Terminologické vymezení pojmu žák s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka
V tomto textu bude pro terminologické vymezení využíván pojem žák s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka (a z odlišného kulturního prostředí), tak jak jej definuje §16 školského zákona a vyhláška 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných.
Termín žák s nedostatečnou znalostí češtiny zahrnuje nejen některé žáky-cizince [1] s potřebou podpory ze strany školy, ale i české občany s potřebou podpory v češtině, ať již se jedná o žáky dlouhodobě pobývající v zahraničí, nebo žáky z rodin, kde se hovoří jiným jazykem nebo jazyky. Pro celou tuto skupinu žáků je společné, že je nedostatečná znalost komunikativní či akademické češtiny znevýhodňuje ve školním vzdělávání a patří do skupiny žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Skupina žáků s nedostatečnou znalostí jazyka (a z odlišného kulturního prostředí) je velmi různorodá a stejně tak jejich potřeby.
Žáci mimo nedostatečné znalosti češtiny také často nemají dostatečné sociokulturní kompetence a potřebují dopomoc s adaptací na nové kulturní prostředí a integrací do třídy a školy. Řadě z nich rodiče nemohou pomoci s domácí přípravou z důvodu neznalosti češtiny nebo proto, že neabsolvovali vzdělání v České republice. Mohou také spadat do kategorie žáků se sociálním znevýhodněním, které je způsobeno přesídlením do nové země a s nimi spojenými horšími materiálními a bytovými podmínkami. Hrát roli může i pracovní vytíženost rodičů a skutečnost, že nemají oporu v širší rodině a musí budovat život v nové zemi. Opomínat by se neměly ani psychické problémy žáků spojené s přesídlením a adaptací na novou kulturu a jazyk, případně způsobené předcházejícími traumatickými zážitky, pokud žáci přichází z válečných zón. U žáků se mohou projevit úzkosti, deprese, únava, apatie, izolace v kolektivu, výkyvy v pracovním tempu nebo naopak agrese.
Rizika ve vzdělávání žáků s nedostatečnou znalostí češtiny jsou spojována především se školní neúspěšností, která není způsobena jejich intelektovými schopnostmi, ale nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka, případně nedostatečnou podporou ze strany rodiny. Nejobtížnější je situace pro žáky, kteří nastoupí do vyšších ročníků základní školy. Jsou ohroženi předčasným ukončováním vzdělání, dále jsou znevýhodněni při jednotných přijímacích a závěrečných maturitních zkouškách, které vyžadují dokonalé ovládnutí češtiny na úrovni metajazyka a osvojení si sociokulturních souvislostí. Velkým rizikem je také šikana a v případě špatně uchopené integrace dopad na klima třídy a celé školy.
Pro úspěšné vzdělávání žáků s nedostatečnou znalostí češtiny je nezbytná spolupráce školy, školského poradenského zařízení (ŠPZ) a také neziskových organizací. Nezbytná je dobrá koordinace v rámci školního poradenského pracoviště a zapojení všech aktérů (psycholog, speciální pedagog, výchovný poradce a metodik prevence) a metodické vedení všech pedagogických a nepedagogických pracovníků škol.
Odborné studie (Cummins, 2020) uvádí, že komunikativní znalost jazyka si žák osvojí za 1–2 roky, akademickou znalost, která mu umožní uspět ve škole, za 5–6 let. Je tedy zřejmé, že žáci s nedostatečnou znalostí češtiny potřebují kontinuální podporu napříč všemi vyučovacími předměty po relativně dlouhou dobu.
Potřeby žáků s nedostatečnou znalostí češtiny jsou velmi různorodé. Obecně lze hovořit o těchto často se opakujících oblastech potřeb, které se ovšem ještě mohou kombinovat s dalšími speciálními vzdělávacími potřebami:
Výuka češtiny jako druhého (cizího) jazyka
Posilování znalosti akademické češtiny
Posilování sociokulturních kompetencí (seznamování se zvyky a kulturou v ČR)
Individualizovaný vzdělávací obsah odpovídající úrovni češtiny
Zpětná vazba a podpora ze strany učitele
Výukové strategie a pomůcky odpovídající úrovni češtiny
Dopomoc s domácí přípravou
Mezi hlavní klady a možná rizika využívání digitálních technologií u žáků s odlišnými kulturními a životními podmínkami patří:
+ aplikace pro posílení výuky českého jazyka, řečového vývoje, slovní zásoby
+ možnost okamžité zpětné vazby k plněným úkolům
+ možnost kontroly správného pochopení zadání
- omezené možnosti integrace do třídy
- menší důraz na mluvení a rozvoj mluveného slova
- neznalost digitálních technologií / nemožnost využívat v domácím prostředí, potřeba důkladnější instruktáže
- problém jednostranné zátěže
- nedostatek činností pohybového a manipulativního charakteru
- možný objekt šikany z důvodu neznalosti jazyka a kulturních odlišností – Facebook, sociální sítě
- možné podcenění bezpečí při práci s DT z důvodu neznalosti jazyka
Digitální technologie pomáhají kompenzovat nedostatečnou znalost češtiny, absentující sociokulturní kompetence a chybějící podporu ze strany rodiny.
Podpora žákům z důvodu nedostatečné znalosti češtiny (a z odlišného kulturního prostředí) v oblasti digitálních technologií je na doporučení školského poradenského zařízení podle vyhlášky 27/2016 Sb. následující:
Výukový software v ceně 5 000 Kč: například ACTIVstudio 2 CZ, Dyscom, Včelka, Méďa, Altík, Mentio nebo TOGlic (jsou primárně určeny pro žáky s jinými SVP, ale dobře využitelné pro žáky s nedostatečnou znalostí češtiny).
Počítač, tablet nebo notebook dle individuálních potřeb žáka v ceně 8 000 Kč.
Na žáky s nedostatečnou znalostí jazyka (a z odlišného kulturního prostředí) se může vztahovat podpora, která se váže k jiným skupinám žáků se SVP, a to podle konkrétních vykazovaných obtíží.
Digitální technologie ve vzdělávání žáků s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka (a z odlišného kulturního prostředí) jsou prostředkem individualizace a diferenciace vzdělávání a mají nezastupitelný význam při rozvoji českého jazyka a sociokulturních kompetencí. Mohou být nejen podpůrným nástrojem během výuky v běžné třídě, kdy žáci využívají překladače a textové editory, případně pracují na diferenciovaném zadání, ale lze využívat výukové programy pro žáky s nulovou nebo velmi malou znalostí češtiny pro osvojení češtiny.
U některých žáků je nezbytné vzít v potaz, že se s některými digitálními technologiemi mohou setkávat poprvé a nebude jim umožněno využívání a procvičování v domácím prostředí a že je bude třeba citlivě, bez poukazování na jejich odlišnost, zasvětit do uživatelských funkcí.
Vhodně zvolené digitální technologie mohou částečně suplovat pomoc rodičů, poskytovat zpětnou vazbu a zvyšovat motivaci žáků nabídkou atraktivních materiálů a pestrých aktivit. Lze je využít pro posilování domácí přípravy. Dobře zvolené výukové programy mohou částečně nahradit doučování při respektování individuálního pracovního tempa žáka a poskytování potřebné zpětné vazby.
U žáků s nedostatečnou znalostí češtiny (a z odlišného kulturního prostředí) je výrazná potřeba dopomoci s integrací do třídy a školy. Žáci se také učí češtině v reálných situacích, kdy přichází do kontaktu se spolužáky a pracovníky školy, a učí se od nich nejen jazyku, ale i kulturním zvykům. Vyvstává otázka, zda digitální technologie tuto funkci mohou plně suplovat. Využívání digitálních technologií při výuce češtiny jako druhého jazyka je jednostranné a podporuje především pasivní znalost jazyka.
Je třeba velmi pečlivě zvažovat časovou dotaci určenou pro práci s digitálními technologiemi a vyvažovat ji příležitostmi pro reálné učení a spolupráci. Neumožnění dostatku reálných kontaktů a komunikace a přenesení zodpovědnosti za výuku žáka na digitální technologie může vést k izolaci v třídním kolektivu a v některých případech k sociálně patologickým jevům. Nedostatek reálných sociálních vazeb a problémy s adaptací na nový jazyk a kulturu mohou u žáků s nedostatečnou znalostí češtiny (netýká se pouze této skupiny žáků) vést k úniku mimo svět reality, k nadužívání digitálních technologií a až k závislosti.
[1] Současné právní předpisy vymezují žáka-cizince a žáka s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka (a z odlišného kulturního prostředí). V praxi se zažil i zastřešující termín žák s odlišným mateřským jazykem. Termín žák-cizinec je primárně spojován s § 20 školského zákona. Tento termín je založen na faktu, že žák má jiné občanství než české. Nezohledňuje znalost či neznalost českého jazyka a potřebnou míru podpory. Vzhledem k tomu, že dítě podle cizineckého zákona získává stejný druh pobytu na území ČR, jako mají jeho rodiče, může se jednat o žáky, kteří se v České republice narodili a plynně hovoří česky, nebo některé Slováky, kteří česky rozumí a bez problémů se ve škole integrují.
Použitá literatura:
BARTOŇOVÁ, Miroslava; VÍTKOVÁ Marie et al. 2010. Inkluzivní vzdělávání v podmínkách české školy. Brno: Masarykova univerzita, 2010.
Cummins, Jim. Language, power, and pedagogy: bilingual children in the crossfire. Clevedon. 2000.
FELCMANOVÁ, Lenka; HABROVÁ Martina a kol. Katalog podpůrných opatření: dílčí část: pro žáky s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu sociálního znevýhodnění [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. Dostupné z: http://katalogpo.upol.cz/wp-content/uploads/katalogszn.pdf.
GAJZLEROVÁ, L.; NEUMAJER, O.; ROHLÍKOVÁ, L. Inkluzivní vzdělávání s využitím digitálních technologií. Praha: Microsoft, 2016. Dostupné z: http://ondrej.neumajer.cz/wp-content/uploads/2016/08/inkluzivni-vzdelavani-s-ict.pdf.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Podpora revizí ICT kurikula.
Ostatní články seriálu: