Základní podmínkou Přátelské školy, která chce dostát své roli je, že ponechává otevřené dveře nejen pro děti, ale i komunitu a stává se tak postupně místem, kam se děti vrací v roli dospělých ze stejných důvodů (tedy pro nové informace a dovednosti), po celý svůj život. Otevřené dveře školy nejen pro děti, ale i pro rodiče, členy komunity s nabídkou vzdělávacích programů, ale i prostého setkávání a trávení volného času můžeme nazvat pedagogickou dimenzí Školy přátelské dětem.
Děti do školy přináší z rodiny a komunity své přesvědčení, víru, znalosti, očekávání a chování, ale rovněž ze školy odnáší domů a obohacují své rodiny a komunitu o nové informace, postoje, dovednosti a chování. Děti tak tvoří most v podobě dynamického procesu mezi školou, rodinou, komunitou a světem.
Obdobně je tomu i s další nabídkou služeb pro děti i rodiče, jako jsou různá poradenství, servis krizové intervence apod., která by měla být předsunutá do první linie kontaktu s dětmi a rodiči. Posledně jmenovaný důvod je společný se sociální dimenzí.
Škola přátelská dětem s respektem participace dětí může iniciovat a realizovat širokou kulturní, sportovní a zájmovou nabídku různých akcí a vzdělávacích programů, které významně zvyšují kvalitu života v komunitě, tím, že budují pozitivní vztahy, komunikaci a podporují společný zájem komunity.
Podmínkou je, že rodiče i komunita jsou zahrnuti do širšího vedení školy a mohou spolurozhodovat o všech aspektech života.
Přátelské školy stejně tak, jako školská obec, kterou tvoří děti různých věkových skupin, učitelé, vedení školy a nepedagogičtí pracovníci.
Role vedení školy
• podpora výchovně – vzdělávacího procesu, který facilituje školní úspěšnost každého dítěte
• kultivace vědomí komunity, že všechny součásti školy posilují sociální klima komunity a participují na společném prospěchu
• rozšiřovat demokratickou participaci dětí, která představuje významný sociální kapitál
• podporovat rozvoj vzdělávání rodičů
Role učitelů
• dbají na své zdraví, vitalitu a rozvoj své profesionality
• usilují o efektivní a dobře fungující učební metody
• přispívají ke vzdělávání rodičů, komunity
Profesionální rozvoj učitelů
• spolupráce s rodiči, rodinami a komunitou
• dynamika rodiny a netradiční struktura rodiny
• komunikace mezi školou, rodinou a komunitou
• odstraňování bariér mezi školou a rodinou
• enviromentální výchova
• multikulturní přístup a práce s rozmanitými kulturami
Role rodin
• škola přátelská dětem je škola přátelská rodinám
• hlavní způsob komunikace se školou
• integrující role při vzdělávání dítěte
• rozhodování o typu vzdělání, doučování, nepovinných předmětech atd.
• podpora školy k zajištění dalších aktivit
V souvislosti s rolí rodin, je třeba zdůraznit, že mnoho rodičů nemá dostatek informací týkajících se zdravého životního stylu školáka, domácí přípravy a jen s obtížemi mohou na samém začátku plnit dobře svoji roli v nejlepším zájmu dětí. Proto je vhodné, aby každá Přátelská škola ještě před nástupem dětí do prvních ročníků připravila pro rodiče neformální setkání s učiteli a také formou mediálních výstupů či tištěných publikací poskytovala rodičům nové informace.
Již samo toto gesto je přátelské a přispívá ke zvýšení motivace rodičů o školní docházku a změnu podmínek, které čekají na rodinný život se školákem. (Manual 2009)
Zásadou programu podpory zdraví ve škole – tedy tzv. Zdravé školy, který se bohužel nepodařilo rozšířit ani na polovinu, natož na většinu škol v České republice je také zásada, že škola podporující zdraví usiluje o to, aby se v zájmu vytvoření a udržení demokratického charakteru své komunity zpřístupnila veřejnosti a obci, jejich organizacím a představitelům, a na základě vztahů s nimi se postupně stala přirozeným kulturním a vzdělávacím střediskem obce. (Havlínová a kol. 1998) Dnes lze konstatovat, že stejná zásada může být aplikována i na model Přátelské školy, která
v rámci respektu nejlepšího zájmu dětí chce také fyzicky přiblížit dětem i služby, které mohou v průběhu dne urgentně potřebovat.
Jde např. o různá poradenství, ale také nabídku krizové intervence pro děti ohrožené jakoukoli formou násilí a také intervence na podporu duševního zdraví dětí. Posledně jmenovaná intervence se jeví být v posledních letech velmi důležitá; tak, jak přibývá počet dětí s rozmanitými psychosomatickými stesky, problémy se zvládáním stresu, řešením konfliktů s vrstevníky, depresivní symptomatologií, záměrným sebepoškozováním a sebevražedným chováním, zdá se, že intervence na podporu duševního zdraví dětí snad nemůže být ani umístěna v komunitě kdekoli jinde. Ztížený a oddělený přístup k takové službě bývá – jak ukazuje řada průzkumů – jednou z hlavních příčin, pro kterou ji děti nevyhledávají, a často ani fyzicky nemohou. Až jedna třetina školáků uvádí, že někdy cítila potřebu odborné intervence, ale ta nebyla naplněná. To je zásadní varování, které primární a sekundární prevenci na ochranu duševního zdraví dětí jistě předsune do první linie kontaktu.
Mezi prvními, kdo spojoval vizi školy pro 21. století (století nenásilné kultury a výchovy – pozn. autorky) s rozšířením její funkce ve vzdělávací středisko obce, byl tým autorů jednoho z návrhů komplexního programu transformace ve vzdělávání v ČR (NEMES 1991). Tento návrh je stále aktuální. Jeho základní tezí je, že se rozšiřuje funkce školy o další druhy činností, tak i o další skupiny uživatelů, kterým slouží. Slouží tedy nejen žákům, ale i mládeži, rodičům, občanům komunity včetně seniorů s nabídkou dalšího vzdělávání, sebevzdělávání a nabídkou kulturních a sportovních aktivit. Tím se ze školy, která v uzavřeném režimu pracuje od 8 do 15 hodin stává přátelský vzdělávací prostor otevřený třeba
od 6 do 22 hodin.
Na takové přeměně budou profitovat všechny tři dimenze: pedagogická, ekonomická a sociální. Je pochopitelné, že škola se musí otevřít vnějším partnerům, mezi kterými bude dominovat obec, další vzdělávací a kulturní zařízení, zdravotní ústav a hygienická stanice, neziskový sektor, zájmová sdružení, mateřské školy, poradenská pracoviště, helpline pro děti a rodiny, krizová centra apod.
Škola přátelská dětem samozřejmě podporuje zdravé učení, respektování denního kolísání biorytmů u dětí, schopnost délky záměrné pozornosti a tomu odpovídající organizace a struktura vyučovací hodiny, režim přestávek a rozvrh hodin a také prvky relaxace dětí ve škole na straně jedné a na straně druhé pohoda školního prostředí, např. estetický vzhled učebny, školní nábytek, osvětlení, hlučnost, tepelná pohoda, školní aktovka atd. Informace o zdravém učení a zdravém školním prostředí by neměly být pro rodiče ani pro komunitu tabu. Participace dětí i názory rodičů mohou být právě na tuto oblast primárně zaměřené a přátelský postoj školy v těchto otázkách může být dobrým motivem k partnerství s rodinou. Škola, která dětem a rodičům předkládá exteriér i interiér školy a způsob vyučování jako kamenný řád, bude jen obtížně motivovat děti, jejich rodiny a komunitu ke spolupráci a partnerství.
Článek je zpracován na základě metodické příručky Škola přátelská dětem. Stručný průvodce manuálem UNICEF pohledem nejlepšího zájmu dětí. MUDr. Eva Vaníčková, CSc., Věra Faierajzlová, MUDr. Marie Nejedlá, Jana Votavová. UK v Praze – 3. LF, 2012. ISBN 978-80-260-2883-3.
Publikace vznikla v rámci projektu MZ OZS 6/313/2012.