Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek II

Chybovost v rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek je jedním z problémových jevů u žáků s diagnózou dysortografie. Obtíže v této oblasti však mívají i žáci s oslabenou pozorností, oslabeným jazykovým citem či žáci z cizojazyčného prostředí.

Druhý díl seriálu navazuje na předchozí část, navíc nabízí náměty pro rytmická cvičení. Materiál je určen pro všechny žáky  2. třídě ZŠ, při obtížích doporučuji materiál využít i ve vyšších ročnících u potřebných žáků.

Doporučuji dodržet posloupnost úkolů, dalšími díly navázat až po zvládnutí aktivity z předchozí části. Aktivity není vhodné vkládat do jedné vyučovací hodiny, ale naopak pravidelně s nimi obohacovat výuku ČJ.

Pro úspěšné zvládnutí rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek je třeba dodržet zásadu posloupnosti. Nejdříve pracujeme pouze se slabikami, jednoslabičnými slovy. Obtížnější slova zařazujeme až po zvládnutí předchozího. Učivo lze individualizovat. Pracovní listy jsou připraveny tak, aby obsahovaly různé typy slov pro všechny žáky.

Také je třeba omezit soutěživost a ponechat žákům dostatek času pro vyslovení každého slova a vyřešení úlohy svým vlastním tempem. 

1.

Žáci pracují ve skupině. Rozstříhané karty z přiloženého Pracovního listu ke cvičení 1 si mezi sebe rozdělí. Žák si každé slovo hlasitě přečte a vyznačí v něm dlouhou samohlásku. Vyznačit dlouhou samohlásku může zakroužkováním, podtržením, přeškrtnutím, vybarvením apod.

Ukázka:

2.

V této aktivitě žáci naváží na předchozí úkol. Ze slov, u kterých vyznačovali dlouhé samohlásky, sepíší na volný pracovní list celé věty. V těchto větách poté opět vyznačují dlouhé samohlásky.

Ukázka:

Při výletu do ZOO jsem viděla slona.
Nedaleký rybník má plno leknínů.
Účinkující v divadle je herec.

3.

Žáci pracují se stírací tabulkou nebo prázdnými kartami vyrobenými z papíru. Učitel diktuje slova z přílohy Pracovní list ke cvičení 1. Žáci diktovaná slova zapisují pouze pomocí samohlásek. Po každém diktovaném slově učitel provede kontrolu tak, že slovo pomocí samohlásek zapíše na tabuli. 

Ukázka:

Učitel diktuje: „Slon.“ Žák zapisuje: „O.“
Učitel diktuje: „Rybník.“ Žák zapisuje: „Y, í.“
Učitel diktuje: „Velikonoce.“ Žák zapisuje: „E, i, o, o, e.“

4.

Žáci pracují ve skupině, rozdělí si mezi sebe věty z přiloženého Pracovního listu ke cvičení 4. Do vět doplňují správnou délku samohlásek. 

Ukázka: 

„Mila je moje kamaradka.
V našem městě je nova zavodni draha.
Šipkova Ruženka spala mnoho let.
Babička po večerech plete svetr.“ 

5.

Žáci pracují ve skupině s kartami z přiloženého Pracovního listu ke cvičení 5. Karty po řádcích rozstříhají. Nastříhaný řádek pak tvoří nedokončená věta a dvě slova možná pro doplnění. Žáci si věty mezi sebou rozdají. Žák doplňuje do věty správné slovo. Doplňovaná slova se záměrně liší jen délkou samohlásky.

Ukázka:

Obměna:

Žáci sami vymýšlí věty, které obsahují slova lišící se délkou samohlásky.

Ukázka možných dvojic slov: boji – bojí, mýlí – myli, druhy – druhý apod. 

6.

Učitel pracuje s žáky v kruhu. Vytleská, vyťuká (ozvučnými dřívky) jednoduchý rytmus. Tento rytmus žáci opakují. Je třeba zadávat danou sestavu každému žákovi zvlášť. Začínáme sestavami o 3 prvcích, které postupně zvyšujeme.

Obměna: Ťukání tužkou do desky stolu.

Rozlišování délky samohlásek souvisí také s vnímáním rytmu. Proto je vhodné zařazovat i rytmická cvičení. 

7.

Žáci pracují individuálně v lavicích nebo v kruhu na zemi. Každý žák má k dispozici sadu karet s grafickými zápisy (sestavu teček a svislých čárek). Učitel na bzučáku přehraje danou sestavu. Žák má za úkol najít její grafickou podobu.

Dlouhá slabika se znázorňuje dlouhým stisknutím bzučáku a krátká slabika krátkých stisknutím bzučáku. 

Autor díla: Petra Pšeničková

Obměna: Učitel na bzučáku přehraje danou sestavu. Žák vyhledává vhodná slova k této sestavě.

Použití bzučáku u některých žáků napomáhá k lepšími uvědomění si délky samohlásek.

8.

Žáci pracují s učitelem v kruhu, učitel předříkává slovo (každému žákovi zvlášť). Žák slovo zopakuje nahlas a zároveň jej „vybzučí“ na bzučáku. Dlouhá slabika se znázorňuje dlouhým stisknutím bzučáku a krátká slabika krátkých stisknutím bzučáku.

Použití bzučáku u některých žáků napomáhá k lepšími uvědomění si délky samohlásek.