Díky tvorbě a realizaci školních vzdělávacích programů lze části jednotlivých vzdělávacích oborů různým způsobem integrovat. Nabízíme jeden z mnoha příkladů takovéto integrace. Společenskovědní seminář se již druhým rokem realizuje na jedné z pražských pilotních škol. Jedná se o volitelný předmět, tedy vyučovací předmět, který si žáci vybírají z nabídky volitelných předmětů.
Návrh na Společenskovědní seminář vzešel od samotných učitelů zeměpisu, dějepisu a výchovy k občanství. Právě díky probíhající kurikulární reformě pocítili obrovskou možnost vyzkoušet něco, po čem řadu let toužili. Jako inspirace posloužily některé části Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.
Ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, respektive ze vzdělávacího obsahu vzdělávacího oboru Zeměpis (Geografie), to byl očekávaný výstup "žák vymezí a lokalizuje místní oblast (region) podle bydliště nebo školy" Ze vzdělávací oblasti Člověk a společnost, respektive ze vzdělávacího obsahu vzdělávacího oboru Výchova k občanství, se jednalo o očekávaný výstup "žák posoudí a na příkladech doloží přínos spolupráce lidí při řešení konkrétních úkolů a dosahování některých cílů v rodině, ve škole v obci" s tím, že šlo především o toto doporučené učivo: "naše obec, region, kraj - důležité instituce, zajímavá a památná místa, významní rodáci, místní tradice; ochrana kulturních památek" Jako poslední posloužila tatáž vzdělávací oblast, šlo však o jiný vzdělávací obor, konkrétně Dějepis. Z něj byl použit očekávaný výstup: "žák uvede příklady zdrojů informací o minulosti; pojmenuje instituce, kde jsou tyto zdroje shromažďovány" Vliv na to, jak bude Společenskovědní seminář uspořádán, měla i věta, uvedená charakteristice vzdělávací oblasti Člověk a společnost - "Obecné historické problémy jsou konkretizovány prostřednictvím zařazování dějin regionu i dějin místních" Je nutné si uvědomit, že se jedná o volitelný předmět, tudíž výše zmíněné očekávané výstupy oborů zde skutečně slouží jako vzor pro nadstavbový předmět, jež si žáci vybírají z nabídky volitelných předmětů. Samotné rozpracované očekávané výstupy z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání musí být v jednotlivých učebních osnovách povinných vyučovacích předmětů.
Název Společenskovědní seminář je odvozen od jeho obsahu - tvoří jej vzdělávací obory, které souvisejí se samotnou vzdělávací oblastí Člověk a společnost. Vzdělávací obor Zeměpis (Geografie) je sice zařazen do vzdělávací oblasti Člověk a příroda, nicméně jeho souvislost s obory Dějepis a Výchova k občanství je zřejmá a je připomenuta i v samotné charakteristice vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Pokud si tedy ze vzdělávacího obsahu vzdělávacích oborů vybereme společenskovědní složky, není problém pojmenovat tento volitelný předmět jako společenskovědní.
Slovo seminář v názvu signalizuje, že se jedná o výuku starších žáků, kdy jsou v rámci vyučovacího procesu voleny takové metody a formy práce, které jsou v jistých ohledech náročnější v porovnání od těch, které používáme například při výuce žáků v šesté třídě. Vytvořit turistického průvodce po vybrané lokalitě je věc bezpochyby náročná. Seminář je profilujícím volitelným předmětem pro ty žáky, kteří se chtějí věnovat rozšiřujícímu studiu humanitních předmětů.
Cílem semináře je vymezení regionu, zkoumání místních důležitých institucí, zajímavých a památných míst, pátrání po významných rodácích, místních tradicích a zabývat se ochranou kulturních památek - to vše mělo být předmětem činnosti žáků. Současně se žáci mají naučit spolupráci při řešení konkrétních úkolů a zároveň dokázat uvést příklady zdrojů informací o minulosti.
K naplnění těchto cílů je možné dojít přes činnostní a tvořivé učení, které dá žákům něco do života. Šlo zejména o propojení teorie s praxí, hledání zábavných a zajímavých činností, zároveň o smysluplné činnosti, o segment z praktického života. Při přemýšlení nad tím, co by mohlo být oním pomyslným spojujícím mostem, napadlo učitele zeměpisu, dějepisu a výchovy k občanství, že žáci mohou ve skupinách vytvářet průvodce po vybraném regionu.
Prvním krokem na vytčené cestě by mělo být vymezení daného regionu, následně provedení výzkumu dané oblasti, poté je třeba navštívit místní archiv a vzápětí vyhledat informace o historii regionu a současně i historické informace, které se budou týkat objektů, nacházejících se na území dané oblasti. Po pátrání v historii je nutné přejít k současnosti a zjistit stav dochovaných objektů, tento stav umět zhodnotit a zjistit, zda se nadále rozvíjí tradice, které jsou s tímto regionem neodmyslitelně spjaty. Poté je nutno ve skupině vybrat ty pamětihodnosti, které stojí zato navštívit.
V rámci toho je nutné sestavit naučnou cestu; v počáteční fázi vznikne ve skupině více návrhů. Nad nimi se pak živě diskutuje a vybírá se ta nejlepší varianta, po té se tvoří schematický plánek cesty. Při následném mapování v terénu je zapotřebí pořídit fotografie objektů a upravit je tak, aby se mohly stát součástí průvodce.
Závěrečnou činností je pak společná prezentace všech průvodců. Hledají se shodné a rozdílné znaky mezi jednotlivými průvodci, vybírá se nejlépe vytvořená historie regionu, systém, podle kterého byly vybrány pamětihodnosti, jak byl zhodnocen jejich současný stav, jak byla naplánována naučná cesta, kvalita fotografií, celková přehlednost díla, grafika apod.
Na realizaci tohoto typu volitelného předmětu byla vyčleněna jedna hodina z disponibilní časové dotace. Stejně tak vznikla pro učitele jedna hodina pracovního úvazku, ovšem s tím, že byla rozdělena na třetiny - jedna třetina připadla učiteli zeměpisu, jedna učiteli dějepisu a jedna učiteli výchovy k občanství. Takovéto členění možná vypadá složitě a neobvyklé (mít úvazek 0,33 hodiny je zcela atypické), nicméně to vychází z myšlenky integrace vyučovacích předmětů ve smyslu: integrovaný vyučovací předmět učí ti učitelé, z jejichž povinných vyučovacích předmětů tento volitelný předmět vznikl.
Seminář tohoto typu je možné mít oficiálně nastavený v rozvrhu, tzn. mít pevně určenou hodinu, kdy tento volitelný předmět bude realizován. Nicméně takto zablokované okénko v rozvrhu žáků je dobré umístit na počáteční či koncovou hodinu tak, aby proti tomu mohl být nasazen další volitelný předmět, který budou navštěvovat žáci, jež si právě Společenskovědní seminář nevybrali, či popř. aby proti semináři nefiguroval žádný jiný vyučovací předmět.
Z praxe jednoznačně vyplývá, že optimální je nultá vyučovací hodina ranní či nějaká vyučovací hodina odpolední v rozmezí sedmé až deváté vyučovací hodiny. Toto časové rozmezí je vhodné proto, že takto pevně stanovená hodina v rozvrhu bude realizována jen na začátku jednoho a druhého pololetí a samozřejmě taktéž na konci obou pololetí. Jinak se vždy bude jednat především o výukový blok dvou vyučovacích hodin v cyklu jednou za čtrnáct dní či čtyř vyučovacích hodin jednou za měsíc, popř. šest vyučovacích hodin jednou za měsíc a půl.
Takovéto učební bloky je třeba plánovat dlouho dopředu a dávat na vědomí rodičům s předstihem v podobě zápisu do žákovské knížky, že v onen den mají žáci v odpolední době výuku, aby nedocházelo ke kolizi s odpoledními aktivitami žáků. Při volně nasazovaných vyučovacích hodinách je však nutné dbát na precizní vedení pedagogické dokumentace. Na žádnou hodinu se nesmí zapomenout, veškerá absence žáků musí být řádně zaznamenána. Pokud si ovšem žáky získáme pro danou věc, na takovýto typ výuky budou chodit rádi.
Příprava na tento typ výuky je náročná zejména v tom, že se o ni dělí tři učitelé. Ti si na opakovaných schůzkách domluví vše podstatné, rozdělí si úkoly a funkce (kdo co zařídí či obstará). Jedná se jak o materiálové zajištění, tak o organizaci dnů, exkurze do místního archivu a do následně mapovaných objektů. Takto koncipovaný seminář vyžaduje také po žácích, aby při tvorbě průvodce spolupracovali. Jestliže kooperace není problémem pro žáky, zvládnou ji bez problémů i sami učitelé, a stanou se tak pro své žáky vzorem.
Náplň přípravné fáze:
První vyučovací hodina
Na první vyučovací hodině je třeba žákům nastínit cíl a obsah vyučovacího předmětu a dílčí kroky, kterými k nim dojdou. V rámci motivace je dobré přinést na ukázku několik průvodců (ovšem jiného regionu, než kterým se budeme zabývat) v různém provedení. Již pouhý bezprostřední kontakt s něčím, co by si žák sám mohl vytvořit, může motivovat.
Je dobré pomocí otázek (brainstormingu) zjistit, co už žáci o dané lokalitě vědí. Pokud se v jejich odpovědích objeví pojmy, které mají spojitost s budoucí tvorbou průvodce, je dobré s nimi hned začít pracovat. Pokud žáci znají nějakou stavbu, je dobré mít připravenou její fotografii. Na závěr je dobré vymezit region na základě určených faktorů. Místní oblast budeme vymezovat do předem nakopírovaného plánu či podrobnější mapy.
Na úvodní hodině by žákům měly být předány přesné požadavky k tomu, jak má vypadat výsledný průvodce. Poté je již možné žáky rozdělit do autorských týmů. Při první vyučovací hodině ve druhém pololetí lze naplánovat, čím se ještě budeme zabývat, co musíme do konce školního roku zvládnout atp. Obě tyto vyučovací hodiny se dají zvládnout v rozmezí 45 minut, nicméně při větší naplněnosti semináře je dobré zvolit pro tyto úvodní aktivity výukový blok o dvou vyučovacích hodinách.
Výukové bloky
Jednotlivé výukové bloky mohou být různě dlouhé. Vždy záleží na tom, která aktivita je zrovna naplánována. Velká část vyučovacích hodin se tráví v samotném terénu, kde se vymezuje region, navštíví se místní archiv, kde proběhne diskuse s místním archivářem, mapují se objekty na území dané oblasti, navštěvují se a fotografují pamětihodnosti, hodnotí se jejich stav, plánují se různé trasy naučných cest.
Následně probíhá práce v jednotlivých učebnách v budově školy (ať již v učebně klasické, či v učebně výpočetní techniky). Vyhledávají se informace jak k historii, tak k současnosti místní oblasti a objektů v různých informačních zdrojích. Zdrojem mohou být příslušné webové stránky, prospekty, které žáci získali při exkurzích zmiňovaných objektů, místní kroniky (je ovšem možné, že jejich studium bude umožněno pouze v místním archivu), místní tisk a další literatura. Učebny slouží i jako redakční místa, kde se scházejí všichni členové skupiny a diskutují o tom, jak bude vypadat výsledná trasa naučné cesty a jaká bude konečná podoba průvodce po regionu.
Závěrečná vyučovací hodina
Tato vyučovací hodina se bude konat před vysvědčením v prvním pololetí, kdy se již zhodnotí dílčí části budoucího průvodce a podíl jednotlivých žáků na práci ve skupině. Další závěrečná hodina proběhne před závěrečným vysvědčením a její náplní by mělo být hodnocení celých průvodců. Žáci dostanou prostor k prezentaci svého průvodce, vyzdvihnou jeho přednosti. Zároveň proběhne vlastní žákovo sebehodnocení, zejména ve vztahu k tomu, jak se mu dařilo spolupracovat s ostatními, co mu šlo výborně a v čem měl naopak rezervy.
Následně je žádoucí zpětná vazba od jednotlivých kantorů, kteří tomuto vyučovacímu předmětu vyučovali. Hodnocení žáka a jeho práce ve skupině není jednoduché, proto je vhodné si při každém vyučovacím bloku pozorně všímat jednotlivých skupin a psát si průběžně poznámky, ze kterých lze později čerpat. Jelikož učí tento volitelný předmět více kantorů, výsledné hodnocení může být v mnoha ohledech dosti objektivní. Na jeho výsledné podobě se musí shodnout všichni učitelé, kteří se na výuce podíleli.
Poznatky z praxe
Z celkového počtu cca 50 - 60 žáků v ročníku se do semináře zapsalo minimálně 14, maximálně 20 žáků. Jelikož má na realizaci Společenskovědního semináře každý učitel vyčleněno 0,33 úvazkové hodiny, znamená to pro učitele v praxi jedna vyučovací hodina úvazku za tři týdny. Pokud se volitelný předmět bude realizovat každý týden, je možné se ve výuce střídat pravidelně či po určitých blocích (historii odučí učitel dějepisu, současnost s ohledem na hodnocení současného stavu památek učitel výchovy k občanství a fázi tvorby plánu turistické trasy učitel zeměpisu atp.). Pokud půjde o učební bloky, mohou je společně realizovat např. dva kantoři.
V osmé třídě se žáci s daným tématem a metodami seznamují a jsou hodně vedeni samotnými učiteli. Naopak v deváté třídě již sami žáci musí vědět, co v dané situaci mají dělat, co a jak mají vytvořit apod. Z tohoto důvodu se proto mění i lokalita, ke které vznikají průvodci. V osmém ročníku se jedná o mikroregion, kde se nachází škola, v devátém ročníku naopak o mikroregion, který leží v určité vzdálenosti od obce, v níž se škola nachází.
Pokud budeme se svými kolegy ve sborovně komunikovat a vzájemně spolupracovat, přispějeme tím k zefektivnění naší výuky. Udělejme z našich vyučovacích hodin tvůrčí dílny, ve kterých se žáci budou učit nejen znalostem, ale i mnoha dovednostem, využitelným v praktickém životě!
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
