Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní umělecké vzdělávání > Škola kreativních technik I – Průvodce

Ikona teoreticky

Škola kreativních technik I – Průvodce

Ikona odbornost
Autor: PaedDr. Jitka Jilemická
Anotace: Úvodní část Školy kreativních technik, která seznamuje s potenciálem, variabilitou a základními pravidly jejich využití ve výuce.
Téma příspěvku:Didaktika
Klíčová slova: tvořivé dílny, řešení problémů, kreativita, metodika, facilitace, tvořivé techniky, flexibilita

Riskujte. Nemůžete objevit nové oceány,
dokud nebudete mít odvahu ztratit pobřeží z dohledu.

J. Keeffe

Vstupte, prosím …

Kreativita není tajemstvím několika málo obzvláště nadaných jedinců, ale jde o všeobecnou schopnost, kterou více či méně disponuje každý člověk a kterou lze rozvíjet a zdokonalovat.

Kreativita neznamená žádné vzdušné zámky, ale produktivní zvládání konkrétních úkolů. Ať už zvolíte pro práci s žáky (s jakoukoli skupinou) název kreativní workshop, hodina, setkání, dílna, půjde o hledání cest, jak dosáhnout „více, lépe a radostněji”, jak se na známé věci podívat z různých úhlů.

Malým dětem jde toto naprosto spontánně, proč tedy schopnost být kreativní postupně ztrácíme?

Odpověď je prostá – během života si v sobě budujeme různé bariéry, předsudky a ty pracují proti nám. Velmi často na začátku kurzů kreativity od učitelů i žáků zaznívá – „Jdu se přesvědčit, že nejsem tvořivý ... Když se po mně chce nějaký nápad, nic nevymyslím ... Neumím se uvolnit ... V kreativitě jsem naprosto zabedněný”.

Naše omezující postoje způsobují, že přicházíme o mnoho ze svého potenciálu. Mozek má tendenci při zadávání otázek „najet” na své vyježděné cesty. Zásadní odpověď na to, jak pomocí kreativity zvýšit výkon, zní: otevřít svoji mysl tak, abychom „vytěžili” celý mozek, veškerý jeho potenciál.

Cílem tohoto materiálu je pomoci učitelům a jejich žákům osvěžit výuku, inspirovat a přispět k tomu, že ze škol budou vycházet absolventi s „pružným mozkem”.

Část I.

Průvodce

Pár argumentů proč přinášet tvořivé techniky do výuky?

Pomoc při přípravě budoucího uplatnění žáků

Kreativita se stala jedním z neodmyslitelných předpokladů pro výkon celé řady povolání. Zatímco dříve se uplatňovaly převážně mechanické schopnosti, dnes jsou po absolventech žádány předpoklady, jako je právě kreativita, flexibilita a schopnost pracovat v týmu. Nepracovat více, ale chytřeji.

Trénink a využití mozku

Vše začíná a končí v našem mozku. Zařazováním kreativních přístupů mozek trénujeme, učíme se, jak ho nastartovat, vytěžit, vybalancovat obě hemisféry. Jak nepřetěžovat logickou levou hemisféru, abychom nakonec neskončili v chůzi v kruhu? Umět vytvářet nová spojení, pružně reagovat, být flexibilní, myslet laterálně.

Každý je kreativní, jen si to uvědomit!

Přínos kreativity můžeme vysledovat ve všech oblastech lidského činění. Těžko najdeme člověka, který by nebyl v některé z jednotlivých oblastí kreativní. Je třeba rozlišovat mezi „zvláštním talentem tvořivosti” (oblasti umění, literatury, hudby, které jsou typicky spojovány s tvořivostí), a tím, co se nazývá „sebeaktualizující tvořivost”, která se projevuje v čemkoli, co děláme, a lze ji zdokonalovat.

Přináší radost, zvyšuje motivaci

Využití tvořivých technik přináší radost nejen žákům, ale především i učitelům. Motivuje je k tomu vyjít ze zaběhlých stereotypů, otevřít se různým řešením a s důvěrou předat kormidlo tvořivého procesu do žákovských vod. Nebát se zkusit něco jiného.

Vytvořit prostředí, které učí laterálnímu myšlení a v konečném efektu přes sebemotivaci zvyšuje výkon.

Ruší jednosměrnou komunikaci učitel – žáci

Učí dialogu, partnerství, týmové práci a ukazuje, co je to synergie. Povzbuzuje sebevědomí žáků a pomáhá poznat a rušit stereotypy a bariéry.

Nestaví na soutěživosti, ale podporuje ve skupině spolupráci, spolutvorbu, inspiraci a umění učit se od sebe vzájemně.

Na co nezapomenout při přípravě

„Říkejte si, co můžete, a ne, co nemůžete. Vy jste programátor, tak změňte program!”

I. Nadefinujte si ÚČEL a CÍL

Jasně si nadefinujte ještě před vyhlášením kreativní dílny, workshopu, hodiny …, za jakým účelem kreativní techniku zařazujete, a co je cílem hodiny(workshopu) – jeho požadovanými výstupy.

(PROČ? Chci podpořit v žácích tvořivost, rozehřát mozek? Motivovat je k přemýšlení nad nějakým tématem? Stmelit na začátku roku třídu? Poznat se vzájemně lépe? Ukázat různé způsoby myšlení? Podpořit spolupráci v týmech? Dát šanci někomu vyniknout? Zamyslet se netradičně nad nějakým tématem?)

Účelem může být např. uspořádat s žáky workshop na téma Zlepšení komunikace ve třídě.

Cílem (výstupem z workshopu) pak bude dohoda na seznamu 3 – 4 klíčových věcí, které komunikaci ve třídě pomohou.

Postřehy z praxe

Nezapomeňte s účelem a cíli workshopu předem seznámit žáky a při zahájení ověřit, že je všem jasné, na čem budeme pracovat!!! Mnoho workshopů je neefektivních, protože předpokládáme, že přece všichni vědí, proč jsme tady.

II. Vyberte VHODNOU TECHNIKU

Která technika či techniky se pro můj záměr hodí nejlépe? Uvažujte nad jednotlivými kroky procesu a podle nich zvolte techniku.

Postřehy z praxe

Zvažte, zda téma, které chcete řešit, se opravdu hodí pro skupinové řešení problému (jde o divergentní úlohu?) anebo jestli povaha úlohy spíše nevyžaduje analytický, konvergentní přístup řešení (rychleji a kompetentněji si to vyřeším sám či deleguji na jednotlivé žáky). Ne vždy musí být skupinová práce – workshop pro hledání vhodného řešení nejefektivnější!

III. Nadefinujte si, kolik ČASu potřebujete

Promyslete, kolik času máte k dispozici. Pokud techniku nestačíte dokončit např. v časově limitované vyučovací hodině, nevytratí se její účinek do hodiny příští? Ve kterém místě proces případně přerušit? A lze to vůbec?

Začněte si zvolené techniky a předpokládané časy psát do „ scénáře”, tak abyste odhadli potřebnou časovou dotaci.

IV. Promyslete ROLE

  • Kdo bude facilitátorem – kormidelníkem procesu. Učitel, či do přípravy přizvete některé žáky?
  • Kdo je pro průběh workshopu a rozhodnutí důležitý, kdo může být leaderem jednotlivých podskupin?
  • Kdo všechno může ovlivnit hledání rozhodnutí?
  • Jak a kdo ovlivní vztahy ve skupině?
  • Mám v klíčových účastnících zastoupeny všechny klíčové představitele či názorové tábory?
  • Nepotřebuji pozvat nějakého experta či nezávislého specialistu?

Postřehy z praxe

Pokud připravujete nějaké „výbušné” téma, doporučuji se s klíčovými osobami setkat ještě před workshopem a preventivně zajistit co nejhladší průběh workshopu, či se připravit po rozhovoru s nimi na možná krizová místa!

V. USPOŘÁDÁNÍ UČEBNY

Promyslete, jak uspořádat prostor v učebně, aby pomohl práci žáků ve skupině a podporoval tvořivou atmosféru. Nebojte se experimentovat! I malá změna oproti normálu pomůže nastartovat atmosféru spolupráce.

Postřehy z praxe

Doporučuji stoly uspořádat např. do „hnízd”, kdy kolem jednoho stolu pracuje skupina žáků, anebo místnost bez stolů, s židlemi do „U” – mohou být i v soustředných kruzích, pokud potřebujete, aby centrum pozornosti žáků směřovalo např. k tabuli, ale aby na sebe zároveň viděli. Zcela nevyhovující je klasické uspořádání učebny!

VI. PŘIPRAVTE SI POMŮCKY

VII. VYTVOŘTE PODROBNÝ „SCÉNÁŘ”

Doporučuji ke každému kroku procesu přiřadit cíl, zvolenou kreativní techniku, čas, roli, pomůcky a vizuálně si vše zpracovat na velký papír.

Učitel v roli facilitátora – kormidelníka procesů

Každá kreativní technika má svoji mikrosféru, která vyžaduje citlivé zacházení a schopnost sociálního cítění. Správné vedení je tedy uměním nejen pedagogického přístupu, ale i dramaturgie, režie, zkušeností, rozvahy, rozhodování.

Pokud chce učitel dosáhnout žádoucí tvořivé atmosféry, synergie a podpořit cestu k hledání nějakého řešení, je třeba pracovat s žáky kooperativním přístupem, jednat s nimi jako rovný s rovnými. Někdy nadchnout žáky pro něco neobvyklého není tak snadné, obzvláště pokud v sobě mají zakódováno, že jsou za vše hodnoceni a za vyšší projevy aktivity třeba i trestáni.

Proto počítejte s tím, že pokud před ně předstoupíte s kreativními technikami poprvé, mohou být ve střehu. A vy se samozřejmě jako pedagog vystavujete nepředvídatelným situacím, při kterých můžete riskovat i třeba chvilkové zesměšnění, kterého se však nemusíte obávat, pokud máte u žáků přirozenou autoritu.

Často rozhodujícím faktorem pro správné vyznění technik je motivace žáků, vysvětlení cíle, dobré načasování workshopu, společné stanovení pravidel a samozřejmě nedirektivní vedení.

Dobrému průběhu napomohou následující role:

Učitel (nebo delegovaný žák) v roli facilitátora

Úkolem facilitátora je napomáhat dobrému průběhu workshopu (dílny, hodiny). Je zodpovědný za průběh procesu. Nevstupuje do obsahu, nehodnotí, nerozhoduje.

Charakteristika role:

  • neutrální osoba
  • zodpovídá za procesní stránku diskuse
  • navrhuje postup diskuse (podle aktuální situace volí metody jednání)
  • neúčastní se obsahové stránky diskuse
  • nehodnotí nápady členů skupiny
  • zajišťuje, aby všichni hovořili ve stejnou chvíli o jednom tématu
  • zajišťuje, aby všichni používali ve stejnou chvíli stejnou metodu diskuse
  • zajišťuje, aby měl každý šanci vyslovit svůj názor
  • podněcuje aktivitu účastníků
  • soustředí energii skupiny na projednávané téma
  • chrání účastníky před vzájemným napadáním
  • usměrňuje problémové osoby

Učitel v roli „vedoucího”

Charakteristika role:

  • jasně definovat smysl a cíle hodiny – workshopu
  • chovat se jako účastník (nebo facilitátor)
  • nedávat najevo své „výsadní” postavení

Doporučuji striktně oddělovat roli facilitátora od role vedoucího.

Role žáků – účastníků workshopu

Charakteristika role:

  • dodržovat dohodnutý začátek i konec diskuse
  • pozorně naslouchat jiným
  • neskákat nikomu do řeči
  • respektovat odlišné názory
  • mluvit stručně, jasně, srozumitelně
  • nenapadat autory odlišných myšlenek, vyvarovat se osobních útoků
  • kontrolovat facilitátora (zdali nemanipuluje)
  • kontrolovat zapisovače (zdali nemanipuluje)
  • kontrolovat zapisovače (zdali správně zaznamenal jeho myšlenku)

Role zapisovače

Charakteristika role:

  • pozorně naslouchat průběhu diskuse
  • řídit se pokyny facilitátora
  • zapisovat návrhy účastníků jejich slovy
  • zpomalit diskusi, nestačí-li zapisovat
  • zeptat se, neporozuměl-li něčemu, co má zapsat

Stanovení pravidel – podpora dobrého průběhu

Doporučuji na začátku workshopu s žáky sepsat pravidla, která pomohou efektivnímu a bezpečnému průběhu setkání. Cílem je, aby pravidla napomáhala atmosféře důvěry při tvorbě nápadů a řešení, a zároveň učila žáky disciplíně při skupinové práci. Pravidla zároveň slouží facilitátorovi a celé skupině jako preventivní prostředek k eliminování nedisciplinovanosti účastníků a případných krizových momentů. Budou fungovat ale pouze v případě, že si je vytvoří celá skupina a nebudou předem „navelena” učitelem. Dají se samozřejmě zachovat a využít na dalším setkání. Proto je doporučuji napsat na velký papír a vždy znovu vyvěsit po celou dobu workshopu na viditelném místě.

Jako příklad možných pravidel uvádím:

  • nebudeme si skákat do řeči
  • při zpětné vazbě hodnotíme nápady, ne lidi
  • respektujme se
  • každý nápad je dobrý
  • během workshopu můžeme odběhnout na toaletu
  • nekouříme …

NÁSTROJE FACILITÁTORA K NALEZENÍ ŘEŠENÍ – DO IT!

Každý kreativní proces by měl někde začít, kulminovat, ale také být uzavřen. Žákům by mělo být jasné, že kreativita se zde nepoužívá pouze pro pobavení, ale k nějakému jasnému výsledku.

Následující kreativní techniky, prosím, berte jako nabídku či inspiraci. Techniky nejsou rigidní, nebojte se kombinovat, obměňovat, vymýšlet a případně sdílet s ostatními.

Každá z technik může mít své místo v různých fázích procesu DO IT!

Do it

VARIANTY ROZHODOVÁNÍ

Pokud si zvolíte s žáky či jinou skupinou téma, kde je potřeba v závěru rozhodnout, uvádím zde přehled různých variant rozhodovacího procesu, ze kterých si dle potřeb můžete vybrat. V závislosti na závažnosti problému má skupina či tým k dispozici celou řadu metod. Všichni účastníci musí dostat příležitost být vyslechnuti a získat co nejvíce informací. Metoda, kterou skupina použije k dosažení shody, by se měla řídit důležitostí problému.

Doporučuji se s účastníky (žáky) dohodnout na nástroji rozhodování a nechat si ho odsouhlasit ještě před vlastním procesem řešení problému. (Není nic horšího, než když účastníci vkládají energii do přemýšlení a hledání nápadů, a v závěru to vše smete ze stolu „direktivní rozhodnutí učitele, či vedoucího”.)

Zveřejnění metody rozhodování ještě před vstupem do procesu řešení patří k důležitým preventivním krokům dobrého průběhu workshopu.

Navíc z hlediska praxe žáků jde o velmi inspirativní průpravu do reálného pracovního procesu.

Hlasování

Jde o postup realizovatelný v případě méně významných problémů. Členové týmu hlasují a převáží většina. Jelikož o výsledku může rozhodnout prostá většina (51 %), může být úroveň podpory v týmu nízká, protože zbývajících 49 % nemusí být s rozhodnutím spokojeno. Tato metoda narušuje úroveň souhlasu skupiny. Výsledkem je, že účastníci poskytnou nižší úroveň podpory. Hlasování by se mělo používat v případech, kdy rozhodnutí nemá příliš velkou důležitost.

Vícenásobné hlasování

Tento postup je užitečný, je-li nutné zúžit počet projednávaných položek.

Postup

  • Každý člen týmu může hlasovat, kolikrát chce, ale o každé položce pouze jednou. Členové týmu hlasují pro každou položku seznamu, kterou se chtějí dále zabývat.
  • Hlasy se sečtou a vyškrtne se 50 % položek s nejnižším počtem obdržených hlasů.
  • Druhé kolo – každý účastník obdrží počet hlasů rovný polovině počtu zbývajících položek.
  • Sečtěte hlasy a vyškrtněte 50 % položek s nejnižším počtem obdržených hlasů.
  • Postup se opakuje, dokud se seznam nezúží na 3 – 5 položek k uvážení.
  • Vícenásobné hlasování je pouze nástrojem stanovení priorit, nikoliv nástrojem výběru, tj. nezužujte seznam na jedinou položku.
  • Členové týmu určí, kolika problémy se budou zabývat. Následně každý obdrží určitý počet hlasů a může hlasovat v souladu s pravidly, která si skupina stanovila.

Klasifikace – úplná řada

Každý člen týmu je požádán, aby všechny nápady seřadil od toho, který hodnotí nejvýše, po ten, který hodnotí nejníže. Tímto způsobem je možné hlasovat o všech položkách a zajistit, aby byly vzaty do úvahy všechny příspěvky, čímž se zvyšuje úroveň akceptace ze strany účastníků.

Delegování

  • Tým pověří dílčí skupinu nebo konkrétní osobu (učitele, žáka), aby rozhodla.  Účastníci musí k sobě mít velkou důvěru. Tato metoda může fungovat, nachází-li se tým ve fázi vysokého výkonu.

Vyjednávání

  • Strany spolu jednají, aby dosáhly řešení. Vyžaduje to spoustu komunikace a kompromisů. Je důležité, aby vyjednávající strany měly pocit, že v některých otázkách každá něco „vyhrála”. V opačném případě účastníci konečnou dohodu nepodpoří.

Konsensus

Členové týmu souhlasí s uskutečněním rozhodnutí, protože věří, že jejich názory byly vyslyšeny, a že dosažené rozhodnutí je za daných okolností to nejlepší. Všechny strany souhlasí s jeho uskutečněním bez výhrad.

Pokud všechny strany souhlasí bez výhrad, přináší tato metoda nejlepší šanci na úspěšnou realizaci.

Pravidlo – konsensu lze dosáhnout, když každý člen týmu může upřímně říct:

    • Věřím, že chápete můj pohled na věc.
    • Věříte, že chápu Váš pohled na věc.
    • Věřím, že toto rozhodnutí danou potřebu uspokojí.
    • Bez ohledu na to, zda toto rozhodnutí preferuji, ho budu podporovat, protože ho bylo dosaženo otevřeně a spravedlivě.

    Tipy na úspěšné vedení workshopu

    • Věnujte dostatek času přípravě!
    • Pečlivě vyberte nebo se připravte na roli facilitátora.
    • Nebojte se před hlavní kreativní technikou zařadit rozehřívací rozcvičku pro mozek, či jinak naladit a namotivovat skupinu.
    • Nezapomeňte na skupinová procesní pravidla.
    • Navrhněte postup řešení.
    • Ptejte se žáků na pocity a názory.
    • Nehodnoťte!
    • Parafrázujte.
    • Povzbuzujte všechny, aby se zapojili.
    • Požádejte o praktické příklady.
    • Podporujte účastníky.
    • Nevyhýbejte se sporům, ale hlídejte, aby nepřerostly v konflikt.
    • Nezapomínejte na přestávky.
    • Postarejte se o uvolněnou atmosféru.
    • Po skončení workshopu si dejte vzájemnou zpětnou vazbu.

    Nabídka konzultace či uspořádání interaktivního semináře pro žáky či učitele s cílem prakticky si vyzkoušet techniky a základy facilitace.
    PaedDr. Jitka Jilemická

    jilem@konsens.cz

    Citace a použitá literatura:
    [1] - NOLKE , Matthias. Naučte se myslet kreativně. Praha : Grada Publishing, 2006.  
    [2] - PLAMÍNEK, Jiří. Vedení porad. Praha : Grada Publishing, 2007.  
    [3] - ROBSON, Mike. Skupinové řešení problémů. Praha : Victoria Publishing, 1995.  
    [4] - ŽÁK, Petr. Kreativita a její rozvoj. Brno : Computer Press, 2004.  
    Anotované odkazy:
    Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
    Přiřazené DUM:
    Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
    Přiřazené aktivity:
    Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
    V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
    Napište nám
    INFO
    Publikován: 02. 04. 2010
    Zobrazeno: 8866krát
    Hodnocení příspěvku
    Hodnocení týmu RVP:
    Hodnocení článku : 4

    Hodnocení uživatelů:
    Hodnocení článku : 4
    Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

    zatím nikdo Hodnocení článku : 5
    3 uživatelé Hodnocení článku : 4
    zatím nikdo Hodnocení článku : 3
    zatím nikdo Hodnocení článku : 2
    zatím nikdo Hodnocení článku : 1
    Jak citovat tento materiál
    JILEMICKÁ, Jitka. Škola kreativních technik I – Průvodce. Metodický portál: Články [online]. 02. 04. 2010, [cit. 2020-10-20]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/U/8393/SKOLA-KREATIVNICH-TECHNIK-I---PRUVODCE.html>. ISSN 1802-4785.
    Licence Licence Creative Commons

    Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


    Komentáře
    Příspěvek nebyl zatím komentován.
    Vložit komentář:

    Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.