Jak rozvíjet řeč a komunikaci v přípravné třídě?

V oblasti řeči sledujeme a rozvíjíme tyto oblasti:

• foneticko-fonologická rovina,
• lexikálně-sémantická rovina,
• morfologicko-syntaktická rovina,
• pragmatická rovina. (Bednářová 2010)

Všechny výše uvedené oblasti je třeba před nástupem do 1. třídy, v předškolním věku, s žákem posilovat. V každé oblasti jsou uvedeny příklady jednotlivých činností, je potřeba dodržet jejich souslednost. Činnosti jsou rozděleny podle obtížnosti, od nejsnazších po nejtěžší. Oblast řeči a komunikace posilujeme s žáky během celého školního roku.

Mnohá cvičení nevyžadují výrobu žádných pomůcek. Pro práci doporučuji využít některé z materiálů uvedených v doporučené literatuře a přílohách.

Foneticko-fonologická rovina

Jedná se o sluchové rozlišování hlásek mateřského jazyka a jejich výslovnost.

Cíle této oblasti:

• správná výslovnost,
• artikulační obratnost.

V této oblasti žák rozvíjí artikulační obratnost pomocí různých říkadel a jazykolamů (doporučuji inspirovat se v materiálech v níže uvedené literatuře) – opět začínáme od těch jednodušších variant (říkadel a jazykolamů na snazší hlásku) k těm obtížnějším.

Lexikálně-sémantická rovina

Zahrnuje porozumění řeči v okruhu běžného hovoru, zároveň také chápání instrukcí, výkladu, pojmů, sdělení, vyprávění. Patří sem rovněž obecná úroveň vyjadřování (aktivní slovní zásoba), souvislé a smysluplné pojmenování toho, co si žák myslí, vnímá, prožívá, definování pojmů, popis obrázku, události, situace, samostatné vyprávění, chápání a užívání nadřazených a podřazených pojmů, antonym (protikladů), synonym (slov podobného významu), homonym (slov stejného zvuku, ale různého významu).

Cíle této oblasti:

• žák rozumí řeči v okruhu běžného hovoru i instrukcím,
• má přiměřenou slovní zásobu svému věku,

Do této oblasti patří taktéž pochopení slov mnohoznačných = slov, která mají více významů. Sedíme s žáky v kruhu, kde jsou předložené obrázky. Žáci dostanou instrukci, zda najdou společný znak pro tyto obrázky. Poté si ukážeme ucho na každém z obrázků, které taktéž pojmenujeme. Dále se snažíme vymyslet ještě nějaký další předmět, který by mohl mít ucho. Nacvičujeme i s dalšími slovy (oko, vlasy apod.)

Autor fotografie: Petra Pšeničková

• smysluplně popíše, co je na obrázku,
• pozná a pojmenuje nesmysl na obrázku,
• interpretuje pohádku, příběh bez obrázkového doprovodu,

Vybereme nějakou velmi známou pohádku – např. O Budulínkovi, Jeníček a Mařenka, Červená karkulka apod. Z pohádkové knihy vybereme několik základních obrázků pro pohádkovou osnovu  či obrázky sami vytvoříme. S žáky pracujeme v kruhu, obrázky rozložené na zemi. Ptáme se, kdo ví, jak pohádka začíná – poté najdeme správný obrázek a takto pokračujeme až do konce. Obrázky jsou pro žáky oporou při vyprávění. Aby se žáci prostřídali, pohádku převyprávíme ještě jednou tak, že žák má obrázek v ruce a popíše děj této části pohádky. Můžeme pohádku dále rozebrat, zjistit, jakou verzi pohádky kdo zná – zda viděl v televizi nebo předčítal rodič apod. S tématem se dá i nadále pracovat – vytvořit si kulisy a zahrát jako divadlo nebo jen namalovat obrázek k určité části pohádky jednotlivě, ve dvojicích či skupinách.

Autor fotografie: Petra Pšeničková

• definuje význam pojmu,
• tvoří protiklady (antonyma) s vizuální podporou,
• tvoří protiklady (antonyma) bez vizuální podpory,
• tvoří nadřazené pojmy s vizuální podporou,
• tvoří nadřazené pojmy bez vizuální podpory,
• tvoří slova podobného významu (synonyma).

Drahomíra Jucovičová s Hanou Žáčkovou uvádí tato cvičení pro rozvoj v oblasti lexikálné-sémantické roviny

(Jucovičová, Žáčková, 2007):

1. Řekni to jinak – Malý dům je... Domeček je...
2. Na co to je? – Sedíme s žáky v kruhu a předkládáme reálné předměty, později obrázky – žáci popisují, k čemu dané předměty slouží (např. klíč, mýdlo, nůžky, šroubovák). V dalších hodinách předkládání předmětů či obrázků zaměníme za předříkávání názvů věcí.
3. Na básníka – S žáky vymýšlíme rýmy. Zpočátku necháme doplnit žáky vhodný rým do říkanky, věty. Později žáci vyhledávají slova, která se rýmují, a na závěr se snaží rým sami vymyslet (sen–den, les–pes). K hledání rýmů můžeme využít namalovaného papírového draka, který má vždy dvě mašle proti sobě. Do jedné mašle vložíme slovo, ke kterému žáci mají najít rým, druhá mašle je prázdná – sem přijde druhé slovo, které žáci vyhledávají z širší nabídky slov.
4. Dokonči příběh – Žáci dokončují krátký příběh, zpočátku jen načatou větu.
5. Co jsem udělal? – S žáky stojíme v kruhu a předvedeme několik pohybů, žáci se snaží popsat, co učitel předváděl.
6. Jaký je? – Sedíme s žáky v kruhu a předkládáme reálné předměty nebo obrázky, žáci odpovídají na otázku „Jaké to je?“ (Např. pomeranč – Je oranžový, kulatý, voňavý.) Později předříkáváme pouze názvy věcí bez vizuální opory.
7. Jako – Utváříme s žáky metafory. Učitel předříkává žákům věty typu: Sladký jako..., hořký jako... Žáci doplňují vlastní slova.
8. Nový dům – Sedíme s žáky v kruhu a vyzveme je, aby popsali svou představu nového domu nebo školy, kam by chtěli chodit.
9. Jak se lidé zdraví – Nacvičujeme s žáky různé druhy pozdravů.

Morfologicko-syntaktická rovina

Tato rovina řeči se týká užívání jednotlivých slovních druhů, ohýbání slov (časování, skloňování), tvoření vět a souvětí.

Cíle této oblasti:

• žák mluví ve větách a souvětích,
• užívá všechny druhy slov,
• mluví gramaticky správně,
• pozná nesprávně utvořenou větu,
• do příběhu doplní slovo ve správném tvaru.

Pragmatická rovina

Jde o užití řeči v praxi, v sociálním kontextu. Jedná se o takové dovednosti, jako je například vyžádání nebo oznámení informace, vyjádření vztahů, pocitů, prožitků, událostí, zahrnuje tzv. regulační funkci řeči (tj. pomocí řeči dítě dosahuje cíle, usměrňuje sociální interakce) a tvoření dialogu (střídání role naslouchajícího a mluvícího, udržování tématu hovoru). Součástí této roviny je rovněž užívání prvků neverbální komunikace, jako je mimika, gestikulace a zejména oční kontakt.

Cíle této oblasti:

• žák přirozeně navazuje verbální kontakt,
• dokáže vést dialog, adekvátně odpovídá na otázky, ptá se,
• řekne jméno, příjmení, věk, bydliště,
• užívá oční kontakt. (Bednářová, 2010)

Použité zdroje a literatura

• BEDNÁŘOVÁ, J.; ŠMARDOVÁ, V.: Školní zralost. Brno: Computer Press, 2010. ISBN 978-80-251-2569-4.
• BEDNÁŘOVÁ, J.; ŠMARDOVÁ, V.: Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno: Computer Press, 2008. ISBN 978-80-251-1829-0.
• JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H.: Děti s odkladem školní docházky a jejich úspěšný start ve škole. Praha:  D + H, 2007. ISBN 978-80-903869-3-8.

Doporučená literatura – vhodné pracovní listy 

• REZKOVÁ, V.; TUMPACHOVÁ, L.: Škola před školou. Praha: Pražská pedagogicko-psychologická poradna, 2004. ISBN 80-239-4082-1.
• REZKOVÁ, V.; TUMPACHOVÁ, L.: Škola před školou II. Praha: Pražská pedagogicko-psychologická poradna, 2004. ISBN 80-239-4083-X.
• ZELINKOVÁ, O.: Specifické vývojové poruchy čtení, psaní a dalších školních dovedností. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-800-7.
• PÁVKOVÁ, B.: Zlomíš si jazýček. Brno: Computer Press, 2010. ISBN 978-80-251-2513-7.
• SYNEK, F.: Říkáme si s dětmi. Praha: ArchArt, 2004. 80-86638-04-9.