Metodika skupinové práce a její hodnocení u žáků střední školy

Na to, jak evaluovat skupinovou práci žáků, existuje mnoho názorů. Jelikož ve škole působím jako koordinátor tvorby ŠVP pro nižší stupeň gymnaziálního vzdělávání, je mým úkolem svým kolegům metodicky poradit, jak organizovat a hodnotit nebo nehodnotit skupinovou práci žáků. Proto jsem v rámci vlastních vyučovacích metod začala zařazovat skupinovou práci a její hodnocení u žáků střední školy.

Vycházela jsem při tom z dlouholetých zkušeností své vlastní pedagogické praxe s kategorií žáků věkové kategorie 15 - 19 let. Bylo tedy rozhodující, aby skupinová práce pro všechny žáky dané třídy byla motivující, přiměřeně náročná a zejména jim poskytovala zpětnou vazbu. Také bylo nutno zadání skupinové práce koncipovat tak, aby žáci po splnění úkolu a jeho prezentaci prošli rozvíjením klíčových kompetencí. Zároveň jsem se musela vypořádat i s otázkou, jak budu žáky hodnotit. Vyhodnotím slovně pouze nejlepší skupinu? Tím budu rozhodně demotivovat pro další skupinovou práci skupiny ostatní (nutno brát v úvahu věkovou kategorii žáků - starší žáci vesměs neradi vyvíjejí soutěžní aktivity, když výsledným efektem není známka). Aby žáci respektovali skupinovou práci jako standardní vyučovací metodu a skutečně pracovali "s nasazením", domnívám se, že by měli zámku vždy obdržet. Dospěla jsem tedy k názoru, že budu muset ohodnotit známkou každého žáka třídy v rámci každé pracovní skupiny.

Metodický postup:

Vyučující zadá následující úkoly (10 minut):

1. Rozdělení žáků třídy na max. 4 - 5 skupin (ve skupině 5 - 7 členů - podle počtu žáků ve třídě, žáci si skupiny tvoří sami).
2. Jednotlivé skupiny mají možnost si vybrat ze 3 - 4 témat.
3. Důkladnou přípravu na vybrané téma žáci uskuteční jako domácí úkol. Připraví si materiály k danému tématu - z internetu, novin, odborných publikací apod., také si promyslí strategii vlastního zpracování tématu a samozřejmě vybrané téma prostudují.
4. Žáci jsou seznámeni se způsobem hodnocení a jeho kritérii.

V následné vyučovací hodině:

1. Žáci ve skupinách již zpracovávají vybrané téma na flipchartový papír.
2. Mohou využít ještě odborné publikace či informace z internetu (záleží na vybavení školy).
3. Využívají konzultace s vyučujícím.

V další vyučovací hodině:

1. Každá skupina žáků provede prezentaci svého úkolu (je dobré docílit stavu, kdy se na prezentaci podílí všichni členové skupiny - prokazují tak svůj odborný přínos na společném úkolu).
2. Vyučující vždy po prezentaci skupiny provede hodnocení každého žáka skupiny - známkuje jeho odborné znalosti, případně pokládá doplňující otázky.
3. Po prezentacích všech skupin pak vyučující vybere písemně zpracované hodnocení od každé skupiny žáků (zodpovídá za to koordinátor skupiny), přidělí po vzájemné diskusi ve skupině známky podle předem známých kritérií.

   1. Obr.

    

4. Vyučující seznámí žáky s výsledky celkového hodnocení - každý žák získává dvě známky - první je ohodnocením odborných znalostí a kompetencí - hodnotí učitel, druhá hodnotí originální řešení úkolu a uplatnění kreativních přístupů jednotlivých členů skupiny žáků - hodnotí žáci sami. 

   2. Obr.

    

5. Vyučující určí, jakou váhu přikládá svému hodnocení a jakou váhu hodnocení, které provádějí žáci sami.

Přínosy skupinové práce a jejího hodnocení

1. Prohloubení odbornosti žáků - dávají do souvislostí své znalosti z vyučovacích hodin se skutečnou praxí.
2. Osvojení klíčových kompetencí žáků (k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské i pracovní) zcela přirozenou formou.
3. Získávání zpětné vazby žáků - žáci mají možnost porovnat svůj aktuální výkon s ostatními žáky v rámci jedné vyučovací hodiny, což není v současném středním školství zcela běžné.
4. Výrazné posílení motivace žáků pro další vzdělávání v daném vzdělávacím oboru.
5. Velmi pozitivní vnímání možnosti účastnit se vlastního hodnocení.
6. Výrazný efekt pro vlastní učení ve srovnání s klasickou frontální výukou - tím, že je žák spolutvůrcem daného tématu, tak si lépe a důkladněji dané téma skutečně zapamatuje.

Rizika realizace skupinové práce a jejího hodnocení

1. Mnohem větší časová náročnost na přípravu, zejména na přípravu způsobu hodnocení a stanovení kritérií hodnocení. Nelze vymyslet systém hodnocení skupinové práce, který by byl v tomto směru dokonalý.
2. Pokud se vyučující důkladně nepřipraví, nemusí vždy zvládnout skupinovou práci v naplánovaném čase a nemusí docílit výše jmenovaných přínosů.
3. Skupinovou práci je bezpodmínečně nutné si naplánovat do tematického plánu vyučovacího předmětu vzhledem k četnosti její realizace. Mé dosavadní zkušenosti svědčí o tom, že u věkové kategorie žáků 15-19 let prakticky neexistuje riziko nesplnění tematického plánu, když začleníme skupinovou práci žáků jedenkrát, maximálně dvakrát za pololetí.
4. Pouze slovní hodnocení skupinové práce není u této věkové kategorie vhodné. Pokud budeme hodnotit známkou jen členy vítězné skupiny, výrazně tak demotivujeme ostatní skupiny v další skupinové práci.

Zkušenosti se sebehodnocením žáků při skupinové práci

U devatenáctiletých žáků bylo od počátku zřejmé, že při sebehodnocení ve skupinové práci mají tendenci k nivelizovanému přístupu, tzn. že se snaží nikoho nepoškodit a přidělovat hodnocení výborné. Poučila jsem se z toho a při další práci jsem žákům vysvětlila, že smyslem jejich sebehodnocení je umět přijmout názor jiného a že je důležité umět chyby i nedostatky člena skupiny vysvětlit konstruktivně, tak aby výtky byly poučením.

Při další skupinové práci byli žáci schopni rozlišit mezi stupněm výborný a chvalitebný, což považuji za úspěch. Musím ale připomenout, že je na profesionalitě učitele, jak intenzivně bude žáky pro sebehodnocení ve skupině motivovat. Je zapotřebí vzít v úvahu, že devatenáctiletí žáci doposud nebyli zvyklí na sebehodnocení ve skupině. Jejich znalostní a kompetenční schopnosti při opakování tematického celku formou skupinové práce jsou ale již na dobré úrovni, takže bych těžko sama hodnotila výkon žáka jako nulový (tedy ohodnoceno známkou 4 - 5). Dalším mým cílem je motivovat žáky pro sebehodnocení v rámci klasifikační stupnice 1 - 3.

Jinak probíhalo sebehodnocení ve skupinové práci u osmnáctiletých žáků. S těmi jsem skupinovou práci započala jako druhou v pořadí, takže jsem již měla nějaké zkušenosti. I v této kategorii žáků jsem ale na počátku skupinové práce vysvětlila smysl sebehodnocení ve skupině. Dokázali na poprvé rozlišit výkony ve skupině v rámci klasifikace 1 - 3. Rovněž i zde ale připomínám, že tito žáci měli velmi slušné znalosti i kompetence a také se jednalo o opakování tematického celku s domácí přípravou. U této věkové kategorie byla patrná větší odvaha zdůvodnit přidělené hodnocení a trvat na něm. Já mohu jen potvrdit, že to bylo v souladu s kvalitou podaných výkonů žáků v jednotlivých skupinách. Rovněž tito žáci během skupinové práce projevovali silnější zaujetí a intenzivněji vnímali samotný prožitek ze skupinové práce.

Hodnocení klíčových kompetencí

Ve vztahu ke svým dosavadním zkušenostem s výukou formou skupinové práce jsem se hodnocením KK nezabývala, jelikož KK u věkové kategorie žáků 18 - 19 let jsou vybudované, pouze se prohlubují. Při jednotlivých prezentacích skupinové práce, ale i při vlastní skupinové práci se v plné míře KK u jednotlivých členů skupin projevily. KK vnímám jako celek se znalostmi žáka. Například KK k učení projevili všichni žáci ve skupinách na velmi dobré úrovni. Každý učitel bude muset přijít na svůj systém, jak postihnout v hodnocení znalosti i ostatní KK žáka. Na to ustálený recept nelze nalézt. Je důležité si ale uvědomit, že v Charakteristice předmětu ŠVP, např. pro ZŠ a nižší stupeň gymnázia, máme všichni rozpracovány výchovné a vzdělávací strategie, které se odvíjejí od KK žáka. Je zapotřebí pouze si uvědomit, které KK ve svém vyučovacím předmětu naplňuji (kdo si vytvořil osnovy předmětu i s KK, má nyní jednodušší cestu při sestavování pravidel a kritérií hodnocení žáka). Tyto KK je pak zapotřebí zohlednit v hodnocení žáka v daném předmětu, projektu atd. Pro základní vzdělávání (a nižší stupeň gymnázií) mohu pouze doporučit zavedení žákovského portfolia, kde žák spolu s učitelem si porovnají názory na úroveň dosahovaných KK žáka. Osobně budu uvažovat o zavedení žákovského portfolia i na středních školách, až bude mít škola vytvořený ŠVP.

Doporučení

Velmi se osvědčilo využít skupinové práce žáků na procvičení, zopakování, prohloubení odučených tematických celků. To zaručuje skutečnost, že se tato metoda práce před žáky věkové kategorie 15 - 19 let "neokouká" a tím pro žáky zůstává stále motivující.