Problematika se týká uvedení žáka z jinojazyčného prostředí do školní třídy a školy jako takové, neboť je velmi nutné si uvědomit, jak velkou změnou žák-cizinec v okamžiku vstupu do školního prostředí v nové zemi prochází a jakému náporu je tedy vystavena jak jeho psychika, tak kognitivní schopnosti jako takové. Pro celkové ulehčení vstupu žáka do rozjetého školního provozu nesmíme zapomínat na přípravu „podhoubí“, tedy třídy, dále promyslíme způsoby, jimiž přiblížíme chod školy, seznámíme žáka se jmény spolužáků a učitelů a s předpisy, které ve škole platí apod.
Tento příspěvek si klade za cíl seznámit čtenáře se zkušenostmi z adaptačních hodin pro žáky-cizince integrované do česky mluvícího prostředí. Tito žáci se sešli v jedné třídě na počátku školního roku v průběhu asi dvou týdnů, třída na jejich příchod byla připravena a tím pomohla realizovat veškeré plánované aktivity nebo se stala sama jejich tvůrcem či spolutvůrcem. Jedním z cílů příspěvku je tedy také vyzdvihnout kooperaci třídy s učitelem a novými žáky tak, aby proces integrace cizinců neprobíhal jen po stránce jazykové, ale také osobnostní a kulturní.
První kontakt se žákem-cizincem obvykle probíhá v oficiálním prostředí při přijímání žáka do školy. Třídní učitel je k tomuto zpravidla přizván, osvědčilo se vzít nového žáka alespoň krátce do třídy, kterou bude navštěvovat, a představit mu třídu, třídě uvést jeho jméno. Následující školní den má třída připraveny vlastnoručně vyrobené kartičky, na nichž jsou vyobrazeny předměty – věci, které se nacházejí ve třídě, kartička je výrazná, s dostatečně velkým pojmenováním věci, kterou zobrazuje. Je důležité, aby se na přípravě těchto karet podíleli sami žáci, získávají osobní odpovědnost za to, co svého nového spolužáka naučí. V průběhu hodiny se nejprve jménem představí učitel, žáci a nakonec nový žák. Poté postupně předají žáci vytvořené kartičky, případně při cestě ke spolužákovi poukáží na skutečnou věc ve třídě a nahlas ji pojmenují. Záleží na celkové atmosféře, tuto aktivitu je možné realizovat od deseti minut do půl hodiny, následuje samostatná práce třídy a žák-cizinec si mezitím ve slovníku hledá ekvivalenty ve své mateřštině. Tentýž den pokračuji procházkou, v podstatě exkurzí po školní budově se slovníkem, na karty si zapisujeme a překládáme jednotlivé názvy místností – této cesty školou se účastní pouze žák a učitel českého jazyka. Podle zvyklostí školy je nutné také vysvětlit praktické záležitosti školní jídelny a školních pomůcek. Toto zabere poměrně hodně času, je nezbytné si vyčlenit několik odpolední a pomalu, trpělivě a s humorem předat novému žákovi maximum potřebných adaptačních informací. Po těchto formalitách následuje první hodina, která je zasvěcená seznamování se hrou. Žáci i učitel sedí v kruhu, žáci mají svá křestní jména napsaná velkými písmeny na kartě na hrudi a aplikují jednoduchou hru, kdy dvakrát tlesknou, vysloví svoje jméno a vyberou si následujícího hráče rovněž dvojím opakováním jeho jména a dvojím tlesknutím. Jde o nenáročnou, ale velmi účinnou cestu, jak přivést cizince k vyslovení prvních slov v novém prostředí. Žáci sami vyžadují opakování, vcelku je smysluplné věnovat se této aktivitě zhruba dvacet minut. Po této době ještě formou vlny, tedy stoupáním a opakováním jména žáci aktivitu ukončí. Je dobré, použije-li učitel v této hře také jen svoje křestní jméno, pro česky mluvící žáky je to atraktivní moment a ze zkušenosti vím, že žáku-cizinci se na několik let také učitelovo křestní jméno lépe vyslovuje. Závěr hodiny může být buď relaxační hra sportovního charakteru, v podstatě jakákoliv jednoduchá činnost, kde je nutné spolupracovat – házení tenisovým míčkem na cíl ve dvou družstvech atd., kdy se nový žák zapojí –, je zapojen třídou a uvolní se, protože není stresován potřebou verbální komunikace. Druhý způsob zakončení této hodiny je uvedení dvou společných prostředí pro dvě skupiny žáků – pokud je třída s počtem žáků větším než dvacet, skupin vytvoříme více, prostředí nazveme například DOMA, NÁKUP, MĚSTO. Rozdáme velké archy papíru, pomocí slovníku uvedeme žáka do problematiky a necháme žáky kreslit vše, co do jejich tématu patří. V podstatě spontánně následuje všeobecné vyhledávání ve slovníku, vysvětlování a navazování prvních kontaktů. Tato činnost je těsně před koncem hodiny vyhodnocena, žáci představí části jejich projektu a učitel jim sdělí, že si právě vyrobili základ pro příští hodinu. Po těchto dvou úvodních aktivitách zpravidla třída pojme do svého středu nově příchozího bez komplikací, je s nimi spojen prvními společnými činnostmi. V průběhu práce těmito formami respektuji vždy aktuální rozpoložení třídy, osobnostní zvláštnosti nového žáka a také kulturní specifika země, odkud přichází.
Domnívám se, že inspiraci z mých zkušeností lze použít vždy, když do třídy přijde žák z jinojazyčného prostředí. Je vždy mnohem jednodušší adaptovat v české škole žáka ze slovanských zemí, společné jazykové kořeny a obvykle velmi dobrá znalost ruštiny mezi členy pedagogického sboru jsou styčnými body, přes které vede relativně rychlá cesta k úspěchu. Pokud se setkáme s Evropany, je cesta k češtině schůdná přes angličtinu, němčinu či francouzštinu. Ovšem výše uvedené postupy se ukázaly být funkční i při zařazování žáků z poměrně vzdálených krajin, např. z Číny, Vietnamu či afrických zemí. Mohu doporučit i tehdy, kdy je dítě ve třídě již částečně jazykově adaptováno, ale je bázlivé, úzkostné. Při hodinách je živo, užije se spousta legrace a zajímavých okamžiků sebepoznávání a kolektiv viditelně splývá v jeden celek s novými žáky, s učitelem jazyka, případně i s hospitujícími osobami, které se alespoň na chvilku také rády zapojí nebo jsou dětmi bez ostychu zapojeny do společné činnosti.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
