Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Speciální vzdělávání > Učitel a jeho žák – 3. část - učitelka Daniela...

Ikona informativni

Učitel a jeho žák – 3. část - učitelka Daniela Řebíčková

Autor: Eva Zelendová
Spoluautor: PaedDr. Karel Tomek
Anotace: Rozhovor s dr. Danielou Řebíčkovou, bývalou ředitelkou Základní školy Uhelný trh v Praze.
Klíčová slova: rozhovor, nadání, nadaný žák, nadané dítě



Dnes hovoříme s doktorkou Danielou Řebíčkovou, bývalou ředitelkou Základní školy Uhelný trh v Praze. Za svou „osudovou učitelku" ji označil Ing. Jakub Fischer, Ph.D.


Kdy jste začala učit na ZŠ Uhelný trh a kdy jste se stala ředitelkou školy, která je známá třídami se zaměřím na matematiku?
Od roku 1964 jsem tam učila matematiku, hlavně v matematických třídách. Od roku 1990 do roku 2001, než jsem šla do penze, jsem školu řídila.

Jaká byla vaše cesta k učení nadaných dětí?
To bylo poměrně jednoduché. Učila jsem na Uhelném trhu a Výzkumný ústav pedagogický měl tehdy nový projekt pro třídy se zaměřením na matematiku. To bylo v době, kdy začaly množiny, tedy zhruba polovina 70. let. Odborníci z VÚP začali na naší škole experimentovat s programem, s osnovami matematiky, s tím, jak by se nadané děti daly učit. To probíhalo několik let. V té době jsem i já napsala nějaké kapitoly do učebnice z geometrie. Po několika letech zkoušení, někdy na začátku 80. let, jsme byly dvě školy v Praze (my a ZŠ Na Planině), které měly matematické třídy. Pak začaly vznikat tyto třídy v okresech, začala výběrová řízení žáků atd.

Na začátku nebyly nadané děti do speciálních tříd vybírány?
Na začátku experimentu jsme měli čtyři paralelní třídy, které se potom promíchaly a vznikla jedna, kde byly děti, které vyloženě tíhly k matematice. Teprve později se už přijímaly děti přímo do matematických tříd. A to nejen z obvodu, ale z celé Prahy.

Jak to bylo s učebním plánem?
Měli jsem pro tyto třídy skutečně jiné osnovy matematiky, ale také fyziky a chemie. Tyto tři předměty měly i větší hodinovou dotaci. Byly to vlastně třídy s rozšířeným vyučováním matematiky a přírodovědných předmětů. Byla tam možnost dělit hodiny, v matematice třeba tři hodiny ze šesti. Fyziky měli víc o hodinu, chemie o hodinu a ostatní hodiny měli žáci obsahově stejné jako v jiných třídách. I když je pravda, že když je na základní škole šikovné dítě, tak je šikovné na víc předmětů. Málokdy je tam někdo už úplně vyhraněný technický nebo matematický typ. Vyskytnou se tam děti, kterým jazyky dělají vyložené potíže a matematika ne, ale těch je opravdu velmi málo.

Od které třídy jste s tímto modelem začínali?
Třídy s rozšířeným vyučováním matematiky začínaly od 5. ročníku, který patřil k druhému stupni, potom od šestého ročníku.

To znamená, že s Jakubem Fischerem jste se setkala...
...v páté třídě.

Říkal nám, že pro něj to byl rozhodující okamžik, že od té chvíle věděl, že jeho směřování bude k matematice. Pamatujete si ho jako žáka?
Já si ho pamatuji velice dobře. Nejen z jeho studií u nás. On už dávno před tím, než se stal proděkanem, tak nám pomáhal ve škole. Učil počítače ještě jako asistent na VŠ ekonomické.

Zmiňoval se o tom při našem rozhovoru. Pamatujete si ho z té páté třídy?
Naprosto přesně. Neříkám, že si pamatuji všechny děti za těch třicet let, čtyři třídy za rok... Ale takové výrazné individuality si člověk pamatuje déle. Jakuba vidím jako teď v páté třídě.

Čím se projevovalo jeho nadání?
On byl nesmírně nadšený! Jsou děti, kterým to jde a jsou rády, že jim to jde dobře. Pak jsou ale děti, jako byl Jakub, které chtějí víc a zajímá je všechno. Kdekoliv, cokoliv, nejenom matematika. Jakub byl nesmírně zvídavý. Přitom zodpovědný. Přesto, že to byl jen kluk v páté třídě, měl různé úkoly díky své zodpovědnosti. Byl vtipný, bylo to takové rozumné dítě.

Myslíte, že trend vytváření tříd s určitým zaměřením v rámci základních škol je smysluplnější, než když je nadané dítě v běžné třídě a je tam osamocené, nerozvíjené...
Já si myslím, že specializované třídy v běžné základní škole je správný směr. Nadané děti by od ostatních neměly být izolované, třeba ve speciálních školách. Nehledě k tomu, že matematická třída nebývá jen třídou géniů. Tam je třetina dětí velice nadaných a ti ostatní mají své potíže, i když ve srovnání s běžnou třídou se naučí víc. Děti by měly vědět, že vždycky nebudou ve všem nejlepší, že i ti ostatní mají svou cenu, někdo vyniká ve sportu, někdo v něčem jiném. Když vybrané děti přišly do páté třídy k nám, tak to byl pro mnohé z nich šok, že se potkaly se stejně nadanými. Byly zvyklé, že jsou jedničky a že určitou věc vědí nebo umí samy. Najednou to vědělo půl, tři čtvrtě třídy. I to bylo pro ně zdravé. Srovnání i soužití s ostatními dětmi je důležité. Na školy v přírodě jsme jezdili zásadně tak, aby naše třídy byly promíchané.

Co je principem dobré práce s nadanými dětmi? Co jste dělala vy?
Bude to asi znít hloupě, ale učitel to musí chtít učit. Musí být taky rád, že je učí. Učitelovo nadšení děti poznají. Poznají, že je rád, že se ptají, že to chtějí vědět... Prostě, že ten zájem má taky. Neplatí to jen pro tyto třídy, je to obecná věc. Ale tady je to výrazné. Jsou to nadšenci, jsou strašně zvídaví a bylo velice špatné je od toho odrazovat tím, že nemám čas, teď ještě ne, o to se nestarej... Je důležité je podporovat. I když si teď mnoho věcí najdou na internetu.

Co je klíč? Odbornost, způsob, jak to dělám?
Obojí. Děti těžce nesou, když máte vypočítané jen ty tři příklady o hodinu dopředu, stejně jako když učitel nechce akceptovat originální řešení, jinou cestu. Očekávají, že učitel ocení jejich zvláštní nadání. Vzpomínám na chlapce, který vynikal prostorovou představivostí. Ze sítě si dovedl představit nesmírně složitá tělesa a naopak.

Stalo se vám, že k vám přišlo nějaké dítě, o němž kolegové z prvního stupně už předem sdělovali, že je o rok dva napřed?
Byla tam kdysi dávno jedna dívenka, která byla velice zvláštní. Nebyla od nás ze školy, přišla k nám do páté třídy. Byla v matematice výrazně dopředu. Nebylo to šťastné dítě. Měla všechny možné výjimky, nechodila na tělocvik, na dílny... Nadané dítě je jistě příjemné pro rodiče a učitele, ale zejména ve věku základní školy v určitých mezích.

Myslíte si, že období mladšího školního věku je období, kdy by mělo docházet spíše k všeobecnému rozvoji, a že není příliš žádoucí urychlovat tu předčasnou specializaci?
To v každém případě. To se týká nejen mladšího školního věku, ale základní školy jako celku. Děti matematika bavila, ale neznamená to, že by se neučily češtinu, dějepis, zeměpis a že by v nich nebyly dobré. Když jsem mluvila později s našimi absolventy, tak několik jich skutečně pokračovalo v matematice, ale další šli na medicínu, na tělovýchovný institut, někdo na práva, někdo na filosofii, ale všichni do jednoho, když jsem s nimi o tom mluvila po několika letech, říkali, že byli strašně rádi, že chodili do matematické třídy, a že vůbec nelitují, že si vybrali matematické zaměření i na gymnáziu.

V současnosti se objevují mnohé protichůdné názory na to, do jaké míry podporovat raný rozvoj některých dovedností. Do základních škol přicházejí děti, které už umí číst. Je potřeba pro ně zřizovat třídy pro mimořádně nadané, nebo dokonce školy pro mimořádně nadané?
Dítě, které přichází do školy a umí číst, je naprosto normální. Já jsem taky uměla číst v pěti letech, ale šla jsem do normální školy a vyvinula jsem se normálně. Nepotřebovala jsem speciální třídu, abych se rozvinula. Já si myslím, že tohle není správné. Takové to „otvíráme první třídu pro nadané děti", to mi přijde opravdu zvláštní. Zaprvé, který rodič by si nemyslel, že jeho dítě je opravdu nadané, když jde do první třídy. Teď se třeba angličtina učí od mateřské školky. Nemyslím si, že to je špatné. Ale neznamená to, že když dítě chodí od pěti let na angličtinu, že bude v deseti letech umět dvakrát tolik, než dítě, které na ni chodí od čtvrté třídy.

Jestli tomu dobře rozumíme, vaše zkušenost se spíše kloní k tomu integrativnímu přístupu. Ovšem s tím, že učitel by měl vnímat každé dítě jako individualitu, která má své specifické potřeby.
Já jsem samozřejmě ovlivněná třicetiletou zkušeností ve třídách, kde se děti zajímaly o matematiku, ale tyto třídy byly v rámci běžné základní školy, s běžnými paralelkami, se stejnými učiteli. Domnívám se, že to nebyla špatná cesta. Ono je důležité, aby učitel měl srovnání, aby nadané děti měly nějaké srovnání, aby žily „normálně" mezi „normálními" dětmi.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
INFO
Publikován: 13. 06. 2008
Zobrazeno: 8316krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ZELENDOVÁ, Eva. Učitel a jeho žák – 3. část - učitelka Daniela Řebíčková. Metodický portál: Články [online]. 13. 06. 2008, [cit. 2020-10-25]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/S/2387/UCITEL-A-JEHO-ZAK---3-CAST---UCITELKA-DANIELA-REBICKOVA.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.