V případě ozbrojenému konfliktu jsou obě strany povinny za všech okolností respektovat ustanovení mezinárodního válečného práva (synonyma jsou „právo ozbrojených konfliktů“ či „právo humanitární“) a zajistit jejich zachovávání ze strany všech svých příslušníků. Přitom je lhostejno, zda jde o válku vyhlášenou či nikoli, zda je použití síly legální nebo nelegální, rovněž porušování tohoto práva protivníkem nemění nic na povinnosti druhé strany tato ustanovení zachovávat. Vážné porušení mezinárodního válečného práva představuje válečný zločin. Následující principy stručně zachycují základní zásady obsáhlého systému práva ozbrojených konfliktů.
Významný deník nabídl národní společnosti, aby u příležitosti svého výročí představila některé ze svých členů. Výkonná rada navrhne na základě výboru řidiče sanitky, který je u záchranné služby zaměstnán již 15 let. Avšak někteří z neplacených členů se postaví proti návrhu. Argumentují, že placený zaměstnanec není skutečným reprezentantem národní společnosti, protože jeho postavení se neslučuje s principem dobrovolnosti.
V blíže nespecifikované zemi byla do oběhu uvedena petice odsuzující mučení, kterou již podepsala řada soukromých iniciativ zasazujících se o lidská práva.
V průběhu záchranné operace, jejímž úkolem je pomoci obětem zemětřesení, objeví zaměstnanec národní společnosti přítele, který má zlomenou nohu. Ačkoliv se v blízkosti nalézají oběti se závažnějšími zraněními, postará se zaměstnanec nejprve o přítele a odveze ho do nemocnice. Když je za své jednání podroben kritice, hájí se tvrzením, že šlo přeci o přítele v nouzi a že by tak či tak nebyl schopen pomoci všem obětem.
V zemi dochází k vážným nepokojům (stávky a studentské demonstrace následované vojenským zásahem). Národní společnost je velmi aktivní, dobře známou a má vysoký kredit. Jednoho dne se u dveří oblastního spolku NS objeví vojenský zběh a žádá ochranu, respektive úkryt do té doby, než bude schopen opustit zemi. Je v relativně špatném stavu: má zlomenou ruku a strávil již několik dní bez jídla.
Národní společnost je vyzvána, aby pomohla studentům zraněným při demonstraci. Společnost odmítne s poukazem na skutečnost, že studenti patří ke skupině, která národní společnost soustavně kritizovala a napadala obviněními z úzkých vztahů s vládou.
Cesta vedoucí z Gibusu, hlavního města země Civilago, do Nicolita prochází oblastí, v níž se bojuje. Oblast však žádná ze stran (armáda ani bojůvky) plně nekontroluje. MVČK [2] i národní společnost cestu pravidelně při plnění svých humanitárních úkolů využívají. Zranění vojáci i partyzáni občas sejdou k silnici a žádají, aby byli odvezeni do nejbližší nemocnice. Obvykle jsou ozbrojení a bez ohledu na to, ke které straně náleží, odmítají zbraň na cestu do nemocnice odložit.
Hlavní město provincie Sin Beber leží na úpatí sopky. Město kontroluje armáda, svahy sopky však obsadili partyzáni. Oblasti jsou spojeny mostem, jenž má pro obě strany mimořádný strategický význam, a proto si ho každá ze stran chce uzurpovat výhradně pro sebe. Jedné noci armáda most překročí a pokusí se získat kontrolu. Po zuřivém boji zůstane na straně kontrolované partyzány větší počet zraněných vládních vojáků. Velitel kontaktuje Červený kříž a žádá, aby jeho záchranáři pomohli zraněné vojáky evakuovat. I když sanitní vozy národní společnosti nemají dost pohonných hmot, odmítají nabrat z armádních dodávek, aby si to partyzáni nevyložili jako příslušnost k jedné straně konfliktu.
Diskutovaným principem je zde princip dobrovolnosti. Práce Červeného kříže je postavena na nezištném poskytování pomoci. Všechny aktivity pracovníků Červeného kříže a Červeného půlměsíce, a tím i instituce jako celku, jsou prováděny výhradně v zájmu obětí. Princip dobrovolnosti nemusí vždy znamenat, že lidé za svou práci neobdrží žádný plat. Povaha činnosti Hnutí a potřeba profesionality vyžaduje stálou dostupnost odborníků. V tomto případě skutečnost, že se jedná o člověka, jenž je za svou práci honorován, nehraje žádnou roli. Důležité je, zda svou práci vykonává z nezištných pohnutek či nikoliv.
Jakákoliv forma mučení je ve zřejmém rozporu s principy Hnutí, zvláště s principem humanity, který vyžaduje „předcházet a zmírňovat utrpení“. V tomto případě je klíčovým slovem slovo předcházet – Hnutí musí svými aktivitami předcházet utrpení. V řadě oblastí je prevence nekonfliktní: hygiena, očkovací kampaně atd. V politicky citlivých tématech by však měla být pečlivě zvažována. V takových případech by si Hnutí mělo zvláště připomínat princip neutrality. Soukromé iniciativy zasahující se o lidská práva mívají politická pozadí a angažují se v politických sporech. Neutralita vyžaduje „nezasahování“. Členové se musejí vyvarovat příklonu k jedné či druhé straně konfliktu a nesmějí se účastnit sporů politického, rasového, náboženského nebo ideologického rázu. MVČK opakovaně zdůrazňuje úplný zákaz mučení na celém světě. Vyzval národní společnosti, aby ve svých zemích iniciovaly ratifikace mezinárodních smluv týkajících se problematiky mučení nebo připravily jiné akce na podporu úplného zákazu mučení. Pozice Hnutí v této otázce je, že jednotlivé složky by se měly účastnit pouze takových akcí, jež nemohou vyvolat rozpory nebo zapříčinit, že se určité skupiny a jednotlivci stanou terči obvinění a ostouzení.
V tomto případě nás princip humanity zavazuje, abychom zběhovi pomohli. Musí být nasycen a je třeba ošetřit jeho zraněnou ruku. Národní společnost však nemá žádné právo asistovat zběhovi při jeho útěku za hranice. Doporučení pro takový postup není možno nalézt ani v principech. Princip nezávislosti mimo jiné stanoví, že národní společnost „podléhá zákonům platným v příslušné zemi“. Ve všech státech je dezerce zločinem. Národní společnost může zběhovi slíbit, že učiní všechna nezbytná opatření, aby s ním v případě uvěznění bylo jednáno v souladu s jeho právy.
Tématem je odmítnutí národní společnosti poskytnout pomoc. Protože odmítnutí bylo motivováno výhradně politicky, je v přímém rozporu s principem nestrannosti. Navíc zde můžeme nalézt aspekt osobní averze vůči obětem. Základní myšlenkou Hnutí je pomoci všem – příteli či nepříteli. Byly výpady studentů oprávněné? Pokud ano, jedná se o exemplární příklad, kam může účast Hnutí na sporech vést – ke ztrátě důvěry jedné nebo více skupin společnosti.
Poslání Červeného kříže nedává těm, kteří je plní, mnoho možností výběru. Nelze minout zraněného bez povšimnutí. Pokud mohou být vojáci či partyzáni ošetřeni na místě, problém je vyřešen. Vyžaduje-li jejich zdravotní stav ošetření v nemocnici, musí je Červený kříž do nemocnice dopravit. Zranění však musejí své zbraně nechat na místě. Jiným řešením by mohlo být použití dopravního prostředku, který nenáleží Červenému kříži a který by v určité vzdálenosti sanitní vůz následoval. Dopravní prostředky (a cestující v nich) převážející sice zraněné, ale ozbrojené kombatanty [4], mohou být považovány za vojenské cíle a stát se terčem útoku. Porušují princip neutrality.
Dvě poznámky na okraj:
Z etického hlediska je zřejmé, že dobrovolníci by měli přijít na pomoc zraněným vládním vojákům, nicméně nemohou se sami při plnění úkolu vystavovat nebezpečí ztráty života. Nebezpečí vyvstává zvláště, když si uvědomíme, že povstalcům je podobná služba nepřístupná, což u nich může vyvolat agresivní reakci. Pro pracovníky Červeného kříže nastává dilema: buď budou riskovat své životy, nebo když si uvědomí omezení své schopnosti se angažovat, přehodnotí rozhodnutí sloužit národní společnosti. V každém případě se jedná o záležitost osobní volby. Principy, o které se mohou opřít, jsou: humanita, neutralita a dobrovolnost.
a) Koncept neutrality a nestrannosti je podobný, protože oba principy se vztahují na situace, kdy se lidé nebo myšlenky nacházejí ve sporu. Jejich uplatňování vyžaduje velkou dávku sebezapření a obezřetnosti. Neutrální znamená „ani tak, ani tak“. Neutrální člověk nekoná; zdržuje se postavit na jednu ze stran. Nestranný člověk je ten, který koná, ale bez upřednostňování, vybírá na základě předem stanovených pravidel a usiluje se být objektivní. Nahlíženo z pozice principů Hnutí, neutralita a nestrannost mohou být chápány následovně:
Princip neutrality vyžaduje, aby se daná osoba nepodílela na sporech politického, rasového, náboženského nebo ideologického rázu. Neutralita však v Hnutí neznamená pasivitu; neutrální člověk koná, ale pouze v zájmu obětí, čímž si zachovává důvěru všech stran. Nestrannost je principem pozitivní akce: konat a dávat bez diskriminace. Znamená to pomoci každému podle míry jeho utrpení a podle potřeb. Nestrannost je základní charakteristikou práce Červeného kříže.
b) Na první dojem by odpověď zněla „ne“. Při důkladnějším zvažování by se o podpoře dalo hovořit, pokud by získané prostředky měly být určeny výhradně pro zdravotnické účely, tj. nákup obvazového materiálu, zřizování krevních bank nebo civilní ochranu. V takovém případě národní společnost následuje princip humanity, který zavazuje „předcházet a mírnit utrpení“. Kdyby však měly být získané prostředky využity pro nákup vojenského zařízení nebo kdyby měly být poskytnuty přímo vojákům, odpověď by musela znít „ne“, protože národní společnost, jež by svou armádu podporovala ve zbrojení, nerespektuje poslední větu definice principu humanity. Účastní-li se národní společnost fundraisingových kampaní ve prospěch oddílů národní obrany, bude pro ni dosti obtížné deklarovat sounáležitost s principem nestrannosti, který vyžaduje „nečinit rozdílu“. Nemůže se odvolávat ani na dodržování principu neutrality, který stanoví, že je zakázáno „stavět se ve sporech na jednu ze stran“. Národní společnost by se podílem na válečném úsilí zbavila i možnosti hovořit o „uchování své autonomie“, což je základním požadavkem principu nezávislosti.
____________________________________
[1] Národní společnost Červeného kříže/Červeného půlměsíce
[2] Mezinárodní výbor Červeného kříže
[3] Fundraising je získávání financí pro fondy, nadace, projekty od sponzorů.
[4] Příslušník ozbrojených sil s bojovým posláním
Aktivita je převzata z publikace Český červený kříž. Diseminační manuál. Praha : Český červený kříž, 2001.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Mezinárodní humanitární právo ve výuce.
Ostatní články seriálu: