Animetod –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Záběry

Ve videu se dozvídáme:

Jak definovat záběr

• úsek od zapnutí do vypnutí kamery. V animaci toto neplatí, neboť záběr „netočíme”, ale fotíme políčko po políčku;
• úsek filmu, který je spojen místem, časem a způsobem snímání (úsek potřebný k odvyprávění určité akce, kdy se v zásadě nemění prostředí ani úhel pohledu).

Film o jednom záběru

• příklad, jak vypadá film v jednom záběru, jaká jsou jeho úskalí a proč je záběrování důležité. Pomocí jednotlivých záběrů vedeme pozornost diváka a díky záběrování můžeme například ukázat i drobný detail, který bychom v celku snadno přehlédli.

Druhy záběrů

1. dle velikosti záběru
2. dle úhlu pohledu
3. dle zachycení pohybu
4. z hlediska času

a) Druhy záběrů z hlediska velikosti

• VC – velký celek pomáhá orientaci v prostředí, jednotlivec málo registrovatelný, ztracen v krajině, davu… Vhodný pro expozici příběhu( začátek) a masové scény. 
• C – celek zachycuje přehledně místo akce, člověk je situován ve vzájemném vztahu k prostředí; podstatná je akce, nikoli mimika (viz klasické grotesky). 
• PC – polocelek postava je ukázána celá, prostředí hraje druhořadou roli (ev. jako partner), možnost plného využití gestikulace, tedy divák lépe vnímá rozpoložení hrdiny a je také lépe vidět, co má na sobě.
• AZ – americký záběr postava je ukázána asi po kolena, prostředí vnímáme jen prostřednictvím její akce, jinak okrajově. Běžný při dialogu několika osob. Zároveň v animaci výhodné, nemusíme řešit chůzi postavy.
• PD – polodetail poprsí postavy, zde je  obtížné zachytit gestikulace rukou, zachycuje zřetelně mimiku, vyvolává větší pocit důvěrnosti, tento záběr je vhodný pro dialog, prostředí eliminované (neostré). 
• D – detail většinu plátna zabírá obličej, markantní akcent na protagonistu, zpravidla pronikání „dovnitř“ postavy, zachycuje pocity a divákovi pomáhá spolu s postavou lépe prožívat její emoce.
• VD – velký detail zachycuje podstatnou podrobnost části lidské postavy (oči, ruka), nebo podobně jako D zdůrazňuje důležitou rekvizitu.

b) Druhy záběrů z hlediska úhlu pohledu kamery / rakurs - pozice kamery

• horizontální - přímý pohled
• podhled
• nadhled

c) Rozlišujeme také, zda je kamera statická nebo dynamická

• statická - to, co vnímáme jako pohyb se děje uvnitř rámu, sama kamera/ fotoaparát se nehýbe  
• dynamická - kamera, či fotoaparát se také hýbe, pohyb je způsoben i pohybem rámu

možnosti dynamické kamery

• Záběr z jeřábu – znamená, že se kamera pohybuje nad úrovní země. Obvykle stoupá nebo klesá a často je upevněna na mechanickém rameni, které ji zdvihá nebo sklání. Kamera na jeřábu se nemusí pohybovat jen nahoru a dolů, jako by šlo o výtah, ale také dopředu a dozadu nebo ze strany na stranu. To, co se v hraném filmu označuje jako „Záběr z jeřábu“, můžeme v prostorové animaci využít podobným způsobem jen v menší perspektivě, v plošné animaci se stejný dojem opět vytvoří pomocí správně vytvořeného pozadí .
• Panorama – znamená, že se kamera otáčí okolo vertikální osy. Kamera jako taková se nepřesouvá do nové pozice. Panorama působí dojmem, jako by rám horizontálně prozkoumával prostor, jako by kamera „otáčela hlavou“ doprava nebo doleva.
•  Vertikální švenk – znamená, že se kamera otáčí okolo horizontální osy. Působí dojmem, že se hlava kamery zvedá a sklání. Ani zde se kamera jako taková nepřesouvá do nové pozice. Na plátně vertikální švenk vypadá, jako by se prostor odvíjel zdola nahoru či shora dolů.
• Při jízdě se přesouvá celá kamera z jedné pozice do druhé. Pohybuje se po zemi v libovolném směru – dopředu, dozadu, dokola, diagonálně, ze strany na stranu.

V animaci je tyto ILUZE  možné vytvořit pomocí speciálně připraveného pozadí, které bude v ploše vyvolávat dojem prostoru buď kolem dokola, nebo „švenkem” jedním směrem, nebo dojem „jízdy” a pohybem tohoto pozadí při samotné animaci, kdy samotné snímací zařízení zůstává statické. 

d) Délka záběru z hlediska času 

• souvisí se střídáním záběrů, tedy střihovou skladbou, rytmem a tempem filmu.

O tomto se dozvíte více v lekci Filmová skladba či Střih