Seznámit žáky s osudem židovské komunity za druhé světové války, poznat regionální vývoj v rámci této problematiky, umožnit jim vlastní pátrání, které je více zaujme než klasický výklad událostí. Umožnit jim setkat se „tváří v tvář“s tvrdými životními podmínkami života Židů, „přinutit“ je zamyslet se i nad současnou situací, ke které patří např. existence extremistických názorů a skupin. Naučit je empatii, pocitu solidarity a vychovávat z nich postupně lidi, kteří podobnou situaci v budoucnosti budou odmítat nebo potlačovat. Upevnit vazby k okolí, naučit je spolupracovat nejen ve skupině žáků, ale i se svou rodinou či známými, což jsou lidé, kteří bývají zapojováni do práce žáků minimálně. Naučit žáky projevit úctu obětem holokaustu, ukázat, že ti, kteří dodnes žijí vedle nás, prošli strašnou dobou plnou utrpení, a přesto život nevzdali. Vidět vůli k životu a tou se inspirovat pro vlastní budoucnost.
Hodinu je možno začít bez předchozího komentáře motivační ukázkou např. z Deníku Anny Frankové či jiné vzpomínkové nebo dokumentární knihy, která se váže na holokaust či přímo na život v koncentračních táborech (zde záměrně nenabízím přímo konkrétní ukázku, protože je velmi jednoduché vybrat z výše zmíněné knihy nebo z učitelem vybrané jiné knihy část textu, který by žáky oslovil a napověděl téma. Tudíž každý učitel si může zvolit ukázku z hlediska věku, vnímavosti jeho žáků či atmosféry, situace ve třídě nejvhodnější. Sama jsem používala vždy jinou dle systému: empatičtí žáci – méně drastická ukázka, opak – drastičtější text apod., uvádím tedy v příloze 1 jen několik příkladů vhodných knih). Jinou možností je DVD/VHS a výsek z filmu Deník Anny Frankové.
Po přečtení ukázky učitel krátce pohovoří s žáky na její téma, čímž také osvětlí i hlavní zaměření následujících vyučovacích hodin. Toto zapíše na tabuli. Téma zní „Naši zmizelí sousedé – nezapomeňme!". Zároveň krátce připomene, že podobný projekt realizovalo Židovské muzeum v Praze a naše škola při místní prezentaci tohoto projektu přidala, s vědomím organizátorů, právě část prací o židovském obyvatelstvu ve městě, které vznikly na základě podobného bloku hodin, jehož součástí se momentálně stávají.
V další části hodiny učitel rozdělí žáky do dvojic a napíše na tabuli či promítne z dataprojektoru (meotaru) několik do slabikové přesmyčky upravených slov spojených s židovskou problematikou (viz příloha 2, zdroje přesmyčkových slov uvedeny v části „Přiřazené citace a použitá literatury“). Žáci se pokusí je ve dvojicích odhalit a zapíší výsledek do sešitu. Učitel po uplynutí 5–7 minut všechna slova spolu se žáky zkontroluje, musí být správně vyluštěná, protože se z nich bude dál vycházet.
V poslední části hodiny se učitel se žáky zaměří na vytvoření „definic“ výše zmíněných pojmů. Žáci vedou diskusi o obsahu pojmů, učitel ji řídí. Jakmile se podaří definici u daného pojmu slovně vytvořit a učitel potvrdí její správnost, žáci si ji zapíší do sešitu. Ty pojmy, kterým žáci nerozumějí nebo je určí jen částečně, učitel označí jako prozatím nesplněný úkol (napíše je např. na okraj tabule za čáru), protože bude následovat vyučovací hodina v počítačové učebně, kde se žáci pokusí tyto pojmy definovat sami prostřednictvím internetových stránek. Zkušenost je taková, že asi třetina pojmů není žákům zcela jasná a budou se k nim muset vrátit. Pokud je definují všechny, což se může stát u starších ročníků, je to jedině dobře. Máme tak přehled, jak dalece jsou o problematice informováni.
Výuka proběhne v počítačové učebně, kde je žákům (pracují ve dvojicích, zapisují si všichni do svých sešitů) zadána následující činnost:
- Vyhledat správnou definici v minulé hodině neurčených pojmů, popř. doplnit definice již vytvořené, obojí zapisují do sešitů.
- Narazí-li na další pojem související s problematikou židovské komunity a jejího života za druhé světové války, opět si ho zapíší a definují.
Přibližně 10–15 minut před koncem hodiny učitel ukončí práci na PC a zahájí diskusi se žáky o tom, co doplnili či objevili nového (narazili-li na další, dříve neuváděné termíny spojené s probíranou problematikou). Znamená to projít si všechny pojmy nedefinované v minulé hodině – učitel je postupně vysloví a žáci se hlásí se svou definicí, kterou vytvořili na základě práce s internetem. Navzájem se pak mohou ptát nebo doplňují kolegy či je opravují ve formulacích. Následuje shrnutí, což znamená, že učitel vyzve žáky, aby sami zhodnotili, zda je téma zaujalo, zda chápou dané pojmy. Většinou je reakce pozitivní, žáci dokáží ihned pojmenovat to, co je zaujalo, to, co doposud neznali, často pozitivně ocení nové pojmy a celkovou práci s internetem.
Zcela na konci hodiny se učitel zeptá, zda si jsou stále vědomi hlavního cíle tohoto projektu. Žáci opět celkem bez problémů formulují další náplň práce (vyplývá z předchozího názvu tématu a ze zpracovaných pojmů):
„Jde nám o hledání informací o svých sousedech, kteří byli židovského původu, a toho, jaký byl jejich osud za druhé světové války, ev. po ní.“ apod.
Učitel přinese do hodiny regionální materiály o židovské komunitě, o lidech židovského původu z města/vesnice/okolí a jejich životě zejména v období kolem druhé světové války. Zde je těžké poradit, jak v této hodině dále pracovat, protože množství a kvalita regionálních materiálů je velmi různorodá.
Uvedu proto jako příklad svou zkušenost:
Používám nejčastěji regionální časopis „Vlastivědné čtení o městě Dvůr Králové nad Labem a jeho okolí“, kde se za dobu jeho existence (vydáván od počátku 90. let 20. stol.) nahromadila řada materiálů na dané téma. Tyto časopisy žákům rozdám do dvojic, mám předem zjištěno, zda v daném čísle nějaký článek k tématu je. Vyzvu je, aby si článek s naší tematikou vyhledali. Následně si ho přečtou, udělají společně výtah a na konci hodiny krátce své kolegy seznámí s tím, co se v něm dozvěděli. Ostatní si dělají z jejich výkladu poznámky, mají možnost se dotazovat, event. doplnit informaci. Tak postupně vzniká základní představa o životě židovské komunity u nás. Články nemusejí být vždy spojené jen s druhou světovou válkou, je dobré zařadit i ty, které informují o pozdějším životě těchto lidí, tedy pokud přežili holokaust, dále o stavbách, hrobech, pamětních deskách apod., které připomínají ty, co nepřežili.
Žáci v průběhu i na závěr hodiny většinou sami reagují poznámkami jako „To jsme nevěděli“, „Proboha, co všechno je potkalo!“, „Já se zeptám doma, jestli to naši vědí“ apod., což je krásný příklad autoevaluace.
Na úplný závěr hodiny učitel uvede zadání domácího úkolu pro příští vyučovací hodinu: zjistit v rámci rodiny, od sousedů, známých, zda vědí o někom ze svého okolí, kdo byl židovského původu, co se s ním a jeho rodinou stalo, zda ještě žije/žijí apod. Informace si žák zapíše do sešitu dějepisu a přinese je do další hodiny. Učitel musí také zdůraznit, že je potřeba, aby každý v sešitě něco měl napsáno, třeba i to, že se žádné informace nedopátral a proč si myslí, že to tak dopadlo.
Začátek hodiny – učitel zjistí, komu se podařilo sehnat informace a komu ne. Nejprve se zeptá těch, kteří informace nemají, proč to tak dopadlo. Většinou konstatují, že nemají starší příbuzné – pamětníky či sousedy, kteří by mohli podat informace. Mám však zkušenost, že se aspoň 3/4 žáků podařilo něco sehnat. Některé informace se však mohou opakovat. Pokud se to stane, nevadí, učitel může konstatovat ověření daného faktu. Nad každým informačním celkem pak vede učitel průběžně diskusi se žáky, snaží se je i sám doplnit a napojovat infomace, které od nich slyší. Žáci jsou většinou bezprostřední, tudíž se navzájem dotazují, vkládají do akce i své pocity, názory, takže není problém se dopracovat systému základních poznatků o našich spoluobčanech. Je dobré, když učitel průběžně zapisuje aspoň jména zmíněných občanů či rodin, event. další poznámky dle uvážení (např. přežili-li, ve kterém koncentračním táboře byli atd.) na tabuli, aby bylo jasné, co si mají zapamatovat.
V úplném závěru učitel oznámí, že další hodina proběhne v terénu, a je na žácích, zda se na ni připraví tak, že mezi sebou vyberou drobný finanční obnos a koupí jednoduchou vázanou květinu či věneček ze suché vazby. Částka ve výši cca 5 Kč na žáka stačí, takže se zatím vždy vybrala a květinu žáci koupili.
Učitel shromáždí žáky před školou na bezpečném místě a zeptá se jich, zda vědí, kde nejblíže k místu, na němž se momentálně nacházejí, je nějaká připomínka holokaustu nebo židovské komunity. Sám musí být připraven ze jmenovaných míst vybrat to, které mohou navštívit během omezeného času, který mají, nebo v případě, že žáci nebudou vědět o žádném takovém místě, jim napovídat natolik, aby na ně přišli sami. Pak vybere tak, jak je výše řečeno, a odebere se se třídou na pietní místo, kde položí květiny a drží minutu ticha za zemřelé. Věřte, že tento moment je na celé akci nejdojemnější, ani ti nejotrlejší žáci odmítající projevit jakýkoli soucit vůči Židům nedokáží nepodlehnout situaci. Navíc se mnozí poprvé v životě setkávají se způsobem, jak někomu vzdát poctu minutou ticha opravdu se vší vážností.
Př. z mé praxe: cca 150 m od školy je památník ve tvaru Davidovy hvězdy z dílny místního sochaře Oty Černého, který připomíná oběti z řad židovské komunity v našem městě a okolí. Pokud máme času více, jedeme místní dopravou na hřbitov, kde je památník a společný hrob obětí světových válek, tedy opět i obětí, které přinesly místní židovské rodiny.
Příspěvek byl na naší škole využit pro žáky šestiletého i čtyřletého studijního cyklu v souvislosti s probíráním tématu druhé světové války ve světě, Evropě, ČSR i regionu. Dále ho využívám v předmětu historický seminář, který je dobrovolný a rozšiřuje žákům dějepisné vědomosti. Dopad celého projektu je velmi zajímavý. Žáci většinou velmi dobře reagují, téma je velmi zajímá, sami konstatují, že je baví střídání metod práce, mají pocit samostatnosti a důležitosti, mohou „vyšetřovat“ ve svém okolí, přiblížit se ke konkrétním osobám, které zažili holokaust. Nejčastěji uvádějí, že jim tento blok hodin umožnil daleko lépe pochopit, co se tehdy s židovským obyvatelstvem dělo.
Žáci dále konstatovali, že měli po dlouhé době pocit i jakéhosi stmelení rodiny, protože ta s nimi většinou se zápalem spolupracovala při hledání informací o zemřelých, popravených, umučených nebo naopak přeživších spoluobčanech. Žáci i další zúčastnění byli také více nuceni si tvořit vlastní názor na věc, stali se snad i více empatickými a solidárními, uvědomili si, jaké hrůzy nemusejí osobně ani s rodinou zažívat. Zní to asi nadneseně, ale projekt probíhá několik let a tyto zkušenosti opravdu mám. Mám i zkušenost, že se slabší povahy zděsily natolik, ač opravdu nejdeme do podrobností, že mě nebo spolužáky, kteří právě přednášeli svá zjištění, žádali, ať už dál nelíčí, co se komu stalo.
Pokud budete projekt v nějaké podobě realizovat, nikdy nevynechejte 5. hodinu – cestu na pietní místo. Uvidíte sami, že vše stálo za tu námahu.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
