Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Učitel a jeho žák – 1. část – žáci Pavla Umhöhová a Tomáš Popelář
Odborný článek

Učitel a jeho žák – 1. část – žáci Pavla Umhöhová a Tomáš Popelář

7. 4. 2008 Základní vzdělávání
Autor
RNDr. Eva Zelendová
Spoluautor
PaedDr. Karel Tomek

Anotace

První část ze série článků, ve kterých sledujeme problematiku nadaných žáků jednak očima pedagogů, kteří se vzděláváním nadaných zabývají, jednak očima žáků, kteří byli svými vyučujícími za nadané označeni.

Na tento text navazuje článek Učitel a jeho žák - 2. část - žák Kryštof Eben.


Dnes hovoříme s Pavlou Umhöhovou, studentkou 5. ročníku 1. lékařské fakulty UK, a Tomášem Popelářem, studentem 1. ročníku matematicko fyzikální fakulty UK, oboru fyzika. RNDr. Karel Roháček, CSc. je označil za své nadané žáky.

  Doktor Karel Roháček vás označil za nadané středoškoláky, se kterými pracoval během Letního akademického kurzu. Jak jste se vlastně dostali k prázdninovým kurzům?
Pavla: Já jsem se s Karlem Roháčkem poprvé setkala v roce 2002. S kamarádkou jsme s ním pracovaly na středoškolské odborné činnosti. Napsaly jsme práci a díky tomu jsme se dostaly do republikového kola hned ve dvou soutěžích. Byla to jednak SOČ a ještě soutěž AMAVET. S tou jsem jely ještě reprezentovat do Maroka. Studujeme teď obě medicínu. Naše práce byla o fluorescenci a fotosyntéze.

Obrázek
1. Obrázek

Tomáš: Já jsem na svém prvním kurzu byl v roce 2003, to jsem chodil do kvinty na gymnáziu. S Karlem Roháčkem jsem přímo nepracoval. Pracoval jsem v laboratořích v Nových Hradech na jiných projektech, více fyzikálních.

Obrázek
2. Obrázek

Pomohlo vám to, že jste se tam seznámili s vědeckou prací?
Pavla: Já jsem v té době myslela, že půjdu tím směrem, že budu dělat vědeckou práci. Čím více let medicíny mám za sebou, tím víc mě to táhne k praxi. Vědě v tom čistém slova smyslu se asi věnovat nebudu.

Tomáš: Já jsem k fyzice vždycky tíhnul. Jediné opravdu fyzikální projekty, kterých jsem se mohl účastnit, byly právě v optických laboratořích v Nových Hradech, tak mě to nasměrovalo na optiku. Specializace zůstala stejná i nyní na Matfyzu. Chci se věnovat optice a laserové optice.

Odkdy se projevovalo to, co jste vyjádřil slovy: „Já jsem k fyzice vždycky tíhnul"?
Tomáš: Bylo to v páté třída na základní škole a potom na osmiletém gymnáziu v Žamberku. To jsem se začal zajímat o elektřinu. Já jsem byl vždycky zvídavý člověk a fyzika byla asi nejlepší možnost, jak porozumět tomu, co se děje okolo nás.

Pavla: Já jsem zas měla podobně biologii. Ta mě bavila úplně hrozně. Na gymnáziu v Lounech jsme měli výborného učitele, který mi hodně dal. Byl na nás přísný a měl vysoké nároky. Rozdělil si třídu na „my - biologové" a „ti ostatní". Pro biology říkal spoustu informací. Líbilo se mi, že vím více než ti ostatní, že se můžeme učit latinské názvy. Mimochodem to bylo také osmileté gymnázium, ale učitel k nám i na nižším gymnáziu přistupoval jako ke starším.

Dá se říci, že se váš zájem o obor formoval už na nižším stupni gymnázia? Bylo důležitější to tíhnutí k oboru, nebo byl rozhodující vliv učitele?
Pavla: Já myslím, že to je kombinace. Já jsem potkala i jiné výborné učitele v humanitních oborech, ale to mě moc nepoznamenalo. Takže něco tam bylo předem.

Tomáš: Já si myslím, že jsem k fyzice tíhnul tak, že jsem dělal nějaké práce navíc. Pro mě to byla samozřejmost, že mě učitel vedl při fyzikálních olympiádách. Jak se ukázalo později, když jsem mluvil s jinými studenty z jiných škol, všude to samozřejmé není. Pro mě byl ale vždycky rozhodující můj zájem o fyziku.

Myslíte si, že se na gymnáziu na vás spolužáci dívali jako na nadané?
Tomáš: Nevím, jestli se na mě tak dívali, ale nad nimi jsem ve fyzice byl. Měl jsem ale to štěstí, že mi šel velmi dobře sport, basketbal, což asi mělo vliv na to, že nebyl tak velký problém zapadnout mezi ostatní spolužáky. Byl jsem schopen dělat i něco jiného než fyziku.Pro některé jiné nadané žáky to problém byl.

Pavla: Já jsem si nikdy nepřipadala tak nadaná, že bych vyloženě vyčnívala nad vrstevníky, a nikdy jsem to ani od nich nepociťovala.

V Žamberku ani v Lounech nejsou velká gymnázia. Chodili jste do tříd s nějakým zaměřením?
Oba: Ne

Když jste říkala „my - biologové", kolik takových biologů ve třídě bylo?
Pavla: Myslím, že tak čtyři.

Nevadilo to těm ostatním, když pan učitel řekl: „A teď my - biologové...."?
Pavla: Ne, ti ostatní se bavili a nás to taky bavilo.

A fyzika?
Tomáš: My, co jsme se fyzikou zabývali v rámci olympiád, jsme byli tři.

Když se učitel věnoval všem při hodině fyziky, nenudil jste se?
Tomáš: No, já jsem si zvykl brát si do školy knížku, abych využil čas.

To jsou vlastně dva typické modely, vnitřní diferenciace během výuky a vnější, kdy pro nadané učitel připraví něco navíc, mimo rámec běžné výuky. Tomáš dělal fyzikální olympiádu, co dělala Pavla odpoledne?
Pavla: Mě bavilo číst knížky s biologickou tematikou. Bavilo mě to, a tak jsem se snažila dozvědět mnohem víc, než bylo do školy potřeba.

Kdy přišel tem zlom, že jste byla schopna jít za informacemi programově?
Pavla: Na vyšším gymnáziu jsem si už pořizovala knížky.

Jak vás v rozhodování, co dál po gymnáziu, ovlivnili rodiče nebo okolí?
Pavla: Já když školu dodělám, budu první vysokoškolák v rodině. Možná bylo důležité, že rodiče respektovali, že jsem byla ten knihomol. Bratr běhal celý den venku. Jeho nechali běhat venku a mě nechali s knížkami.

Jak se člověk stane knihomolem?
Pavla: Naučí se číst a psát a zjistí, že ho to baví.
(smích)

Jak to bylo u Tomáše? Někdo v rodině je fyzik?
Tomáš: Děda je elektrikář. Když jsem začal na gymnáziu s elektřinou, tak mě dodal různé drátky, se kterými jsem si mohl hrát. Rodiče jsou veterináři, takže od nich ta fyzika nebyla.

Měl jste vlastní domácí „laboratoř"?
Tomáš: Měl jsem různé stavebnice a ty drátky od dědy, mohl jsem si zkoušet různé obvody, diodky, něco si zapojovat. Zkoušel jsem si.

Ostatní školní předměty byly v rovnováze, nebo byly hodně za tím předmětem vašeho zájmu?
Tomáš: Já se zajímal ještě o matiku a bavila mě hodně chemie. Takže přírodní vědy jsem měl rád. Na nižším stupni mě bavilo těch předmětů více. Zajímal jsem se třeba i o dějepis. Na vyšším stupni z toho zůstala opravdu jen fyzika, chemie, matematika. Ostatní předměty jsem moc neposlouchal, to pro mě nebylo zajímavé.
Angličtina mě baví, přímo ten jazyk, jak zní, jak se s ním dá pracovat. Patřil jsem k nadprůměru ve třídě, takže jsem si mohl dovolit číst třeba anglické knížky. Němčina mě nebavila vůbec. Francouzštinu jsem se učil soukromě a ta mě baví.

Pavla: Já jsem to měla docela symetrické. Měla jsem průměr 1,03. A spolužáci mě brali tak, že z toho čerpali. Ostatní předměty jsem se učila jenom tak, co bylo nutné. Tam jsem nic navíc nečetla, jen co se muselo.

Vraťme se ještě na začátek. Když jste přišli do školy jako prvňáčci, měli jste nějaké mimořádné znalosti? Uměli jste číst?
Tomáš: Ne, ale naučil jsem se to hodně rychle a pak jsem začal číst sám. Bavilo mě prožívat ty příběhy v knížkách, takže pak jsem četl opravdu hodně, třeba deset knížek měsíčně. Odbornou literaturu jsem začal číst asi tak od gymnázia, využíval jsem hodně knihovnu. Na nižším gymnáziu to ale nebylo systematické studium s psaním poznámek, to bylo až tak od druhého ročníku na vyšším stupni.

Pavla: Číst ne, ale podepsat jsem se uměla. Vzpomínám, že jsem chtěla po dědovi už jako docela malá dětskou encyklopedii. Chtěla jsem studovat, hodně toho vědět, ale systematicky, to si uvědomuji tak kolem nástupu na vyšší gymnázium.

Co vás hodně ovlivnilo na vaší cestě k hlubokému zájmu o fyziku nebo biologii?
Tomáš: Asi knížky, to ostatní jen málo. Encyklopedie. Odmalička jsem si pročítal encyklopedie. Takže asi tam. Sekce technika. Ten můj zájem byl opravdu silný. Měl jsem spolužáky, kteří se ve třetím, čtvrtém ročníku rozhodovali pro nějaký směr a ovlivnil je v tom učitel, to bylo jasně znát. Já jsem byl tak vyprofilovaný na nižším gymnáziu, že přesto, že jsem měl výbornou chemikářku, tak k té chemii jsem nikdy netíhnul. Bavila mě, ale možná i kvůli tomu, že mi velmi dobře šla a bylo to pro mě řekněme jednoduché, tak proto jsem ji nebral tak vážně, abych se tím chtěl zabývat do budoucna. Bral jsem to jako zálibu, ale vždycky jsem se chtěl zabývat fyzikou. Myslím, že učitel vliv může mít, ale pokud je zájem o nějaký obor opravdu veliký, tak to nemůže moc ovlivnit.

Pavla: Někdy v první třídě jsme měli namalovat, co budeme dělat, a já jsem se namalovala jako lékařka. Ačkoli od té doby jsem měla mnoho jiných variant, tak to nakonec k tomu obrázku z první třídy stále směřuje. Měla jsem strašně ráda našeho doktora. Možná mě úplně nejvíc ovlivnil právě pan doktor. No a dál určitě učitel biologie, který prohloubil můj zájem vědět toho co nejvíc. A potom knížky. Když jsem měla všeobecnou encyklopedii, tak mě vždycky nejvíc zajímaly zvířátka a člověk. Nevím, jestli měl někdo šanci to nějak změnit.

Zatím jsme mluvili hodně o knížkách. Jak moc je pro vás důležitý fenomén internetu?
Pavla: Mě to hodně zasáhlo, až když jsem byla na vysoké škole. A vzhledem k tomu, jak to na škole máme, tak tam už na to nebylo tak moc času. Vyhledávat zajímavosti na internetu, když máte ke zkoušce 1200 stránek, tak jste rádi, že to přečtete. Kdybych měla tu možnost na gymplu, tak myslím, že by to určitě pomohlo výrazně.

Tomáš: Pro mě je to určitě důležité. Člověk může najít rychle některé články. Třeba na malých městech, kde knihovna není tak dobře vybavená, je to hodně důležité.

A jak důležité pro vás bylo setkávání s lidmi, kteří mají podobné zájmy? Třeba během Letního akademického kurzu v Nových Hradech.
Tomáš: To pro mě bylo ohromně důležité, vidět, že se fyzikou zabývají i jiní, a srovnat se. Mít kontakt, vidět, co pro to dělají. Byla to motivace dělat něco dál. Byl jsem tam třikrát.

Pavla: Já už ani nevím, kolikrát jsem tam byla. Člověk byl zvyklý, že v tom svém okolí je nadprůměr, a tady viděl, že vůbec není tak dobrý, že jsou lidi, kteří jsou mnohem, mnohem lepší.

Myslíte si, že jednou z šancí, jak pracovat s nadanou mládeží, jsou taková oborová setkání?
Oba: Určitě!

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
RNDr. Eva Zelendová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Nadaní žáci