Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání > Úvod do sociálních sítí: demokracie a po...

Ikona teoreticky

Úvod do sociálních sítí: demokracie a politika

Ikona odbornost
Autor: Bc. Monika Černá
Spoluautor: RNDr. Michal Černý
Anotace: Sociální sítě představují významný nástroj v oblasti rozvoje demokracie, ale také jeden z pilířů volebních kampaní či reklamních projektů. V článku se pokusíme ukázat vliv sociálních sítí na demokracii, politický marketing a politiku.
Téma příspěvku:Informační a komunikační technologie
Klíčová slova: demokracie, politika, ekonomika, volby, Twitter, Facebook, Obama

V předchozích článcích jsme se věnovali tomu, jaká rizika s sebou přinášejí sociální sítě, jakým způsobem vlastně fungují a co od nich můžeme očekávat. Poměrně velký prostor jsme věnovali také ochraně soukromí, kterou v dnešní době považujeme za klíčovou. Dále jsme se věnovali demografickým a sociologickým datům z oblasti sociálních sítí. Zde se ukázalo, že nástup této technologie zásadním způsobem změnil fungování běžných sociálních vazeb i způsob komunikace. Řada lidí je schopná vést hovory s více lidmi současně, raději se setkává ve virtuálním prostoru nežli fyzicky a v neposlední řadě je zde patrný posun ve vnímání pravdivosti druhých. Zatímco v reálném světě v komunikaci máme spíše důvěřivý přístup a považujeme lhaní za něco špatného a většinou nepřijatelného, v sociálních sítích jsme podstatně zdrženlivější a určitou míru lhaní většina respondentů považuje za přijatelnou. 

Je tedy zřejmé, že sociální sítě mění zásadním způsobem modely lidského chování. To, co bylo ještě nedávno běžné, může v dnešním kontextu působit výstředně či zpátečnicky. Zatímco začít dopis slovy „Kdybyste se neurazil, dovolil bych si Vás požádat ...“ bylo ještě před jedním stoletím zcela běžnou zdvořilostní normou, dnes by většina mladých považovala celý zmíněný úvod za balast, informační smog, který nemá žádnou vypovídací hodnotu. Komunikace musí mít především hutný obsah a určitou dynamiku.

V posledním díle našeho seriálu jsme hovořili o možnosti měření vlivu na sociální sítě. Existuje řada tabulek, které vybírají top témata či osobnosti v rámci těchto komunitních webů, takže si člověk může relativně snadno utvořit představu o tom, co sociálními sítěmi „hýbe“. V dnešním pokračování volně navážeme a budeme se věnovat tomu, jak sociální sítě vstupují do procesů demokratizace či do běžných politických bojů a aktivit.

Přístup k této problematice může být dvojí. Je možné se vydat cestou diskuse zajímavostí z jednotlivých fenoménů, nebo se snažit o systematický přístup. My se v následujícím pokusíme obě tyto koncepce spojit s ohledem na možné didaktické využití.

Volby na Facebooku

Hojně diskutovaným tématem – v odborných i laických kruzích – je otázka realizace voleb prostřednictvím sociálních sítí, a to ve dvou oblastech. Jednak ve smyslu obecných voleb do poslanecké sněmovny, senátu či zastupitelstev a pak také ve smyslu možného ovlivňování života na sociálních sítích. Především v druhé oblasti je třeba si uvědomit, že například více než 900 miliónů uživatelů používá Facebook k práci i zábavě, investují na něm peníze, komunikují s přáteli a tráví zde volný čas.

Přitom jde o klasický autoritářský systém, o kterém rozhoduje vedení společnosti, a jeho uživatelé do něj nemají co mluvit. Jistě není bez zajímavostí, že v roce 2009 proběhl pokus o volby také na Facebooku. Tehdy šlo o změnu pravidel fungování a ochrany soukromí, proti kterým se nemalá část odborné i laické obce silně bouřila. Toto referendum ale dopadlo fraškou 74,4 % uživatelů, kteří se zúčastnili voleb, hlasovalo pro nová pravidla. Do voleb se ale zapojilo pouze 600 tisíc osob z asi sta miliónů, které Facebook v té době používaly (zdroj: Demokracie sociálních sítích). Výsledek byl tedy přesvědčivý, jeho vypovídací hodnota ale nulová. Účast byla pouze 0,6 %, což ukázalo, do jaké míry mají uživatelé potřebu se zapojit do rozhodování o tom, jak bude sociální síť v budoucnu vypadat. 

Trochu jiná situace je ohledně voleb klasických. Zde se asi většina lidí shodne na tom, že přechod k elektronickému hlasování (které výborně funguje například v Estonsku či řadě států USA) je nevyhnutelný – ať již z důvodů pohodlí hlasování občanů, vyšší požadované volební účasti nebo možnosti hlasovat snadno z ciziny. Je ale zřejmé, že cesta přes sociální sítě nepovede. Jednak není možné garantovat autorizaci a autentizaci voliče, ale také by bylo problematické svěřit hlasování samotné do rukou soukromé společnosti. Dnes se navíc silně diskutuje otázka odolnosti vůči útokům na funkčnost systému (DoS) či na data samotná. 

Podstatně zajímavějším fenoménem je otázka podpory různých skupin a hnutí prostřednictvím sociálních sítí. U nás je asi nejznámější silná nevole vůči státním maturitám, ale vytvořit skupinu na Facebooku, která bude mít několik tisíc podporovatelů, není nic zvlášť složitého. Ostatně kdykoli je možné si pomoci socialboty a další uživatelé se přidávají efektem sněhové koule. Členství ve skupině stojí jen jeden klik a řada lidí nad ním ani příliš nepřemýšlí. V poslední době se z nich stává jeden z významných prvků občanské společnosti, který postupně vytlačuje petice a klasické demonstrace a dopisní výzvy.

Pokud ale člověk něco o fungování sociálních sítí ví, musí být zděšen, do jaké míry jsou podobným aktivitám politici ochotni naslouchat.

Nástroj politického marketingu

Sociální sítě se stávají stále více nástrojem politického marketingu se snahou oslovit voliče a získat je jako aktivní podporovatele. Asi nejlépe zvládla volby v roce 2010 TOP 09, a to právě díky tomu, že vsadila na intenzivní předvolební kampaň na sociálních sítích a na rozdíl od většiny dalších politických subjektů si uvědomila, že taková kampaň musí vykazovat zcela jiné rysy. Na sociální sítí je nutné s voliči komunikovat oboustranně, reagovat na komentáře, být vtipný a umět si ze sebe udělat legraci. 

Vážné předvolební sliby budou sdílet jen straníci a pár zapálených podporovatelů, ale vtipné a nápadité příspěvky se budou šířit velice snadno. Zatímco až donedávna byl hlavním lákadlem pro politické strany především nízký práh investic, dnes začíná být účast v digitálním světě sociálních sítí téměř nezbytností i z důvodů možnosti oslovení voličů a efektivní komunikace s nimi.

Na tomto místě můžeme uvést dvě známé situace. První se týká prezidenta USA Obamy, který tyto nástroje používá pro běžnou komunikaci s veřejností. Je zcela obvyklé, že se s voliči „setkává“ na Twitteru a Facebooku, jeho projevy jsou nahrávány na YouTube kanál. Jistě tuto agendu nespravuje on sám, ale jeho tým. Přesto je vidět, že jde o základní prvek komunikace státního úředníka s jeho voliči. Byly to právě sociální sítě, které mu zajistily velkou část financování kampaně. Takže přínosy jsou zcela evidentní. Jde navíc o kanál, kterým lze oslovit voliče, kteří nesledují TV či neposlouchají rozhlas.

Příkladem tuzemským je známá „vajíčkiáda“, tedy kampaň lidí, která se rozpoutala na Facebooku proti Jiřímu Paroubkovi, na kterého nejen že byla házena vejce, ale autorům se podařilo dosáhnout toho, že se politik sám svými výroky stále více zdiskreditovával. Dle mého soudu šlo o jeden z klíčových momentů, kvůli kterým ČSSD propadla ve volbách.

Revoluce

Přelom roku 2010 a 2011 začal vlnou Facebookových a Twitterových revolucí v oblasti Středozemního moře. Postupně padly režimy v Tunisku, Egyptě, Libyi a řada dalších států musela učinit zásadní demokratizační kroky. Šlo přitom o revoluce zcela jiného střihu, než na jaké jsme běžně zvyklí. V čele nestály významné osobnosti disentu či kultury, ale dav lidí, kteří se organizovali prostřednictvím dvou největších sociálních sítí. V dnešní době se má za to, že za revolucemi stojí do velké míry socialboti, kteří vytvořili prvotní pocit masovosti a umožnili se přidat skutečným lidem, kteří pak vyšli do ulic. 

Sociální sítě se skutečně staly velice silným nástrojem pro podporu demokratizace, a to hned v několika oblastech. Pokud jde o zmíněné revoluce ve Středomoří, zde je možné identifikovat především dva významné body. Jednak skutečnost, že se lidé mohli jejich prostřednictvím snadno a rychle domlouvat na protestech a jednoduše je organizovat, což byl nepochybně jeden z klíčů k úspěchu. Druhým je pak ono vědomí masovosti. 

V řadě států hrají sociální sítě intenzivní roli v podpoře disentu. Ať již jsou to blogy na Blogger, které užívají s oblibou čínští disidenti, nebo jiné sociální sítě, které umožňují efektivní komunikaci se zahraničím (především jsou silným nástrojem videa na YouTube). Proto není divu, že státy, které mají obavu z demonstrací či převratů, jako první vypínají a blokují právě sociální sítě a posléze internet jako takový.

Závěrem

Funkčnost demokracie je do velké míry založená na funkční občanské společnosti a principu subsidiarity. Sociální sítě jsou v tomto ohledu významným médiem, které vznik a rozvoj těchto drobných místních aktivit podporuje a rozvíjí. Tím, že je možné vytvářet spojenectví napříč celým internetem, je možné vyvolat diskuse nad tématy, která vnímá většina lidí jako okrajová a nezajímavá. Jde tedy o další oblast, ve které se intenzivně projevují změny, které jsou s nástupem těchto technologií stále patrnější.

Současně je ale třeba vědět, že vypovídací hodnota skupin na Facebooku či dalších sociálních sítí je často velmi malá. V tomto ohledu není dobré vnímat tyto aktivity ve smyslu přímé politické angažovanosti. Přesto si myslím, že by žáci měli být vedeni k tomu, aby se občansky angažovali a dělali věci, které považují za prospěšné. Sociální sítě jim pak mohou být dobrým nástrojem v tomto snažení.

Zařazení do seriálu: Tento článek je zařazen do seriálu Úvod do sociálních sítí.

Ostatní články seriálu:

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 19. 03. 2012
Zobrazeno: 4415krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 3

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ČERNÁ, Monika. Úvod do sociálních sítí: demokracie a politika. Metodický portál: Články [online]. 19. 03. 2012, [cit. 2019-06-26]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/g/15133/UVOD-DO-SOCIALNICH-SITI-DEMOKRACIE-A-POLITIKA.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
1.Autor: Recenzent1Vloženo: 19. 03. 2012 09:16
V tomto díle seriálu jeho autoři pojednávají o velmi významném aspektu sociálních sítí, kterým je její politický rozměr. Uvádějí rovněž několik zajímavých příkladů, kterými tento aspekt ilustrují. Rozšiřují tím naše povědomí o sociální sítí nejen jako o společenství přátel sdílejících své soukromé počiny, ale také jako o významném celospolečenském fenoménu.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.