Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Struktura ŠVP ZV - tvorba učebních osnov
Odborný článek

Struktura ŠVP ZV - tvorba učebních osnov

Anotace

Jak má vypadat ŠVP ZV? Jakou formu volila jedna z pilotních škol? Co je potřeba udělat pro to, aby ŠVP ZV splňoval kritéria stanovená RVP ZV?

Pozn.: Příspěvek vznikl v době, kdy autor působil na jedné z pilotních škol jako zástupce ředitele, a vyjadřuje vlastní zkušenost školy s tvorbou ŠVP.


Pro koho je určen školní vzdělávací program pro základní vzdělávání?

Tvorba školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání přináší mnoho změn do klidných vod našich základních škol. Kromě klasické přípravy na výuku, opravování testů a písemných prací, plnění dozorů, účastí na poradách, pedagogických radách a třídních schůzkách, vedení pedagogické dokumentace apod. nám nabízí možnost něco samostatně vytvořit. Něco, jež se stane základním kamenem vzdělávání na našich školách.

Tento základní kámen však nelze vytvořit jen tak, bez systému. Musí jít o promyšlené, životaschopné a přehledné dílo, všem srozumitelné, do kterého je možné zasahovat po celou dobu jeho existence. Srozumitelnost díla je nutná, protože školní vzdělávací programy pro základní vzdělávání jsou určeny nejen pro vedení školy, učitele, další pedagogické pracovníky a jiné pracovníky dané školy, ale také pro rodiče žáků a samotné žáky. Laik, který si vezme do ruky školní vzdělávací program pro základní vzdělávání, se v něm musí umět orientovat.

Při tvorbě tohoto dokumentu pamatujme také na nově příchozí učitele, kteří nastoupí na naši školu. Hlavně oni musí co nejdříve porozumět filozofii školy, aby následně mohli své žáky vzdělávat tak, jak si samotná škola určila. Kardinální chybou by bylo, pokud by veškerá změna našeho školství zůstala jen na papíře a ve vyučovacích jednotkách by se vůbec neprojevila.

Struktura dokumentu

O školních vzdělávacích programech pro základní vzdělávání je možné napsat - co škola, to jiný dokument. Každá škola totiž může základní vzdělávání realizovat jinak. Ovlivňují to odlišné podmínky, které jednotlivé školy mají, ať se jedná o lokalitu, kde se škola nachází, velikost a vybavení školy či složení pedagogického sboru. Každá škola bude mít různě naplánované projekty či různé typy spolupráce. Dalším faktorem ovlivňujícím strukturu dokumentu jsou odlišné výchovné a vzdělávací strategie, jiný učební plán, různě nazvané předměty, odlišné charakteristiky a vzdělávací obsahy vyučovacích předmětů, jinak stanovená pravidla pro hodnocení žáků a autoevaluace školy.

V mnoha ohledech se školy samozřejmě budou obsahem svých dokumentů shodovat či budou vykazovat obdobné znaky. Existuje ovšem jeden faktor, díky němuž budou všechny školní vzdělávací programy pro základní vzdělávání stejné. Jedná se o jejich strukturu, která je závazná pro všechny školy v republice. Jak má tedy vypadat školní vzdělávací program pro základní vzdělávání? Které údaje má obsahovat? Jsou to:

  • identifikační údaje školy,
  • charakteristika školy,
  • charakteristika ŠVP,
  • učební plán,
  • učební osnovy,
  • hodnocení žáků a
  • autoevaluace školy.

Více informací je možno získat buď v samotném Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání, nebo přímo v Manuálu pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání .

Textová a tabulková část školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání

Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání bude nejen ve formě textové, ale i ve formě tabulkové. Části textové, jako například charakteristika školy, charakteristika ŠVP hodnocení žáků a autoevaluace školy, mohou být prokládány názornými tabulkami a zase naopak kapitola učební plán musí obsahovat textovou část v podobě poznámek k učebnímu plánu, kde bude vysvětleno vše podstatné, co z tabulky učebního plánu není patrné. Jak se zhostit kapitoly učební osnovy? Záleží na každé škole, můžeme ovšem nabídnout konkrétní příklad toho, jak mohou učební osnovy vypadat.

Učební osnovy

Učební osnovy jakéhokoliv předmětu musí obsahovat: název vyučovacího předmětu, charakteristiku vyučovacího předmětu a vzdělávací obsah vyučovacího předmětu.

Název vyučovacího předmětu

Záleží na každé škole, jak se rozhodne. Existuje několik možných cest, jak postupovat:

  • Každá vzdělávací oblast obsahuje vzdělávací obory - např. vzdělávací oblast Člověk a společnost obsahuje vzdělávací obory Dějepis a Výchova k občanství. Pojmenování vyučovacího předmětu může být totožné s názvem vzdělávací oblasti - v případě Člověk a společnost může vzniknout předmět Člověk a společnost. Nebo je možné předměty nazvat stejně, jako se nazývají jednotlivé vzdělávací obory, v našem případě tedy Dějepis a Výchova k občanství.

  • Ve škole může vzniknout předmět vytvořený integrací několika vzdělávacích obsahů jednotlivých vzdělávacích oborů. Jako příklad může posloužit integrace vzdělávacích oborů ze vzdělávacích oblastí Člověk a společnost či Člověk a příroda nebo integrace napříč dvěma oblastmi (Člověk a společnost a Člověk a příroda). Pak se v rozvrhu vyučovacích hodin mohou objevit názvy: Společenskovědní základ, Přírodovědný základ, Člověk v přírodě, Příroda a společnost apod.

  • Název vyučovacího předmětu může být totožný s názvem průřezového tématu za předpokladu, že se v něm ono průřezové téma bude realizovat. Příkladem může být Multikulturní výchova či Environmentální výchova.

  • Vyučovací předmět může vzniknout integrací několika průřezových témat a nově vzniklý předmět se může nazývat např. Globální výchova.

Varianty popsané ve výše uvedených bodech lze různě modifikovat a upravovat, nejsou jedinou možností realizace jednotlivých vyučovacích předmětů.

Ukázky názvů vyučovacích předmětů, které mohou vzniknout na jednotlivých základních školách
Český jazyk a literatura, Anglický jazyk, Německý jazyk, Matematika, Informatika, Dějepis, Výchova k občanství a zdraví, Zeměpis, Fyzika, Chemie, Přírodopis, Hudební výchova, Výtvarná výchova, Dramatická výchova, Tělesná výchova, Svět práce; volitelné předměty: Cvičení z českého jazyka, Cvičení z anglického jazyka, Cvičení z německého jazyka, Anglický jazyk (jako druhý jazyk), Německý jazyk (jako druhý jazyk), Cvičení z matematiky, Výtvarné činnosti, Hudebnění, Divadlo, Sportovní hry, Přírodovědné praktikum, Společenskovědní seminář, Programování - webmaster.

Charakteristika vyučovacího předmětu

Charakteristika vyučovacího předmětu představuje textovou část školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, ve které musí být uvedeno obsahové, časové a organizační vymezení předmětu a výchovné a vzdělávací strategie. Ve výchovných a vzdělávacích strategií se musí objevit klíčové kompetence. Nestačí je pouze uvést, je třeba jasně a srozumitelně vysvětlit, jakým způsobem budou v daném předmětu naplňovány

Např.: Ve vyučovacím předmětu XY povedu žáka k vyhledávání informací tím, že informace bude souběžně vyhledávat v encyklopediích, odborné literatuře, v odborných časopisech, na internetu a v různých druzích učebnic.)

V charakteristice vyučovacího předmětu může být uveden i plán metod, které se ve vyučovacím předmětu budou užívat. Zároveň by nemělo chybět zdůvodnění, v čem je tato metoda dobrá a co u žáka konkrétně rozvíjí

Např.: Ve vyučovacím předmětu XY se bude hojně používat metoda skládankového učení, s jejíž pomocí se žáci naučí pracovat v rozličných skupinách, budou vyhledávat a třídit informace, budou se podílet na diskusi v malé skupince, budou argumentovat, naučí se pochopit, propojovat a kriticky posuzovat získané informace a na jejich základě vyvozovat závěry.

Pokud ve vyučovacím předmětu bude realizováno průřezové téma, je nutné název tohoto průřezového tématu taktéž uvést v charakteristice vyučovacího předmětu.

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Ve vzdělávacím obsahu vyučovacího předmětu se musí objevit rozpracované očekávané výstupy předmětu (tyto výstupy musí být rozděleny do ročníků, popř. do delších časových celků), v návaznosti na výstupy rozpracované učivo, dále pak názvy tematických okruhů průřezových témat (pokud jsou v rámci tohoto vyučovacího předmětu realizovány) a případně další poznámky, které nějakým způsobem budou upřesňovat, konkretizovat či systematizovat vzdělávací obsah vyučovacího předmětu. Jak budou učební osnovy fyzicky vypadat, záleží na každé škole.

Mohou být zpracovány v textovém editoru nebo v tabulkovém procesoru. Pokud se škola vydá cestou textového editoru, ztratí možnost vzájemného funkčního propojení mezi jednotlivými částmi učebních osnov respektive dílčími vzdělávacími obsahy jednotlivých předmětů. A nejen to. Tabulkový procesor totiž umožňuje informace, uvedené ve sloupcích, třídit a řadit dle vytvořeného klíče, čímž je možno získat přehled o tom, co se kde a kdy v jednotlivých předmětech realizuje. V tabulce může a zároveň musí být nadefinováno: ročník, předmět, složka předmětu, klíčová kompetence, další klíčová kompetence, klíčové slovo či oborová (předmětová) dovednost, tematický okruh průřezového tématu, mezipředmětová vazba, očekávaný výstup oboru dle RVP ZV, očekávaný výstup předmětu, učivo, poznámka. Pojďme se podívat na názornou ukázku, jak může vypadat funkční vzdělávací obsah jednotlivých předmětů.

Ročník a předmět - je dobré je uvádět u každého rozpracovaného výstupu, protože pokud dojde k syntéze vzdělávacích obsahů několika předmětů, je třeba stále vědět, ve kterém předmětu a ročníku se daný výstup plní. Zároveň je takto možno třídit výstupy podle toho, v jakém ročníku se realizují, tzn. sloučit do jedné tabulky všechny výstupy z prvního ročníku, šestého ročníku apod.

Složka předmětu - vyučovací předmět se může dále členit na jasně definované části, které poskládané vedle sebe tvoří právě tento předmět. Příkladem může být Zeměpis (Geografie) a jeho členění na přírodní a společenskou složku nebo, Svět práce, který je tvořen těmito celky: Díly, Pěstitelské práce, Vaření a Volba povolání. Složka předmětu může též sloužit pro lepší orientaci při integraci několika oborů, např. v integrovaném předmětu Člověk v přírodě a společnosti mohou být složkami předměty názvy sloučených oborů (Přírodopis, Zeměpis, Dějepis, Výchova k občanství a Výchova ke zdraví).

Klíčová kompetence, další klíčová kompetence - pokud se klíčové kompetence nadefinují jednoslovně či pomocí nějaké zkratky tak, aby je bylo možno snadně vyfiltrovat (např. komunikace, problém či KK1, KK2 [číslo znamená pořadí klíčových kompetencích uvedených v RVP ZV] ), získá se skvělý přehled o tom, ve kterém ročníku, předmětu a u kterého výstupu se daná kompetence plní. Klíčové kompetence je možno rozpracovat i detailněji. Každá klíčová kompetence je složena z několika částí, v nichž je definováno, co žák na konci základního vzdělávání dokáže. Pokud se na škole vytvoří z těchto částí funkční přehledný systém, bude to jen ku prospěchu věci.

Klíčové slovo či oborová dovednost - každý předmět či obor obsahuje několik specifických dovedností, které během studia u žáků rozvíjí (např. v Matematice a jejích aplikacích měření a rýsování, v Dějepise orientace v čase, ve Výchově k občanství plánování apod.). Nemusí však jít o dovednost, ale pouze o systém slov, klíčových slov, s jejichž pomocí je možno předmět rozškatulkovat do více částí (v Zeměpise např. vesmír, kartografie, fyzická geografie, sociální geografie, regionální geografie; v Dějepise pravěk, starověk, středověk, novověk, 20. století apod.). Zde je ovšem nutno si dát pozor, aby nedošlo ke vzájemnému překrývání složky předmětu a klíčového slova. V tomto případě je lepší řídit se heslem: někdy méně znamená více. Vždy pamatujme na to, že nutností je, aby školní vzdělávací programy pro základní vzdělávání byly srozumitelné, všem naprosto jasné a aby se orientaci v nich nestala problémem.

Tematický okruh průřezového tématu - v tomto případě je nutné si opět jasně nadefinovat názvy, které se v tomto sloupci objeví. Je nutné si vymyslet takovou zkratku, která na první pohled prozradí nejen, o jaké jde průřezové téma, ale zároveň i o jaký tematický okruh průřezového tématu se jedná. Jako příklad uveďme Výchovu demokratického občana: VDO-OŠ (či VDO1), VDO-OS (či VDO2), VDO-OPŽ (či VDO3), VDO-DVR (či VDO4). V případě takovýchto zkratek je však nutné mít k nim někde v poznámce uvedenou legendu. Díky filtru, který je možno si v tabulkovém procesoru nastavit, může opět vzniknout souhrn toho, v jakém ročníku, předmětu a na jakém výstupu konkrétně se daný tematický okruh průřezového tématu plní.

Mezipředmětová vazba - zde stačí uvádět jen zkratky vyučovacích předmětů, které se realizují na škole, např. Fy, Ch, Čj.

Očekávané výstupy oboru dle RVP ZV - ty je též možno uvést do této tabulky, popř. souhrnně nad tabulku. Pokud budou v tabulce, je možno je uvádět celé tak, jak jsou zmíněny v RVP ZV, nebo opět vytvořit nějakou funkční zkratku. V tabulce však nemusí být uvedeny, pokud bude z očekávaných výstupů předmětů patrné, že jednoznačně vychází z očekávaných výstupů oborů stanovenými RVP ZV a plní je.

Očekávané výstupy předmětu - pro lepší přehlednost a snazší orientaci je nutné, aby výstupy byly stručné, jasné, aby obsahovaly v sobě propojení činnostního učení s aktivními slovesy, měly vazbu na klíčové kompetence, na cílové zaměření vzdělávací oblasti a určitým způsobem byly propojené se stanoveným učivem. V neposlední řadě se nesmí zapomenout na to, že musí být měřitelné.

Učivo - stanovit si učivo je velice těžké. Pro přehlednost a názornost je opět výhodou si učivo stanovit v podobě pojmů; např.:Český jazyk a literatura - povídka, román, slovní druhy, synonyma, Fyzika - gravitační pole, elektrický proud, odraz světla. Při samotném stanovování učiva je nutné umět veškeré pojmy hierarchizovat, tzn. vytvořit si z pojmů tzv. pojmovou mapu, která objasní, zda daný pojem je konkrétní či obecný. Je též nutné porozumět tomu, jaký je rozdíl mezi generalizací, pojmem a faktem.

Poznámka - do tohoto sloupečku je možné uvést cokoliv, co nebylo možno napsat do předchozích částí. Může se jednat o konkrétní činnosti, kterými žáci budou při plnění daného očekávaného výstupu předmětu procházet, může jít o výčet metod, další vazby na jiné výstupy apod. I v tomto případě ovšem platí: méně rovná se více.
Konkrétní informace se totiž mohou uvést až do tematického plánu, ve kterém je možno očekávané výstupy předmětu rozklíčovat do tzv. "podvýstupů", učivo roztřídit do konkrétnější podoby apod. Tematický plán zároveň plní funkci časového plánu, tzn. kdy který očekávaný výstup předmětu budeme plnit.

Ukázka sestavené tabulky pro tvorbu vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu
Ročník Předmět Složka předmětu KK Další KK Klíčové slovo Průřezové téma MP vazba OVO OVP Učivo Poznámka

Při takto sestavené tabulce učebních osnov je však nutné pamatovat na to, že tabulka se nesmí stát nepřehlednou tabulkou, které nikdo nebude rozumět. I když výše uvedený příklad by mohl k tomu směřovat, jde o čtyřletou praxi. K základním složkám (ročník, předmět, očekávaný výstup oboru, očekávaný výstup předmětu, učivo) postupně přibývaly další. Vznikly v rámci tvorby a ověřování pilotního ŠVP ZV. Záleží skutečně na každé škole, jak budou nakonec učební osnovy vypadat. Složky, které jsou zde navíc uvedené, se mohou objevit v jednotlivých tematických plánech, kde si je kantor může upravit podle své potřeby. Na druhou stranu je ovšem nutné zachovat jednotný systém, a to takový, že při nahlédnutí např. učitele dějepisu do tematického plánu učitele výtvarné výchovy bude hned zřejmé, co se po žákovi bude chtít a čím vším si žák musí projít, aby splnil vše, co se od něj očekává.

Informační zdroje:
Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání. Praha 2005.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha 2005.
Školní vzdělávací program ŠKOLA POROZUMĚNÍ. Praha 2004 a 2005.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Mgr. Jan Hoštička

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Člověk a jeho svět