Příspěvek byl převzat z publikace nakladatelství Verlag Dashöfer "Školní vzdělávací program krok za krokem" (Kapitola 1/3.2.2, s. 1 - 3. Aktualizace červenec 2005).
www.dashofer.cz
Mnozí učitelé uvádějí nesporné výhody známkování, které je mnohem jednodušší než například slovní hodnocení. Známky jsou snadno evidovatelné, na třídu a předmět stačí jeden papír na celý rok. Jsou to vlastně jednoduché zprávy, které učiteli umožňují, aby se přehledně orientoval ve školních výkonech každého žáka, v tom, jak si v jednotlivých předmětech stojí, jaké učivo zvládl a v jakém má ještě mezery. Známka je to, co nám ukazuje stav "teď a tady" u každého žáka. Tato číselná hodnota učiteli pomáhá vyvolat si z paměti další a často podrobnější informace. Třeba i to, jaké úsilí při učení žák vynakládá, jaké dovednosti si zlepšil apod.
Většina učitelů uvádí, že známky jsou jednoznačným a srozumitelným prostředkem komunikace mezi nimi, žáky a jejich rodiči. Náš školský systém na nich staví v rámci různých výběrových aktivit, přijímacích zkoušek apod., kdy nám známky dovolují srovnávat různá hodnocení mezi sebou, a tak pomáhají roztřídit například žáky základních škol podle zjištěných znalostí a dovedností do dalších vzdělávacích institucí, a tím jim usnadňují jejich volbu směrem k cíli - určitému typu profese.
Mezi nevýhody známkování patří to, že je velmi obtížné zařadit rozmanité výkony a učební činnosti žáka do pouhé pětistupňové škály. Známkami lze hodnotit vesměs pouze výkony, které mají těžiště ve znalostech, hůře však ostatní stránky školního výkonu žáka, jakými jsou jednotlivé dovednosti v rámci klíčových kompetencí a jejich vývoj, individuální osobnostní charakteristiky a jejich rozvoj vzhledem k naplňování konkrétních cílů výuky. Známky neumožňují postihnout, jak se vyvíjí, zlepšuje nebo zhoršuje žákův výkon. Nedávají vlastně ani jemu samotnému odpověď na otázku, jaké jsou příčiny jeho úspěšného nebo neúspěšného řešení úlohy, není dost konkrétní na to, aby mu poskytly vodítko pro jeho další práci.
Mylný je také předpoklad, že známky celkově motivují žáky k učení a dosahování dobrých výsledků s cílem získat dobré zaměstnání a vyšší socioekonomický status a že špatné známky v nich probouzejí motivaci a zájem napravit chyby a celkově práci zlepšit. Někteří učitelé vidí hnací motor známek v tom, že v žácích probouzejí ctižádost, že se žáci díky nim mohou srovnávat s ostatními a své výsledky neustále zlepšovat, a tak se přibližovat tomu nejlepšímu, který v dané skupině je, a v důsledku toho vlastně známky zvyšují výkon celé skupiny.
Také tento předpoklad byl již mnohokrát vyvrácen - pokud se totiž známky stanou prostředkem srovnávání, mohou narušovat vztahy. Žák, označovaný jako "jedničkář", sice po nějakou dobu zažívá příjemné pocity výjimečnosti, avšak ve svém důsledku mohou jedničky vést až k jeho vyčlenění z kolektivu třídy. Prostřednictvím známek totiž dochází k jakémusi "škatulkování" žáků ve třídě. Jde o to, že známkami vlastně do sebepojetí dítěte vtiskáváme razítko s příslušnou číslicí, která je okolním světem buď velmi oceňovaná, nebo velmi odsuzovaná. To samé se děje i s žákem samotným. Je označen známkou, jakousi hodnotou, která se stává jakoby trvalou charakteristikou jeho osobnosti, a značně tak ovlivňuje jeho sebepojetí.
U žáka se špatným prospěchem, označovaného jako "pětkaře", se postupně vytváří negativní sebepojetí, protože obraz o sobě si děti (až do mladšího školního věku) vytvářejí na základě toho, jak o nich smýšlíme a hovoříme my ostatní. Dalším nepříznivým důsledkem je též většinou velmi nízká úroveň sebeúcty takového dítěte. Samo sebe si neváží, myslí si o sobě, že je hloupé a k ničemu. Školní výuku a známky obzvlášť proto vnímá jako nadměrně zátěžové až stresující. A navíc, výsledkem této nadměrné zátěže mohou být nejrůznější zdravotní, často psychosomatické potíže.
Žáci se dokonce na svých dobrých známkách mohou stát značně závislými. Nenaučili se své sebehodnocení stavět na jiných pilířích než na známkách, které potřebují k tomu, aby jim potvrzovaly jejich kvality. Takovým žákům stačí ve škole pouze odvést výkon, za který je jednička, ale nejsou už motivováni ke zlepšování svého osobního maxima, a tím je omezen jejich vývoj. Jakoby jejich zájem o známky převyšoval zájem o poznávání jako takové, učení se a nalézání nových souvislostí a hlavně hledání odpovědí na otázky, které jim jednou v budoucím životě mohou pomoci vyřešit kdejakou náročnou situaci tvůrčím a uspokojivým způsobem. Tak známky vlastně získávají punc pouhé vnější motivace, stávají se cílem učení a vzdělávání samy o sobě.
Také argument, že prostřednictvím známek rodiče dostávají jasnou a přehlednou informaci o tom, zda učení jejich dítěte ve škole probíhá podle plánu, tedy v souladu s cíli výuky nebo se jim vymyká, je sporný. Je totiž otázkou, zda rodiče umí známky správně interpretovat, zda rozumí tomu, za jaký výkon dítě známku dostalo, zda z ní dokáží vyčíst, co se mu podařilo a co konkrétně by ještě mělo zlepšit. Rodiče známky vyžadují hlavně kvůli vnějšímu srovnávání (ať už se sourozenci, spolužáky nebo kamarády) a kvůli touze, aby se jejich potomek stal prostřednictvím známek chloubou rodiny.
Taktéž hledisko možnosti srovnávání škol mezi sebou podle známek není zcela bez problémů. Mnohokrát se prokázalo, že ani tento nástroj srovnávání není objektivní. I když jsou známky číslice, které se mezi sebou dají srovnávat, ve skutečnosti se za nimi může skrývat mnoho naprosto nesrovnatelných významů a hodnot. U každého učitele mají jednotlivé známkové stupně přece zcela různé obsahy. Všichni ze své zkušenosti víme, že existují různé úrovně jedniček i pětek.
Na tento text navazuje článek Výhody a nevýhody slovního hodnocení.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
