Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > základní vzdělávání > Člověk a příroda > 2. stupeň > Chemie > Chemie a společnost > orientuje se v přípravě a využívání různých...

Zobrazit na úvodní stránce článků

Prostředí a my

Praktický příspěvek
inspirace
blok hodin
Autor Mgr. Markéta Přibylová
Náměty na aktivity realizované ve výuce chemie nebo výchovy ke zdraví, zaměřené na sběr a třídění odpadků a na analýzu nebezpečných látek vznikajících při výrobě těchto odpadů.

Níže popsané činnosti je vhodné realizovat s žáky 8. - 9. ročníku ZŠ při výuce chemie či v hodinách výchovy ke zdraví nebo rodinné výchovy. První tři aktivity (sběr odpadků okolo školy, jejich třídění a zadání úkolů do skupin) musely být spojené, tudíž se uskutečnily během dvouhodinového vyučovacího bloku. Další dvě (učení po stanovištích a soutěž) nebyly už příliš časově náročné, proto proběhly během jedné vyučovací hodiny.

1. HODINA

„Jarní úklid" (45 minut)

„Jarní úklid" neboli úklid odpadků v bezprostředním okolí školy začal tak, že se žáci rozdělili do 5 (popř. 4) skupin. Na ruce si nasadili ochranné rukavice, které si buď přinesli z domova, nebo je pro ně měl připravené učitel. Vyučující žákům doporučil, aby si přinesli rukavice latexové, technické nebo kožené, protože se tak snadno nezničí, a tudíž dobře chrání ruce před mechanickým i chemickým poškozením. Poté každé skupině rozdal barevné pytle na odpadky s objemem 120 litrů (netrhají se, jsou recyklovatelné a na rozdíl od černých standardních odpadkových pytlů se mohou zatáhnou páskem). Během sběru vyučující žáky kontroloval a zároveň si připravil několik barevných odpadkových pytlů, které označil stejně, jako jsou označeny barevné kontejnery pro třídění odpadu - cedulkami s nápisy sklo, papír, plasty, organický odpad (viz Příloha 1). Při zhotovování těchto kartiček a značení odpadkových pytlů musel přihlédnout i k tomu, jaké kontejnery jsou v blízkosti školy či jestli je v kompetenci školy daný druh odpadu zneškodnit nebo nechat zlikvidovat.

2. HODINA

Třídění odpadu (30 minut)

Po skončení úklidu žáci nejdříve roztřídili odpadky ze svých pytlů před pytle označené učitelem. Poté hodnotila celá třída dohromady, zda je u každého pytle správný odpad. Učitel se žáků ptal, jestli patří vybraný odpad např. do plastů, či nikoliv. Smyslem aktivity bylo, aby žáci došli k správnému řešení sami na základě svých znalostí, vyučující jim ho prozradil jen tehdy, jestliže se třída nemohla na společném konsensu dohodnout.

Než žáci obsah označených odpadkových pytlů vysypali do příslušných kontejnerů, zeptal se jich učitel, jak naloží se samotnými odpadkovými pytli. Ti usoudili, že příliš neznečištěné nebo nepoškozené pytle se mohou použít při dalším „jarním úklidu" a ostatní patří do žlutého kontejneru na plasty. Zbývalo naložit s kovovými dráty a plíšky, s organickým a nebezpečným materiálem. Vyučující se opět nejprve zeptal žáků, jak by s takovým odpadem naložili. Žáci věděli, že organický materiál lze kompostovat, staré železo a jiné kovy je možné prodat ve sběrných dvorech nebo sběrných surovinách, vybité baterie odevzdat v samoobsluhách nebo že se v obci občas pořádá svoz nebezpečného odpadu, kdy mohou odevzdat i staré televize, ledničky a jiné nepoužívané domácí spotřebiče. Učitel jejich odpovědi komentoval, případně doplnil a ujasnil některé nepřesnosti (starý chleba, kůru od citrusů, shnilé ovoce a zeleninu je nejvhodnější zakopat; skořápky, odřezky zeleniny či ovoce a tvrdý chléb, ale nikoliv zkažené potraviny, mohou sloužit jako krmení pro zvířata; staré železo lze vyhodit do kontejnerů na železný šrot, nevyužité léky odevzdat v lékárně a nebezpečné látky likvidují specializované firmy). Poté požádal pana školníka, aby se o likvidaci tohoto odpadu postaral.

Reflexe a zadání domácího úkolu (15 minut)

Na poslední činnost se učitel s žáky přesunul do třídy. Na tabuli vytvořil tabulku s jednotlivými kategoriemi tříděného odpadu. Poté rozdal každému žákovi lísteček s názvem odpadku, se kterým se žáci setkali při „jarním úklidu" (viz Tabulka). Požádal je, aby se pokusili lístečky s odpadky přiřadit k jednotlivým kategoriím odpadu a nalepili je na tabuli. Při nalepování žáci mohli využít konzultace s třídou, případně s učitelem, pokud si nebyli jistí. Poté bylo jejich úkolem rozhodnout, při rozkladu jakých odpadků nevznikají v přírodě látky nebezpečné pro rostliny, živočichy či pro člověka. Žáci vyloučili odpadky organického původu (patří na kompost, slouží jako krmení pro zvířata nebo se mohou zakopat) a opět se rozdělili do 4 nebo 5 skupin. Každá skupina měla přidělenu jednu nebo dvě kategorie tříděných odpadků a za domácí úkol o nich zjišťovala následující údaje, které poté písemně zpracovala do pracovního listu s jasně danou strukturou v programu Microsoft Word (ukázky zpracovaných úkolů v Příloze 2):

  • Jaké toxické látky pro člověka vznikají při výrobě těchto předmětů, např. při výrobě skla, plastu, papíru?
  • Jak mohou být tyto látky nebezpečné pro lidský organismus, jaké zdravotní problémy nebo nemoci mohou způsobit?
  • Proč tedy tyto odpadky třídit a recyklovat?

Aby byly výsledné úkoly dobře zpracované a učitel s nimi mohl dále pracovat,uvedl, že je třeba, aby s ním žáci práci minimálně dvakrát konzultovali. Úkol měl být odevzdán do 14 dnů.

K vyhledání informací byly žákům doporučeny tyto zdroje informací:

3. HODINA

Učení po stanovištích (20 minut)

Skupiny své zpracované úkoly přinesly na další vyučovací hodinu. Materiál rozmístily po třídě tak, že na každém stanovišti byly papíry s informacemi vztahujícími se k jedné kategorii odpadků. Úkolem každé skupiny bylo naučit se všechny údaje z textů během 20 minut tak, aby si je žáci co nejdéle pamatovali. Vyučující předem nestanovil, jak při této činnosti mají postupovat, způsob si volila každá skupina samostatně. Nejvíce využívanou metodou bylo to, že se každý žák ze skupiny naučil poznatky o jednom nebo dvou kategoriích odpadků a ty sdělil ostatním ve skupině. Některé skupiny pojaly tento úkol tak, že každý člen skupiny získal znalosti o všech kategoriích odpadu vztahující se jen k jedné otázce a tyto informace pak předal dalším členům skupiny.

Soutěž (5 - 10 minut)

Na závěr hodiny rozdal učitel každé skupině 2 balíky kartiček (max. 10 kartiček v každém balíčku). Na jednom typu kartiček označených písmenem byly uvedené jednotlivé nebezpečné látky nebo skupina těchto látek, na dalším druhu kartiček označených číslicí pak informace o nich (viz Příloha 3). Skupiny měly co nejrychleji ke každé látce či skupině látek přiřadit jejich charakteristiky. Vždy, když si skupina byla jistá, že kartičky seřadila správně, přihlásila se. Od toho okamžiku musely přerušit práci i ostatní skupiny. Vyučující zkontroloval řešení žáků, kteří se přihlásili, a pokud shledal, že kartičky pospojovali špatně, soutěž pokračovala. Pokud by žádná skupina během 10 minut nenašla správné řešení, učitel jej vysvětlil.

Poznámka: Na zvážení učitele je, zda u žáků chce podporovat soutěživost, anebo spolupráci, kdy se nesoutěží, ale každý má za úkol kartičky co nejrychleji správně přiřadit a případně se poradit se sousedy. Zadání by v tomto případě mohlo znít tak, že celá třída (všechny skupiny) musí co nejrychleji přiřadit kartičky k sobě. Pokud se jim to podaří v termínu 5 minut, budou za to patřičně ohodnoceni.

Reflexe práce ve skupinách (15 minut)

Každá skupina dostala flip s grafem (Příloha 4). V grafu u jednotlivých úkolů udělal každý žák značku u toho obličeje, který nejlépe vystihoval, jak se mu pracovalo ve skupině na dané úloze. Ke značce připojil ještě jednoslovný komentář, pomocí kterého vysvětlil své pocity. Poté každý žák v komunitním kruhu jednou větou popsal spolupráci ve své skupině. Výsledky této reflexe byly důležité jak pro žáky, tak pro samotného učitele, který je využil při další práci s třídou.

Přílohy:
NáhledTypVelikostNázev
pdf48 kBPříloha 1
pdf131 kBPříloha 2
pdf63 kBPříloha 3
pdf108 kBPříloha 4
pdf57 kBTabulka
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Celkové hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek