Východiska: Rozhovory s obrazy často koncipuji k cyklu Dostaveníčko, který je v Moravské galerii zajímavým dialogem uměleckých děl. Jedná se o intervence čili zásahy do stálých expozic, patří k oblíbeným metodám muzea umění, jimiž lze úspěšně rozšířit vnímaní, nastolit nová témata a v neposlední řadě problematizovat povahu samotného žánru. Pod vedením kurátorů Moravské galerie v Brně vzniká tak cyklus uměleckých děl na návštěvě, který se odehrává souběžně ve všech stálých expozicích MG (moderního a současného, starého a užitého umění), v nichž si vždy na čas dají dostaveníčko díla z jiných sbírek galerie.
Cíle: Barokní autor Martin Vinazer se nám představuje vedle moderních autorů počátku 20. století, jako jsou Otto Gutfreund a Emil Filla. Propojení uměleckých děl napříč stoletími. Výtvarná interpretace probíhá bezprostředně před originály uměleckých děl.
Základní pojmy: „reliéf“, forma, obsah, interpretace, tvar, bronz, dřevo, zlacení, rozměr, mělký, hluboký, výjev, gesto, expresivita, dynamika, světlo, stín, výraz.
Časová dotace: 120 minut.
Dialog: V úvodu vždy představím krátce autory a jejich zařazení do uměleckohistorického kontextu, jejichž díla jsou východiskem dialogu a výtvarné interpretace. Jejich výběr je dán kurátorem v rámci cyklu Dostaveníčko. Dále probíhá dialog s pedagogy přímo nad představovanými díly formou kladených otázek, prostřednictvím kterých se dialog odvíjí.
Martin Vinazer (1674–1744) – je méně známým barokním autorem, tvořícím v okrajové oblasti jižního Tyrolska, kde navázal na rodinnou řezbářskou tradici, kterou založil jeho otec. Navázal také na praxi středověkých uměleckořemeslných dílen a získal mnoho zkušeností z vrcholně barokních center, jakými byly Benátky a Řím. Je považován za vůdčí osobnost jihotyrolské sochařské produkce počátku 18. století.
Otto Gutfreund (1989–1927), průkopník českého moderního sochařství, znalý francouzské umělecké scény své doby, kde pobýval v předválečném období. Otto Gutfreund je v expozici moderního umění Moravské galerie v Brně zastoupen hned několika pracemi, zejména sochařskými. V jeho tvorbě se prolíná expresivní pojetí s kubistickými formami. Za vůbec první kubistické sochařské dílo považujeme sochu Úzkost z roku 1911.
Emil Filla (1882–1953), představitel kubistické malby, ač se sám za kubistu nepovažoval. V jeho obrazech se zcela intuitivně prolíná analytický kubismus se syntetickým, v pozdějších 20. letech 20. století je zřejmé také poetické ladění, tzv. lyrický kubismus. V jeho díle je silně patrná inspirace dílem Pabla Picassa, se kterým se opakovaně setkával. Filla vytvořil také několik sochařských děl, jako např. hluboký reliéf Hlava z roku 1913.
Otázky:
Výtvarná interpretace: V případě Gutfreundova reliéfu Souzvuk, který zde předkládáme ke konfrontaci s barokním zlaceným reliéfem Martina Vinazera, jsou zachyceny kubistické formy v mělkém reliéfu. Můžeme srovnávat řemeslné provedení, ale nemusíme, neboť obě díla pocházejí ze zcela odlišného historického kontextu. Obě práce napříč staletími jsou provedeny jinou technikou, jiným technologickým postupem. Modernistický způsob uvažování o charakteru a výrazu uměleckého díla na počátku 20. století je dáván do popředí zájmu.
Gutfreund pracuje s odléváním do bronzu, a v přípravném díle volně modeluje do hlíny, která mu umožňuje svobodu výrazu. Mnohem větší svobodu sochařského výrazu nacházíme překvapivě u malíře Filly. V hlubokém reliéfu Hlava je jasně patrná dravost a zápas s hmotou. Námět je v kubistických formách vlastně jen tušený, zesílen expresivitou výrazu. Naopak Vinazer zpracovává dřevěný reliéf opatřený zlacením. Tato technologie vyžaduje značnou míru přesnosti a zkušenosti, a neustálou kontrolu nad vznikem podobných děl.
Jelikož je našim cílem najít společné paralely ve všech předkládaných dílech, použijeme k interpretaci netradiční technologii. Základ tvoří vybrání jednoho moderního díla – reliéfu –, od kterého se bude odvíjet celá výtvarná interpretace.
Zvolí se podklad – lepenka nebo klasický výkres ve formátu shodném s vystavenými reliéfy. Nejprve se podklad opatří nátěrem disperzního lepidla s tím, že tahy štětce volně přepisují tvary vybraného reliéfu. Poté do míst, kde znázorňujeme stín, zaneseme grafitový prášek a pomocí štětce jej vklepeme až vetřeme štětcem do podkladu. Postupně na místa, kde se objevuje světlo, nanášíme plátkové zlato (vždy do mokrého podkladu lepidla). Po mírném zaschnutí lze pigmentovým (grafitovým) práškem přetírat také zlacení, čímž vznikne lehká patina, z pod které se jen místy objevuje plátkové zlacení. Tímto technologickým až experimentálním způsobem dosáhneme propojení děl napříč staletími.
Výtvarný materiál: grafitový prášek, disperzní lepidlo (pojidlo), plátkové zlacení (metál), ploché štětce, lepenka nebo klasický výkres, pasparta (není nutná).
Poznámka a doporučení: Je vhodné pro výuku žáků využít reprodukce uměleckých děl, a to i způsobem, kdy pedagog sám zvolí díla napříč staletími, která tak konfrontuje vedle sebe. Pomocí reprodukcí je výběr děl mnohem širší. Ale myslím, že setkání s originály děl je mnohem více motivující, pestřejší a objektivnější. V této ukázce vycházím z daných možností Moravské galërie v Brně. Jednotlivé sbírky galerie jsou umístěny v různých budovách. I proto je v Moravské galerii v Brně zaveden cyklus Dostaveníčko, z něhož vychází tato aktivita (výtvarná interpretace). V galerijním prostředí není možné použití náročnějších technik, proto jsou často výtvarné interpretace omezeny jen na přípravné skici apod.
 |
| 1. Rozhovory s obrazy/Otto Gutfreund a Emil Filla a Martin Vinazer/Moravská galerie v Brně |
 |
| 2. Rozhovory s obrazy/Otto Gutfreund a Emil Filla a Martin Vinazer |
| Autorka fotografie: Jitka Petřeková |
 |
| 3. Rozhovory s obrazy/Otto Gutfreund a Emil Filla a Martin Vinazer |
| Autorka fotografie: Jitka Petřeková |
 |
| 4. Rozhovory s obrazy/Otto Gutfreund a Emil Filla a Martin Vinazer |
| Autorka fotografie: Jitka Petřeková |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu .
Ostatní články seriálu:
