„My jediní totiž člověka, který se nezajímá o politiku, považujeme ne za člověka držícího se stranou, ale přímo neužitečného,“[1] osvětluje roli občana athénský archont Periklés. Aktivní zájem občanů je tak už od samotného vzniku samosprávné demokratické obce považován za nezbytnou podmínku jejího plnohodnotného fungování. To si ostatně uvědomoval i „otec zakladatel“ moderní československé státnosti T. G. Masaryk, když za samotný základní kámen demokracie považoval „spolusprávu všech“[2]. Upozorňoval však, že se zdaleka nejedná o samozřejmost, a apeloval proto na „politické vzdělání občanů a voličů“: „…demokracie je stálým úsilím o politickou výchovu a výchovu občanstva vůbec.“[3]
Výchova k aktivnímu či demokratickému občanství (např. jako součást evropské dimenze ve vzdělávání) je dnes nedílnou součástí vzdělávacích politik na úrovni národních států „západního“ světa[4] i mezinárodních organizací, které je sdružují. Uveďme např. dokument Rady Evropy Charta Rady Evropy o výchově k demokratickému občanství a lidským právům, ve kterém se uvádí, že „členské státy by měly začlenit výchovu k demokratickému občanství a výchovu k lidským právům do osnov formálního vzdělávání na předškolní, základní a středoškolské úrovni stejně jako do všeobecného a profesního vzdělávání a školení“[5]. Mnohem konkrétněji potřebu občanského vzdělávání rozpracovává dokument Evropské unie ‘EDUCATION & TRAINING 2010’, který usiluje o transformaci evropské společnosti ve společnost znalostní a poukazuje na přímou souvislost mezi blahobytem, ekonomickým růstem a investicemi do vzdělávání přinášejícími pozitivní dopady na zdraví, sociální začleňování a právě na aktivní občanství a osobní naplnění.[6] Korelaci mezi fungující demokratickou společností, kvalitou poskytovaného vzdělávání a úrovní života prokazuje i řada „žebříčků“, jejichž přední příčky obsazují země „západního“ světa.[7]
O potřebě začlenit občanské vzdělávání do českého kurikula hovoří např. Bílá kniha z roku 2002. Konkrétního způsobu implementace se dočkalo v rámci kurikulární reformy. V případě RVP G[8] se propsalo nejen do učiva, a to v rámci vzdělávací oblasti Člověk a společnost, ale i do průřezového tématu Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (PT VMEGS) i klíčové kompetence, konkrétně kompetence občanské. Pozornost, jaké se ze strany MŠMT dostalo občanskému vzdělávání, svědčí o hlubokém porozumění role výchovy k občanství v životě každého člověka i společnosti, jejíž je součástí.
Pojďme si připomenout jen ty nejpodstatnější výstupy, kompetence i hodnoty, kterých má absolvent gymnázia v oblasti občanského vzdělávání dosáhnout:
Za vzdělávací oblast Člověk a společnost se od absolventa očekává, že „uvede příklady, jak může občan ovlivňovat společenské dění v obci a ve státě a jakým způsobem může přispívat k řešení záležitostí týkajících se veřejného zájmu“[9] a že „vyloží podstatu komunálních a parlamentních voleb, na příkladech ilustruje možné formy aktivní participace občanů v životě obce či širších společenstvích“[10].
Průřezové téma VMEGS má v oblasti postojů a hodnot žákovi pomoci „aktivně se podílet na řešení místních problémů, přispívat k řešení problémů na regionální, národní i mezinárodní úrovni, a to i v situacích vyžadujících dlouhodobé společné úsilí“[11]; v oblasti vědomostí, dovedností a schopností má žákovi pomoci „využívat lokální, regionální a mezinárodní příležitosti k ověření občanských dovedností a demokratických mechanismů a struktur“[12].
Kompetence k občanství předpokládá, že „žák posuzuje události a vývoj veřejného života, sleduje, co se děje v jeho bydlišti a okolí, zaujímá a obhajuje informovaná stanoviska a jedná k obecnému prospěchu podle nejlepšího svědomí“[13].
Protože je výchova k aktivnímu občanství usazena v českém vzdělávání již 20 let, očekávali bychom, že ji žáci v našich školách již dávno vzali za svou.
A jaký vztah má k občanské a politické participaci česká mládež? Anebo jinak. Zeptejme se spolu s Karlem Čapkem v parafrázi jeho výroku[14]: „Co jste udělali dnes demokratického?“
„Mám dost vlastních problémů.“ „Politika i společenské dění mě znechucují.“ „Nemám na to čas." „Vůbec nevím, jak se můžu zapojit.“ „Bojím se, že se mi budou ostatní smát.“ Tak by se dle výzkumu z roku 2023[15] daly parafrázovat nejčastější odpovědi mladých, přičemž s prvním tvrzením se ztotožňuje 28 % (v roce 2020 to bylo 19 %, v roce 2017 29 % a v roce 2014 34 %), s druhým 25 % (v roce 2020 to bylo 33 %, v roce 2017 29 % a v roce 2014 34 %), se třetím 24 % (v roce 2020 19 %, v roce 2017 18 % a v roce 2014 16 %), se čtvrtým 22 % (v roce 2020 to bylo 29 %, v roce 2017 33 % a v roce 2014 25 %) a s pátým 21 % (v roce 2020 to bylo 27 %, v roce 2017 26 %, v roce 2014 24 %). Není proto divu, že 85 % mladých nemá pocit, že svou aktivitou může ovlivnit veřejné dění (jejich počet oproti roku 2020 narostl o 21 %) a 70 % se na tom nechystá nic měnit (v letech 2020 a 2017 to bylo "jen" 59 %).[16]
Řadě učitelů předmětů vzdělávacího okruhu Člověk a společnost připadne – a je to pochopitelné – že inspirovat žáky k osvojení zásad, hodnot i obsahu spojeného s aktivním občanstvím je, jako když hrách na stěnu hází, a to ještě v lepším případě. Přesto se nabízí pro učitele schůdná a pro žáky atraktivní cesta: propojit aktivní občanství s digitálním občanstvím a využít tak dovednost mladých ovládat internetová a sociální média a aplikace. Není totiž náhoda, že nejčastější participační aktivitou mladých byl podpis online petice, konkrétně šlo o 28 % ze všech participačních aktivit (v roce 2020 jich ale bylo 42 %), který „o parník“předstihl další aktivity: druhá v pořadí, účast na demonstraci, zaostala o 16 %.[17]
Mladí lidé, jak vyplývá z celoevropského výzkumu, kterého se v roce 2018 zúčastnilo 50 tisíc respondentů, o větší zapojení do rozhodovacích procesů stojí a jako jeden z klíčů k aktivnímu občanství vidí právě občanství digitální. Konkrétně dle Strategie EU pro mládež, která reflektuje výstupy tohoto výzkumu, potřebují zajistit bezpečný přístup k elektronickým informacím a zároveň k příležitostem pro participaci[18].
Propojení aktivního i digitálního občanství podporuje i Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+, která za vzdělávací cíl považuje „konstruktivní účast na místních aktivitách a rozhodování na všech úrovních, od místní a celostátní až po evropskou a mezinárodní“, „schopnost kriticky přistupovat k tradičním i novým formám médií, analyzovat mediální výstupy a pracovat s nimi a chápat úlohu a funkce médií v demokratických společnostech“, což zahrnuje i „schopnost informace efektivně vyhledávat a ověřovat“.
Vytčené cíle reflektuje i revize RVP G, která do českého kurikula zavádí mimo jiné digitální kompetenci.
Ta v souvislosti s problematikou aktivního a digitálního občanství předpokládá, že žák „ovládá potřebnou sadu digitálních zařízení, aplikací a služeb, využívá je při školní práci i při zapojení do veřejného života“[19]. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Člověk a společnost pak „vede žáka k upevňování pocitu odpovědnosti za sebe jako jednotlivce i jako člena určitého fyzického a digitálního společenství, k rozvíjení zralých forem soužití s druhými lidmi a ochoty podílet se na veřejném životě své obce, regionu, státu a zapojování se prostřednictvím digitálních technologií“[20].
Osvojení si těchto dovedností nelze u žáků docílit formalistním přístupem pouhého memorování vědomostí, žáci už dávno nestojí o „učení pro učení“, potřebují nabyté vědomosti aplikovat v každodenní praxi, potřebují inspiraci „příkladů dobré praxe“ i prožitek radosti, že i přes svůj věk mohou být při prosazování svých cílů úspěšní.
Na nás, učitele, však takovýto přístup klade mnohem vyšší nároky. Netřeba však „stahovat kalhoty“. Příkladů dobré praxe, jak efektivně a přitom atraktivně vést naše žáky k aktivnímu a digitálnímu občanství, existuje celá řada. Pojďme se na některé inspirace podívat zevrubněji.
Ukazuje se, že první krůčky v oblasti občanského vzdělávání dělají žáci přímo ve své škole. Příhodným místem, kde si osvojit potřebné kompetence, a zdaleka nikoli jen občanské, je např. žákovský parlament (ŽP). Z tematické zprávy ČŠI[21] z roku 2017 vyplývá, že ŽP zřídilo 2 097 škol, 1 501 základních a 596 středních, mezi nimiž bylo zastoupeno 206 gymnázií. Že se počet těchto škol zvyšuje, kvituje s povděkem i Strategie 2030+[22], která v ŽP vidí nástroj pro zvýšení atraktivity školy, která je v ČR ze všech zemí OECD nejnižší, pozitivní ovlivnění jejich klimatu i příležitost pro participaci žáků a autonomii ve výběru způsobu vzdělávání. Upozorňuje však, že se aktivita samotných žáků značně liší a fungování ŽP je tak nezřídka jen formální.
„Žáci často svými názory pouze podporují rozhodnutí dospělých, aniž by sami měli možnost aktivně participovat. Nejčastější oblasti, do nichž se žáci mohou zapojit, jsou mimoškolní akce a jejich plánování a realizace, řešení vztahových problémů v třídních kolektivech a možnost ovlivňovat vzhled a vybavení školy. Méně už pak mají možnost participovat na volbě metod výuky a ještě méně na obsazích a cílech výuky, což je zásadní podmínkou pro rozvoj jejich vzdělávací autonomie,“ uvádí se ve Strategii 2030+[23].
K podobným závěrům dospívá ve své zprávě i ČŠI: „V některých školách parlament funguje jen formálně (tj. žáci se sice scházejí, avšak jejich činnost naplňuje výše uvedené cíle jen dílčím způsobem, případně vůbec). Tam, kde parlament funguje a není jen formalitou, umožňuje pedagogickým pracovníkům vidět školu více z pohledu žáků. Žákovský parlament pak zvyšuje informovanost ve škole (jak žáků, tak učitelů) a je komunikačním prostředníkem mezi žáky, učiteli a vedením školy. Dobře fungující žákovský parlament tedy pozitivně ovlivňuje školní klima tím, že mění vztah mezi vedením školy, pedagogy a žáky směrem ke spolupráci a partnerství.“[24]
Že jsou žákovské parlamenty nástrojem pro zlepšení předpokladů pro politickou angažovanost mládeže a zvyšují u mladých nejen zájem o dění ve škole, ale i v obci, potvrzuje i výzkum Effects of school forums on political development in early adolescence. A field experiment[25].
Více o tom, jak se vyhnout riziku, že žákovský parlament bude pouhým formálním nástrojem a nenaplní očekávání ani pedagogů, ani žáků, pojednává text Tomáše Halbauera Jak vypadá funkční žákovský parlament?, zveřejněný na našem webovém portálu, i metodika Centra pro demokratické učení (CEDU). CEDU se zaměřuje i na výcvik koordinátorů parlamentu, nabízí aktivity pro jeho členy i inspiraci pro celoškolní projekty. Posilováním mezipředmětových vztahů i osvojováním celé řady kompetencí, včetně digitální, vyniká projekt Mračkovský padlet žáků ZŠ profesora Švejcara, Praha 12, který využívá platformu Padlet k přenesení neformálních školních interakcí do on-line prostoru.
Příležitosti k nácviku kompetencí aktivního i digitálního občanství poskytuje řada projektů formálního a neformálního vzdělávání.
V první řadě jsou zde projekty spolku Člověk v tísni: Jeden svět na školách. Zvláště atraktivní jsou Studentské volby, jejichž realizace přímo na škole leží především na bedrech samotných žáků, které krok za krokem provádí propracovaná metodika. Naučí je připravit volební místnost se všemi zákonnými náležitostmi, pořídit seznam voličů, ale např. také spočítat bezchybně jednotlivé hlasy a zadat je do elektronického systému „státní volební komise“. Budoucí prvovoliči tak díky prožitku voleb v reálných kulisách ztratí ostych z návštěvy volební místnosti, připraví se na to, co přesně je při jejich první volbě čeká, a nahlédnutím pod pokličku získají důvěru ve volební systém i zastupitelskou demokracii. Z mé osobní zkušenosti vyplývá, že studenti, kteří zasedli ve fiktivní volební komisi, pak pravidelně projevují zájem o účast ve volební komisi při reálných volbách, nebo dokonce zvažují členství v regionálních organizacích politických stran a hnutí, příp. jejich mládežnických platformách. Téma „volby“ se dá přenést i přímo do výuky, v níž můžeme využít bohatou nabídku pracovních listů i metodických materiálů, které jsou k dispozici na webu JSNS. Web JSNS však nabízí i celou řadu dalších témat a problémů, které lze filtrovat i dle času a vzdělávacího stupně.
S blížícími se volbami často čelím otázkám svých žáků: „Koho byste volil/a.“ Motivací nemusí být vždy jen snaha získat intimní informaci o politických preferencích svého učitele, ale i nejistota prvovoliče, komu dát svůj hlas. V těchto případech mi přišla vhod aplikace Volební kalkulačka. Při využití tohoto nástroje však vždy znovu a znovu vyzývám žáky ke kritické práci s jejími výstupy, předně by si měli ověřovat plnění politických programů a pravdivost výroků kandidátů, např. na portálu Demagog.cz, a obecně jejich věrohodnost, např. na portálu Transparency International a její platformě Naši politici.
Funkční demokracie však nestojí jen na volbách, byť by i byly svobodné. Samotný volební akt by měl být vlastně až výsledkem dalších participačních aktivit, do kterých se žák zapojuje a které mu pomáhají porozumět principům demokratického právního státu. V našich školách je často téma volební účasti akcentováno nevyváženě, a upozaďuje tak další nezbytné formy politické i občanské participace. Výsledkem pak může být deklarovaný zájem žáků o volby, ale naprostý nezájem o další formy zapojení. „Pro 56 % studentů končí předáním volebního hlasu jejich politická angažovanost, avšak pro většinu z nich je jejich účast ve volbách nejistá – pouze 2 % středoškolských studentů uvádí, že určitě půjdou volit,“ uvádí se ve společném výzkumu Centra občanského vzdělávání a Masarykovy univerzity z roku 2012[26]. Bez hlubšího porozumění fungování všech „součástek“ demokratického právního státu navíc nelze vyloučit ani volbu extremistických či populistických stran, jak to prokazují rozdílné výsledky mezi gymnázii, SOŠ a SOU ve Studentských parlamentních volbách v roce 2021.
Ze získaných dat mi jednoznačně vyplývá potřeba posilovat v rámci formálního i neformálního vzdělávání nástroje občanské participace. Jako klíčovou aktivitu, která umožní žákům osvojit si přímo v každodenní praxi široké spektrum nástrojů konvenční i nekonvenční participace, vnímám obnovu veřejného prostranství. Proměna postojů vedení řady měst a obcí k občanské participaci vede k zavedení institutu „participativního rozpočtu“. Díky alokaci veřejných prostředků a minimálním podmínkám pro zapojení se mohou žáci přesvědčit, že jejich věk není překážkou pro participaci a že se i oni mohou zasadit o proměnu veřejného prostoru ve své obci a městě. Žáci si při této aktivitě vyzkouší řadu nástrojů participace konvenční (komunikace s úředníky, účast na jednání zastupitelstva apod.) i nekonvenční (tvorba tiskové zprávy, příspěvku na sociální sítě apod.), osvojí si i řadu dalších kompetencí (role v týmu, krizová komunikace, práce s katastrální mapou, tvorba rozpočtu apod.). Účast na takovém projektu vyžaduje jisté dovednosti v oblasti řízení projektů. Úskalími projektového řízení Vás i Vaše žáky bezpečně provede aktivita, kterou jsme pro Vás připravili v rámci projektu NPO 3.1 DIGI: Jak být občanem, nikoli ovčanem III: Realizuj svůj projekt. Jako vhodný průvodce může posloužit i webová stránka participativní metody Centra občanského vzdělávání či projekt Architekti ve škole (určený však spíše pro ZŠ).
Trénovat však lze i jednotlivé participativní nástroje. Na stránkách společnosti Frank Bold se mohou žáci seznámit např. s podáváním žádosti o informace, stížnosti či se založením spolku. Elektronické nástroje jsou zpracovány tak, aby je mohla využívat i nepoučená osoba. Přehled participativních nástrojů a metodiku jejich nácviku ve výuce nabízí portál participativní metody Centra občanského vzdělávání. Na našich stránkách jsme pro Vás v rámci projektu NPO 3.1 DIGI připravili i konkrétní příklady, jak realizovat výuku k aktivnímu občanství, a to v aktivitách: Jak být občanem a nikoli ovčanem I: Jak ovlivnit veřejné dění, II: Jak na sociální sítě... Další aktivity postupně najdete v kolekci "občanství a participace".
Důležitou dovedností, která významně ovlivňuje schopnost mladých participovat, je i dovednost využívat služeb, které moderní stát 21. století svým občanům nabízí. Zařazení nácviku těchto občanských dovedností přímo ve výuce je vhodnou odpovědí na skepsi žáků, že je současná česká škola připraví na reálný život.[27] Postupující digitalizace státní správy, tzv. eGovernment, umožňuje rozvíjet kompetence digitálního občanství prostřednictvím Portálu občana a jeho mobilní aplikace. Na našem portálu Vám Petr Caloň v článku Digitalizace státu a nové RVP G nabídne, jak digitální občanství zapojit do výuky, a praktický postup při využívání jedné ze služeb státní správy si žáci natrénují v lekci Jak požádat o výpis z rejstříku trestů. V rámci projektu NPO 3.1 DIGI si na našem webu mohou žáci osvojit funkcionality eObčanky a eDokladů, on-line komunikaci s úřady prostřednictvím Portálu občana a datové schránky, a to v kolekci "Občan 2.0", nebo podání ePetice, uspořádání veřejného shromáždění či založení spolku, a to v kolekci "občanství a participace". Podrobné informace lze čerpat i ze stránky Buďte občan 2.0 společnosti Frank Bold.
Z dlouhodobých výzkumů vyplývá, že míra, s jakou bude společnost stabilně a dlouhodobě prosperovat, je přímo úměrná ochotě občanů se aktivně podílet na správě věcí veřejných. K dosažení tohoto cíle podle Aleše Kudrnáče a kol. „je klíčové začít vychovávat novou politicky aktivní generaci již v době jejich mládí a dokonce i raného dospívání“[28]. A podle šetření Jana Šereka a Zuzany Petrovičové[29] nám hraje do karet i vývoj kognitivních schopností dětí a mládeže: mezi 10. a 15. rokem života se rozvíjí schopnost porozumět perspektivám osob s odlišnými hodnotovými systémy, okolo 15. roku si člověk začíná budovat vlastní ideologickou a politickou identitu a mezi 15. a 20. rokem si většina mladých lidí utváří své postoje k veřejné sféře a politice, v této době jsou nejotevřenější novým podnětům a pohledům – později tato otevřenost výrazně klesá. Z jejich závěrů plyne: „pokud v této době například získají přesvědčení, že jako občané nedokážou nic změnit, je velmi pravděpodobné, že jim takové přesvědčení zůstane.“
A co z toho plyne pro nás coby „občankáře“? S ohledem na nevalnou politickou gramotnost všech věkových skupin české populace, která se v současné době projevuje nízkou odolností vůči manipulaci, mohu bez nadsázky odpovědět: „Kdo, když ne my, kdy, když ne teď!“
Martin Volný
Zdroje a poznámky:
[1] THUKYDIDES. Dějiny peloponnéské války. Odeon, 1977. ISBN 01-042-77. s. 121.
[2] MASARYK, Tomáš Garrigue. Světová revoluce [online]. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013 [cit. 2022-10-18]. s. 505. Dostupné z: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/99/42/89/svetova_revoluce.pdf
[3] Tamtéž.
[4] „západního“ ve smyslu sdílených hodnot a respektu k principům právního státu
[5] Charta Rady Evropy o výchově k demokratickému občanství a lidským právům: přijatá v rámci doporučení CM/Rec(2010)7 Výboru ministrů. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978-80-210-5827-9.
[6] ‘EDUCATION & TRAINING 2010’: THE SUCCESS OF THE LISBON STRATEGY HINGES ON URGENT REFORMS (2004/C 104/01) [online]. In: [cit. 2022-10-17]. Dostupné z: https://eurlex.europa.eu/legalcontent/EN/TXT/PDF/uri=CELEX:52004XG0430(01)&from=EN
[7] Pro srovnání např. The Best Educational Systems – 2020, Democracy Index 2020 a 2020 Legatum Prosperity Index.
[8] BALADA, Jan. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, c2007. ISBN 978-80-87000-11-3.
[9] Tamtéž, s. 41.
[10] Tamtéž.
[11] Tamtéž, s. 70.
[12] Tamtéž, s. 71.
[13] Tamtéž, s. 10.
[14] „Máme víceméně všichni plnou hubu demokracie, ale myslím, že bychom byli ve značných rozpacích, kdybychom měli kteréhokoliv večera říci, co jsme toho dne udělali zřetelně demokratického. Většina politických ideálů vyjadřuje naše očekávání toho, co má kdesi nahoře udělat vláda nebo parlament, ale celkem velmi slabou představu toho, co máme tady dole dělat my.“
[15] Závěrečná zpráva z dotazníkového šetření na středních školách v ČR 2023, vypracovaná pro Člověk v tísni, o. p. s. agenturou Median. Dostupné z: https://www.jsns.cz/nove/projekty/pruzkumy-setreni/dotaznikove_setreni_2023_final.pdf.
[16] Tamtéž.
[17] Tamtéž.
[18] Jedná se o 9. cíl: „Prostor a účast pro všechny“ Strategie EU pro mládež [online]. [cit. 2022-11-14]. Dostupné z: https://youth--goals-eu.translate.goog/youthgoals?_x_tr_sl=en&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=en&_x_tr_pto=wapp
[19] [online]. [cit. 2022-11-14]. Dostupné z: https://www.edu.cz/rvp-ramcove-vzdelavaci-programy/ramcove-vzdelavaci-programy-pro-gymnazia-rvp-g/ s. 11.
[20] Tamtéž, s. 39.
[21] ČŠI. Participace žáků a studentů na fungování a rozvoji školy: Tematická zpráva Čj.: ČŠIG-2820/17-G2. Praha, 2017. Dostupné také z: https://www.csicr.cz/Csicr/media/Prilohy/PDF_el._publikace/Tematick%C3%A9%20zpr%C3%A1vy/04-F_TZ-Participace-zaku-a-studentu-na-fungovani-a-rozvoji-skoly-15-6-FINAL_kor.pdf
[22] FRYČ, Jindřich, Zuzana MATUŠKOVÁ, Pavla KATZOVÁ, et al. Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2020. ISBN 978-80-87601-46-4.
[23] Tamtéž, s. 34.
[24] ČŠI. Participace žáků a studentů na fungování a rozvoji školy: Tematická zpráva Čj.: ČŠIG-2820/17-G2. Praha, 2017. Dostupné také z: https://www.csicr.cz/Csicr/media/Prilohy/PDF_el._publikace/Tematick%C3%A9%20zpr%C3%A1vy/04-F_TZ-Participace-zaku-a-studentu-na-fungovani-a-rozvoji-skoly-15-6-FINAL_kor.pdf
[25] KUDRNÁČ, Aleš, Eliška VEJCHODSKÁ a Lenka SLAVÍKOVÁ. Effects of school forums on political development in early adolescence. A field experiment. Local Government Studies [online]. 1-21 [cit. 2022-11-18]. ISSN 0300-3930. Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/03003930.2022.2052855
[26] Postoje veřejnosti ke vzdělávání. Brno: Centrum občanského vzdělávání, Masarykova univerzita, 2012.
[27] Ze závěrečné zprávy z dotazníkového šetření na středních školách v ČR 2022, vypracované pro Člověk v tíísni, o. p. s., agenturou Median, vyplývá, že studenti, kteří svou školu hodnotí známkou 2 a horší, jsou nespokojeni zejména z důvodu nevyužitelnosti učiva v reálném životě (56 %, nárůst o 5 % od roku 2020, a dokonce o 10% od roku 2017). Dostupné z: https://www.jsns.cz/nove/projekty/pruzkumy-setreni/dotaznikove_setreni_2023_final.pdf
[28] KUDRNÁČ, Aleš, Eliška VEJCHODSKÁ a Lenka SLAVÍKOVÁ. Effects of school forums on political development in early adolescence. A field experiment. Local Government Studies [online]. 1-21 [cit. 2022-11-18]. ISSN 0300-3930.
[29] ŠEREK, Jan a PETROVIČOVÁ Zuzana. Co podporuje občanskou participaci mladých lidí?: Poznatky z psychologického výzkumu. Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny Fakulta sociálních studií Masarykova univerzita. Dostupné z https://docplayer.cz/107828430-Co-podporuje-obcanskou-participaci-mladych-lidi-poznatky-z-psychologickeho-vyzkumu.html
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
