu a dát do souvislostí všechny vlivy, které se odráží na jejich školním výkonu.  Nedílnou součástí slovního hodnocení je i doporučení, jak vylepšit problematické oblasti. 

Zadání úlohy a hodnocení naleznete v přiloženém souboru.