Potenciál reflexe ve vyučování

V současné době je ve vyučování moderní využívat nejrůznější druhy her, aktivit a cvičení. Pro žáky je většinou tento způsob učení atraktivnější než klasický výklad. Důvodů, proč tomu tak je, bychom našli celou řadu. Musíme si ale položit otázku, zda má tato činnost kromě zábavy ještě nějakou další přidanou hodnotu. Přináší tato forma výuky žákům vždy užitek? Naučí se tím něco?

Dovolím si tvrdit, že dobrý učitel dokáže vytěžit maximum z každé situace. Do jisté míry je to umění. Člověk nadaný tímto darem dokáže přirozeně reagovat na jakoukoli událost odehrávající se ve škole a umí zužitkovat i sebemenší drobnost, která při aktivitě v hodině nastala. V případě, kdy jako učitelé nejsme od přírody tolik talentovaní, však nemusíme ztrácet naději. Ve velké míře závisí na našich dovednostech. Pozitivní zprávou je, že dovednosti je možné formovat a rozvíjet. Každý učitel se v tomto směru tedy může zlepšovat.

Pojďme si říct nyní pár slov o metodě, která je ve výuce využitelná právě ve chvílích, kdy chceme, aby si žáci z aktivity nebo nastalé situace odnesli něco víc než jen dobrý pocit. Aby měla aktivita zařazená do výuky skutečně učební potenciál, je dobré věnovat se v jejím rámci reflexi. Díky ní se výrazně zvyšuje možnost a efektivita učení. Pokud zážitek z činnosti nevystavíme reflexi, učení nastat může, ale nemusí. Jedinec může přijít o cenné bohatství, které lze díky reflexi získat.

Co si pod pojmem reflexe představit?

Reflexí rozumějme proces zpracování zážitku z předchozí činnosti a jeho převedení do zkušenosti uplatnitelné v budoucnu. Reflexe tvoří jakousi spojnici mezi tím, co jsme prožili a tím, co si z aktivity do života odnášíme. Pomáhá nám ujasnit a uvědomit si, co se během akce dělo, jak jsme danou situaci prožívali, co se nám líbilo či nelíbilo a jak to třeba udělat příště lépe. Reflexe umožňuje zhodnocení zážitku, nový pohled na něj, jeho propojení s předchozími zážitky a ústí do zkušenosti uplatnitelné ve skutečnosti.

Reflexe nepředstavuje nic složitého, i když se to na první pohled může zdát. Čas, který ji věnujeme, se nám rozhodně vyplatí. Důvodů, proč s ní počítat ve výuce, je celá řada.

K čemu reflexe slouží?

Reflexe umožňuje sebevyjádření a pomáhá jedinci díky nejrozmanitějším technikám[1] formulovat svůj zážitek. Zážitek z činnosti je zařazen do vědomí a stávajícího rámce. Proces uvědomění napomáhá převodu zkušenosti do nového kontextu. Zkušenost je tak uplatnitelná příště v jiné situaci, v jiných souvislostech.

Prostřednictvím reflexe žák nalézá nové významy dané zkušenosti, které ho v průběhu předchozí činnosti nenapadly nebo je nebyl v tu chvíli schopen formulovat.

Reflexe dává možnost získat maximum prospěchu ze situace, která se stala. To platí v případech úspěchu i neúspěchu. Dodává události a zážitku hodnotu a význam. V případě, že při reflexi využíváme i kladných momentů a nesoustředíme se jen na nezdary, odrazí se to pozitivně na sebedůvěře našich svěřenců. Zájem o jejich prožitky, respekt a ocenění se podílí na zlepšení jejich obrazu o sobě samotných.

Reflektování napomáhá k dosažení a kontrole cíle. Ten nemusí být v průběhu akce žákovi zřejmý a rozpoznán je až v reflexi.

Celkově můžeme shrnout, že reflexe poskytuje žákům rozvoj. Posunuje účastníky o kousek dál, zajišťuje, aby nesetrvávali na jednom místě, a rozšiřuje jejich perspektivy a náhledy na zkušenost. Jak je vidět, proces reflektování má v průběhu učení a rozvoje osobnosti svůj význam. Bohužel se stále podceňuje a zanedbává. Ve většině případů přitom k realizaci reflexe nepotřebujeme žádné speciální pomůcky a lze ji aplikovat téměř kdykoli a kdekoli.

Realizace reflexe

Nejvyužívanější podobou reflexe vyskytující se v našich školách je skupinová řízená diskuze.

Tato technika vyžaduje zkušeného moderátora, který směřování diskuze řídí a podporuje žáky v projevu. Učitel se ocitá v roli průvodce, který klade otázky k zamyšlení, podněcuje žáky k úvahám o sobě a o druhých a rozvíjí u nich dovednost reflektovat. Neměli bychom zapomínat na to, že těžiště reflexe přitom stále leží na účastnících. Učitel je doprovází při hledání jejich osobní cesty a nechává prostor pro vyjadřování jejich myšlenek. V konečném důsledku však vždy záleží na žáku samotném, co si pro svůj život zvolí[2].

Úspěšnost reflexe v této podobě závisí ve velké míře i na tom, zda jsou její účastníci nakloněni k tomu být otevření k sobě navzájem a mají odvahu sdílet své prožitky a názory. V diskuzi se odrážejí vzájemné vztahy mezi jejími účastníky. Zároveň se tyto vzájemné vztahy vytvářejí a mění.

Řízení diskuze tak, aby vedla k očekávaným závěrům, není leckdy vůbec jednoduché. Závisí na učiteli a jeho dovednostech potřebných pro reflexi, na samotných účastnících i na vnějších podmínkách, jak nakonec reflexe ve formě diskuze skončí a co si z ní aktéři odnesou. Pojďme se nyní zastavit u toho, co můžeme sami nejlépe ovlivnit – u našich dovedností.

Dovednosti učitele potřebné pro reflexi

Dovednosti, se kterými učitel zachází při reflektování, tvoří významný předpoklad k úspěšné reflexi. Vcelku se jedná o poměrně obsáhlý balíček, přesto není důvod obávat se množství jeho položek. Uvedený inventář dovedností potřebných pro reflexi v sobě zahrnuje jak dovednosti týkající se přípravy na reflexi (příprava reflexe před samotnou akcí, příprava reflexe během akce[3]), tak dovednosti využitelné v jejím průběhu. Protože dopředu nikdy nevíme, co se může stát, jsou v souhrnu zmíněny i dovednosti týkající se jednání v problematických okamžicích, např. v situaci konfliktu nebo v případě rušivého chování účastníků. Jedná se celkově o směs dovedností, které mají své místo v různých fázích procesu reflexe. Učitel tedy nemusí všechny nastíněné dovednosti vědomě řídit v jednu chvíli! V některých případech je dokonce možné, že pro uplatnění příslušné dovednosti nevznikne díky hladkému průběhu reflexe prostor.

Po bližším prozkoumání inventáře dovedností zjistíme, že vedení reflexe je poměrně komplexní záležitostí. Učitel zde zúročí jak dovednosti diagnostické a pozorovací, tak organizační a řídící, komunikační a interakční, intervenční, či dovednosti pracující s cílem. Dovednosti, které se sluší ovládat, se týkají různých oblastí. Pozitivním důsledkem této celistvosti je její propojenost. Změna v jednom okruhu bude mít pravděpodobně vliv i na fungování další oblasti.

Musím ještě zmínit, že tento inventář byl vyvinut a pasován především na hodiny Osobnostní a sociální výchovy – průřezové téma rámcových vzdělávacích programů, kde se rozvíjejí prostřednictvím praktické činnosti klíčové životní dovednosti a reflexe při tomto procesu hraje nezastupitelnou roli.

Rozvoj dovedností potřebných pro reflexi

Dovednosti jako získané dispozice pro výkon určité činnosti, v našem případě reflektování, se rozvíjí prostými životními zkušenostmi a záměrným, cílevědomým nácvikem. Na dovednostech potřebných pro reflexi je možné neustále pracovat a zdokonalovat se v nich.

Nácvik je možný jen skrze praktickou aktivitu. Pokud se k tomu odhodláme, je dobré se nejdříve seznámit s požadavky nacvičované činnosti – vědět co, jak a kdy dělat. Po tomto úvodním přiblížení činnosti následuje její samotné provádění a trénink. Kontrola a zpětná vazba od druhé osoby (kolegy, lektora…) nám pomůže přiblížit se kýžené dovednosti. Možnost realizovat reflexe a získat pohled někoho zvenčí, kdo se v dané problematice pohybuje a rozumí ji, na jejich provedení, je podle mě jedna z nejlepších cest, jak se v dovednostech pro reflexi zlepšovat. Jak moc reálné je ve školních podmínkách podnikat hospitace u kolegů, vést hodinu ve spolupráci s dalším učitelem, si nejlépe zodpoví každý podle podmínek ve své škole.

Ve chvíli, kdy nemáme příležitost získat zpětnou vazbu od někoho zvenčí, se musíme spolehnout na svou sebereflexi. V okamžiku, kdy však s metodou reflexe nemáme zkušenosti, tento způsob selhává.

Pokud tedy chceme provádět se svými žáky kvalitní reflexe, je dobré prožít reflexi nejdříve na vlastní kůži – v roli účastníka. Nejen, že si díky tomu vytvoříme reálnou představu potřebnou pro úspěšné provádění reflexe, ale také sami pocítíme, jaké to je být přímým aktérem a jak se žáci mohou v této roli cítit. Tato zkušenost se nám později vyplatí právě v roli vedoucího reflexe při pěstování potřebných dovedností.

Ovládnutí dovedností potřebných pro reflexi se zúročí hned v několika rovinách. Reflexe bude s nejvyšší pravděpodobností pro účastníky podnětná, bude při ní vládnout příjemná atmosféra, žáci budou mít pocit, že jim učitel rozumí a samotný učitel bude spokojen sám se sebou i výsledkem. Zařazení her a aktivit do výuky bude díky reflexi smysluplné. Neztrácejme proto čas a profitujme z metody, která přináší do výuky nejen zpestření, ale i užitek.

[1] Zájemce o techniky reflexe odkazuji na titul: REITMAYEROVÁ, Eva, BROUMOVÁ, Věra. Cílená zpětná vazba: metody pro vedoucí skupin a učitele. Praha : Portál, 2007. 176 s. ISBN 978–80–7367–317–8.

[2] Myšlenka odpovídá provázejícímu principu Osobnostní a sociální výchovy, avšak uplatní se stejně dobře i v ostatních předmětech či průřezových tématech.

[3] Akcí v tomto případě myslíme hru, aktivitu či cvičení, ale rovněž událost v životě a situaci, jíž jsme aktéry.