Mark Zuckerberg nedávno prohlásil, že soukromí je přežitkem dvacátého století. Když proběhla Kalvínova náboženská revoluce v Ženevě, bylo zakázáno užívat záclon či závěsů, protože správný věřící má jít druhým příkladem a nemá se za co stydět. Ač tyto dva příklady hovoří o tom, že princip ochrany soukromí je diskutovatelným a problematickým tématem, stále se většina lidí kloní k tomu, že soukromí je důležité.
Důvody, které nás k tomu mohou, vést jsou různé. Především humanitně zaměření jedinci budou hovořit o psychologickém i sociologické efektu, který soukromí má. Je důležité pro utváření integrity a osobnosti člověka, což se pozitivně projevuje i v jeho sociálních vazbách. Politologové by jistě připomněli, že je zde zkušenost s totalitními režimy, které se právě soukromí snažili odstranit a zničit. Příklady kolektivních matek a anonymní výchovy ze Sovětského svazu jsou všeobecně známé a většině lidí je jasné, že odporují základním antropologickým principům.
Na sociální sítě je možné se svým způsobem dívat jako na určitou formu státu. Například na Facebooku je aktuálně asi 900 miliónů lidí, kteří jej užívají k práci i zábavě. Realizuje se zde nemalý ekonomický segment (prodej reklamy, PR, soutěže), kulturní život, vznikají zde hnutí na podporu demokratických procesů atp. Současně je možné v této struktuře poměrně snadno (o měření vlivu v sociálních sítích budeme mluvit v samostatném článku) identifikovat vůdčí představitele komunit. A v neposlední řadě je zde vedení sociální sítě, které definuje zákony a současně má i soudní a exekutivní pravomoc, například v oblasti rušení či blokování účtů. Tím, že sociální síť představuje „stát ve státě“, má smysl jednoznačně mluvit o ochraně soukromí.
V následujícím článku se pokusíme některé nejvýznamnější aspekty v oblasti ochrany soukromí na sociálních sítích alespoň zmínit a krátce okomentovat tak, aby bylo možné je začlenit do výuky. Již na tomto místě je možné předeslat, že pokud chce někdo uchránit své soukromí, sociální sítě a nejlépe ani internet by neměl používat vůbec. Diskuse se tak nevede o to, zda je možné soukromí na sociálních sítích ochránit, ale kam až je možné zajít, aby je bylo možné efektivně používat a současně nepředstavovaly vážnou osobní hrozbu.
Základem úspěchu je znalost obecných podmínek, podle kterých je sociální síť provozována, a to v aktuálním znění. Je třeba říci, že se relativně často a zásadně mění (ukážeme si dva příklady). Bez této znalosti nemá člověk žádnou představu o tom, co daná sociální síť s jeho údaji dělá. Není-li v možnostech uživatele podmínky prostudovat obecně, je možné se podívat alespoň do článků, které se těmto tématům věnují (u nás třeba Lupa). Zde jsou rozebírány především zásadní změny, které mají na uživatele konkrétní dopady. Má osobní zkušenost je taková, že ani na konferencích věnovaným této problematice se nenajde téměř nikdo, kdo by je četl.
V této oblasti je možné uvést dva zajímavé příklady změny podmínek, které mají na ochranu soukromí vliv. Příkladem prvním je sociální síť Google Plus. Dlouho platilo, že jednotlivé služby Google (Plus, Gmail, Reader, Weby, Dokumenty, ...) si mezi sebou nevyměňují informace o tom, co uživatel dělá, jaké má e-maily nebo oblíbené RSS kanály. Nově došlo k integraci všech těchto informací do jednoho balíku. Společnost tak může mnohem lépe cílit reklamu, protože má o uživateli soustředěno více informací.
Příkladem druhým může být Facebook, kde byly změny podstatně zásadnější. Facebook relativně často mění způsob nastavení soukromí, a to takovým způsobem, aby méně zkušený uživatel volil vždy tu otevřenější variantu. Zajímavé je, že za řadu prvků, které umožňují zvýšení bezpečnosti účtu, se skrývají háčky, které jdou právě opačným směrem. Facebook se snaží o maximální otevřenost profilů, aby byla síť co možná nejvíce sociální, a také prohledávatelná pro strojové vyhledávače.
Dalším možným příkladem změny podmínek na Facebooku může být tzv. timeline [1], která zachycuje život uživatele. Na první pohled nemusí přinášet žádné nové informace, ale většina lidí se z ní dozví vše důležitá, a to velice rychle. Přitom jen málo komu by se chtělo strávit hodiny procházením dosavadní aktivity dané osoby na Facebooku.
Ač to může znít jako klišé, znalost podmínek je skutečně pro ochranu soukromí a duševního vlastnictví klíčová a není možné se bez ní obejít. V takovém případě se vydává člověk na milost a nemilost provozovateli služby, což není dobrá varianta.
Dost možná největší hrozbou pro soukromí na sociálních sítích nejsou informace, které o sobě zveřejní sám uživatel (přece jen má většina lidí určitou autocenzuru), ale především to, co zveřejní jeho přátelé. Facebook, Plus a další služby nabízejí možnost označovat osoby na fotografiích. Označená osoba je o tom obvykle informována a tato skutečnost se promítne také na zeď či do profilu označeného.
Touto na první pohled nevinnou aktivitou dochází k tomu, že člověk nemá téměř žádnou kontrolu nad tím, co se ohledně jeho osoby v síti děje. Může být zachycen v nepříjemné situaci nebo třeba jen u sebe doma, když nechce, aby ostatní viděli, kde a jak bydlí. Tento klíčový prvek v oblasti zábavy se tak stává jedním z největších ohrožovatelů soukromí. Povětšinou je možné tento prvek zakázat. Vaše jméno se tak nespojí s profilem, ale zůstane jen ve formě textové informace pod obrázkem. Otázkou je, zda jde o tak významný krok kupředu.
V dnešní době existuje řada algoritmů, které se zaměřují na automatické rozpoznávání obličejů, takže nebude třeba provádět ruční rozpoznávání. To by mělo opět vést k větší socializaci, ale také úbytku soukromí. Zvláště nebezpečné jsou fotografie, které umožňují (především mladší) uživatele identifikovat a lokalizovat (podle školní uniformy, fotky s popisem před domem a adresním štítkem atp.). Na první pohled obyčejné ustupování soukromí se může rychle změnit v pokusy o vylákání osoby, únos či zneužití.
Jednou z věcí, kterou může každý udělat pro své soukromí, je vhodné nastavení zabezpečení. Na prvním místě by to mělo být heslo, které se neužívá nikde jinde a je dostatečně dlouhé. Jde o základní bezpečnostní mechanismus, který slouží k ochraně účtu. Hodně lidí tento krok podceňuje a přitom je možné jej hodnotit jako velmi důležitý.
Druhým důležitým bodem je zabezpečení soukromí na úrovni nastavení systému. Zde je dobré zvážit, k čemu síť používáme. Pokud například čistě k propagaci článků nebo zpravodajství, tak v našem zájmu bude mít co největší okruh čtenářů, ale současně nenecháváme nijak nahlížet do svého soukromí. Druhou variantou může být osobně laděný profil (typicky Facebook), na kterém nelze než doporučit maximálně restriktivní opatření. Nikdy nemůžeme znát všechny přátele našich přátel, vědět, zda nejsou socialboti atp.
Na tomto místě bych velmi doporučil jít od konkrétního nastavení sociální sítě, kterou žáci používají, a projít s nimi nastavení soukromí. Na internetu existují stovky příběhů, kterými lze danou problematiku efektně ilustrovat.
Zatímco doposud jsme zmiňovali především možná opatření technického rázu, je nutné zmínit se také o lidském faktoru, který je pro ochranu soukromí nejdůležitější. Žák může mít optimálně nastavené zabezpečení, znát dokonale licenční podmínky, užívat šifrovaného přenosu dat, ale pokud na síť nahraje informace osobního charakteru, tak je jeho soukromí stejně narušeno.
Je třeba vést žáky k tomu, aby rozvažovali, co je možné podobné službě svěřit a co nikoli. Zvláště fotografie ve spodním prádle (eventuálně i bez něj) a jejich úniky jsou již určitým koloritem, se kterým by každý měl počítat. Mají-li potřebu podobné soukromé snímky sdílet, je vhodné volit jinou cestu než (i když na první pohled uzamčenou) galerii na Facebooku či jinde.
Měli by být vedeni k tomu, že vše, co napíší, může být použito proti nim – ať již rodiči, školou nebo budoucím zaměstnavatelem. Není možné považovat tyto technologie za důvěrné a podle toho by se k nim mělo také přistupovat. Zvláštní pozornost je pak dobré věnovat tomu, aby zde nesdělovali informace o svých majetkových poměrech nebo že se chystají právě na dovolenou.
Lidský faktor je v oblasti ochrany soukromí na sociálních sítích kritickou záležitostí – na jednu stranu je třeba jej poodhalit v rámci socializace, na straně druhé je třeba reflektovat možná rizika. Jak se žák v konkrétní situaci rozhodne, záleží jen na něm, ale měl by znát možné dopady svého jednání a být je schopen správně a objektivně analyzovat.
Ochrana soukromí je klíčovým tématem v oblasti užívání sociálních sítí. Je možné říci, že velké množství jejich uživatelů si možné problémy vůbec neuvědomuje nebo že nechápe ani samotný význam soukromí jako jedné ze základních lidských svobod a hodnot. Ač jde možná o téma ležící na samé hranici informatiky a základů společenských věd, jsme přesvědčeni, že je nutné o této problematice zodpovědně hovořit a upozorňovat na ni.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Úvod do sociálních sítí.
Ostatní články seriálu: