Mediální výchova – inspirace k realizaci

HLAVNÍ CÍLE A PRINCIPY MEDIÁLNÍ VÝCHOVY

Hlavním cílem Mediální výchovy jak pro základní, tak gymnaziální vzdělávání by mělo být rozvinutí mediální gramotnosti do takové úrovně, aby využívání médií byla činnost, kterou má jedinec co nejvíc pod vlastní kontrolou a již si dokáže řídit tak, aby mohl mediální nabídky co nejvíce využít.

Podstatné je proto, aby žáci pochopili tyto základní principy:

• sociální prostředí, v němž se pohybujeme, je neustále zaplňováno mediálními produkty, které se podílejí na formování našich představ o světě (například tím, že zamlžují hranici mezi realitou a fantazií) - jsou tedy aktivním faktorem konstruování společensky akceptované reality, v níž se pohybujeme;
• zprávy nejsou věrným odrazem skutečných událostí, nýbrž konstrukcí, kterou vytvářejí média a novináři, kteří jsou sami předmětem řady vlivů a omezení;
• na trhu existuje obrovská nabídka výrobků, jež se mezi sebou liší jen velmi málo, a tak je úlohou reklamy vytvářet iluzi, že rozdíly mezi výrobky jsou velké a že výrobky mohou řešit naše problémy - pomáhat nám v naplňování života v duchu hodnot, které považujeme za významné;
• mediální organizace jsou ekonomické podniky, které obchodují s předpokládanou pozorností svých příjemců a mají rostoucí vliv ve společnosti a vzájemně se ovlivňují;
• podstatným trendem ve vývoji mediálních institucí je směřování ke koncentraci vlastnictví a kulturní i ekonomické globalizaci;
• každý z nás patří do několika publik, která jsou určena sociodemografickými charakteristikami i zájmy a psychologickými vlastnostmi jednotlivých členů, některá publika mají společenské kořeny, jiná jsou "iniciována" médii;
• ve skupinách příjemců se formují sdílené představy o tom, jak mají jednotlivé mediální produkty vypadat, a tyto představy pomáhají mediální produkty interpretovat a dodávat jim smysl;
• významy, které mediální produkty nabízejí, si příjemci "směňují" za hodnoty, jež mají podle jejich představ společenskou platnost;
• média ovlivňují společnost, jíž jsou součástí, i jedince nejrůznějším způsobem (od krátkodobých účinků po dlouhodobé, od pozitivních po negativní apod.), ale nikdy ne izolovaně;
• média představují významné sekundární, zprostředkované poznání (formují představy o světě, očekávání spojená s projevy jednotlivců i institucí), které stále více konkuruje poznání primárnímu a které významným způsobem pracuje se stereotypy.

MOŽNÉ FORMY A METODY REALIZACE

V následující nabídce jsou uvedena 2 důležitá témata, která jsou vhodná pro realizaci Mediální výchovy na 2. stupni základní školy a vyšších ročnících víceletého gymnázia a libovolném ročníku čtyřletého gymnázia.

A/Témata týkající se postavení médií ve společnosti, rozdílu mezi občanským a spotřebitelským principem a podílu médií na průběhu politického rozhodování je možné zařadit do občanského a společenskovědního základu. Aktivní nakládání s mediální produkcí (kritické čtení) se může stát součástí jazykové a literární průpravy.

B/Získané dílčí poznatky je však vhodné aplikovat při receptivních činnostech (analytická činnost, rozvoj kritického odstupu, racionalizace využití médií) i produktivních činnostech (projekt práce v redakci, příprava vlastních mediálních výstupů), proto Mediální výchova staví zvláště na specializované výuce, kterou je možné zařadit jako povinnou a na ní navazující volitelnou součást zejména gymnaziálního vzdělávání. Specializovaná výuka je vhodná pro systematizaci poznatků o médiích a mediální komunikaci a lze ji zařadit do kontextu základů humanitního, resp. sociálněvědního vzdělávání.

Témata Média v současné společnosti a Mediální praxe

je vhodné realizovat ve dvou etapách navazujících na sebe (např. 2. pololetí 2. ročníku a 1. pololetí 3. ročníku čtyřletého gymnázia, či 2. pololetí 8. ročníku a 1. pololetí 9. ročníku základní školy) a v rozsahu přibližně 30 lekcí po 1 vyučovací hodiny (15 lekcí za pololetí). Dílčími tématy a z nich vycházejícími náměty na činnosti oba okruhy rozvíjejí všechny tematické okruhy pro základní i gymnaziální vzdělávání. Jejich obsah je stanoven tak, aby si míru náročnosti či hloubku vhledu do tématu mohli volit sami vyučující.

Téma I "Média v současné společnosti" je vhodné zařadit jako první a pro jeho formu realizace je možné doporučit integraci i projekt, kombinaci obou forem či si stanovit specializovanou formu výuky, jako např. kurz, specializovaný seminář, modul či samostatný předmět. Téma je zaměřeno především na:

1. získání základní představy o struktuře médií a fungování mediálních institucí;
2. rozvoj receptivní činnosti (kritické čtení, poslouchání a pozorování mediálních sdělení);
3. osvojení představ o roli a možnostech publika a o možných účincích médií.

Téma II. "Mediální praxe" navazuje na Média v současné společnosti, je zaměřeno na produktivní, kreativní činnost - individuální a skupinové vytváření sdělení určených pro média a sestavování vlastních mediálních produktů. Pro jeho realizaci je nejvhodnější forma projektu, případně samostatného vyučovacího předmětu, kurzu či modulu. Téma je zaměřeno především na:

1. osvojení si základních postupů spojených s přípravou mediálních výstupů (zpravodajství, soutěže, rozhlasového vysílání, webové stránky apod.);
2. rozvíjení předpokladů pro individuální vyjádření vlastních postojů a pocitů prostředky příznačnými pro jednotlivá média;
3. zprostředkování představy o působení v médiích jako o činnosti s vysoce rozvinutou dělbou práce, s přísnou hierarchií odpovědností a pravomocí a se zřetelně formulovanými nároky;
4. prohlubování poznatků o tom, jak činnost lidí pracujících ve sféře mediální komunikace omezuje či inspiruje okolí;
5. nabízí možnost poznat nutnost koordinace a aktivního, leč pokorného přístupu v prostředí vysoce rozvinuté dělby práce.

Téma se vztahuje k činnostem spojených s - redakcí školního časopisu či školní webové stránky, školního rozhlasového vysílání apod. Realizaci tématu je důležité zabezpečit i organizačně: ustavení redakce s rozdělenými úlohami (odpovědností za jednotlivé rubriky či činnosti) a rozfázovanými postupy (uzávěrky, rozhodování o podobě dalšího čísla či další relace apod.).

Vyučující by měl zastávat především roli supervizora, který dohlíží na fungování redakce (dodržování termínů, korektní vedení porad), ale sám se do práce výrazně nezasahuje. Dbá především na to, aby:

• veškerá činnost byla i předmětem reflexe (což je hlavní nástroj naplnění cílů předmětu), a to zvláště reflexe vztahů k okolí mimo redakci (např. vedení školy);
• členové redakce na každé poradě rozebírali vlastní činnosti;
• pracovali s předpokládaným publikem (dělali ankety, soutěžemi si zjišťovali, kdo je sleduje apod.);
• výstup splňoval hlavní žádoucí parametry mediálního sdělení, tj. byl věcně správný a byl psán či vysílán na odpovídající úrovni jazykové kultury (ortograficky či ortoepicky správně, stylově vhodně) a odpovídající úrovni designu.

Doporučená literatura k tématu:
Burton, G.- Jirák, J.: Úvod do studia médií. Brno: BaP, 2001.
Green, G. H. - Cotter, C.: Přestaňte být manipulováni. Pragma, Praha 2000.
Jirák, J. - Köpplová, B.: Média a společnost. Praha: Portál, 2003.
Machová, S.: Argumentování. Informatorium (v tisku).
McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999.
McLuhan, M.: Jak rozumět médiím. Praha: Odeon, 1991.
O'Brienová, P.: Asertivita. Pracovní sešit. Praha: Management Press, 1999.
Švandová, B. a kol.: Argumentace a umění komunikovat. PedF MU Brno, 1999.
Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace. Praha, 2000.