Aktivity na podporu OSV - Osobnostní rozvoj

Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.

Sebepoznání - vlastnosti

Zaměřeno na sebereflexi a strukturovanou zpětnou vazbu pro spolužáky/od spolužáků týkající se osobních vlastností členů skupiny.

Každý hráč si napíše na papír nejprve tři své vlastnosti, s nimiž není spokojen, které považuje za spíše nedobré či kritiky hodné, tedy - co si na sobě nejvíce necení - a pak tři své vlastnosti, které považuje za dobré a chvály hodné, tedy - co si na sobě nejvíce cení. Je potřebné, aby tyto vlastnosti byly vyjádřeny ponejvíce jedním, příp. maximálně dvěma - třemi slovy (např. líný, hádavý, spolehlivý, malá sebedůvěra...).

Pak si každý hráč vezme linkovaný list formátu A4, vlevo nahoře se podepíše a na levou stranu na řádky pod sebe (na každý řádek vždy jedno slovo nebo sousloví) napíše jednak šest vlastností ze svého seznamu a doplní ještě o čtyři další pozitivní a čtyři negativní vlastnosti. Tyto doplněné vlastnosti se vůbec nemusí k hráči vázat, mohou být jakékoliv, ale může sem vepsat i vlastnosti, které se jej podle jeho názoru týkají stejně jako základní šestice (i když už ne „nejvíce"). Vhodné je základní šestici a ostatní vlastnosti promíchat. Pak každý hráč nechá svůj list na lavici a s tužkou v ruce se vydá prohlížet listy ostatních. Každý hráč čtoucí cizí list se snaží odhadnout, nakolik má či nemá majitel listu uváděné vlastnosti a vždy na pravý kraj listu do řádku příslušné vlastnosti může napsat:

+ = tuto vlastnost máš nebo
- = tuto nemáš nebo
0 = nevím

Vyspělejší hráči mohou doplnit krajní symboly (+, -) číselnými indexy od 1 do 2-3 vyjadřujícícími intenzitu výskytu či nevýskytu vlastnosti, např. +3 = rozhodně tuto vlastnost máš, je pro tebe velmi typická, -1 = spíše nemáš. Když hodnotitel projde všechny řádky, přeloží pravou stranu listu dozadu tak, aby sloupec jím vytvořených hodnotících symbolů nebyl vidět a nechá list na místě pro dalšího člena skupiny, který bude plnit stejný úkol. Až se hráči vystřídají, vrátí se majitelé ke svým listům, rozbalí je a podívají se, jak se srovnává jejich sebehodnocení s hodnocením ostatních.

Pokud jste si jisti, že to skupina zvládne a aktivita se nestane kolbištěm pro vyřizování účtů (což může být jisté riziko aktivit nabízejících vzájemné zpětné vazby), může být vyplňování sloupců neanonymní (hodnotitelé se podepíší nebo formuláře kolují v pořadí po kruhu apod.).

Reflexe:

• Co vás zaujalo?
• O čem tu a teď chcete hovořit?
• Co jste se dověděli o sobě, co o jiných?
• Co vás překvapilo?
• Jaké máte pocity?
• Na co se koho chcete zeptat, chcete-li hovořit o vlastnostech, které jste si původně napsali na svůj list, můžeme...?
• V čem jsou tyto vlastnosti výhodné a v čem ne, jak lze využívat dobrých, jak se lze zbavovat negativních atd....?

Já - pantomima

Každý účastník si připraví krátkou pantomimickou kreaci na některou z variant „já"-témat a předvede ji, např.:

• kdo (jaký člověk) jsem
• kdo (jaký člověk) rozhodně nejsem
• jedna typická minuta mého dne
• můj obvyklý celý den shrnutý do jedné minuty
• co nerad dělám
• moje koníčky
• moje typická vlastnost
• kdybych byl... zvíře, pohyboval bych se takto..., jednal bych takto... atd.

Reflexe:

• Co mohu dodat k obsahu (o mně) mé pantomimické hry slovy?
• Jak se mi hledalo téma mé hry (informace o mně)?
• Jakou taktiku jsem zvolil při hledání tématu a způsobu jeho zobrazení?
• Jak se mi hrálo?
• Co vidím ve hře ostatních, jak jí rozumím...?

Reflexe mohou ovšem probíhat již po každé přehrané etudě, neboť tak se zajistí, že hráči nezapomenou hry prvních.

Poznámka: Každá technika OSV má sebepoznávací potenciál - téměř vždy se tedy v reflexi lze ptát: co jsem se o sobě dověděl..., jak obvykle reaguji v podobných situacích atd.....

Zdokonalení základních funkcí - hmatové zážitky

Zaměřeno na smyslové vnímání.

Dvojice hráčů se pohybuje prostorem, jeden má zavřené oči a druhý jej vede, a tento vidoucí se snaží i zajistit svému partnerovi během 5-10 minut maximum hmatových zážitků vč. případných zážitků netradičních.

Reflexe:

• Co bylo příjemné a co ne?
• Co bylo překvapivé?
• Co vědí o svém hmatu?
• Jakou roli hraje hmat v životě člověka, v různých profesích?
• Jak se hráči cítili v roli vedeného a v roli vedoucího, jaký vztah mezi nimi vznikl...?

Předávání tužky

Zaměřeno na koncentraci, cítění rytmu a motorickou koordinaci.

Hráči stojí v kruhu. Každý drží v pravé ruce tužku. Na dané znamení si všichni hráči svou tužku předají z pravé do levé ruky a pak posunou levou ruku k sousedovi po levici tak, aby mohl tužku vzít do své pravé. Avšak v okamžiku, kdy soused vlevo přebírá (svou pravou rukou) tužku z levé ruky hráče, současně tento (tedy i každý) hráč přebírá do své pravé ruky tužku z levé ruky vpravo stojícího hráče. A protože hráči stojí v kruhu, tužky de facto kolují. Předávání je ovšem řízeno rytmicky. Tedy na pokyn např. „Ááá raz a dva, ááá raz a dva, ...", přičemž na „ááá" se vždy přenáší tužka vlastní pravou rukou směrem k vlastní levé, na „raz" se předá z pravé do levé, na „a" se ruce rozcházejí (levá vlevo a pravá vpravo) a na „dva" levá ruka předává tužku vlevo a pravá současně bere tužku zprava; na další „ááá" se celý cyklus začíná opakovat.

Reflexe:

• Co mi dělalo problémy?
• Jakou cestu jsem si ke zvládnutí úkolu našel?
• Jaké byly moje pocity?
• Co znamená rytmus v mém životě...?

Seberegulace, sebeorganizace - kočička

Zaměřeno na regulaci vlastního neverbálního výrazu.

Hra pro dvojice. Jeden hráč stojí na místě a druhý se k němu blíží, krouží okolo něj a neustále opakuje: „Já jsem smutná kočička, usměj se na mne!", přičemž se všelijak pitvoří a snaží se svým chováním druhého rozesmát. Ten by ovšem měl zachovat kamennou tvář. Akce může trvat cca 3 minuty. Je užitečné zakázat „kočičkám", aby se druhých dotýkaly.

Reflexe:

• Ovládli jste se nebo ne?
• Proč ano, proč ne?
• Jestliže ano, jakou máte „strategii" pro udržení vážné tváře?
• Jak se vám stylizovala kočička
• Jaké zkušenosti máte s tímto druhem sebeovládání ve svém životě?
• Je to správné ovládat svou tvář a tvářit se „jinak"...?

Vytvářet tlak

Zaměřeno na seberegulaci ve fyzicky kompetitivní situaci.

Děti utvoří dvojice a různými úlohami měří své síly, například pokoušejí se jeden druhého přetlačit (vytlačit z křídou nakresleného kruhu), přičemž ruce zůstávají připaženy a nesmí se používat kopání a strkání nebo se postaví se tak, že se dotýkají pouze dlaněmi předpažených rukou, jimiž se přetlačují.

Reflexe:

• Jak se cítí vítěz?
• Jak se cítí ten, kdo podlehl?
• Naštval se ten, který byl přetlačen?
• Co se dá udělat, aby z porážky nevzešla agresivita?
• Jak to udělat, aby silnější neubližovali slabším...?

Cíle

Zaměřeno na vytváření podmínek pro sebeorganizující opatření v životě.

Je užitečné, když je následující aktivita zařazena po rozpravě o tom, zda se žáci chtějí věnovat tématu změny či plánování vlastní budoucnosti. Rozprava může vyplynout ze situace, nebo může být podepřena specifickou motivací, např. debatou na téma – kdo si v životě již něco naplánoval a podařilo se mu toho dosáhnout nebo např. „legendou", literárním textem atd. obsahujícím příběh o dosažení cíle atd.¹

Žáci/studenti si vezmou papír a tužku a každý sám se zamyslí např. nad tím, co kdo chce ve svém životě v budoucnosti změnit nebo čeho chce dosáhnout.

Budoucnost může být dohodou stanovena v rozpětí „od teď do jednoho roku" nebo obecněji (během mého života apod.). Lze se dohodnout i na oblastech stanovování cílů, např. ve škole, v práci, ve vztazích mezi lidmi (s kamarády...).

Pak si účastníci napíší několik cílů, několik položek toho, co chtějí změnit nebo čeho dosáhnout. V další fázi mohou tyto cíle seřadit podle důležitosti. Mohou s cíli také pracovat tak, že se pokusí je rozpracovat každý sám písemně podle např. následujících pokynů:

• Co konkrétně musíš udělat, abys tohoto cíle dosáhl/a?
• Co k tomu budeš potřebovat?
• V čem budeš potřebovat pomoc a kdo ti může pomoci?
• Budeš naplnění cíle nějak fázovat - bude mít naplnění cíle nějaké postupné kroky?
• Do kdy chceš cíl splnit? atd.

Pak lze životní cíle sdílet v debatě s ostatními (malé skupiny, třída).

Reflexe: Závisí na tom, po kterém kroku se bude dělat - obecně: oč mi jde, jak snadné to pro mne bylo, jaký je můj vztah k budoucnosti a času vůbec, jaké mám zkušenosti s dosahováním vlastních cílů, co mne zajímá na cílech druhých, co je pro mne v životě hodnotou...?

Kolečko pozitivních zpráv

Zaměřeno na překonání předsudků.

Účastníci se postaví do kruhu a postupně jeden po druhém nahlas sdělí skupině, v čem jsou dobří. Je užitečné trvat na dodržování formulky např.: „Jsem dobrá/ý v ... (v tom, že..., v tom, když... apod.)" nebo „Mám tu dobrou vlastnost, že..." atd. Podle charakteru skupiny a vzájemných vztahů v ní lze každý výrok odměnit potleskem nebo „pochvalným mručením", ale lze jej přijmout i bez viditelných reakcí tohoto typu, prostě jako běžné sdělení. Na začátku můžeme upozornit žáky/studenty, aby se pokusili výrok o sobě říci (v dané formuli) normálním způsobem jako věcné sdělení.

Pro někoho může být cvičení předmětem k exhibici (je možno se k ní citlivě vrátit v reflexi), ale pro jiného (pod vlivem tezí typu „samochvála páchne") může být obtížné. Pokud účastník není s to vyslovit své hodnocení, zkusíme mu k tomu nabídnout další příležitost po skončení „kolečka", ale nutit jej tlakem nemá význam.

Reflexe: Pokud v tomto případě budeme dělat reflexi, pak témata bývají:

• Jak se mi věta říkala?
• Musel jsem se nějak „regulovat", abych větu normálně vyslovil, proč tak či onak, když jsem své chování nějak stylizoval, např. vyslovil jsem sebe - výrok sice pozitivní, ale se sebeironií?
• Co mohlo být důvodem, co nás na výrocích druhých překvapilo?
• Co jsme se o sobě dověděli, jak je to s otevřeným vyjadřováním sebehodnocení vůbec...?

Kreativita (s akcentem na sociální a estetickou) - země ...iků

Zaměřeno na kreativní aplikaci poznatků a vytváření „koncepcí".

Jeden ze způsobů, jak se vedle tréninku kreativity též seznámit s temperamentovými typy, je např. tento (úkoly pro skupiny) - jak by vypadala škola (nebo názvy ulic, politické strany atd.):

• v zemi Melancholiků
• v zemi Flegmatiků
• v zemi Sangviniků
• v zemi Choleriků ...

Reflexe:

• Jak rozumíme pojmům?
• Co víme o temperamentech?
• Jak se nám transformovaly naše vědomosti do fantazijních představ?
• Jak probíhal proces vymýšlení ve skupině?
• Jaké činnosti komu dobře šly (míval někdo „první" nápady, dopracovával někdo detaily cizích nápadů ...)?
• Čím se jejich školy podobají našim
• Kolik nápadů v každé skupině vzniklo?
• Bylo by něco z nápadů použitelné pro prospěch naší školy...?

Nedokončené příběhy

Zaměřeno na tvorbu „osudů", příběhovou kreativitu, estetickou kreativitu.

Učitel si připraví jakýkoli příběh z literární předlohy nebo z neliterárních zdrojů a přečte jej nebo rozdá na papíře, avšak neúplný (bez závěru, vyústění apod.). Hráči ve skupinách příběh dokončují buď zcela volně s akcentem např. na různé možné způsoby řešení problému obsaženého v příběhu pod instrukcí typu: 1. skupina zakončí děj jako bajku, 2. jako tragédii, 3. humoristicky atd. Hráči mohou různé typy konců zahrát.

Reflexe: Záleží na zvolené variantě - témata reflexe se budou podobat vesměs tématům pod první ukázkou, dále:

• co charakterizuje jednotlivé tvůrčí styly a žánry
• jaká je jejich „neumělecká" podoba v běžném životě
• kolik možných řešení se nabízí
• která jsou podle vašeho názoru dobrá a proč, která ne
• jak byly ztvárněny hrané scény
• jaké prostředky tvorby byly použity...

Proměňované scény

Cvičení slouží rozvoji kreativity komunikační a též dějové (dramaturgické) a divadelní a pohotovosti.

Dva hráči rozehrají jakoukoli improvizovanou akci (jeden začíná, druhý se přizpůsobí a hraje s prvým - např. prvý se otočí k druhému a řekne doktorským tónem: „Tak co vás bolí, pane Dvořáku?, čímž je druhému jasně dáno najevo, že je pacientem a začne tedy jako pacient reagovat). Po nedlouhé době (je třeba vyzkoušet s konkrétní skupinou, zpočátku stačí 1-2 minuty) kdokoli z přihlížejících tleskne. Hrající se zastaví ve „zmrzlé pozici" v posledním gestu a divák, který hru zastavil, vystřídá jednoho z hráčů, převezme jeho fyzickou („zmrzlou") pozici a rozehraje úplně jinou hru (jiné postavy, jiný čas, jiný problém - třeba Caesar a Kleopatra...). Další hráč, který zůstává ve hře, se opět přizpůsobí a přidá a hraje s novým partnerem až do dalšího tlesknutí, kdy by měl být vystřídán, a tak stále dokola.

Reflexe:

• Co a jak vám šlo?
• Baví vás takto reagovat, proměňovat se?
• Které scény se vám líbily a proč?
• Co jste prožívali?
• Co se vám zdálo nápadité?
• Co je potřeba k tomu typu nápaditosti?
• Jaké strategie na sebe volit, aby nám to lépe šlo?
• K čemu může být dobrá schopnost proměny způsobu komunikace?
• Jaký je vztah improvizace a kreativity?
• Jak probíhala tato divadelně komunikační spolupráce...?

¹ J. Canfield nabízí např. tuto legendu: V r. 1957 si desetiletý chlapec v Kalifornii stanovil cíl, totiž že se stane vynikajícím fotbalovým obráncem. V té době byl nejlepším obráncem Jim Brown. Aby se mu chlapec vyrovnal, musel překonat řadu překážek. Vyrostl v ghettu, byl podvyživený, a proto měl nemocné pohybové ústrojí. Jednou si šel pro Brownův podpis, ale neměl peníze na vstupenku na zápas, tak čekal před stadionem. Když se Brown podepisoval, řekl chlapec: „Pane Browne, mám vaši fotografii na stěně, vím, že držíte světové rekordy. Jste můj idol." Fotbalista se usmál a chtěl odejít, ale chlapec ještě řekl: „Pane Browne, jednoho dne překonám všechny rekordy, kterých jste dosáhl." To sportovce zaujalo a zeptal se na jméno. „Jsem Orenthal James Simpson", řekl chlapec. Po létech se O. J. Simpsonovi skutečně podařilo překonat - s výjimkou tří - všechny Brownovy rekordy. Měl cíl, a ten byl pro něj velmi silnou motivací.