Jednou z velmi důležitých činností v průběhu výchovně vzdělávacího procesu je hodnocení žáků a činnosti s tím spojené. Popis těchto činností je i povinnou součástí školních vzdělávacích programů. Jak ovlivnila kurikulární reforma přístup k hodnocení žáků v těchto školách, jaká jsou specifika a jak hodnocení žáků v těchto školách probíhá, lze usuzovat na základě spolupráce VÚP s osmi pilotními málotřídními školami, které již druhým rokem vyučují podle svých školních vzdělávacích programů ve všech ročnících. V článku jsou uvedeny ukázky ze školních vzdělávacích programů a dalších pracovních materiálů těchto škol.
Lze říci, že školy se při práci na školních vzdělávacích programech a jejich následném ověřování více zamýšlely nad významem i způsoby hodnocení a v některých případech vlivem tohoto promýšlení učitelé objevili další možnosti v evaluaci, nacházeli jinou slovní zásobu a zaměřovali se na širší okruh, včetně hodnocení sociálního klimatu ve třídě i ve škole. Pozornost se ve školách zaměřuje především na hodnocení dosažené úrovně naplňování očekávaných výstupů a rozvoje klíčových kompetencí. Větší pozornost začala být rovněž věnována sebehodnocení a vzájemnému hodnocení žáků. I když ve většině škol byly tyto způsoby již dříve užívány, ukazuje se, že především díky práci na ŠVP je nyní způsob hodnocení na školách promyšlenější a propracovanější.
Většina pilotních škol používá kombinaci klasifikace a slovního hodnocení. Konkrétní způsoby se v jednotlivých školách liší. Slovní hodnocení převažuje v nižších ročnících (v 1. a 2. nebo pouze v 1. ročníku), ve vyšších ročnících pak školy užívají klasifikaci, v některých případech ve vyučovacích předmětech jako je hudební výchova, výtvarná výchova a tělesná výchova aplikují slovní hodnocení i v těchto vyšších ročnících.
Zvláště u slovního hodnocení, které dává oproti klasickým známkám daleko širší možnosti, umožňuje charakter práce a podmínky v málotřídních školách, složení a počet žáků a především „domácké prostředí" ve škole, užívat neformálnější a bezprostřednější formu tohoto hodnocení. Jako velmi vhodné se slovní hodnocení ve všech ročnících osvědčilo u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Zajímavý je i způsob, kdy jsou sice žáci od 3. ročníku posuzováni klasifikací, ale kromě vysvědčení dostávají žáci vyšších ročníků ještě školní formulář se slovním hodnocením.
Určitým problémem, který se v některých školách objevil, je fakt, že ne vždy jsou na nové způsoby, především slovní hodnocení, připraveni rodiče a v tomto směru jsou školy nuceny více pracovat s rodičovskou veřejností. Ukázkou, jak získat a popř. ovlivňovat názor rodičů na slovní hodnocení, je i dotazník pro rodiče, kterým škola zjišťovala jejich názor a spokojenost s tímto způsobem.
Ukázka 4 - dotazník pro rodiče
Důležitým předpokladem pro objektivní a spravedlivé hodnocení je, aby škola měla vypracována pravidla, se kterými jsou žáci předem seznámeni. Při jejich vytváření školy vycházely z toho, že cílem hodnocení je poskytnout žákovi zpětnou vazbu. Hodnocení nesmí být pro žáka v žádném případě hrozbou nebo trestem za chybu nebo omyl. V řadě škol se na vytváření těchto pravidel podílejí sami žáci, především ve vyšších ročnících, k čemuž dávají specifické podmínky málotřídních škol významnou možnost. Mezi uváděná pravidla hodnocení patří například to, že žáci znají požadavky před testy, shrnujícími pracemi apod., znají předem pravidla, nejsou překvapováni zkoušením, mohou se k hodnocení učitele vyjadřovat.
Ukázka 5 - pravidla hodnocení žáků
Kromě takto obecněji pojatých pravidel mají některé školy ještě rozpracovaná samostatná pravidla pro použití slovního hodnocení a pravidla pro použití klasifikace. Ukázkou toho, jak je možné pracovat při hodnocení se žáky se specifickými poruchami učení, je rozpracování tolerancí v evaluaci těchto žáků.
Ukázka 6 - pravidla pro použití slovního hodnocení a klasifikace
Ukázka 7 - rozpracování tolerancí pro hodnocení žáků se SPU
Kromě podrobně rozpracovaného popisu klasifikačních stupňů a kritérií hodnocení žáků mají některé školy vytvořena např. i kritéria pro hodnocení skupinové práce či kritéria pro hodnocení ústní prezentace. Se všemi těmito kritérii jsou žáci i rodiče předem seznámeni, což má velký význam pro průhlednost a objektivitu hodnocení. Velmi se osvědčilo i vytváření konkrétních kritérií hodnocení k dané problematice, např. před zahájením projektu, případně před jinými dlouhodobějšími aktivitami, na čemž se mohou podílet i sami žáci. Zvláště menší žákovský kolektiv v málotřídní škole k tomu dává velkou příležitost.
Ukázka 8 - popis klasifikačních stupňů
Ukázka 9 - kritéria hodnocení žáků
Ukázka 10 - kritéria hodnocení skupinové práce a ústní prezentace žáků
Významnou složkou, na jejíž rozpracovávání se školy (tedy i málotřídní školy) v současné době zvláště zaměřují, je hodnocení naplňování očekávaných, resp. školních výstupů a rozvoje klíčových kompetencí. Tato otázka velmi úzce souvisí s problematikou sebehodnocení žáků (viz www.rvp.cz/sekce/290, příspěvek Sebehodnocení žáků), a to především proto, že je v procesu hodnocení na školách uplatňováno ve stále větší míře. Jednou z možností, jak toto hodnocení provádět je, že žáci po ukončení určité činnosti, popř. v pravidelných časových intervalech (týden, měsíc,...), sami zhodnotí písemnou formou (do různých záznamových materiálů) svoji práci a na závěr učitel doplní slovní, ve vyšších ročnících i klasifikační hodnocení této práce. Pro možnost objektivního hodnocení úrovně dosažení klíčových kompetencí se osvědčilo stanovení a rozpracování kritérií hodnocení klíčových kompetencí pro 1. a 2. období 1. stupně.
Ukázka 11 - kritéria hodnocení klíčových kompetencí
K záznamu hodnocení užívají školy, především v nižších ročnících, hodnotící notýsky, záznamové deníčky, notýsky pro rodiče apod. Do nich zapisují hodnocení nejen vyučující, ale především sami žáci. Využívány jsou i speciální záznamové archy, zaměřené jak na vědomosti, tak i na postoje a dovednosti. Pro hodnocení a záznam dosažené úrovně klíčových kompetencí se osvědčil notýsek s názvem „Moje cesta ke vzdělání" (užívaný v ZŠ Čeperka), v němž žáci odpovídají na otázky v rámci jednotlivých klíčových kompetencí. V souvislosti s hodnocením žáků a se jeho záznamem se i v málotřídních školách stále více využívá práce s portfoliem. To slouží žákům jako nástroj vlastního hodnocení a prezentace vlastní práce za daný školní rok. Z pohledu žáka se jedná především o vlastní reflexi práce, z pohledu učitele je možné sledovat vývoj a změny v psaní, grafické úpravě, způsobu slohového vyjadřování, samostatnosti žáka apod. Velmi významná je skutečnost, že na hodnocení i na jeho záznamu se ve stále větší míře podílejí sami žáci.
Důležitou podmínkou získání podkladů pro kvalitní a objektivní hodnocení a sebehodnocení žáků je užití co nejširšího množství kvalitních evaluačních nástrojů. Také v tom mají málotřídní školy velké možnosti, protože především počet žáků a prostředí ve škole dává žákům příležitost prokázat úroveň zvládnutí výstupů i rozvoje klíčových kompetencí co nejvíce způsoby. Kromě vědomostních a dovednostních testů a rozhovorů se žáky se ve velké míře uplatňují např. diagnostická pozorování žáků, analýzy jejich činností apod. Významným nástrojem se v poslední době stává žákovské portfolio, zapojení do projektové práce i další evaluační nástroje.
Ukázka 12 - nástroje hodnocení žáků
K tomu, aby se hodnocení stalo účinnou součástí výchovně vzdělávacího procesu, je nezbytná i spolupráce školy s rodiči žáků. Ukazuje se, že v málotřídních školách, vzhledem k jejich specifičnosti, je tato spolupráce většinou bezprostřednější a neformálnější. Možnost častějšího neformálního kontaktu s rodiči žáků, a tedy i možnost informovat rodiče o případných problémech jejich dětí, je v těchto školách snazší, než ve velké škole. To umožňuje, především u „problémových" žáků, v mnoha případech předcházet nepříjemným situacím, které by mohly nastat. Mezi nejvíce používané způsoby spolupráce patří informativní schůzky a konzultace s rodiči ve škole za účasti žáka, informování rodičů pomocí hodnotících notýsků, týdenních plánů, žákovských knížek na hromadných třídních schůzkách. Osvědčilo se i pořádání pravidelných konzultačních odpolední, kdy rodiče chodí se svým dítětem zjišťovat jeho prospěch a na základě toho společně plánují další práci. Nejprve se vyjadřuje sám žák, jak hodnotí sám sebe, svůj vlastní pokrok, v čem má ještě rezervy. Hodnotí nejen svoje vzdělávací výsledky, ale také svoje chování ve třídě, ve škole apod., poté se k jeho sebehodnocení vyjádří i vyučující, který je srovná se svými poznatky o žákovi.
Lze říci, že metody a formy hodnocení žáků v málotřídních školách se významně neliší od hodnocení žáků v plně organizovaných školách. Případná jeho specifika vyplývají spíše z poněkud odlišných podmínek těchto škol, jako jsou menší počty a složení žáků, neformální prostředí ve škole, převážně větší možnost kontaktů s rodiči žáků, postavení a autorita školy v obci apod.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
